2 C 167/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 133 969 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 876 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 24 025 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 114 901 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 174,04 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 99 571,04 Kč od 22. 5. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 4. 2025 dosáhne částky 352 742 Kč a částky ve výši 19 068 Kč, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 133 969 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne 10. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 124 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Z tohoto důvodu došlo ke dni 27. 4. 2025 v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a současně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný dne 22. 1. 2025 částku 6 124 Kč a následně ještě dne 12. 3. 2025 částku 3 000 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že prověřila příjmy žalovaného ve výši 22 692 Kč z potvrzení o příchozích úhradách, při ověřování výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje činí 4 860 Kč jako výdaj na životní minimum a výdajů na bydlení ve výši 4 621 Kč, které žalobkyně nijak neověřovala. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaného prověřila lustrací v SOLUS a NRKI.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že svůj dluh uznává, ale není schopen platit tak vysokou výši splátky, jeho poměry mu umožňují platit částku 3 000 Kč – 4 000 Kč měsíčně.

3. S ohledem na nutnost ověření úvěruschopnosti žalovaného v projednávané věci nebylo možné ve věci vydat rozsudek pro uznání žalovaného, jelikož věc bylo nutné řádně projednat.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 10. 12. 2024 s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru (zjištěno návrhu na uzavření smlouvy, z prohlášení klienta, z podpisu na dálku smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze základních informací o klientovi, z důkazu o odeslání 1 Kč a dokladu o vyplacení) a následně dodatek č. , číslo, ke smlouvě (zjištěno z dodatku č. , číslo, k návrhu smlouvy o úvěru, důkazu o odeslání 1Kč a informace o vyplacení). Na základě této smlouvy ve znění dodatku žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu a dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 6 124 Kč (zjištěno z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. , číslo, a seznamu splátek). Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 9 124 Kč (zjištěno z karty klienta). Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k doplacení nesplacené části úvěru (zjištěno z výzvy k zaplacení ze dne 24. 3. 2025, výzvy k zaplacení ze dne 22. 4. 2025 a oznámení ze dne 27. 4. 2025). Dne 22. 9. 2025 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 22. 9. 2025 včetně dokladu o odeslání).

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, )

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. , Anonymizováno, , který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

14. Věřitel tak nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , spisová značka, ).

15. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že je svobodný, bydlí u rodičů, jeho příjem činí 22 692 Kč (zjištěno z hodnocení klienta), který žalobkyně ověřila z potvrzení o příchozích úhradách žalovanému, ze kterých vyplývá jeho příjem za srpen 2024 ve výši 22 571 Kč (zjištěno z potvrzení o příchozí úhradě ze dne 12. 8. 2024), v září 2024 příjem 23 553 Kč (zjištěno z potvrzení o příchozí úhradě ze dne 12. 9. 2024), v říjnu 2024 příjem 23 851 Kč (zjištěno z potvrzení o příchozí úhradě ze dne 14. 10. 2024) a v listopadu 2024 ve výši 20 672 Kč (zjištěno z potvrzení o příchozí úhradě ze dne 12. 11. 2024). Při ověřování výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje, konkrétně náklady na bydlení činí 4 621 Kč a výdaje označené jako životní minimum činí 4 860 Kč. Žádné další výdaje neuváděl. Žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného co do výše příjmu ze zaměstnání. Výdaje však žalobkyně neověřovala vůbec, vycházela pouze z jeho tvrzení, reálnými výdaji žalovaného se vůbec nezabývala. Nijak nereflektovala, že tvrzené výdaje žalovaného budí na první dojem pochybnosti. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaného prověřila v nebankovním registru klientských informací a registru SOLUS, což i doložila (zjištěno z výpisu záznamu z registru SOLUS a výpisu z NRKI).

16. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala výdaji žalovaného a tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 100 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 9 124 Kč. V této části (90 876 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 24 025 Kč a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

17. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrům žalovaného. Žalovaný v rámci jednání uvedl ke svým aktuálním majetkovým poměrům, že má příjem ve výši 22 000 Kč až 23 000 Kč měsíčně a měsíční výdaj 10 000 Kč na nájemné, na zálohu na plyn ve výši 1 800 Kč, na zálohu na elektřinu ve výši 2 800 Kč. Dále uvedl, že živí i zletilého syna, který je aktuálně bez práce. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného zjištěným při jednání, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. S touto výší splátek žalovaný souhlasil.

18. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 1. 10. 2024, č.j. , spisová značka, rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

19. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly s tím, že určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství (více viz I. ÚS 2717/08).