2 C 17/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 52 003,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 40 040,50 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 11 963,18 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 723,66 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 932,93 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 48 651,68 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky 48 651,68 Kč od 3. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 989,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 52 003,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na její bankovní účet úvěr ve výši celkem 60 000 Kč, který měl být splacen v 60 měsíčních splátkách po 1 337 Kč. Žalovaná však na svůj dluh hradila pouze částečně (19 959,50 Kč), nesplácela řádně a včas, a proto jí byl úvěr ze strany žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami ke dni 3. 7. 2024 zesplatněn. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při ověřování příjmů vycházela ohledně příjmů z tvrzení žalované, která uváděla svůj příjem závislé činnosti ve výši 25 000 Kč a příjem z podnikatelské činnosti ve výši 18 000 ročně, což je 1 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla příjmy ostatních členů domácnosti 25 000 Kč a 10 600 Kč jako ostatní příjmy. Tyto tvrzené příjmy žalované žalobkyně nijak neověřila. Mezi své výdaje uvedla sama žalovaná náklady spojené s bydlením ve výši 5 600 Kč a ostatní výdaje žadatele včetně výživného 3 000 Kč. Výdaje žalované, ze kterých žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela, si vypočetla za žalovanou sama na základě svého ekonomického modelu a dospěla k výdajům ve výši 31 264 Kč. Ty nijak neověřovala. Dále uvádí, že žalovanou lustrovala v bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a evidenci neplatných dokladů. Kromě nesplacené jistiny požaduje žalobkyně též úrok z prodlení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že úvěr od žalobkyně čerpala v době, kdy bydlela u matky a s přítelem sháněli vlastní bydlení. Jednoho dne šla do , právnická osoba, ve , adresa, a tam jí sdělili, že si žádnou půjčku vzít nemůže, jelikož na ní nemá nárok, protože pobírala rodičovský příspěvek. Poté šla jednou na , právnická osoba, v mobilu a tam jí to nabídlo, že si může vzít spotřebitelský úvěr. Takže si ho s přítelem vzali a našli si byt. Úvěr splácela do doby, než byly synovi tři roky a skončil jí rodičovský příspěvek. Pak přítel přišel o zaměstnání, ona byla těhotná a neměla z čeho úvěr splácet. Po čase se opět dokázali postavit na vlastní nohy a ona je nyní schopná začít dluh opět splácet. Ke svým aktuálním poměrům uvedla, že je na rodičovské dovolené, aktuálně je bez příjmu, ale má zažádáno o podporu v , Anonymizováno, , avšak na výplatu dávek čeká již 7 měsíců. Žije s přítelem, který je zaměstnán v , Anonymizováno, a jeho příjem činí kolem 60 000 Kč měsíčně. Mezi své výdaje uvádí nájem ve výši 24 000 Kč měsíčně, školku pro syna ve výši 1 680 Kč měsíčně a 1 300 Kč ročně za kroužek keramiky.

3. S ohledem na nutnost ověření úvěruschopnosti žalované v projednávané věci nebylo možné ve věci vydat rozsudek pro uznání žalované, jelikož věc bylo nutné řádně projednat.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně vedla pro žalovanou bankovní účet č. , č. účtu, (zjištěno ze smlouvy o přímém bankovnictví), ke kterému měla žalovaná zřízeno elektronické bankovnictví (zjištěno z podmínek přímého bankovnictví, podmínek k elektronickému podpisu a bankovní identitě KB, smlouvy o elektronickém podpisu a příkazu k administraci). Účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru (zjištěno z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení, smlouvy o úvěru, úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, , sazebníku , právnická osoba, pro občany a sazebníku , právnická osoba, pro podnikatele, podniky a municipality obsluze poboček), na základě které žalobkyně poskytla žalované na její účet finanční prostředky v celkové výši 60 000 Kč (zjištěno z historického výpisu). Úvěr měl být splacen do 25. 6. 2027 v 60 měsíčních splátkách po 1 337 Kč (zjištěno ze standardních informací o spotřebitelském úvěru). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, a proto jí byl úvěr ze strany žalobkyně v souladu se sjednanými podmínkami ke dni 3. 7. 2024 zesplatněn (zjištěno z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 15. 5. 2024). Žalovaná na svůj dluh hradila pouze částečně ve výši 19 959,50 Kč. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky opakovaně vyzývala (zjištěno z upomínky ze dne 4. 9. 2023, upomínky ze dne 5. 10. 2023, upomínky ze dne 6. 11. 2023, upomínky ze dne 20. 11. 2023 a upomínky ze dne 29. 11. 2023). Dne 23. 8. 2024 byla žalované ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní výzvy z 23. 8. 2024 včetně dokladu o odeslání).

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

14. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě informací, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Žalobkyně vycházela z tvrzení žalované ohledně jejího příjmu ze závislé činnosti ve výši 25 000 Kč, příjmu z podnikatelské činnosti výši 18 000 ročně, což je 1 500 Kč měsíčně. Žalovaná dále uvedla příjmy ostatních členů domácnosti 25 000 Kč a 10 600 Kč jako ostatní příjmy. Co se týče výdajů, žalovaná v rámci žádosti uvedla měsíční výdaje náklady spojené s bydlením ve výši 5 600 Kč a ostatní výdaje žadatele včetně výživného ve výši 3 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že sama spočítala výdaje žalované podle svého ekonomického modelu. Konkrétně se jednalo o výdaje na pojištění ve výši 3 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 17 167 Kč, částku představující životní minimum ve výši 6 770 Kč, výdaje žalované na závazky u jiných poskytovatelů úvěru ve výši 1 434 Kč, výdaje žalované na závazky u žalobkyně ve výši 2 893 Kč. Celkem vycházela z výdajů žalované ve výši 31 264 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že vůči žalovanou lustrovala v bankovních a nebankovních registrech, evidenci neplatných dokladů, živnostenském a insolvenčním rejstříku.

15. Podle názoru soudu, žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalované nebyla prověřena řádně, když se dostatečně nezaobírala příjmy a výdaji žalované. Žalovaná uvedla příjmy ze závislé činnosti a z podnikání, které žalobkyně nijak neověřovala. Dále vycházela z žalovanou uvedeného „příjmu ostatního člena domácnosti“ a „dalších příjmů“, které též nijak neověřila. Co se týče výdajů žalované, ta sama uvedla výdaje ve výši 5 600 Kč jako náklady na bydlení a 3 000 Kč jako výživné, které budí na první pohled pochybnosti, jelikož je zřejmé, že nemohou odpovídat realitě. Žalobkyně si proto sama vypočetla výdaje žalované na základě svého ekonomického modelu a dospěla k výdajům ve výši 31 264 Kč. Takové výdaje jsou vyšší i než tvrzený měsíční příjem žalované, když nelze do příjmů žalované počítat příjmy ostatních členů domácnosti. Reálnými výdaji žalované se vůbec nezabývala, navíc když je zde hrubý rozpor mezi žalovanou tvrzenými výdaji a těmi, k nimž dospěla na základě svých výpočtů. Lustrace žalované v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, žalobkyně nijak nedokládá, a to ani na výzvu soudu.

16. Nadto je soudu z úřední činnosti známo, že v době poskytnutí předmětného úvěru žalovaná již jeden úvěr ve výši 30 000 Kč žalobkyni splácela, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, a žalobkyně nevzala v potaz, že žalovaná mezi své výdaje neuvádí splátku tohoto úvěru, z čehož lze jistě nabýt pochybnost o tom, zda žalovaná uvádí pravdivé údaje. Nadto žalobkyně poskytla žalované ještě dne 7. 7. 2022 úvěr ve výši 50 000 Kč a dne 26. 7. 2025 úvěr ve výši 65 000 Kč.

17. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 60 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 19 959,50 Kč. V této části (40 040,50 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 11 963,18 Kč a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

18. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrům žalované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalované zjištěným při jednání, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jejím možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč a umožnil tak žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná nesplacenou jistinu vrátit.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 8,38 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran s tím, že pro určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství – více viz nález Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, konkrétně žalobkyně byla úspěšná v částce 40 040,50 Kč, což odpovídá 54,19 % a neúspěšná v částce 33 841,87 Kč, což odpovídá 45,81 % žalované částky) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí spisu – PM z 28. 11. 2017, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 25. 3. 2025 a dne 16. 12. 2025) po 3 220 Kč dle § 7 bod 5 č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (dále jen „AT“) ve znění platném v době učinění jednotlivého úkonu, dále z náhrady výdajů ve formě tří paušálních částek po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) AT účinného do 31. 12. 2024, z náhrady výdajů ve formě dvou paušálních částek po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) AT účinného od 1. 1. 2025. Žalobkyni dále přísluší náhrada 21 % DPH ve výši 3 759 Kč, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 081 Kč. Celkem náklady řízení činí 23 740,00 Kč a žalobkyni náleží náhrada ve výši 1 989,41 Kč (8,38 % z 23 740 Kč).