2 C 175/2021

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Vladislavou Halodovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 63 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 63 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% p.a. z částky ve výši 63 000 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 6. 10. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit mu 63 000 Kč s úrokem z prodlení. Návrh odůvodnil tím, že v rámci insolvenčního řízení vůči žalované došlo při zpeněžování její majetkové podstaty k prodeji pozemku stp. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce]. V souvislosti s převodem nemovitostí uzavřeli 29. 6. 2020 dohodu o převzetí nemovitostí, na základě které od žalované nemovitosti převzal. Žalované, ač o převodu nemovitosti věděla s velkým časovým předstihem, byl dán dostatečný prostor k odhlášení jejího trvalého bydliště z nemovitostí. Dohoda byla uzavřena proto, že lze pochybovat o řádném plnění insolvenčního řízení vedeného na žalovanou. Pokud by bylo zastaveno pro neplnění jeho podmínek, hrozilo by pokračování exekučního řízení proti ní a mohlo by dojít k obestavění jeho majetku a musel by na svůj náklad prokazovat své vlastnictví. Na základě dohody měla žalovaná do 13. 7. 2020 zajistit i odhlášení všech hlášených sídel (pro výkon činnosti na základě živnostenského oprávnění nebo sídel právnických osob) a zajistit stejné jednání u ostatních rodinných příslušníků, kdy na jejího syna i dceru je vedeno velké množství exekucí. Pro případ nesplnění byla stanovena smluvní pokuta 500 Kč za každý den prodlení se splněním, s čímž žalovaná bez výhrad souhlasila. Po uplynutí stanovené lhůty ji opakovaně telefonicky kontaktoval s žádostí o urychlené vyřízení uvedených povinností, což opakovaně přislíbila. Další komunikace vzhledem k její nedostupnosti na telefonním čísle probíhala písemně. Počínaje srpnem 2020 byla několikrát vyzvána k plnění dohody a uhrazení smluvní pokuty, na žádný dopis však nereagovala. Vzhledem k tomu, že se na ni a její dceru dotazovaly exekutorské úřady, oslovil s žádostí o odhlášení trvalého bydliště žalované, jejich rodinných příslušníků a případných třetích osob [stát. instituce]. K odhlášení žalované, její dcery, syna a bývalého manžela došlo k 8. 10. 2020, k 11. 11. 2020 byli všichni přihlášeni na ohlašovnu [územní celek]. Následně kontaktoval živnostenský úřad k odhlášení sídla dcery žalované, [IČO], k odhlášení došlo 16. 11. 2020. Výše smluvní pokuty k 16. 11. 2020, tedy ke dni faktického odhlášení všech sídel a trvalých bydlišť žalované a jejích rodinných příslušníků, činí 63 000 Kč.

2. Žalovaná uvedla, že částka smluvní pokuty je neadekvátní, velká, není ji schopna uhradit. Smluvní pokuta 500 Kč denně je proti dobrým mravům. Podstoupila všechny kroky, aby se z trvalého bydliště odhlásila a aby zajistila odhlášení i dcery a syna, manžel se již dříve měl odhlásit dle dohody ohledně společného jmění. Na obecním úřadě byla kvůli odhlášení několikrát, bylo jí ale řečeno, že ji nemohou přihlásit k trvalému pobytu na obecní úřad, že ji z trvalého pobytu musí odhlásit nový majitel. Ona se neměla kam přihlásit. K rodičům nechtěla kvůli insolvenci a přihlásit k trvalému pobytu se pro nesouhlas majitele bytu nemohla ani k příteli, v jehož bytě po odstěhování z nemovitosti bydlela 3 týdny, poté byla od 28. 7. 2020 do 6. 9. 2021 ve výkonu trestu odnětí svobody. Ke dni předání nemovitosti mělo dojít k odhlášení elektřiny, fakticky k němu ale došlo až 19. 8. 2020. Doplatek 5 645 Kč za ni zaplatila matka. Dne 26. 6. 2020 uhradila na elektřinu 20 000 Kč, z čehož nejméně 10 000 Kč byla záloha na další období. Tvrzení žalované, že žalobci 21. 7. 2020 poté, co jí poslal zprávu ohledně popelnice, telefonicky sdělila, že s odhlášením je problém, žalobce zpochybnil s tím, že naopak se opakovaně neúspěšně snažil kontaktovat on ji.

3. K žalobcově námitce účelovosti tvrzení žalované o nemravnosti smluvní pokuty, neboť v dohodě prohlásila, že s její výší souhlasí a nepovažuje ji za nepřiměřeně vysokou, popřípadě v rozporu s dobrými mravy, žalovaná namítla, že v den sepisu dohody nebyla v takové psychické pohodě, aby dokázala vyhodnotit důsledky svého podpisu. Určitě tam nějaká věta byla, ale neví, co to znamená, a hlavně ji nenapadlo, že bude s odhlášením problém.

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkové závěry.

5. Dne 29. 6. 2020 byla mezi žalobcem jako přebírajícím a žalovanou jako předávající uzavřena dohoda o převzetí nemovité věci, dle které žalovaná předala žalobci pozemek st. p. [číslo] jehož součástí je dům [adresa], a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]. V bodě 3 článku 1 dohody se zavázala nejdéle do dvou týdnů od podpisu dohody přihlásit své trvalé bydliště na jinou adresu a zajistit, aby i její rodinný příslušníci učinili totéž, přičemž toto ustanovení platí i na případně hlášená sídla právnických osob žalobkyně nebo jejich rodinných příslušníků nebo hlášené sídlo osoby samostatně výdělečně činné atp. Bod 4 téhož článku dohody obsahuje souhlas žalované se smluvní pokutou 500 Kč za každý den prodlení jednání v rozporu s ustanovením v bodu 3 daného článku dohody a prohlášení, že pro vyloučení jakýchkoli pochybností s výší smluvní pokuty souhlasí a nepovažuje ji za nepřiměřeně vysokou, případně v rozporu s dobrými mravy. (uvedená dohoda o převzetí nemovité věci z 29. 6. 2020).

6. Nebylo sporným, že žalovaná žalobci uplatněnou smluvní pokutu neuhradila, stejně jako to, že nesplnila závazek dle dohody k odhlášení svého trvalého pobytu a k zajištění odhlášení trvalého pobytu jejích rodinných příslušníků a odhlášení sídla dcery ze předmětného domu na adrese [adresa].

7. K odhlášení osob hlášených zde k trvalému pobytu (žalobkyně, její dcera, syn a bývalý manžel) došlo až rozhodnutími [stát. instituce] z 8. 10. 2020 na základě žádosti žalobce jako jediného vlastníka předmětné nemovitosti s tím, že z předloženého spisového materiálu bylo patrno splnění další podmínky, a sice, že nikdo z těch, komu byl trvalý pobyt zrušen, předmětný objekt neužívá (rozhodnutí [stát. instituce] z 8. 10. 2020, [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací]).

8. K odhlášení sídla podnikání dcery žalované, které bylo na dané adrese od 17. 10. 2014, došlo 16. 11. 2020 (výpis z živnostenského rejstříku).

9. Zásilky zasílané zástupcem žalobce žalované v době, kdy byla ve výkonu trestu odnětí svobody, kde byla od 28. 7. 2020 do 6. 9. 2020, a to 21. 8. 2020 na adresu [adresa], 27. 8. 2020 na adresu [adresa] a 11. 9. 2020 na obě adresy se vrátily zpět jako nevyzvednuté. Zásilku zaslanou 24. 8. 2020 převzala její matka, která ji žalobci s přípisem z 26. 8. 2020 vrátila, zásilka se jí však jako nevyzvednutá vrátila (příslušné obálky se zásilkami, dodejka 24. 8. 2020, přípis matky žalované, oznámení o nadcházejícím propuštění osoby z výkonu trestu odnětí svobody).

10. Žalované byla 19. 8. 2020 vystavena mimořádná faktura za elektřinu na odběrné místo [část obce a číslo], za období od 18. 10. 2019 do 6. 8. 2020 na 68 645 Kč s tím, že po odečtení zaplacených záloh činí doplatek 5 645 Kč, který uhradila její matka 2. 9. 2020 (mimořádná faktura za elektřinu č. [číslo], potvrzení o transakci platební kartou z 2. 9. 2020).

11. Jako nadbytečné nebyly provedeny důkazy účastnickou výpovědí žalobce k tomu, z jakého důvodu nedošlo k dřívějšímu přihlášení elektřiny na žalobce, a důkaz dotazem na [stát. instituce], zda tam žalovaná chodila kvůli odhlášení z trvalého pobytu.

12. Na základě uvedených skutkových závěrů učinil soud následující závěry právní.

13. Podle § 2048 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak si výši smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

14. Podle § 10 odst. 5 zák. č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ohlásí občan změnu trvalého pobytu ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Dle odstavce 6 téhož ustanovení je při ohlášení změny trvalého pobytu povinen vyplnit a podepsat přihlašovací lístek k trvalému pobytu obsahující mimo jiné novou adresu místa trvalého pobytu a údaj o vlastníku objektu a dále doložit mimo jiné vlastnictví bytu nebo domu nebo oprávnění užívání bytu nebo předložit úředně ověřené písemné potvrzení oprávněné osoby a souhlasu s ohlášením změny místa trvalého pobytu. Z citovaného odstavce 5 dále vyplývá, že pouze v případě, že je údaj o místě trvalého pobytu úředně zrušen dle § 12 téhož zákona, je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu byl občanovi trvalý pobyt úředně zrušen. Ustanovení § 12 přitom umožňuje rozhodnut o zrušení údaje o místu trvalého pobytu pouze, byl-li zápis proveden na základě pozměněných, neplatných, neúplných či padělaných dokladů nebo nepravdivých či nesprávných skutečností; byl-li objekt, kde je občan hlášen k trvalému pobytu, odstraněn či zanikl nebo je nezpůsobilý k užívání za účelem bydlení; nebo zaniklo-li užívací právo občana k objektu či vymezené části objektu, jehož adresa je vedena jako místo trvalého pobytu občana a neužívá-li občan tento objekt nebo jeho vymezenou část. V případě zániku užívacího práva občana k objektu nebo jeho vymezené části lze o zrušení údaje o místě trvalého bytu rozhodnut jen na návrh vlastníka objektu nebo jeho vymezené části či na návrh tzv. oprávněné osoby (osoba starší 18 let, svéprávná, oprávněná užívat objekt uvedený objekt nebo jeho vymezenou nebo provozovatel ubytovacího zařízení).

15. Z uvedeného je patrné, že občan sám může údaj o svém trvalém pobytu pouze změnit, nikoli zrušit s tím, že by dále byl hlášen k trvalému pobytu v sídle ohlašovny. Dosáhnout zrušení údaje o místu trvalého pobytu může pouze vlastník objektu nebo osoba, která je oprávněná ho užívat.

16. Je tak zjevné, že žalovaná nemohla sama dosáhnout svého odhlášení z trvalého pobytu v předmětném domě, ani zajistit odhlášení svých rodinných příslušníků. Soud přitom neměl důvod pochybovat o jejím tvrzení, že neměla možnost přihlásit se k trvalému pobytu na jiném místě, navíc za situace, kdy dva měsíce po předání nemovitosti žalobci nastupovala do výkonu trestu odnětí svobody.

17. Žalobce zároveň mohl, pokud jde o zrušení sídla dcery žalované na adrese dané nemovitosti, dát bezprostředně po předání nemovitosti podnět příslušnému živnostenskému úřadu ohledně absence jejího právního důvodu k užívání prostor, v nichž má sídlo, a ke zrušení jejího sídla na dané adrese by tak mohlo dojít podstatně dříve než až 16. 11. 2020.

18. Není zřejmé, z jakého důvodu, měl-li obavy, že mu neodhlášením žalované a jejích rodinným příslušníkům vzniknou problémy, nečinil sám příslušné kroky k jejich odhlášení. Totéž pak platí ohledně sídla dcery žalované.

19. Jeho postup se tak jeví účelovým, když si nejprve nechal zajistit smluvní pokutou splnění povinnosti, výsledku, jejíhož splnění mohl dosáhnout sám bez potřeby aktivní účasti žalované, a následně nic k dosažení výsledku, kterého mělo být dosaženo splněním smluvní pokutou zajišťované povinnosti, po určitou dobu neučinil a nechával narůstat smluvní pokutu.

20. Z toho, že dohoda obsahuje prohlášení žalované, že s výší smluvní pokuty souhlasí a nepovažuje ji za nepřiměřeně vysokou, popřípadě v rozporu s dobrými mravy, se jeví, že žalobce si byl vědom výše smluvní pokuty a rizika jejího posouzení jako nepřiměřeně vysoké či nemravné.

21. Vzhledem k absenci návrhu žalované na postup dle § 2051 o. z. ohledně případného snížení nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, se soud blíže otázkou případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty blíže nezabýval.

22. Musel se však vypořádat s tím, zda postup žalobce nepředstavuje zjevné zneužití práva, neboť to dle ustanovení § 8 o. z. nepožívá právní ochrany. Tedy nemá právní následky, které by jinak mělo, a naopak je přiznávána ochranu tomu, do jehož právní sféry zneužívající jednání zasáhlo. Dle uvedeného ustanovení je namístě odepřít ochranu výkonu práva, který je vzhledem ke konkrétním okolnostem věci nepřijatelný, byť formálně odpovídá zákonu či smlouvě. Za zneužití práva lze považovat výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáváno, ačkoli nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo jen nepatrný zájem na jeho výkonu, respektive se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro něž je právo poskytnuto. Tento rozpor přitom může nabýt až formu tzv. šikany, která je výkonem práva za účelem poškození druhé strany.

23. V dané věci soud posoudil jednání žalobce právě jako takové zjevné zneužití práva ve smyslu ustanovení § 8 o. z., neboť uzavřel, že jediným účelem, ke kterému směřovalo jednání žalobce, bylo dosáhnout zaplacení smluvní pokuty žalovanou a sám svým postupem, respektive svou nečinností přispěl k tomu, aby nárok na smluvní pokutu vznikl a narůstal až do uplatněné výše 63 000 Kč. Smluvní pokuta přitom zajišťovala splnění povinnosti žalovanou, jejímž výsledkem měl být stav, kterého mohl dosáhnout žalobce sám svým jednáním, aniž by k tomu potřeboval jakoukoli součinnost ze strany žalované. Jednání ze strany žalobce tak soud považuje až za jednání vůči žalované šikanózní.

24. Vzhledem k závěru o zjevném zneužití práva ze strany žalobce soud zároveň uzavřel, že jeho nárok na zaplacení smluvní pokuty nemůže požívat právní ochranu, a uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty mu proto nelze v soudním řízení přiznat. Žalobu proto v plném rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Ve věci úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalobci. Žalovaná se však práva na náhradu nákladů řízení vzdala, soud proto rozhodl tak, že se jí právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.