2 C 190/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 11 540,17 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 946,35 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 6 527,02 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,12 Kč od 6. 3. 2025 do zaplacení a částce 66,8 Kč, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 11 540,17 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná spolu s žalobkyní uzavřely dne 3. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, s úvěrovým rámcem ve výši 12 200 Kč. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut na její bankovní účet úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná však na svůj dluh hradila pouze částečně, a to částkou 53,65 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že posoudila úvěruschopnost žalované tím, že ověřovala tvrzené příjmy žalované ve výši 18 298 Kč a též prověřila žalovanou v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TeleScore, registrů hledaných osob, registru Starostové, Katastrálním rejstříku a registru „Sankční seznamy“. Kromě nesplacené jistiny požaduje žalobkyně též úrok z prodlení a smluvní pokutu.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne 3. 11. 2024 s žalobkyní smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, včetně přílohy označené „Předpis denních splátek“, informací pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru a všeobecných obchodních podmínek ze dne 27. 5. 2024), na základě které čerpala peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 3. 11. 2024). Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky (zjištěno z výzvy ze dne 5. 3. 2025). Dne 19. 6. 2025 byla žalované ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno výzvy k plnění ze dne 19. 6. 2025 včetně dokladu o odeslání).

4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

13. Věřitel tak nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované tak, že vyhodnotila informace získané od žalované, když žalovaná uvedla příjem 60 000 Kč a doložila příjem ve výši 18 298 Kč, tento příjem se však skládá z dávek od ČSSZ vyplácené na jména osob odlišných od žalované (2 x 8 149 Kč) a dále příjem 2000 Kč (zjištěno z výpisu z účtu žalované a z obecných principů posuzování a filozofie společnosti a z identifikovaných příjmů). Výdaji žalované se však žalobkyně nijak nezaobírala, resp. netvrdila žádné rozhodné skutečnosti týkající se ověřování výdajů žalované. Žalobkyně pouze doložila dokumenty, ze kterých vyplývá, že vycházela z tvrzených výdajů žalované na bydlení ve výši 20 000 Kč, výdajů na půjčky ve výši 0 Kč a ostatních nezbytných výdajů ve výši 15 000 Kč, celkem 35 000 Kč (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .). Žalobkyně k tomu provedla výpočet výdajů ekonomickým modelem a dospěla k minimálním výdajům ve výši 14 230 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že prověřila žalovanou v Centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TeleScore, registrů hledaných osob, registru Starostové, Katastrálním rejstříku a registru „Sankční seznamy“, což nijak soudu nedoložila.

15. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalované nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala jejími reálnými příjmy a výdaji. Nezaobírala se rozporem mezi žalovanou tvrzeným příjmem a příjmem, který byl zjištěn. Navíc když se jednalo o příjmy jiných osob z pojistných sociálních dávek. Dále z doloženého výpisu žalované, kterým žalobkyně ověřovala její příjmy, vyplývá příjem z půjček, ale žalovaná v žádosti žádné výdaje na splátky jiných půjček neuvádí. Současně je zde i rozpor mezi tím, že žalovaná sama uvádí výdaje ve výši 35 000 Kč měsíčně, ale žalobkyně sama vychází z výdajů, k nimž dospěla na základě svého ekonomického modelu, které jsou však poloviční než žalovanou tvrzené. Navíc i kdyby vycházela z takto vypočtených výdajů, nemohla dospět k závěru o úvěruschopnosti žalované, když tyto výdaje se prakticky rovnají ověřeným příjmům žalované. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 5 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 53,65 Kč. V této části (4 946,35 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 6 527,02 Kč a ohledně smluvního úroku a smluvní pokuty soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

16. Soud má za přiměřenou, vzhledem ke zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalované, dostupným mu z obsahu spisu (zejména z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně, .), možnost postupné úhrady dluhu žalovanou, když je v reálných možnostech žalované splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč. Žalobkyně ani k výzvě soudu netvrdila ani neprokázala ničeho ohledně aktuálních majetkových poměrů žalované, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalované hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

17. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.