2 C 194/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 73 239,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 62 721,69 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 10 517,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 115,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 361,5 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 73 239,2 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,66 % ročně z částky 67 279,58 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 139,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 73 239,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný spolu s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřeli dne 17. 7. 2023 smlouvu o úvěru – expres půjčku. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 70 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 72 měsíčních splátkách po 1 356,17 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, a to ve výši 7 278,31 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost s ohledem na informace, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr – bydlí v nájmu, je svobodný, od 1. 4. 2022 je zaměstnán jako dělník/řemeslník u zaměstnavatele , právnická osoba, , kde jeho příjem činí 13 697 Kč, jeho celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Současně předchůdkyně žalobkyně ověřila prověřila lustrací v databázi SOLUS, NRKI a BRKI a IR.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 17. 7. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (zjištěno z žádosti o úvěr a ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 7. 2023), na základě které čerpal peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které se zavázal vrátit ve 72 měsíčních splátkách po 1 356,17 Kč (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku 7 278,31 Kč (zjištěno z platební historie). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne 22. 4. 2024 k zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala (zjištěno z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 24. 4. 2024 a z výpisu z úvěrového účtu). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena dne 17. 2. 2025 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025, z přílohy č. , číslo, ke smlouvě o postoupení pohledávek, z dohody o úplatě a z potvrzení o postoupení pohledávek), o čemž byl žalovaný informován dopisem (zjištěno oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2025 včetně dokladu o odeslání). Dne 3. 6. 2025 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 3. 6. 2025 včetně dokladu o odeslání).

4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

13. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smluv o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a tyto poskytnuté informace byly ověřeny oproti předloženým dokladům. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného ohledně příjmu ve výši 13 697 Kč, který měl žalovaný doložit výpisy z účtů za květen až srpen 2023. Dále žalovaný uvedl další čisté příjmy domácnosti 50 000 Kč, ten však předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Co se týče výdajů, žalovaný v rámci žádosti uvedl pouze výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč.

14. Podle názoru soudu, tak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se dostatečně nezaobírala příjmy a výdaji žalovaného. Žalovaný uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 13 697 Kč, které měl předchůdkyni žalobkyně doložit výpisy z účtů za květen až srpen 2023, ze kterých vyplývá příjem žalovaného v květnu 2023 ve výši 19 031 Kč, v červnu 2023 ve výši 5 083 Kč, v červenci 2023 ve výši 15 607 Kč a srpnu 2023 ve výši 27 886 Kč (zjištěno z výpisů z účtu za květen až srpen 2023). Dále předchůdkyně žalobkyně vycházela z žalovaným uvedeným celkových příjmů domácnosti ve výši 50 000 Kč (zjištěno z žádosti o úvěr), které předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Ohledně výdajů vycházela z tvrzených výdajů žalovaného na bydlení ve výši 4 000 Kč, které též nebyly nijak ověřeny a žádné jiné příjmy žalovaný netvrdil. Což současně budí na první pohled pochybnosti, jelikož je zřejmé, že měsíční výdaje 4 000 Kč nemohou odpovídat realitě. Žalobkyně si proto sama vypočetla výdaje žalovaného na základě svého ekonomického modelu a dospěla k výdajům ve výši 12 108,50 Kč a k disponibilnímu zůstatku ve výši 1 588,50 Kč měsíčně s tím, že splátka úvěru měla činit 1 356,17 Kč. Za takové situace nemohla předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného, když takový disponibilní zůstatek je prakticky shodný se splátkou úvěru. A to navíc za situace, kdy předchůdkyně žalobkyně ověřila tvrzený příjem žalovaného 13 697 Kč, což odpovídá spíše průměrnému příjmu žalovaného za několik měsíců, když z doložených důkazů plyne, že např. v červnu 2023 činil příjem žalovaného 5 083 Kč, což znamená, že by v tento měsíc výdaje15. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 70 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 7 278,31 Kč. V této části (62 721,69 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 10 517,51 Kč a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

16. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.

17. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. , spisová značka, rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 24,98 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran s tím, že pro určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství – více viz nález Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, konkrétně žalobkyně byla úspěšná v částce 62 721,69 Kč, což odpovídá 62,49 % a neúspěšná v částce 37 642,38 Kč, což odpovídá 37,51 % žalované částky) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí spisu – PM z 6. 2. 2020, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 25. 3. 2025) po 4 060 Kč dle § 7 bod 5 č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (dále jen „AT“) ve znění platném v době učinění jednotlivého úkonu, dále z náhrady výdajů ve formě 1 paušální částky po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) AT účinného do 31. 12. 2024, z náhrady výdajů ve formě 3 paušálních částek po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) AT účinného od 1. 1. 2025. Žalobkyni dále přísluší náhrada 21 % DPH ve výši 3 756,90 Kč, když právní zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 930 Kč. Celkem náklady řízení činí 24 576,90 Kč a žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 6 139,31 Kč (24,98 % z 24 576,90 Kč).

19. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za 1 úkon (písemné podání ve věci samé ze dne 19. 11. 2025), jelikož ten nebyl shledán jako účelně vynaložený výdaj. Soud byl nucen přistoupit k výzvě žalobkyně z důvodu absentujících tvrzení v žalobě. Tedy soud má za to, že tvrzení a důkazy doložené podáním ze dne 19. 11. 2025 měly být již součástí samotného návrhu ve věci samé a za takové situace jistě nelze přiznat žalobkyni za tento úkon náhradu nákladů řízení.