2 C 200/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 10 037,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 184 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 796 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 6 853,65 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 9 546,45 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 546,45 Kč od 1. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 037,65 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný spolu s právním předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , resp. jejím odštěpným závodem , právnická osoba, , IČO , IČO, sídlem , adresa, , uzavřeli dne 27. 3. 2023 smlouvu o klasickém úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 31 750 Kč, který měl být splacen nejpozději do 24 měsíců od data splatnosti první splátky. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, a to ve výši 28 566 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek dne 1. 11. 2023. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně počítala s celkovými příjmy žalovaného ve výši 24 067 Kč, žalovaný uvedl příjem 21 921 Kč. Dále posoudila úvěruschopnost tím, že žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku, v SOLUS a též, že neměl v době žádosti o úvěr žádné poskytnuté úvěry. Kromě nesplacené jistiny požaduje žalobkyně též úrok a úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 27. 3. 2023 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o klasickém úvěru č. , číslo, , z informací o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, z formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru (klasický úvěr) a z dopisu z 28. 3. 2023), jejíž součástí byly i další smluvní dokumenty (zjištěno ze produktových podmínek pro klasické úvěry). Na základě této smlouvy čerpal žalovaný peněžní prostředky ve výši 31 750 Kč (zjištěno z tabulky plateb). Žalovaný na svůj dluh hradil pouze částečně ve výši 28 566 Kč, konkrétně částku 12 696 Kč předchůdkyni žalobkyně (zjištěno z tabulky plateb) a částku 15 870 Kč žalobkyni (zjištěno ze záznamu splátek úvěru a z podkladů pro soudní jednání). Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena dne 1. 11. 2023 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 a notářského zápisu ze dne 1. 11. 2023), o čemž byl žalovaný informován dopisem (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 11. 2023). Dne 15. 8. 2025 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 15. 8. 2025 včetně dokladu o odeslání).

4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, )

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

13. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě jeho lustrací v rejstřících SOLUS a insolvenčním rejstříku, dále v interním systému poskytnutých úvěrů, ale nijak tato svá tvrzení nedokládá.

14. Podle názoru soudu, tak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala jeho reálnými příjmy a výdaji. Ohledně příjmů žalobkyně akorát uvádí, že žalovaný uvedl příjem 22 921 Kč, předchůdkyně žalobkyně počítala s příjmy 24 067 Kč, bez bližší specifikace, proč vycházela z těchto vyšších příjmů a jakým způsobem je ověřila. Výdaji žalovaného se nezaobírala vůbec. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 31 750 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 28 566 Kč. V této části (3 184 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 6 853,65 Kč a ohledně smluvního úroku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

15. Žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, nemohla jí tak být udělena výzva ve smyslu ust. § 118a odst. 2, 3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného zjištěným při jednání, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 769 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.

16. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. , spisová značka, rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

17. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.