2 C 215/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 33 329 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 16 329 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 000 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 000 Kč od 21. 11. 2024 do 20. 3. 2025, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 421,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 33 329 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný spolu s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřeli dne 2. 9. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2. 10. 2024. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , číslo, byla prodloužena splatnost původní smlouvy o úvěru do 20. 11. 2024. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, dne 20. 3. 2025 částku 3 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni převedena na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2025. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě jeho lustrací v Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a posoudila jeho úvěruschopnost a základě jím tvrzených příjmů a výdajů, ale uvedla, že nemá žádné důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Kromě nesplacené jistiny požaduje žalobkyně též úrok z prodlení.

2. Žalovaný podal proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu včasný odpor, který však ani v dodatečné lhůtě blíže neodůvodnil a k žalobě se nevyjádřil.

3. S ohledem na nutnost ověření úvěruschopnosti žalovaného v projednávané věci nebylo možné ve věci vydat rozsudek pro uznání žalovaného, jelikož věc bylo nutné řádně projednat.K výroku I4. Podáním ze dne 4. 12. 2025 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 16 329 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 000 Kč od 21. 3. 2025 do zaplacení.

5. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") může žalobce za řízení vzít návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. S ohledem na shora uvedené soud řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. v části zastavil. K tomuto postupu nebyl nutný souhlas žalovaného (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).K výroku II7. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 2. 9. 2024 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , všeobecných obchodních podmínek a předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), na základě které čerpal peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě). Poskytnutý úvěr měl být splacen do 20. 11. 2025 (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, ). Pohledávka za žalovaným byla nejprve převedena na přechodného věřitele , právnická osoba, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , číslo, z 20. 1. 2025) a ten ji následně téhož dne převedl na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 27/2024 ze dne 20. 1. 2025 a přehledu postoupených pohledávek). O čemž byl žalovaný informován (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 30. 10. 2025 včetně dokladu o odeslání). Žalovaný hradil na dlužnou částku pouze částečně (3 000 Kč), k úhradě zbytku dlužné částky byl opakovaně vyzýván (zjištěno ze SMS upomínek, e-mailových upomínek smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 6. 12. 2024, výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 24. 12. 2024). Dne 30. 10. 2025 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 30. 10. 2025 včetně dokladu o odeslání).

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

10. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , spisová značka, )

11. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

15. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

16. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

17. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě jeho lustrací v Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí a posoudil jeho úvěruschopnost a základě příjmů a výdajů žalovaného, které před poskytnutím úvěru sám uvedl. Žalobkyně však na výzvu soudu uvedla, že nemá k dispozici žádné důkazy, které by prokazovaly, jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného ověřila.

18. Podle názoru soudu, tak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala jeho reálnými příjmy a výdaji. Navíc je nutno vzít v potaz i krátkodobost úvěru, když úvěr měl být původně v plné výši splacen ve lhůtě 30 dnů, což vyžaduje o to vyšší míru pečlivosti posouzení, zda majetkové poměry žalovaného takovou splátku celého úvěru v jediné splátce budou umožňovat. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 3 000 Kč. V této části (17 000 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

19. Žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, nemohla jí tak být udělena výzva ve smyslu ust. § 118a odst. 2, 3 o.s.ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.

20. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne 1. 10. 2024, č. j. , spisová značka, rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 90,60 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran s tím, že pro určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství – více viz nález Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, konkrétně žalobkyně byla úspěšná v částce 17 000 Kč, což odpovídá 95,3 % a neúspěšná v částce 838,3 Kč, což odpovídá 4,7 % žalované částky) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí spisu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) po 2 460 Kč dle § 7 bod 5 č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb AT účinného od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) a z náhrady výdajů ve formě 3 paušálních částek po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b). Žalobkyni dále přísluší náhrada 21 % DPH ve výši 1 833,30 Kč, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 334 Kč. Celkem náklady řízení činí 11 897,30 Kč a žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 11 421,41 Kč (90,6 % z 11 897,30 Kč).

21. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada za úkon právní služby podání ze dne 4. 12. 2025 (doplnění žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), jelikož tento úkon učinila žalobkyně na základě výzvy soudu k doplnění informací týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, které měly být jednak součástí již samotné žaloby a za další žalobkyně v podání sama uvedla, že nedisponuje žádnými důkazy k prověření úvěruschopnosti žalovaného a z tohoto důvodu bere žalobu v části zpět. Za takové situace nelze na tento úkon pohlížet ani jako na účelný v rámci doplnění informací k žalobě a v části částečného zpětvzetí žaloby nelze shledat procesní zavinění žalovaného na takovém zpětvzetí.