2 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Vladislavou Halodovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupen jméno příjmení , narozenou datum bytem adresa o snížení výživného

I. Rozsudek Okresního soudu v Prachaticích z 30. 6. 2020, čj. 8C 73/2019-167, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 8. 4. 2021, čj. 22 Co 1273/2020-230, se mění tak, že od 1. 5. 2021 je žalobce povinen platit na výživu žalovaného částku 1 500 Kč měsíčně splatnou k rukám žalovaného vždy do každého pátého dne v měsíci předem.

II. Žaloba se částečně zamítá v části, v níž se žalobce domáhal snížení výživného za dobu od 9. 4. 2021 do 30. 4. 2021.

III. Řízení se částečně zastavuje co do uplatněného nároku na snížení výživného za období od 1. 4. 2021 do 8. 4. 2021.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám zástupkyně žalobce na náhradě nákladů řízení částku 43 904 Kč v 10 pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč a poslední 11. splátce ve výši 3 904 Kč splatných vždy do každého 20. dne v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem bezprostředně následujícím po kalendářním měsíci, v němž nabyde právní moci tento rozsudek, přičemž splátky jsou stanoveny pod ztrátou jejich výhody.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 16. 2. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude od 1. 4. 2021 sníženo výživné, které hradí žalovanému, na 1 500 Kč měsíčně. Nárok odůvodnil tím, že rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích, č. j. 8 C 73/2019-167, z 30. 6. 2020 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 22 Co 1273/2020-230, z 8. 4. 2021 bylo rozhodnuto o žalobě žalovaného na zvýšení výživného tak, že od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2019 bylo zvýšeno z 6 500 Kč na 8 000 Kč měsíčně a od 1. 1. 2020 bylo ponecháno v původní výši 6 500 Kč měsíčně, když od 1. 1. 2020 byl v pracovní neschopnosti, jeho příjem představovaly pouze dávky v nemoci vyplácené za období od 5. 12. 2019 do 30. 4. 2020 ve výši průměrně 1 003 euro měsíčně. Od vydání rozsudku došlo na jeho straně k podstatné změně poměrů, neboť od 22. 3. 2021 je invalidním pro invaliditu II. stupně a jeho jediným zdrojem příjmů je invalidní důchod 8 643 Kč měsíčně. Není tak schopen platit stávající výživné, neboť vyčerpal již veškeré úspory a půjčky od své rodiny na úhradu výživného od dubna 2021. V roce 2022 činí invalidní důchod 9 360 Kč měsíčně. Žalobce vyčíslil své náklady na bydlení, léky, dopravu na lékařská vyšetření, ošetření, kontroly a operace i na úřady, kam rovněž musí jezdit v souvislosti se svým zdravotním stavem, a uvedl, že po odečtení nákladů mu měsíčně zbývalo k uspokojení nezbytných životních potřeb v roce 2021 pouze pod 2 000 Kč a v roce 2022 mu zbývá pouze pod 2 500 Kč, z čehož není schopen platit výživné v dosavadní výši. Na výživné je tedy schopen od dubna 2021 platit maximálně 1 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaný navrhl ponechat výživné ve výši 6 500 Kč, která i tak jen částečně pokrývá jeho zvýšené náklady na finančně náročné studium na [anonymizováno], dopravu, stravu a ubytování. Namítl, že žalobci nic nebrání najít si vhodné zaměstnání s ohledem na aktuální zdravotní stav, neboť invalidní důchod I. a II. stupně představuje jen částečné nahrazení příjmů, mohl by pracovat v kanceláři, má na to i vzdělání. Jeho matka musela kvůli zdravotnímu problému ukončit práci v zahraničí, pobírala invalidní důchod I. stupně, v [anonymizováno] si našla práci odpovídající jejímu zdravotnímu stavu, i když finančně méně ohodnocenou. Bezprostředně po operaci musela nastoupit do práce, aby finančně zvládli provoz domácnosti a zvýšené náklady na jeho studia. Žalobce mu na výživné nepřispívá pravidelně. V červnu 2021 velmi úspěšně zakončil bakalářské studium a v září 2021 pokračuje inženýrským studiem. Díky velmi dobrým výsledkům při studiu a hodnocení bakalářské práce mu byl nabídnut studijní pobyt v zahraničí v programu Erasmus. Žalobce mu nikdy na jeho potřeby nepřispěl (brýle, rovnátka, povinné školní kurzy, hardware a software a jeho aktualizace s ohledem na potřeby v jednotlivých etapách vzdělávání). Pro distanční výuku si musel pořídit druhý monitor s webkamerou, zvýšit rychlost a stabilitu internetového připojení, dojíždět na konzultace k bakalářské práci. Musel proto kombinovat dopravu do [obec] a zpět autobusem a automobilem, které si půjčuje od dědy. Velkou část jeho potřeb matce pomáhali financovat mateřští prarodiče. Sám se snažil vydělat si o letních prázdninách peníze na své volnočasové aktivity. Žalobci bylo u Krajského soudu v Českých Budějovicích výživné z 11 000 Kč dle výše příjmů sníženo na 6 500 Kč kvůli cca 5 000 Kč dávek [anonymizováno], které v té době pobíral, neboť v zahraniční pracovala i matka. Žalobce matce po ukončení její práce v zahraničí přes její žádost neposkytl potvrzení svého zaměstnavatele, výplata [anonymizováno] proto byla zastavena, čímž přišel o 180 000 Kč. Měl řadu sportovních aktivit, ale nyní má zdravotní problémy s kolenem, takže nemůže dlouhodobě sedět ani běhat. Žalobce v posledních letech nakupoval hospodářskou techniku, osobní automobily, hospodářský dobytek a postavil ze stodoly nový dům, po rodičích zdědil veškerý majetek. Vlastní spoustu pozemků, které pronajímá, a les, z něhož má palivové dříví. K tomu žalobce namítl, že pokud potřebuje dříví z lese, musí mu ho udělat druhý syn, on ze zdravotních důvodů nemůže. Žalovaný dále namítl, že žalobce druhému synovi přispíval nemalou částkou, když byl ve výkonu trestu, přestože již k němu neměl vyživovací povinnost. Dlouhodobě žije s přítelkyní, která jako ředitelka základní školy má určitě vyšší příjem než matka žalovaného a společně se podílí na nákladech domácnosti. K námitce žalobce, že by si mohl najít souběžné zaměstnání se studiem, žalovaný namítl, že je [anonymizováno] a [anonymizováno], studiu se proto musí intenzivně věnovat. K tvrzení žalobce, že může prodávat výrobky z kovářské dílny, kterou si pořídil, uvedl, že si kovářskou dílnu musel zřídit, neboť jeho bakalářská práce se týkala kovářské výroby nože. Kovářství je jeho koníčkem, do budoucna by se mu chtěl věnovat, teď na to kvůli studiu nemá čas.

3. K námitkám žalovaného žalobce uvedl, že z důvodu vážného onemocnění byl od 21. 10. 2019 v pracovní neschopnosti, následně je v pracovní neschopnosti opět od 13. 5. 2021 dosud, jeho zdravotní stav mu zatím neumožňuje hledat si zaměstnání. Má zdravotní problémy s [anonymizováno], které mu fungují na 60 %, má [anonymizováno], má středně těžkou [anonymizováno], na [anonymizováno] nemá záklopku a má [anonymizováno]. Není schopen zvýšené fyzické zátěže, práce vyvolávající stres, práce ve směnném provozu, práce v noci, dlouhodobého stání a sezení, práci ve výškách, soustavné dlouhodobé práce ve stereotypní poloze. Je schopen lehké manuální práce a kancelářské práce. Tyto lehčí práce však nejsou sehnatelné v regionu. Nemůže se ani více pohybovat, jakmile se začne pohybovat, začne mu být špatně, začne se potit a upadá do spánku. Vystudoval střední odbornou školu elektro s maturitou, v oboru nikdy nepracoval. Pracoval v truhlárně, poté v masně, kde měl na starost dopravu, pak jako elektrikář v [země] a poté dělal mistra ve [anonymizováno]. Žalovaný s matkou si měli být vědomi, co finančně obnáší studium vysoké školy. Lze využít i půjčky na studium. Popřel, že by si v posledních letech koupil hospodářskou techniku. Pozemky předal synu [jméno], který cca 3 ha louky seče. Má dvacet let starý [značka automobilu], používá ho k dojíždění k lékařům. Žádný hospodářský dobytek nemá. Majetek po rodičích byl rozdělen na čtyři díly, podíly z pozemků a chalupy sourozencům vyplatil. Matka žalovaného si koupila pozemky a shromažďuje materiál na stavbu rodinného domu, každoročně jezdí na dovolenou, do lázní a po výletech. Matce žalovaného nic nebrání v nalezení si práce v zahraničí a zajištění [anonymizováno]. Na výživě žalovaného se mohou podílet i mateřští prarodiče, kterým žalovaný jezdí pomáhat na statku. Přítel matky žalovaného se může podílet na výdajích jejich společné domácnosti. Rodiči, který pomoc potřebuje, když má starobní či invalidní důchod velmi nízký a nestačí mu na zajištění základních životních potřeb, musí potomek zajistit slušnou výživu, což žalovaný neplní, ani se o žalobce vůbec nezajímá.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 17. 4. 2018, č. j. 6 Co 340/2018-1632, byl změněn rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z 19. 12. 2013, č. j. 6 Co 2537/2013-1093, kterým byla žalobci uložena povinnost přispívat na výživu žalovaného částkou 1 500 Kč měsíčně, tak, že žalobce je povinen přispívat na jeho výživu v období od 20. 2. 2014 do 31. 12. 2014 částkou 6 000 Kč, od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015 částkou 7 000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 částkou 8 000 Kč měsíčně, od 1. 1. 2017 do 30. 4. 2017 částkou 6 500 Kč měsíčně, od 1. 5. 2017 do 31. 8. 2017 částkou 4 500 Kč měsíčně a od září 2017 částkou 6 500 Kč měsíčně.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích z 30. 6. 2020, č. j. 8 C 73/2019-167 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 8. 4. 2021, č. j. 22 Co 1273/2020-230, ve věci žaloby žalovaného (tehdejšího žalobce) o zvýšení výživného byl rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 6 Co 340/2018-1632 změněn tak, že žalobce je povinen platit od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2019 na výživné žalovaného částku 8 000 Kč měsíčně splatnou k rukám žalovaného vždy do každého 5. dne v měsíci předem. Ve zbývající části, v níž se žalovaný domáhal zvýšení výživného o další částku 3 500 Kč měsíčně od 1. 7. 2018 do 31. 1. 2019 a od 1. 1. 2020, byla žaloba zamítnuta.

6. Žalobce vzal po zahájení řízení žalobu částečně zpět co do uplatněného nároku na snížení výživného za dobu od 1. 4. 2021 do 8. 4. 2021, tedy za dobu do vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 8. 4. 2021, čj. 22 Co 1273/2020-230.

7. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti či zcela. Dle odstavce 2 téhož ustanovení, je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud proto na základě částečného zpětvzetí řízení řízení částečně zastavil, když žalovaný s částečným zpětvzetím žaloby souhlasil.

8. Soud může dle § 163 o. s. ř. na návrh změnit rozsudek o výživném, které má být placeno do budoucna, ovšem pouze při podstatné změně okolností rozhodných pro výši a další trvání výživného.

9. Podle § 913 odst. 1 zák. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. V době posledního rozhodování soudu žalobce studoval [anonymizováno] v [obec]. Ke zvýšení výživného v období od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2019 došlo s ohledem na žalobcův tehdejší průměrný příjem, který v roce 2019 činil 37 196 Kč měsíčně. Dále soud vyšel z toho, že žalobce byl v roce 2020 v pracovní neschopnosti a jeho příjem představovaly pouze dávky v nemoci vyplacené mu od 5. 12. 2019 do 30. 4. 2020 v celkové výši 5 016,44 EUR, což činilo v době rozhodnutí soudu průměrně cca 26 080 Kč měsíčně. Proto za období od 1. 1. 2020 nedošlo ke zvýšení výživného a výživné bylo ponecháno v původní výši 6 500 Kč měsíčně.

11. Žalobce po dosažení bakalářského vzdělání studuje na téže [anonymizováno] v [obec] v prezenční formě studijní program [anonymizováno] (potvrzení o studiu, výpověď žalovaného). V zimním semestru 2021 neměl výuku v pátek, v letním semestru 2022 ji nemá ve čtvrtek. (studijní plán na rok 2021 - 2022). K cestám do školy využívá hromadnou dopravu a rovněž osobní automobil mateřského dědečka [značka automobilu] s kombinovanou spotřebou 4,3 l motorové nafty /100 km (technický průkaz vozidla, výpověď žalovaného).

12. Žalobce je od 14. 11. 2020 invalidním, když z důvodu dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 50 %. Po vzniku invalidity II. stupně je schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost jenom v podstatě menším rozsahu a intenzitě. Jedná se o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, neboť jde o [anonymizováno] a [anonymizováno]. Pracovní potenciál žalobce je snížen o 50 %. Jde o stav trvalý provázený [anonymizováno] (posudek o invaliditě z 22. 12. 2020).

13. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení z 18. 11. 2020 mu byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně v měsíční výši 8 245 Kč, od ledna 2021 navýšený na 8 643 Kč a od ledna 2022 na 9 360 Kč (rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení z 11. 1. 2022).

14. Žalobce byl od 21. 10. 2019 do současné doby prakticky po celou dobu v pracovní neschopnosti, vyjma krátkého období od 22. 4. 2021 do 12. 5 2021, když pracovní neschopnost trvající od 21. 10. 2019 byla ukončena k 21. 4. 2021 a další pracovní neschopnost započala 13. 5. 2021 a v době rozhodnutí soudu trvá (rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti V. díl, potvrzení OSSZ z 11. 5. 2022, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti díl II z 13. 5. 2021).

15. Žalobce v [anonymizováno] nepobírá žádné nemocenské dávky (potvrzení OSSZ z 11. 5. 2022) Nemocenské dávky pobíral ze [země] do 21. 4. 2021, kdy skončila jeho pracovní neschopnost dle jím předloženého potvrzení o nemocenské (potvrzení o nemocenské – [anonymizováno] z 14. 4. 2021).

16. Pracovní poměr žalobce v [země] byl ukončen výpovědí zaměstnavatele z 18. 5. 2021 k 31. 7. 2021, přičemž v období od 22. 4. 2021 do 31. 7. 2021 nebyly zaměstnavatelem vyplaceny žádné finanční prostředky ([anonymizováno] z 18. 5. 2021, [anonymizováno] z 2. 12. 2021, nesporné).

17. Žalobce je v dlouhodobé lékařské péči a dispenzarizaci pro [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]. Z dlouhodobých nemocí trpí [anonymizováno] se [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] a pyrimidinu, [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], onemocněním [anonymizováno] a je po operaci [anonymizováno]. K ovlivňování progrese, brždění komplikací, aby nedošlo ke zhoršení zdravotního stavu, není schopen zvýšené fyzické zátěže, práce vyvolávající stres, práce ve směnném provozu, práce v noci, dlouhodobého stání a dlouhodobého sezení, práce ve výškách ani soustavné dlouhodobé práce ve stereotypní poloze. Je schopen lehké manuální práce, kancelářské práce (lékařská potvrzení [titul] [příjmení] z 13. 4. 2022). Žalobcova léčba pro [anonymizováno] je dlouhodobá a vzhledem k rozsáhlému a ne úplně stabilnímu postižení [anonymizováno] lze předpokládat nutnost úpravy [anonymizováno] léčby, při níž jsou rizikem infekční komplikace, které mohou bránit zařazení žalobce do práce v kolektivu (lékařská zpráva [anonymizována čtyři slova] z 3. 5. 2022).

18. Soud na základě provedeného dokazování, včetně účastnické výpovědi žalovaného, uzavřel, že od posledního rozhodnutí soudu na straně žalovaného nedošlo ke změně poměrů. Je nadále studentem této vysoké školy, byť aktuálně v magisterském programu, a soud tak vychází z toho, že jeho náklady jsou víceméně shodné s náklady, které vynakládal na studium v době předchozího rozhodnutí soudu, kdy navíc v té době vynaložil zvýšené náklady na pořízení kovářské dílny. Žalovaný ani zvýšené náklady spojené se studiem magisterského oproti bakalářskému programu netvrdil. Pokud jde o tvrzenou možnost účastnit se výměnného studijního pobytu Erasmus, je obecně známo, že účast na něm není povinnou součástí vysokoškolského studia a účastní se ho pouze malá část vysokoškolských studentů. Účast na tomto studijním pobytu je namístě považovat za určitý nadstandard v rámci vysokoškolského studia.

19. K podstatné změně poměrů však došlo na straně žalobce, jak vyplynulo z provedených listinných důkazů i z jeho výpovědi. Při posledním rozhodnutí v dubnu 2021 soud vycházel z toho, že žalobce byl v pracovní neschopnosti a od 1. 1. 2020 představovaly jeho příjem pouze dávky v nemoci ve výši cca 26 080 Kč měsíčně, žaloba na zvýšení výživného za dobu od 1. 1. 2020 proto byla zamítnuta. Žalobce byl tedy od 1. 1. 2020 povinen hradit výživné v původně stanovené výši 6 500 Kč měsíčně.

20. Za dobu, od které se žalobce mohl domáhat zvýšení výživného, tedy od 9. 4. 2021, je prakticky nepřetržitě v pracovní neschopnosti, vyjma krátkého období od 22. 4. 2021 do 12. 5. 2021. Pracovní neschopnost trvala i v době vyhlášení rozhodnutí. Za této situace nebylo namístě zabývat se pracovním potenciálem žalobce, byť mu byl přiznán pouze částečný invalidní důchod, neboť je-li v pracovní neschopnosti a byl-li v pracovní neschopnosti prakticky po celé sporné období, ohledně něhož se domáhá snížení výživného, nebylo možno uzavřít jinak, než že v tomto období nemohl pracovat.

21. Jako z žalobcova příjmu proto vyšel pouze z pobíraného částečného invalidního důchodu. Nezjišťoval ani možnost pracovního uplatnění žalobce za období od 22. 4. do 12. 5. 2021, neboť s ohledem na žalobcova zdravotní omezení, jak byla v řízení zjištěna, lze těžko předpokládat, že by si v tomto období zaměstnání nebyl schopen zajistit. Je zřejmé, že jeho pracovní uplatnění na trhu práce, i pokud by nebyl v pracovní neschopnosti, je s ohledem na jeho zdravotní omezení minimální.

22. V dubnu 2021 bylo žalobci vyplaceno na nemocenských dávkách 484,91 EUR, dne 14. 4. za období 1. 3.- 22. 3. 2021 356,86 EUR, dne 19. 4. za období 23. 3. - 6. 4. 2021 a 382,35 EUR dne 29. 4. za období 7. 4. – 21. 4. 2021 (výpis z žalobcova účtu). Celkem tedy bylo žalobci na nemocenských dávkách v dubnu 2021 vyplaceno 1 224,12 EUR, což při průměrném kurzu v dubnu 2021 cca 25,9 Kč/EUR činilo cca 31 700 Kč.

23. Soud nepřisvědčil žalobci, že jako jeho příjem v dubnu 2021 mají být zohledněny pouze platby nemocenského označené jako platby za duben 2021. Rovněž platby nemocenského označené jako platby za březen 2021 mu byly vyplaceny v dubnu 2021, v tomto měsíci tedy představují jeho příjem. Pro rozhodnutí o výživném soud zohledňuje faktické příjmy v daném měsíci, tj. příjmy fakticky nevyplacené do uvažovaného příjmu nezahrnuje jako příjmy potenciální, a zohlední je až v měsíci, v němž jsou vyplaceny. Navíc platby označené jako platby za březen by s ohledem na datum vyhlášení posledního rozhodnutí o výživném 8. 4. 2021 při jejich nezahrnutí do příjmu za duben 2021, kdy byly fakticky vyplaceny, nemohly být jako žalobcův příjem nikdy zohledněny. Jiná situace by byla, pokud by se jednalo o jednorázovou výplatu za delší časové období a o výživném by se rozhodovalo zpětně, kdy by mohlo být případně vycházeno z průměrného příjmu za dané období. O takovou situaci se ale nejednalo.

24. Za měsíc duben 2021 proto soud vyšel z celkového žalobcova příjmu ve výši 40 347 Kč tvořeného nemocenskými dávkami ve výši 31 704 Kč a částečným invalidním důchodem ve výši 8 643 Kč.

25. Soud nepřistoupil k bližšímu zjišťování výše příjmů žalobcovy přítelkyně a k tomu, že by jimi odůvodňoval případné hrazení vyššího výživného, než by odpovídalo žalobcovým příjmům. I pokud žalobce s přítelkyní vedl společnou domácnost, jak tvrdil žalovaný a jak žalobce popíral, je zjevné, že za situace, kdy žalobcův příjem představuje pouze částečný invalidní důchod ve výši nedosahující ani 10 000 Kč, musí se jeho přítelkyně, žijí-li spolu, na hrazení nákladů spojených s vedením společné domácnosti podílet významnou měrou. To navíc při zohlednění toho, že žalobce musí vynakládat náklady na léčení svých zdravotních obtíží. Proto bylo nadbytečné činit bližší dokazování a následné skutkové závěry k výši příjmů žalobcovy přítelkyně a k tomu, zda vede se žalobcem společnou domácnost.

26. Pokud jde o další tvrzené majetkové poměry žalobce, a sice jeho vlastnictví lesa a dalších pozemků, to se zásadním způsobem nepromítá do výše výživného, když žalobci neposkytuje žádný významný příjem, takový příjem nebyl ani utvrzen, natož prokazován. Stejně tak takový zásadní vliv na výši výživného nemá ani tvrzení žalovaného o žalobcově vlastnictví hospodářských zvířat.

27. Soud jako nadbytečné neprovedl žalobcem navržené důkazy k prokazování jeho nákladů spojených s jeho léčením, tedy dalšími lékařskými zprávami žalobce o jeho zdravotním stavu, přehledem jeho cest na lékařská vyšetření, ošetření, kontroly a operace v roce 2021 a 2022, doklady o jeho výdajích a technickým průkazem motorového vozidla, neboť již jen ze zprávy jeho ošetřujícího lékaře je zřejmé, že trpí řadou onemocnění a že tato onemocnění jsou průběžné léčená a podává se, že zatím účelem musí žalobce podstupovat řadu lékařských vyšetření, k nimž musí z obce, kde žije, dojíždět. Je zjevné, že s tím jsou spojeny zvýšené náklady. Vzhledem k tomu, že příjem žalobce je tvořený jen částečným invalidním důchodem, je tak nízký, že ho zatíží i vynakládání nákladů v souvislosti s jeho léčbou v minimální výši, bylo proto nadbytečné prokazovat přesnou výši těchto nákladů.

28. Jako nadbytečný ani nebyl proveden důkazy informacemi o pozemcích ohledně jejich vlastnictví matkou žalovaného. Z žalovaným předložené tabulky bylo pouze zjištěno, že obsahuje pouze jím vyčíslený [anonymizováno] za roky 2018 – 2021.

29. Při zohlednění výše uvedených skutečností soud uzavřel, že na straně žalobce došlo od posledního rozhodnutí o výživném k podstatné změně poměrů. Za situace, kdy na straně žalovaného k žádné změně poměrů, zejména spočívající v nárůstu jeho potřeb, nedošlo, tak byly, vyjma měsíce dubna 2021, naplněny předpoklady pro rozhodnutí o snížení výživného hrazeného žalobcem žalovanému.

30. Pokud jde o výživné za dobu od 9. 4. 2021 do 30. 4. 2021, vyšel soud z toho, že výživné tak, jak bylo naposledy stanoveno ve výši 6 500 Kč měsíčně, je s ohledem na žalobcův příjem v dubnu 2021 výživným odpovídajícím zákonným kritériím pro stanovení výživného zakotveným v § 913 odst. 1 a 2 a § 915 o. z., tedy zejména odůvodněným potřebám žalovaného a jeho majetkovým poměrů, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobce. V dubnu 2021 soud neshledal změnu poměrů na straně žalobce odůvodňující rozhodnutí o snížení výživného. Při nezměněných poměrech na straně žalovaného proto soud shledal žalobu v části, v níž se žalobce domáhal snížení výživného za období od 9. 4. do 30. 4. 2021, nedůvodnou, a v této části ji proto zamítl.

31. Od 1. 5. 2021, odkdy již žalobce nemá jiný příjem než částečný invalidní důchod, považuje soud za výživné odpovídající výše uvedeným zákonným kritériím pro stanovení výživného výživné ve výši 1 500 Kč. Při stanovení výše výživného přitom soud na straně žalobce přihlédl rovněž k jeho zvýšeným nákladů spojeným s jeho léčením.

32. Soud proto žalobě jako důvodné v části, v níž se žalobce domáhal snížení výživného za dobu od 1. 5. 2021, zcela vyhověl.

33. Soud si je vědom, že stanovené výživné nepokrývá náklady žalovaného spojené s jeho vysokoškolským studiem a že je nepokrývá ani z podstatné části, jak namítal žalovaný. Žalobcovy poměry ale neumožňují stanovení výživného ve vyšší výši. Nelze přitom přehlédnout, že žalovaný má možnost i sám si opatřit vlastní prací formou brigád příjem, z něhož může částečně své náklady hradit. Z jím předložených rozvrhů se podává, že akademický rok začal až na konci září 2021, poslední výuku v zimním semestru měl 8. 12., první v letním semestru 28. 2. 2022 a poslední v letním semestru 11. 5. 2022. Na skončení výuky sice navazuje zkouškové období, ale je zjevné, že žalobce má dostatečný prostor několika prázdninových měsíců k práci formou brigády. Je obecně známo, že většina vysokoškoláků využívá právě období prázdnin k zajištění si příjmu z brigád na své náklady se studiem spojené a že řada z nich má brigády i v průběhu akademického roku. Nelze přisvědčit argumentaci žalovaného, že jako pro [anonymizováno] a [anonymizováno] je pro něho studium časově náročnější, a neumožňuje mu tedy pracovat. Nelze přehlédnout, že zatímco na straně žalobce shledává žalovaný možnost vykonávání řady výdělečných činností, a to dokonce v době, kdy žalobce byl, resp. stále je, v pracovní neschopnosti, tedy dle lékařů nemůže žádnou práci vykonávat, sám je ve směru vyvíjení pracovní aktivity málo aktivní. Přestože je jeho finanční situace tak, jak ji popisuje, špatná, vypověděl, že by se mu nevyplatilo hledat si brigádu na dobu necelého měsíce - za dobu od poslední zkoušky v ledním semestru v týdnu od 20. 6. do 24. 6. 2022 do 15. 7. 2022, kdy se navíc teprve měl dozvědět, zda a kdy bude moci nastoupit na brigádu v strojírenské firmě. A tam mu nakonec dle jeho tvrzení od 15. 7. 2022 na brigádu nastoupit neumožnili, uvedl, že tam bude moci pracovat na konci srpna a v září. Jak vyplynulo z jeho výpovědi, není připraven hledat si brigádu například v pohostinství, neboť výdělek tam považuje za nízký. Přitom mnoho vysokoškolských studentů využívá možnosti i jen krátkodobých brigád v délce pouze několika týdnů a řada z nich pracuje právě i v pohostinství, aby si zajistili určitý příjem na pokrytí svých potřeb. Pokud by žalovaný skutečně měl zájem o přivýdělek, postupoval by při jeho zajišťování si rozhodně aktivněji a přijal by práci i za nižší hodinový výdělek jen proto, aby získal alespoň část prostředků na svá studia. Řada zaměstnanců pracuje za výdělek, který na jedné straně žalovaný považuje za tak nízký, že se mu za něj nevyplatí pracovat, na druhé straně však opakovaně zdůrazňuje, jak jeho finanční situace není příznivá, a požaduje po žalovaném, který je v pracovní neschopnosti a popírá pouze částečný invalidní důchod ve výši cca 9 000 Kč měsíčně, hradit výživné ve výši 6 500 Kč měsíčně. Tedy požaduje na výživné cca dvojnásobek toho, co by po zaplacení výživného zbývalo žalobci. Na popsané soudem shledané nízké aktivitě žalovaného při opatřování si prostředků svou výdělečnou činností nic nemění skutečnost, že od března se zapojil v rámci školy do projektu, z něhož by měl v budoucnu mít příjem, když z jeho výpovědi se podává, že i přes práci na projektu by měl časový prostor pro práci formou brigády, že však v tomto směru nevyvíjí dostatečnou aktivitu, případně nechce pracovat za nízký příjem. Totéž lze konstatovat i ohledně tvrzené pomoci prarodičům na statku, když z ničeho nevyplývá, že by vedle pomoci prarodičům mohl ještě chodit na brigádu, jak ostatně opět nepochybně řada vysokoškoláků činí, kdy brigádně pracují i vedle podílení se na práci v rodině.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci neúspěšný pouze ohledně období od 9. do 30. 4. 2021 a ohledně období od 1. do 8. 4. 2021 je to rovněž on, koho by stíhala povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., neboť zpětvzetím žaloby v této části zavinil zastavení řízení, když nebylo možno učinit závěr, že by v této části byla pro chování žalovaného vzata zpět důvodně podaná žaloba. Celkem je tedy neúspěch na straně žalobce namístě zohlednit za období 1 měsíce. S ohledem na celkový uplatněný nárok tento dílčí neúspěch představuje neúspěch v poměrně nepatrné části, soud proto uzavřel, že je namístě aplikovat ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. s tím, že žalobce by měl nárok na plnou náhradu nákladů řízení.

35. Plná náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za 10 úkonů právní služby po 9 500 Kč dle § 8 odst. 2 ve spojení s § 7 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vč. 1. porady s klientem, sepis žaloby, sepis podání z 4. 4. 2022 a z 19. 4. 2022, účast při jednání soudu 5. 4. 2022, 28. 6. 2022 a 21. 7. 2022 a porady s klientem přesahující 1 hodinu ve dnech 30. 3. 2022, 17. 4. 2022 a 27. 6. 2022; tarifní hodnota 300 000 Kč – předmětem sporu bylo 5 000 Kč měsíčně jako rozdíl mezi stávajícím výživným a částkou, na kterou se žalobce domáhal snížení výživného), náhradou hotových výdajů za 10 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 advokátního tarifu a v souvislosti s účastí zástupkyně žalobce při soudních jednáních náhradou za promeškaný čas za 6 půlhodin po 100 Kč dle § 14 advokátního tarifu a cestovným v celkové výši č (3 jízdy [značka automobilu], [registrační značka], z [obec] do [obec] a zpět, celkem 150 km - 1 zpáteční jízda 50 km, kombinovaná spotřeba 5,6 l benzinu natural /100 km). Náhrada nákladů řízení se navyšuje o DPH, neboť zástupkyně žalobce je plátcem DPH. Celkem by tedy plná náhrada nákladů řízení činila částku 120 537 Kč.

36. Soud však zároveň zvažoval, zda s ohledem na výši takto stanovené náhrady nákladů řízení a všechny okolnosti sporu a poměry žalovaného nejsou ve věci dány důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., dle kterého, jsou-li dány důvody hodné zvláštního zřetele, soud výjimečně nemusí náhradu nákladů řízení zcela či zčásti nepřiznat.

37. Žalovaný je vysokoškolským studentem, jehož finanční situace není příznivá. Nebylo zjištěno, ale ani nebylo tvrzeno, že by vyjma vybavení kovářské dílny a počítače, vlastnil hodnotnější majetek.

38. Náhrada nákladů řízení ve sporu o výživné hrazené i do budoucna je vysoká, vzhledem k tomu, že odměna za jeden úkon právní služby se odvíjí od pětinásobku ročního plnění, které bylo předmětem sporu. Žalovaný však již ukončil první ročník magisterského studia a lze předpokládat, že by již neměl studovat déle než další rok, resp. dva, zúčastní-li se plánovaného studijního programu Erasmus. Období, za které lze od uplatněného období od dubna 2021 uvažovat o hrazení výživného, by tak již nemělo dosahovat pěti let. Pak tedy stanovení pětinásobku ročního plnění jako základu tarifní hodnoty se nejeví spravedlivým.

39. Uvedené skutečnosti ve svém souhrnu vedly soud k tomu, že shledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je namístě aplikovat ustanovení § 150 o. s. ř., a sice majetkové poměry na straně žalovaného jako vysokoškolského studenta ve spojení se způsobem stanovení výše náhrady nákladů řízení, jež s ohledem na okolnosti daného sporu nelze považovat za zcela spravedlivý odpovídající předmětu sporu a jeho náročnosti.

40. Na straně druhé však je nutno mít na zřeteli, že ani žalobcovy majetkové poměry nejsou příznivé. Nepřistoupil však s ohledem na majetkové poměry na straně žalobce na straně druhé. A je namístě zároveň zohlednit, že k nutnosti vedení řízení výraznou měrou přispěl postoj žalovaného setrvávajícího na svém požadavku na hrazení výživného v původně stanovené výši, ač již od předchozího řízení věděl, že žalobce je invalidním důchodcem pobírajícím invalidní důchod II. stupně. Nebylo možno ani přehlédnout výše uváděné skutečnosti týkající se postoje žalovaného k zajišťování si svého příjmu a jeho postoj a požadavky směrem k žalobci nijak nezohledňující žalobcův zdravotní stav a jeho výdělkové možnosti.

41. Všechny uvedené skutečnosti vedly soud k tomu, že se žalobci přes shledané důvody hodné zvláštního zřetele neodepřel zcela právo na náhradu nákladů řízení. Za spravedlivé považoval uložit žalovanému povinnost k plné náhradě cestovného, náhrady za promeškaný čas a náhrady hotových výdajů, což činí s DPH 5 587 Kč. Ohledně zbývající části náhrady nákladů řízení tvořené odměnou za úkony právní služby, považuje soud s ohledem na okolnosti sporu i s ohledem na způsob stanovení výše tarifní hodnoty, jak blíže uvedeno shora, za spravedlivé ji žalobci nepřiznat v plné výši, ale pouze ve výši jedné její třetiny, což s DPH činí 38 317 Kč. Celkem tedy byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 43 904 Kč.

42. Soud nepřisvědčil žalobci, že nejsou splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., neshledal-li důvody pro jeho aplikaci soud při předchozím rozhodování o výživném, kdy na straně žalovaného byly poměry stejné a měl žalobce podstatně vyšší příjem, než má nyní. Při předchozím rozhodnutí o výživném byl žalobce ve věci úspěšný pouze částečně, vzniklo mu proto právo pouze na poměrnou část náhrady nákladů řízení, která mu byla přiznána ve výši 31 576,69 Kč. To je částka, která nedosahuje výše, jejíž uhrazení žalovaným by zásadně překračovalo jeho majetkové poměry. Na rozdíl od plné náhrady nákladů řízení v tomto sporu, která by činila 120 537 Kč. Navíc tehdy do konce doby hrazení výživného zbývala ještě o více než rok delší období než v současné době, kdy je, jak konstatováno shora, stanovení tarifní hodnoty z pětinásobku ročního plnění, dle soudu zjevně nespravedlivé.

43. Lhůtu k plnění ohledně náhrady nákladů řízení soud dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem s ohledem na majetkové poměry na straně žalovaného stanovil v 10 měsíčních splátkách po 4 000 Kč a poslední 11. splátce ve výši 3 904 Kč, když i ze strany žalobce bylo z vyjádření k otázce náhrady nákladů řízení zřejmé, že případné uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení ve splátkách by akceptoval. Splátky byly stanoveny pod ztrátou jejich výhody.