2 C 32/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 63 766 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 088 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 15 437 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 525 Kč od 28. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 920,82 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 47 581,62 Kč od 19. 11. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 10. 2025 dosáhne částky 170 265,60 Kč a částky ve výši 6 241,76 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 041,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 63 766 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 48 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Z tohoto důvodu došlo ke dni 26. 10. 2025 v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a současně žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný na poskytnutý úvěr hradil pouze částečně, a to částkou 5 912 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně v žalobě uvádí, že prověřila a posoudila informace získané od žalovaného a provedla tzv. scoring klienta. Zjistila jeho příjmy ve výši 28 800 Kč, které měly být ověřeny z potvrzení o příchozích úhradách. Při ověřování výdajů vycházela z tvrzení žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje činí 4 860 Kč jako výdaj na životní minimum, výdaj na splátky jiného úvěru u žalobkyně ve výši 2 804 Kč, výdaj na bydlení ve výši 4 934 Kč a ostatní výdaje ve výši 300 Kč. Celkem tyto výdaje činily 12 898 Kč. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaného prověřila lustrací v BRKI a NRKI.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne , datum, s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru (zjištěno návrhu na uzavření smlouvy, z prohlášení klienta, z podpisu na dálku smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze základních informací o klientovi, z důkazu o odeslání 1 Kč, informace o vyplacení a předsmluvního formuláře) a následně dodatek č. , hodnota, ke smlouvě (zjištěno z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru). Na základě této smlouvy ve znění dodatku žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 48 000 Kč (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 48 pravidelných měsíčních splátkách po 2 956 Kč (zjištěno z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru a splátkového kalendáře ke smlouvě). Žalovaný na svůj dluh hradil pouze částečně, a to částkou 5 912 Kč (zjištěno z karty klienta). Žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k doplacení nesplacené části úvěru (zjištěno výzvy k zaplacení ze dne 22. 9. 2025 a výzvy k zaplacení ze dne 21. 10. 2025). Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně dne 26. 10. 2025 k zesplatnění celého úvěru (zjištěno z oznámení ze dne 26. 10. 2025). Dne 27. 1. 2026 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 27. 1. 2026 včetně dokladu o odeslání).

4. Z doručenek z 14. 5. 2025 a 16. 5. 2025 neučinil soud žádné zjištění.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

14. Věřitel tak nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného, že je svobodný, bydlí ve vlastním bydlení, zaměstnán je u společnosti , právnická osoba, a jeho příjem činí 28 800 Kč (zjištěno z hodnocení klienta), který žalobkyně ověřila z potvrzení o příchozích úhradách. Za březen 2025 tak měl žalovaný příjem 26 639 Kč (zjištěno z potvrzení o příjmu ze dne 15. 4. 2025), leden 2025 měl příjem 29 547 Kč (zjištěno z potvrzení o příjmu ze dne 14. 2. 2025), v prosinci 2024 činil jeho příjem 20 240 Kč (zjištěno z potvrzení o příjmu ze dne 15. 1. 2025. Ověření těchto příjmů žalobkyně soudu doložila a vyplývá z nich průměrný příjem ve výši 25 475 Kč, což zcela neodpovídá příjmu žalovaným tvrzenému, ale plyne z toho průměrný příjem o skoro 3 500 Kč nižší než žalovaným tvrzený. Při ověřování výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z tvrzení žalovaného, který mezi své výdaje uvedl náklady na bydlení ve výši 4 934 Kč, výdaje na splátky dalšího úvěru u žalobkyně ve výši 2 804 Kč, výdaje na životní minimum ve výši 4 860, ostatní výdaje ve výši 300 Kč, celkem 12 898 Kč. Žalobkyně prověřovala příjmy žalovaného co do výše příjmu ze zaměstnání. Výdaje však žalobkyně neověřovala vůbec, vycházela pouze z jeho tvrzení, reálnými výdaji žalovaného se vůbec nezabývala. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaného prověřila v bankovním a nebankovním registru klientských informací, což doložila pouze částečně (zjištěno z výpisu z NRKI).

16. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala skutečnými výdaji žalovaného a tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. K argumentaci žalobkyně soud uvádí, že se před poskytnutím úvěru měla opravdu zaobírat reálnými výdaji žalovaného, například tím, (jak uváděl zástupce žalobkyně), že žalovaným tvrzené výdaje měla ověřovat z předloženého výpisu z účtu. A v případě, že by žalovaný předložil účet s fiktivními nebo například neúplnými výdaji, tak poté by již nebylo možné přičítat důsledek žalobkyni, ale žalovanému.

17. S ohledem na výše uvedené shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 48 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 5 912 Kč. V této části (42 088 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 15 437 Kč a ohledně smluvního úroku a smluvní pokuty soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

18. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrům žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k v hrubých obrysech zjištěným sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu; k výši původně sjednané splátky úvěru, kterou žalovaný nebyl schopen splácet, a též k návratnosti poskytnuté jistiny věřiteli v rozumném čase, která byla v tomto případě hlavním kritériem. Jelikož je nutné brát ohled i na věřitele pohledávky tak, aby se mu dostalo úhrady v přiměřeném časovém rozpětí, kdy časové kritérium návratnosti poskytnuté jistiny do dvou let je v soudní praxi obvykle přijímáno jako to, co lze po věřiteli spravedlivě požadovat. Po zohledněné všech těchto kritérií dospěl soud k závěru, že je přiměřené možnostem žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč. Tím soud umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 24,32 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran s tím, že pro určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství – více viz nález Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, konkrétně žalobkyně byla úspěšná v částce 42 088 Kč, což odpovídá 62,16 % a neúspěšná v částce 25 623,38 Kč, což odpovídá 37,84 % žalované částky) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhrada nákladů řízení sestává:- ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 189 Kč,- z odměny advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí spisu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 2. 4. 2026) po 3 660 Kč § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (dále jen „AT“) ve výši 14 640 Kč,- z náhrady výdajů ve formě 4 paušálních částek po 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) AT ve výši 1 800 Kč,- z náhrady cestovních nákladů ve výši 853,19 Kč za cestu zástupce z Českých Budějovic do Prachatic a zpět dne 2. 4. 2026 osobním automobilem BMW E39, registrační značky , SPZ, , s kombinovanou spotřebou 10,5 l/100 km, při ujetí celkem 89,4 km, předepsané ceně benzinu 34,70 Kč/l a sazbě základní náhrady 5,90 Kč/km (dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely),- náhrady za promeškaný čas za 4 půlhodin po 150 Kč ve výši 600 Kč,- náhrady 21 % DPH ve výši 3 758 Kč.Celkem náklady řízení činí 24 840,19 Kč a žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 6 041,13 Kč (24,32 % z 24 840,19 Kč). Tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit k rukám její zástupkyně [§ 149 odst. 1 o. s. ř.)].

21. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu za 1 úkon – písemné podání ve věci samé (doplnění tvrzení a důkazů) ze dne 12. 3. 2026. Tento úkon nebyl soudem shledán jako účelný, jelikož soudem požadovaná tvrzení měla být obsažena a důkazy měly být přiloženy již k samotnému původním návrhu a jejich absenci je nutné klást k tíži žalobkyně.