2 C 34/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 780 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 8 180 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 780 Kč od 21. 4. 2025 do za placení, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 16 780 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu se sjednaným úrokem splácet v týdenních splátkách ve výši 303 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně částkou 1 400 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že si vyžádala od žalovaného informace k jeho majetkovým a osobním poměrům. Lustrovala ho v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, insolvenčním rejstříku, registru REPI a RÚIAN, kontrolovala jeho rodné číslo v systému společnosti Credit Check, s.r.o., a jeho platební historii u žalobkyně. Dále byla zkontrolovány žalovaným předložené dokumenty a byla vyhodnocena jeho aktuální finanční situace na základě předložených dokumentů.

2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že úvěr mu byl poskytnut, činil 10 000 Kč, ale dostal pouze 8 600 Kč s tím, že si poskytovatel rovnou ponechal 1 400 Kč jako první splátku úvěru. Dále uvedl, že potkal v obchodním domě Lidl zástupkyni , právnická osoba, , která mu sdělila, že by měl okamžitě zaplatit 3 000 Kč a on ji na to řekl, že aktuálně nemůže takovou částku uhradit, že nemá peníze a bude platit postupně podle svých možností. K ověřování úvěruschopnosti jeho osoby před poskytnutím úvěru uvádí, že si to nepamatuje, ví pouze, že žalobkyně chtěla doložit jeho příjmy. Ke svým aktuálním majetkovým poměrům žalovaný sděluje, že mezi jeho příjmy patří důchod ve výši 9 100 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 8 500 Kč, celkem tedy 17 600 Kč. Jeho výdaje jsou nájemné ve výši 10 500 Kč měsíčně, dále hradí výživné 2 000 Kč měsíčně, poté výdaj na jídlo ve výši 3 000 Kč měsíčně a cesty k doktorovi jeho i syna stojí 1 000 – 1 500 Kč měsíčně. Celkem tedy 16 500 Kč – 17 000 Kč měsíčně. Příjem z brigády, který uváděl žalobkyni, již nemá.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru na základě které žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky v celkové výši 10 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), které se žalovaný zavázal spolu se sjednaným úrokem splácet v týdenních splátkách ve výši 303 Kč (zjištěno z předpisu splátek). Žalovaný na svůj dluh hradil pouze částečně částkou 1 400 Kč. Jelikož splátky úvěru nehradil řádně a včas, dostal se tak do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Před podáním žaloby byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní výzvy z 24. 2. 2025).

4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

13. Žalobkyně v návrhu uvedla, že v rámci posuzování jeho úvěruschopnosti si před poskytnutím úvěru vyžádala od žalovaného informace k jeho majetkovým a osobním poměrům. Lustrovala ho v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, insolvenčním rejstříku, registru REPI a RÚIAN, kontrolovala jeho rodné číslo v systému společnosti Credit Check, s.r.o., a jeho platební historii u žalobkyně. Nic z toho žalobkyně soudu nedokládá, s výjimkou lustrace v registru REPI. Dále byla zkontrolovány žalovaným předložené dokumenty a byla vyhodnocena jeho aktuální finanční situace na základě předložených dokumentů a byly zkontrolovány jeho příjmy. Žalovaný žalobkyni uvedl, že bydlí jako nájemník, je svobodný a v domácnosti žije sám (zjištěno z evidenční karty klienta). Má dva příjmy, příjem z brigády činí 4 531 Kč a důchod ve výši 8 982 Kč (zjištěno z údajů o zaměstnání klienta). Tyto příjmy žalobkyně ověřila z výplatního dokladu za leden a únor 2024 ve výši 8 987 Kč (zjištěno z ústřižku pro příjemce na č.l. 10 a 11) a výplatnicí za leden 2024, ze které plyne příjem 3 796 Kč (zjištěno z výplatnice žalovaného). Ohledně svých výdajů žalovaný uvedl výdaj na bydlení 4 872 Kč a životní minimum ve výši 4860 Kč, ty žalobkyně nijak neověřovala.

14. Žalobkyně se tedy nezaobírala reálnými výdaji žalovaného a soud tak dospěl k závěru, že nedostála své zákonné povinnosti a úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 10 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 1 400 Kč. V této části (8 600 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 8 180 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

15. Žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, nemohla jí tak být udělena výzva ve smyslu ust. § 118a odst. 2, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Žalovaný v rámci jednání uvedl a doložil ke svým aktuálním majetkovým poměrům, že mezi jeho příjmy patří důchod ve výši 9 100 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 8 500 Kč (zjištěno z ústřižků pro příjemce na č.l. 19), celkem tedy 17 600 Kč a jeho měsíční výdaje na bydlení jsou 10 500 Kč, z toho nájemné činí 8 000 Kč (zjištěno z potvrzení o platbě na č. l. 17 a 18) a 2 500 Kč jsou náklady na energie, dále hradí výživné 2 000 Kč měsíčně (zjištěno z potvrzení o úhradách výživného). Jeho výdaje na jídlo jsou ve výši 3 000 Kč měsíčně a cesty k doktorovi jeho i syna stojí 1 000 – 1 500 Kč měsíčně. Celkem tedy jeho měsíční výdaje činí 16 500 Kč – 17 000 Kč měsíčně. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného zjištěným při jednání, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. S touto výší splátek žalovaný souhlasil.

16. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

17. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly s tím, že určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství (více viz I. ÚS 2717/08).