2 C 40/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem jméno advokáta sídlem adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 15 232 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 4 032 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 200 Kč od 10. 10. 2025 do 12. 2. 2026, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 200 Kč od 13. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 494,19 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 600 Kč na účet Okresního soudu v Prachaticích, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 15 232 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná spolu s žalobkyní uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční částku ve výši 11 200 Kč, který měl být splacen dne 9. 10. 2025. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplatila řádně a včas a dostala se tak do prodlení. Žalovaná byla k jeho úhradě vyzvána, na svůj dluh neuhradila ničeho. Dne 19. 10. 2025 byla žalované zaslána předžalobní upomínka. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně ani přes výzvu soudu neuvedla žádná tvrzení, ani nedoložila žádné důkazy.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že podle ní je smlouva o úvěru absolutně neplatná, jelikož žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila její úvěruschopnost. Pokud by tak učinila, musela by tak dospět k závěru, že žalovaná není objektivně schopná poskytnutý úvěr splácet, jelikož před poskytnutím úvěru činil souhrn měsíčních splátek veškerých úvěrů žalované 172 254 Kč, současně její příjem nepřesahoval 42 000 Kč a měla vyživovací povinnost ke 2 nezletilým dětem. Navrhla, aby soud žalobu jako celek zamítl, popř. pokud soud shledá smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a žalované bude uložena povinnost vrátit poskytnutou jistinu, poukázala na svou nepříznivou majetkovou situaci a uvedla, že je schopna splácet maximálně částku 1 000 Kč měsíčně.K výroku I3. Podáním ze dne 27. 4. 2026 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to ohledně částky 4 032 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 200 Kč od 10. 10. 2025 do 12. 2. 2026.

4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") může žalobce za řízení vzít návrh na jeho zahájení zpět, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

5. S ohledem na shora uvedené soud řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. v části zastavil. K tomuto postupu nebyl nutný souhlas žalované (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).K výroku II6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ), na základě které žalobkyně poskytla žalované na její účet finanční prostředky ve výši 11 200 Kč (zjištěno z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem v jediné splátce ve lhůtě 30 dnů (zjištěno z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaná splátku úvěru nehradila řádně a včas, dostala se tak do prodlení. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 7. 2. 2025 včetně potvrzení o odeslání).

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

9. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

10. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

15. Žalobkyně v návrhu neuvedla žádná tvrzení týkající se prověřování úvěruschopnosti žalované. Tato tvrzení nedoplnila ani na výzvu soudu.

16. Naopak žalovaná v řízení namítala, že v době poskytnutí jí úvěru žalobkyní činily její měsíční splátky celkem přes 100 000 Kč měsíčně a tato svá tvrzení soudu doložila (zjištěno z komplexního výpisu z registrů). Současně její průměrný příjem činil kolem 40 000 Kč měsíčně, konkrétně v srpnu 2025 měla žalovaná příjem ve výši 40 082 Kč, v červenci 2025 38 989 Kč, v červnu 2025 40 363 Kč, v květnu 2025 51 601 Kč, v dubnu 2025 44 067 Kč, v březnu 2025 34 342 Kč (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele žalované za březen až srpen 2025). Ke své aktuální majetkové situaci uváděla, že ta jí momentálně umožňuje splácet poskytnutou jistinu ve splátkách 1 000 Kč měsíčně. Tato svá tvrzení doložila potvrzením zaměstnavatele, ze kterých vyplývá příjem žalované v únoru 2026 ve výši 40 360 Kč, v lednu 2026 ve výši 45 540 Kč (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele žalované za leden až únor 2026).

17. Navíc je nutno vzít v potaz i krátkodobost úvěru, který měl být v plné výši splacen ve lhůtě 30 dnů, což vyžaduje o to vyšší míru pečlivosti posouzení, zda majetkové poměry žalované takovou splátku celého úvěru v jediné splátce budou umožňovat.

18. Podle názoru soudu, tak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalované nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala jejími reálnými příjmy a výdaji. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 11 200 Kč. V této části soud žalobě jako důvodné vyhověl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

19. Žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, nemohla jí tak být udělena výzva ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalované vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jejím možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč a umožnil tak žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná jistinu vrátit.

20. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č.j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 95,38 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran s tím, že pro určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství – více viz nález Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, konkrétně žalobkyně byla úspěšná v částce 11 200 Kč, což odpovídá 97,69 % a neúspěšná v částce 264,60 Kč, což odpovídá 2,31 % žalované částky) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí spisu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (dále jen „AT“), dále z náhrady výdajů ve formě 3 paušálních částek po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Žalobkyni dále přísluší náhrada 21 % DPH ve výši 315 Kč, když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. V daném případě soud dovodil, že žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby podané na ustáleném vzoru, když u zdejšího soudu probíhají řízení žalobkyně v obdobných věcech, např. sp. zn. 2 C 84/2026, 8 C 22/2026, 1 C 28/2026, aj. Celkem náklady řízení činí 2 615 Kč a žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 2 494,19 Kč (95,38 % z 2 615 Kč).

22. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada za úkon – podání ze dne, kterým byka žaloba vzata částečně zpět, a to z důvodu, že tento nebyl shledán jako účelný. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět jako reakci na výzvu soudu k doplnění tvrzení o posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, kdy žalobkyně namísto doplnění těchto tvrzení vzala žalobu částečně zpět.

23. Podle položky 2 bod 2 Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích platí, že „pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1“. Vzhledem k tomu, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán bez bližších tvrzení týkajících se prověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutí úvěru, nemohl být v daném případě elektronický platební rozkaz vydán. Soudní poplatek za výše uvedený návrh podle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku činí 1 000 Kč, proto v tomto případě vznikl nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. Z tohoto důvodu rozhodl soud o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.