2 C 66/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 117 751,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 69 941 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 47 810,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 101 440,10 Kč od 5. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalované domáhala zaplacení částky 117 751,66 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná spolu s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalované na její bankovní účet finanční částky v celkové výši 115 181 Kč. Žalovaná však poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas a dostala se tak do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, na základě čehož jí byl celý úvěr ke dni 4. 1. 2024 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná na svůj dluh hradila pouze částečně, a to celkem částku 45 240 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , o čemž byla žalovaná informována. Dne 10. 10. 2025 byla žalované zaslána předžalobní upomínka. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě interní analýzy příslušných dat, dále že lustrovala žalovanou s negativním výsledkem v registru SOLUS a CRIF, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní (, právnická osoba, .) smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiflexi č. , hodnota, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru Cofiflexi, všeobecných pojistných podmínek č. , hodnota, a sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiflexi) a bylo též sjednáno pojištění schopnosti úvěr splácet (zjištěno z pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr). Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její účet finanční prostředky v celkové výši 115 181 Kč (zjištěno z výpisu splátek). Žalovaná na svůj dluh hradila pouze částečně celkem ve výši 45 240 Kč (zjištěno z výpisu splátek). Jelikož žalovaná poskytnutý úvěr nesplácela řádně a včas, dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, na základě čehož jí byl celý úvěr ke dni 4. 1. 2024 zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho úhradě. Současně zaniklo i sjednané pojištění (zjištěno z odstoupení od smlouvy o úvěru a výzvy k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění ze dne 5. 12. 2023 včetně potvrzení o odeslání). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 5. 2025). O čemž byla žalovaná informována (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2025). Dne 10. 10. 2025 byla žalované ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2025 včetně potvrzení o odeslání).

4. Z důkazu doložení financování , právnická osoba, soud neučinil žádné skutkové zjištění, žalobkyně k němu neuváděla ani žádné relevantní tvrzení.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., musí ten, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

13. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.

14. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

15. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, žije v družstevním bytě, má vyživovací povinnost ke 2 dětem, její čistý příjem činí 10 000 Kč a ostatní příjmy činí 26 000 Kč. Mezi své výdaje uvedla výdaj na bydlení 3 200 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru Cofiflexi č. , hodnota, ). V posouzení úvěruschopnosti předchůdkyně žalobkyně počítala s příjmem 10 000 Kč – rodičovský příspěvek a 16 423 Kč – jiný pravidelný příjem (zjištěno ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti na č.l. 15-16). K tomu žalovaná doložila pracovní smlouvu, ve které je uveden hrubý příjem 935 EUR a výplatnici za září 2021, ze které plyne příjem 623,30 EUR (tj. cca 15 488,25 Kč) a výplatnici za říjen 2021, ze které plyne příjem 623,57 EUR (tj. cca 15 589,25 Kč). Též doložila, že jí byl přiznán rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč (zjištěno z oznámení o přiznání dávky). Žalobkyně uváděla, že žalovaná též doložila výpis z účtu za srpen 2021, ze kterého má vyplývat též příjem žalované ve výši 10 842,69 Kč – tzv. Kindergeld. Žalovaná uvedla měsíční výdaj na bydlení ve výši 3 200 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru). S tím se předchůdkyně žalobkyně spokojila, reálnými výdaji se vůbec nezaobírala. V doloženém dokumentu „zpráva o posouzení úvěruschopnosti“ dokonce předchůdkyně žalobkyně počítala s nulovými výdaji žalované. Dále žalobkyně uvedla, že prověřila žalovanou v rejstřících SOLUS a CRIF, centrální evidenci exekucí a, insolvenčním rejstříku, což nijak soudu nedoložila.

16. Nadto původně byla úvěrová smlouva sjednána s úvěrovými limitem 20 000 Kč a splátka měla činit 740 Kč, tento úvěrový rámec byl následně zvýšen na 150 000 Kč, aniž by byla úvěruschopnost žalované přezkoumána.

17. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalované nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala reálnými výdaji žalované, spokojila se s tvrzenými výdaji žalované, i když na první pohled budily pochybnosti. Dále počítala do příjmů žalované příspěvky na děti, což podle názoru soudu není možné, jelikož se jedná o příjem nezletilých dětí. Z doloženého výpisu z účtu také vyplývá, že počátečním zůstatek byl 2 247,20 Kč a konečný -17,92 Kč. Z toho plyne, že žalovaná měla větší výdaje než příjmy. A též, že celkem na tomto účtu došlo k velkému množství podezřelých transakcí v hodnotě přes 155 000 Kč, nejen mezi různými účty žalované.

18. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalované nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 115 181 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 45 240 Kč. V této části (69 941 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 47 810,66 soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

19. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalované. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalované vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jejím možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 500 Kč a umožnil tak žalované rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalované, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaná nesplacenou jistinu vrátit.

20. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalované ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

21. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.