2 C 68/2022

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Vladislavou Halodovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 755 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 1 755 Kč s úrokem z prodlení ve výši 113,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou z 15. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit jí 1 755 Kč s úrokem z prodlení ve výši 113,80 Kč kapitalizovaným žalobkyní k 15. 2. 2022. Nárok odůvodnila tím, že se žalovaná stala držitelem televizního přijímače, čímž jí vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, tuto povinnost splnila 31. 1. 2018. Vznikla jí tak povinnost platit televizní poplatek. Tuto povinnost nesplnila, když neuhradila poplatek za listopad 2020 až listopad 2021 ve výši po 135 Kč, celkem 1 755 Kč. Tuto částku neuhradila ani v dodatečné lhůtě na základě písemné výzvy žalobkyně.

2. Za situace, kdy na základě usnesení soudu z 14. 4. 2022, č. j. 33313/2022-9, nastala dle § 101 odst. 4 o. s. ř. fikce souhlasu účastníků s rozhodnutím ve věci bez jednání a žalobkyně předložila dostatek listinných důkazů umožňujících ve věci rozhodnout bez jednání, postupoval soud dle § 115a o. s. ř., ve věci nenařídil jednání a rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.

3. Na jejich základě má za prokázané, že se žalovaná v lednu 2018 přihlásila do evidence televizních poplatníků. Neuhradila poplatky za listopad 2020 až listopad 2021 ve výši po 135 Kč, celkem ve výši 1 755Kč, a to i přes výzvu z 10. 12. 2021.

4. Podle § 3 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba vlastnící televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle § 6 téhož zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Žalovaná jako poplatník televizního poplatku porušila svoji povinnost, když neuhradila televizní poplatky za listopad 2020 až listopad 2021 v žalobkyní uplatněné výši 1 755 Kč. Vzhledem k tomu, že se dostala do prodlení s hrazením televizního poplatku a nezaplatila ho ani na základě výzvy žalobkyně se stanovením přiměřené lhůty k zaplacení dle § 10 zák. č. 348/2005 Sb., vzniklo žalobkyni právo domáhat se zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského, tedy příslušným nařízením vlády. Žalobkyně uplatnila právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši za dobu, kdy žalovaná byla v prodlení se zaplacením televizních poplatků.

5. Soud tedy uzavřel, že žaloba je důvodná, kdy žalobkyně má vůči žalované neuhrazenou pohledávku ve výši 1 755 Kč spolu s uplatněným úrokem z prodlení, a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci úspěšné žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení vůči ve věci neúspěšnému žalovanému. Náhrada nákladů řízení je tvořena náhradou za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradou za dva úkony po 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (sepis žaloby, sepis výzvy k plnění), celkem tedy 600 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení tvořenou odměnou za zastoupení advokátem, když uzavřel, že tyto náklady nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování práva žalobkyní, neboť pokud sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, do značné míry se vytrácí racionální smysl právního zastoupení advokátem. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Činnost žalobkyně sice není výkonem veřejné moci, lze však na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci a je pak žádoucí, aby si činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zajišťovala sama (viz nález Ústavního soudu I. ÚS 3344/2012).