2 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 187 805,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 100 790 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 87 015,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 186 461,17 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 600 Kč na účet Okresního soudu v Prachaticích.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 187 805,94 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru na úhradu kupní ceny vozidla č. hodnota. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 431 998 Kč za účelem financování vozidla SPZ, VIN VIN kód, a to formou doplacení kupní ceny vozidla prodávajícímu (právnická osoba., IČ: IČO). Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 7 111 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, a to ve výši 113 508 Kč a současně byla na úvěr z důvodu totální havárie započteno i pojistné plnění od právnická osoba. ve výši 217 700 Kč. Z důvodu této havárie byla smlouva o úvěru ukončena a vlastnické právo bylo převedeno zpět na žalobkyni. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že před uzavřením smluv o úvěru byla žalobkyní posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace v insolvenčním rejstříku, NRKI, BRKI, a kontrolou v databázi Ministerstva vnitra České republiky kontrolovala platnost průkazů totožnosti.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru, jejíž součástí byla i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum a auditního logu k elektronickému podpisu). Úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem pořízení vozidla SPZ, žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 431 998 Kč (zjištěno z pohybů na bankovních účtech). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 120 měsíčních splátkách po 7 111 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. hodnota). Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, konkrétně částku 113 508 Kč (zjištěno z dokumentu označeného „faktury vydané“). Následně dne datum došlo k pojistné události totální havárie na předmětném vozidle (zjištěno z žádosti o potvrzení pojistné události – totální škoda ze dne datum a z informace k totální škodě na předmětu ze dne datum), a z tohoto důvodu zanikla výše uvedená smlouva o úvěru ke dni datum o čemž byl žalovaný informován (zjištěno z ukončení úvěrové smlouvy č. hodnota ze dne datum. Současně s tím zanikla i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva (zjištěno z oznámení o ukončení smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva ze dne datum). Z pojistné smlouvy bylo žalobkyni na předmět úvěru vyplaceno pojistné plnění od právnická osoba. ve výši 217 700 Kč (zjištěno z žádosti o vyplacení pojistného plnění ze dne datum). Následně účastníci uzavřeli dohodu o splátkách zbývající dlužné částky (zjištěno z dohody o splátkách ze dne datum). Dne datum zanikla pojistná smlouva (zjištěna ze zániku pojistné smlouvy č. hodnota ze dne datum. Dne 3. 2. 2026 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno výzvy k úhradě dluhu z 3. 2. 2026 včetně potvrzení o odeslání).

4. Z faktur ze dne datum a výpisu z účtu soud neučinil žádná skutková zjištění.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. spisová značka 6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením 2 C 73/2026 smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978-80-7478-776-8).

14. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smluv o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě lustrace v insolvenčním rejstříku, registrech NRKI, BRKI a provedla kontrolu platnosti průkazu totožnosti v databázi Ministerstva vnitra. Lustraci žalovaného v těchto rejstřících však žalobkyně nijak nedokládá, a to ani na výzvu soudu. Žalovaný žalobkyni uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání činí 104 750 Kč, dále pak uvedl, že čistý příjem domácnosti činí 55 000 Kč. Mezi výdaje uvedl 10 000 Kč na měsíční splátky a 5 000 Kč na ostatní výdaje (zjištěno z matričního listu klienta – fyzické osoby ze dne datum).

15. Příjmy žalovaného žalobkyně zkontrolovala lustrací ve zmíněných rejstřících, výdaje měla ověřit pomocí svého ekonomického modelu. Reálnými příjmy ani výdaji žalovaného se vůbec nezabývala. Za takové situace nemohla předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného.

16. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se vůbec nezaobírala reálnými příjmy a výdaji žalovaného, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 431 998 Kč, poníženou o žalovaným splacenou část jistiny ve výši 113 508 Kč a započtené pojistné plnění ve výši 217 700 Kč. V této části (100 790 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 87 015,94 Kč žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

17. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu 2 C 73/2026 v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 500 Kč, a to hlavně z důvodu, že nebyl schopen splácet 7 111 Kč (původní splátka), ani 4 196,68 Kč (nová výše splátky z dohody o splátkách). Tudíž splátka ve výši 3 500 Kč bylo stanovena se zohledněním žalovaného možností splácet a s ohledem na návratnost úvěru věřiteli. Soud tak umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.

18. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

19. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobkyně ve věci prakticky odpovídá jejímu neúspěchu a z tohoto důvodu bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Podle položky 2 bod 2 Sazebníku zákona č. 549/1991 Sb, o soudních poplatcích platí, že „pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1“. Vzhledem k tomu, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl podán bez bližších tvrzení týkajících se prověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutí úvěru, nemohl být v daném případě elektronický platební rozkaz vydán. Soudní poplatek za výše uvedený návrh podle položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku činí 1 000 Kč, proto v tomto případě vznikl nedoplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. Z tohoto důvodu rozhodl soud o povinnosti žalobkyně zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Prachaticích. Nebude-li podle tohoto rozsudku řádně a včas plněno, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.