2 C 81/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, adresa o zaplacení 122 545,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 808 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 108 737,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 108 176,22 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 122 545,22 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 210 998 Kč za účelem pořízení vozidla Mitsubishi Pajero a tato částka byla převedena na účet prodejce. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 84 měsíčních splátkách po 3 762 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, a to ve výši 197 190 Kč. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že posoudila úvěruschopnost žalovaného v registrech NRKI, BRKI, CEE, SOLUS, Registru rizikových subjektů právnická osoba a databázi Interní platební morálka klienta, interním právnická osoba společnosti právnická osoba., insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob. Dále uvádí, že ověřila příjem žalovaného z výplatních pásek, výdaje žalovaného určila na základě svého ekonomického modelu.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne datum a z úvěrových podmínek ze dne datum). Žalobkyně uzavřela tuto smlouvu prostřednictvím svého mandatáře (zjištěno ze smlouvy o obchodním zastoupení č. hodnota). Úvěr byl žalovanému poskytnut za účelem pořízení vozidla Mitsubishi Pajero, žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 210 998 Kč (zjištěno z potvrzení o poskytnutí úvěru), ty byly převedeny na účet prodejce, žalovaný vozidlo převzal (zjištěno z ověřovacího protokolu ze dne datum a protokolu o předání – převzetí automobilu ke smlouvě č. IBAN). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v 84 měsíčních splátkách po 3 762 Kč (zjištěno z formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. IBAN a z tabulky umoření). Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, konkrétně částku 197 190 Kč (zjištěno z přehledu plateb). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila dne datum k zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala (zjištěno z dopis o zesplatnění pohledávky ze dne datum a odstoupení od dohody o zajišťovacím převodu práva úvěrová smlouva č. IBAN ze dne datum včetně dokladu o odeslání). Dne datum byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínka ze dne datum včetně potvrzení o odeslání).

4. Soud zamítl pro nadbytečnost návrh žalobkyně na provedení důkazu ověřovacím protokolem ze dne 5. 9. 2020, jelikož žalobkyně na provedení tohoto důkazu dále netrvala.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

14. Žalobkyně v návrhu uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného v registrech NRKI, BRKI, CEE, SOLUS, Registru rizikových subjektů právnická osoba a databázi Interní platební morálka klienta, interním právnická osoba společnosti právnická osoba., insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra, Evidence adres obecních/městských úřadů, Registr hledaných osob. Dále uvedla že ověřila příjem ze zaměstnání z výplatních pásek za období května až srpna 2020, v němž měl zaměstnavatel žalovanému zasílat pravidelně mzdu v průměrné výši 70 000 Kč čistého měsíčního příjmu (zjištěno z pracovní smlouvy žalovaného z datum). Tyto výplatní pásky žalobkyně i doložila a plyne z nich příjem za květen 2020 ve výši 5 082,26 EUR, tj. cca 127 056,5 Kč (zjištěno z výplatnice žalovaného za květen 2020), za červen 2020 ve výši 2 760,80 EUR, tj. cca 69 020 Kč (zjištěno z výplatnice žalovaného za červen 2020), za červenec 2020 ve výši 2 799,05 EUR, tj. cca 69 976,25 Kč (zjištěno z výplatnice žalovaného za červenec 2020), za srpen 2020 ve výši 2 830,82 EUR, tj. cca 70 770,5 Kč (zjištěno z výplatnice žalovaného za srpen 2020). Ohledně výdajů žalovaného žalobkyně uvedla, že ten uvedl náklady na bydlení 5 000 Kč, splátky dalších úvěrů 0 Kč, ostatní výdaje 10 000 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že je rozvedený, vyživuje 2 osoby, a byla započtena konstanta na vyživovanou osobu ve výši 2 100 Kč.

15. Podle názoru soudu, tak žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se dostatečně nezaobírala výdaji žalovaného. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného, ale ohledně výdajů se spokojila pouze s jeho tvrzenými příjmy, které porovnala s výdaji určenými a základě jeho ekonomického modelu, reálnými výdaji se vůbec nezaobírala. Dále sama žalobkyně uvádí, že dotazem v registru NRKI byly zjištěny existující splátky jiných úvěrů žalovaného v době poskytnutí úvěru ve výši 16 510 Kč, avšak žalovaný sám uvedl splátky úvěru ve výši 0 Kč. I přes to, že žalobkyně zjistila, že žalovaný uvedl nepravdivé informace a zatajil měsíční výdaj ve výši 16 500 Kč, žalobkyně mu úvěr poskytla.

16. K námitce žalobkyně týkající se toho, že žalovaný úvěr fakticky 3,5 roku platil, z čehož dovozuje, že žalovaný v době poskytnutí úvěru úvěruschopný byl, soud uvádí, že ani tento fakt žalobkyni zpětně nezbavuje povinnosti se zaobírat reálnými výdaji žalovaného. Stejně tak nelze na prověření reálných příjmů dlužníka předem rezignovat s odůvodněním, že se stejně nemusí zjistit veškeré reálné výdaje. Poskytovatel úvěru je povinen se o toto prověření alespoň pokusit a zjistí-li se následně, že prověřené výdaje dlužníka neodpovídaly realitě, jelikož dlužník nepředložil výpisy ze všech svých účtů a některé zatajil, tak poté by tato skutečnost byla přičítána k tíži dlužníkovi, nikoli žalobkyni.

17. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 210 998 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 197 190 Kč. V této části (13 808 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 108 737,22 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

18. Žalobkyni se při jednání soudu dostalo poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jeho možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.

19. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

20. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Prachaticích. Nebude-li podle tohoto rozsudku řádně a včas plněno, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.