2 C 87/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 35 147 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 734 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 30 413 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 043,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 692,97 Kč, s úrokem 15 % ročně z částky 4 645,60 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 645,60 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 499,97 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 315,43 Kč, s úrokem 15 % ročně z částky 15 522,42 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 522,42 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 147 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný spolu s právním předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , uzavřeli dne 23. 1. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 78 týdenních splátkách po 287 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, a to ve výši 15 050 Kč. A žalovaný spolu s právním předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , též dne 20. 12. 2021 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, . Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v 78 týdenních splátkách po 554 Kč. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, a to ve výši 15 266 Kč. Obě pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni převedeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024. Kromě dlužných jistin jsou požadovány i úroky z úvěrů a úroky z prodlení.

2. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost s ohledem na informace, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěry. V případě prvního žalovaného nároku poskytl informace, že je svobodný, žije v nájmu, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako betonář s příjmem 16 750 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč. Uvedl, že má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti se splátkou 1 230 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč. K žádosti o úvěr měl doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za říjen, listopad a prosinec 2021. K druhému nároku uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou jako dělník s příjmem 17 490 Kč, uvedl další čisté příjmy domácnosti ve výši 10 000 Kč. Má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti se splátkou 2 100 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. K žádosti o úvěr měl doložit pracovní smlouvu a výplatní pásky za říjen, listopad 2021. S ohledem na výši jeho příjmu a výši požadovaných úvěrů dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že je žalovaný úvěruschopný.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel dne 23. 1. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 23. 1. 2022 a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 1. 2022), na základě které čerpal peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh uhradil částku 15 050 Kč (zjištěno z tabulky o umoření ke smlouvě ze dne 23. 1. 2022). Též dne 20. 12. 2021 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru (zjištěno ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr z 20. 12. 2021 a smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 12. 2021), na základě které čerpal peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný na tento dluh uhradil částku 15 266 Kč (zjištěno z tabulky o umoření ke smlouvě ze dne 20. 12. 2021). Pohledávky za žalovaným byly na žalobkyni převedeny dne 21. 10. 2024 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky), o čemž byl žalovaný informován dopisem (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 včetně dokladu o odeslání). Dne 22. 5. 2024 byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno předžalobní upomínky ze dne 31. 12. 2024 včetně dokladu o odeslání).

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

12. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

13. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

14. Žalobkyně v návrhu uvedla, že před uzavřením smluv o úvěru byla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena úvěruschopnost žalovaného na základě informací, které žalovaný uvedl v žádostech o úvěr a tyto poskytnuté informace byly ověřeny oproti předloženým dokladům. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného ohledně příjmu ve výši 16 750 Kč, resp. (u druhé smlouvy o úvěru) 17 490 Kč, které měl žalovaný doložit výplatními páskami za říjen, listopad a prosinec 2021, resp. (u druhé smlouvy o úvěru) páskami za říjen a listopad 2021. Dále žalovaný v obou případech uvedl příjem ostatních členů domácnosti ve výši 10 000 Kč, ten však předchůdkyně žalobkyně nijak neověřila. Co se týče výdajů, žalovaný v rámci žádosti uvedl „odhadované výdaje“ klienta ve výši 3 000 Kč, resp. (u druhé smlouvy o úvěru) ve výši 6 000 Kč.

15. Podle názoru soudu, tak žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) nedostála své zákonné povinnosti, jelikož úvěruschopnost žalovaného nebyla prověřena řádně, když se dostatečně nezaobírala příjmy a výdaji žalovaného. Žalovaný uvedl příjmy z pracovního poměru, které měl předchůdkyni žalobkyně doložit výplatními páskami. Ty však žalobkyně ani na výzvu nedoložila. Navíc se v obou případech jednalo o výplatní pásky za shodné období, ale měl jimi být osvědčen příjem v rozdílné výši. Dále vycházela z žalovaným uvedených „příjmů ostatních členů domácnosti“, které předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Ohledně výdajů vycházela z tvrzených výdajů žalovaného ve výši 3 000 Kč, resp. v druhém případě 6 000 Kč měsíčně, které též nebyly nijak ověřeny a současně budí na první pohled pochybnosti, jelikož je zřejmé, že nemohou odpovídat realitě za situace, kdy žalovaný žije sám v nájemním bytě. Též je nutné přihlédnout k tomu, že oba úvěry byly poskytnuty v krátkém časovém úseku (23. 1. 2022 a 20. 12. 2021), což jistě svědčí o žalovaného nedostatku finančních prostředků. V důsledku toho shledal soud předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné, čímž žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru. Avšak v případě prvního žalovaného nároku převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, a jistinu úvěru již v plné výši vrátil (zaplatil již částku vyšší – ve výši 15 050 Kč), není návrh žalobkyně ani z části důvodný a žalobu v části jistiny 1. nároku ve výši 7 271 Kč zamítl. V případě druhé smlouvy o úvěru (č. , číslo, ) vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 20 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 15 266 Kč. V této části (4 734 Kč Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny (2. nároku) ve výši 23 142 Kč a ohledně smluvních úroků soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácených jistin dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nároky žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

16. Žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, nemohla jí tak být udělena výzva ve smyslu ust. § 118a odst. 2, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené možnostem žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný nesplacenou jistinu vrátit.

17. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

18. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když však procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.