2 C 89/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Kateřinou Plachtovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 312,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 500 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 414 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 476,43 Kč od 5. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 562,43 Kč a částce 1 000 Kč a 398,62 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 208,69 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu po žalovaném domáhala zaplacení částky 25 312,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut na jeho bankovní účet úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr se sjednaným úrokem v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše jistiny k okamžiku čerpání poslední tranše úvěru, zaokrouhleno na celé koruny nahoru. Žalovaný však na svůj dluh hradil pouze částečně, a to ve výši 2 500 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel řádně a včas, byl mu úvěr ze strany žalobkyně v souladu se smlouvou ke dni 21. 1. 2025 zesplatněn. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvádí, že posoudila úvěruschopnost s ohledem na informace, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, které žalobkyně následně sama prověřila a dále žalovaného lustrovala v insolvenčním rejstříku a databázích SOLUS a CEE.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru (zjištěno ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, z předsmluvních informací, z okamžité příchozí platby ve výši 1 Kč, souhlasu se zpracováním osobních údajů a z elektronického podpisu), na základě které čerpal peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (zjištěno z potvrzení o čerpání úvěru), které se zavázal vrátit v pravidelných minimálních měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše jistiny (zjištěno ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota). Žalovaný však na svůj dluh uhradil pouze částku 2 500 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, a to ani přes opakované upomínka žalobkyně (zjištěno z upomínky č. 1 ze dne 20. 9. 2025, první emailové upomínky ze dne 20. 9. 2025, upomínky č. 2 ze dne datum a Anonymizováno emailové upomínky ze dne 5. 10. 2025), přistoupila žalobkyně dne 21. 1. 2025 k zesplatnění úvěru, o čemž žalovaného informovala (zjištěno z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 12. 2025 včetně potvrzení o odeslání). Současně s tím byla žalovanému ještě zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 12. 2025 včetně potvrzení o odeslání).

4. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

5. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

6. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje okamžik vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je kromě ochrany spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku v prodlení dlužníka s vrácením zbývající částí jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (více viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021)

7. Podle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

11. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (více viz VACEK, Lukáš. Zákon o spotřebitelském úvěru: komentář k § 9. Komentáře Wolters Kluwer. Praha : Wolters Kluwer, 2015. ISBN 978807478-776-8).

13. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného s ohledem na informace, které uvedl v žádosti o úvěr, a které žalobkyně následně sama prověřila. Ohledně příjmů měl žalovaný v žádosti o úvěr uvést příjem ve výši 40 000 Kč, který žalobkyně ověřila na jeho bankovním účtu, kde byl zjištěn příjem ve výši 25 331 Kč. Z tohoto ověřeného příjmu žalobkyně následně vycházela. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč, ty byly ověřeny na jeho bankovním účtu do výše 2 166 Kč a žalobkyně poté počítala s náklady na bydlení ve výši 8 000 Kč. Mezi své další výdaje uvedl žalovaný náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti ve výši 1 500 Kč. Na jeho bankovním účtu pak žalobkyně našla výdaje ve výši 6 000 Kč a z těchto výdajů vycházela. Dále byly zjištěny další finanční závazky ve výši 2 500 Kč a byly zjištěny výdaje žalovaného na sázení a hazardní hry ve výši 1 254 Kč. Žalobkyně žalovaného před poskytnutím úvěru také lustrovala v insolvenčním rejstříku a databázích SOLUS a CEE s negativním výsledkem (zjištěno z datového výstupu z Credit Info CEE).

14. Žalobkyně podle názoru soudu nedostála své zákonné povinnosti, když se dostatečně nezaobírala příjmy a výdaji žalovaného, nezaobírala se jeho reálnými příjmy ani výdaji. Žalobkyně uváděla, že ověřila příjem žalovaného z jeho bankovního účtu, výpis z tohoto bankovního účtu však nedoložila. Od poskytnutí úvěru žalovanému ji neodradilo ani to, že žalovaný prohlásil příjem ve výši 40 000 Kč, ale při ověřování sama zjistila příjem „pouze“ 25 000 Kč, což je příjem o 15 000 Kč nižší než žalovaným tvrzený. Stejně tak byl žalobkyní zjištěny vyšší výdaje než žalovaným deklarované. I přesto žalobkyně poskytla žalovanému úvěr.

15. V důsledku toho shledal soud předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení jistiny poskytnutého úvěru ve výši 25 000 Kč, poníženou o splacenou část jistiny ve výši 2 500 Kč. V této části (22 500 Kč) soud žalobě jako důvodné vyhověl. Ve zbývající části žalované jistiny ve výši 2 414 Kč a ohledně úroku z úvěru, nákladů na uplatnění pohledávky a smluvní pokuty soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení.

16. Žalobkyně se jednání soudu nezúčastnila, nemohla jí tak být udělena výzva ve smyslu ust. § 118a odst. 2, 3 o. s. ř., aby se vyjádřila k otázkám výše splátek vzhledem k aktuální výši příjmů a poměrů žalovaného. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru přihlédl k celkovým sociálním a majetkovým poměrům žalovaného vyplývajícím ze spisu, přičemž dospěl k závěru, že je přiměřené jejím možnostem splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč a umožnil tak žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. V případě, že se změní možnosti spotřebitele – žalovaného, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel – žalovaný jistinu vrátit.

17. Soud s odkazem na závěry rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 10. 2024, č. j. 19 Co 1118/2024-94 rozhodl o uložení plnění žalovanému ve splátkách spolu se sankcí „pod ztrátou výhody splátek“ za užití ust. § 1931 o. z. a § 160 odst. 1 o. s. ř., když uvedené řešení lze považovat za popsaných okolností za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží 42,74 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran s tím, že pro určení míry úspěchu bylo zohledněno i žalované příslušenství – více viz nález Ústavního soudu z 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, konkrétně žalobkyně byla úspěšná v částce 22 500 Kč, což odpovídá 71,37 % a neúspěšná v částce 9 025,82 Kč, což odpovídá 28,63 % žalované částky) náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s tímto řízením. Náhrada nákladů řízení sestává z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí spisu, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování služeb (dále jen „AT“), z náhrady výdajů ve formě 3 paušálních částek po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT, z náhrady DPH ve výši 21 %, která činí 315 Kč a ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 013 Kč. V daném případě soud dovodil, že žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby podané na ustáleném vzoru, když u zdejšího soudu probíhají řízení žalobkyně v obdobných věcech, např. sp. zn. 5 C 236/2025, 9 C 74/2025, 9 C 26/2025, aj. Celkem náklady řízení činí 2 828 Kč a žalobkyni náleží jejich náhrada ve výši 1 208,69 Kč (42,74 % z 2 828 Kč). Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možno podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích u Okresního soudu v Prachaticích. Nebude-li podle tohoto rozsudku řádně a včas plněno, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.