5 C 170/2023

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Janou Benešovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta o zaplacení 466 900 Kč s příslušenstvím, doplňujícím rozsudkem k rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. 7. 2024, č. j. 5 C 170/2023-59

I. Žaloba se zamítá, co do částky 21 700 Kčs úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 700 Kč od 15. 6. 2023 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 550 Kč od 16. 4. 2023 do 14. 6. 2023.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 466 900 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela dne 3. 12. 2007 smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření se , právnická osoba, . ke smlouvě o stavebním spoření č. , č. účtu, , na základě které jí byl poskytnut překlenovací úvěr ve výši 300 000 Kč použitý na změnu a údržbu domu čp. 286 v , Anonymizováno, ulici v , Anonymizováno, tehdy ve vlastnictví žalovaného. Úvěr se splácel měsíční splátkou 2 550 Kč, úvěr byl úročen smluvními úroky z úvěru ve výši 6,35 %, ročně. V červenci 2017 dospořila žalobkyně na účtu stavebního spoření požadovanou cílovou částku, která byla připsána na účet překlenovacího úvěru. Od srpna 2017 splácí úvěr ze stavebního spoření ve výši 180 086 Kč se sjednanými úroky ve výši 4,75 % ročně. Úvěr stále trvá a žalobkyně jej splácí. K datu 31. 3. 2023 činí zůstatek nesplaceného úvěru 38 908,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně se žalovaným uzavřela nejprve ústní dohodu o úhradě splátek shora uvedené pohledávky, kterou měl žalovaný hradit již od ledna 2008, což však nečinil, a žalobkyně po doručení třetí upomínky začala dluh hradit sama, v dubnu 2008 uhradila jednorázově dlužnou částku 10 500 Kč včetně sankcí a trvala a na písemném závazku žalovaného k úhradě dluhu. Dne 3. 7. 2008 podepsala žalobkyně se žalovaným smlouvu, kterou se žalovaný zavázal hradit závazek vůči , právnická osoba, . namísto žalobkyně s tím, že bude hradit měsíční splátky 2 550 Kč, což nečinil a žalobkyně na výše uvedený úvěr uhradila celkem 466 900 Kč. Žalobkyně a žalovaný žili jako druh a družka, kdy společné soužití ukončili v roce 2020, kdy se žalovaný ze společné domácnosti odstěhoval. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení úvěru dopisem z 3. 4. 2023, na který žalovaný odpověděl dopisem z 9. 5. 2023, že po dobu společného soužití hradil náklady na společné bydlení a úvěr z kreditní karty u , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .. Tuto kartu však používal pro své osobní účely, neboť by mu žádná banka nepůjčila. Veškeré náklady na bydlení hradila žalobkyně prostřednictvím SIPO. Žalovaný měl velké množství dluhů a exekucí, z toho důvodu si žalobkyně na své jméno zřizovala mnoho úvěrů, neboť by on žádný úvěr nezískal a potřeboval hradit své splatné závazky včetně exekucí. Získala úvěr , právnická osoba, , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., č., hodnota, se splátkou 8 000 Kč měsíčně, tento úvěr byl s nejvyšší pravděpodobností splacen v prosinci 2007 z překlenovacího úvěru a z úvěru ze stavebního spoření. Dále čerpala úvěr od , právnická osoba, ., který sama splácí, zbývá jí doplatit 86 000 Kč, kdy finanční prostředky byly použity pro žalovaného. Zřídila revolvingový úvěr u , právnická osoba, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, . v limitu původně 50 000 Kč, ke kterému byla zřízena kreditní karta, kterou sám užíval žalovaný až do května 2022, kdy žalobkyně zjistila, že byl bez jejího vědomí navýšen na 90 000 Kč a je neustále čerpán. Žalovaný jej splácel částkou 2 400 Kč. O dalším čerpání žalobkyně nevěděla, proto žalovanému kartu odebrala. Kartu platil do června 2023, od té doby jí hradí částkou 1 200 Kč žalobkyně. Od matky žalobkyně si půjčil částku 30 000 Kč dne 12. 5. 2009. Pro své potřeby použil úvěr u , právnická osoba, . č. úvěru , č. účtu, ve výši 21 670 Kč, které se zavázal vrátit do 19. 3. 2012 ve splátkách po 1 440 Kč, ani tuto dohodu nedodržel. Žalobkyně hradila za žalovaného dluhy i u Provident, žalovaný si půjčoval finanční prostředky i od syna (například z darů od babičky). Žalovaný po dobu společného soužití hradil některé platby, což je v případě společného soužití obvyklé, jednalo se o platby, které již byly spotřebovány.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že žalobkyni nic nedluží. Připouštěl, že byla uzavřena smlouva, v níž se zavázal hradit za žalobkyni splátku předmětného úvěru ve výši 2 550 Kč, avšak uváděl, že od rozchodu 2020 za žalobkyni splácel její úvěrovou kartu u , právnická osoba, bank, kterou měla žalobkyně v užívání a ona splácela úvěr, který měl hradit on. Za úvěrovou kartu hradil 2 400 Kč měsíčně nejméně od ledna 2016 do ledna 2020, to je 48 měsíců po 2 400 Kč, celkem uhradil částku 115 200 Kč, kterou vůči žalobkyní uplatňované pohledávce jednostranně započetl. Od jeho odchodu žalobkyně do května 2023 zaplatila 104 550 Kč, on za ní platil úvěrovou kartu 2 400 Kč, což činilo 98 400 Kč. Rozdíl ve výši 6 150 Kč žalobkyni zaplatil v květnu 2023. Od května 2023 platí namísto úvěru z , právnická osoba, splátku úvěru ze stavebního spoření, k jejíž úhradě se zavázal. Uvedl, že se řádně podílel na nákladech domácnosti, které vedli do ledna 2020 respektive, že tyto náklady hradil výlučně on namísto úhrady splátek z předmětného úvěru na základě domluvy se žalobkyní. Namítl, aby soud zvážil, zda se jedná o platné ujednání mezi ním a žalobkyní. Následně žalovaný změnil tvrzení, kdy uvedl, že byl od roku 2006 do roku 2013 brigádně načerno zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, a žalované byla po celou dobu vyplácena částka 5 000 Kč měsíčně, která byla určená na úhradu společného úvěru.

3. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. 7. 2024, č.j. 5 C 170/2023, který dosud není pravomocný, soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 445 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 451 350 Kč od 16. 4. 2023 do 14. 6. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 445 200 Kč od 15. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 83 748,75 Kč. S odůvodněním, že žalovaný se dne 3. 7. 2008 zavázal vůči žalobkyni, že splní její dluh vůči stavební spořitelně , právnická osoba, ., ze smlouvy o poskytnutí překlenovacího úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. , č. účtu, . Tuto povinnost nesplnil. Od data uzavření dohody o přistoupení k závazku žalobkyně uhradila 170 splátek po 2 550 Kč (451 350 Kč). Žalovaný je zaslal na vyrovnání pohledávky částku 6 150 Kč. V rozsudku nebylo rozhodnuto o zbytku předmětu řízení částku 445 200 Kč přesahující a o souvisejícím příslušenství.

4. Dle § 166 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do 15 dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.

5. V dané věci nebylo soudem rozhodnuto o celém předmětu řízení, rozsudek dosud nenabyl právní moci, kdy proti němu bylo podáno ze strany žalovaného odvolání. Soud proto postupoval dle § 166 odst. 1 o. s. ř. a ve věci vyhlásil doplňující rozsudek, kterým zamítl žalobu co do částky 21 700 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 15. 6. 2023 do zaplacení a současně s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 550 Kč od 16. 4. 2023 do 14. 6. 2023, jestliže soud žalobkyni nepřiznal plnění odpovídající splátkám, které žalobkyně uhradila před uzavřením dohody o přistoupení k závazku ze dne 3. 7. 2008 a dále poníženou částku 6 150 Kč, jež žalovaný žalobkyni dne 15. 6. 2023 uhradil. Současně soud zamítl odpovídající části úroku z prodlení.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o vydání doplňujícího rozsudku, neboť žádnému z účastníků v této fázi řízení náklady nevznikly.