5 C 184/2023

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Janou Benešovou, LL.M., ve věci žalobkyně: jméno FO , narozená datum bytem adresa sídlem právní zástupce proti žalovanému: jméno FO , narozený datum bytem adresa o vypořádání společného jmění manželů

I. Žalobkyni se do výlučného vlastnictví přikazuje chladnička kombinovaná Romo, mrazák Zanussi a zůstatek na účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , jméno FO, u , právnická osoba, . ke dni 9. 10. 2020 ve výši 98,45 Kč.

II. Žalovanému se do výlučného vlastnictví přikazuje notebook Asus a zůstatek na účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno , jméno FO, u , právnická osoba, , a.s. ke dni 9. 10. 2020 ve výši 5 091,12 Kč.

III. Povinnost k zaplacení zůstatku dluhu z titulu úvěru u , právnická osoba, . číslo smlouvy , číslo, ve výši 15 550 Kč včetně v budoucnu splatného příslušenství se přikazuje oběma účastníkům, a to každému jednou polovinou.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 3 891,33 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by bylo vypořádáno společné jmění manželů účastníků, které tvoří věci movité, a to chladnička kombinovaná ROMO, mrazák Zanussi, notebook Asus a závazky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , právnická osoba, . na základě smlouvy č. , číslo, ze dne 26. 7. 2019, v původní výši 10 000 Kč a ze smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnutém , právnická osoba, . na základě smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne 16. 7. 2020 v původní výši 30 000 Kč, a ze smlouvy o běžném bankovním účtu vedeném na jméno žalobkyně a žalovaného. V žalobě uvedla, že manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 28. 8. 2020, č. j. 8 C 80/2020-13. Žalobkyně se opakovaně pokoušela jednat o mimosoudním vypořádání, ale nebyla úspěšná.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že není již ochoten hradit čehokoliv na vypořádání, již zaplatil dost a nic dalšího platit nechce. Má doklady na to, že zaplatil asi 55 000 Kč žalobkyni.

3. Účastníci učinili nesporným, že součástí společného jmění manželů je chladnička kombinovaná ROMO, mrazák Zanussi, notebook Asus a smlouva o bankovním účtu na jméno žalobkyně č. , č. účtu, a žalovaného č. , č. účtu, . Účastníci se shodli na ceně mrazáku ROMO a Zanussi, jež mají hodnotu dohromady 3 000 Kč, a notebooku Asus, který má hodnotu 2 000 Kč. Účastníci se shodli na tom, že chladnička a mrazák mají být přikázány manželce, notebook Asus pak manželovi. Sporným mezi účastníky bylo, zda jsou smlouvy o úvěru č. , číslo, z 26. 7. 2012 a č. , číslo, z 16. 7. 2012 součástí společného jmění manželů. Manžel uváděl, že tyto úvěry nejsou součástí společného jmění manželů, neboť o nich nevěděl, překročily běžnou výši měsíčního rozpočtu a dozvěděl se o nich až po rozvodu manželství.

4. Po provedeném dokazování soud zjistil tento skutkový stav.

5. Manželství účastníků bylo uzavřeno 14. 7. 2018 a bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 28. 8. 2020, č. j. 8 C 80/2020-13, které nabylo právní moci 9. 10. 2020.

6. Dne 26. 7. 2019 uzavřela manželka jako dlužník se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Manželka se zavázala dluh splácet s tím, že celková dlužná částka činila 18 592 Kč ve čtrnácti splátkách po 1 328 Kč. Za věřitele , právnická osoba, . uzavírala smlouvu , jméno FO, .

7. Dne 16. 7. 2020 uzavřela manželka , jméno FO, jako dlužník s , právnická osoba, . jako věřitelem smlouvu o úvěru č. , číslo, . Úvěrovaná částka činila 30 000 Kč. Žalobkyně se zavázala úvěr splatit v celkové výši 67 740 Kč dvaceti splátkami po 3 387 Kč. Za , Anonymizováno, , právnická osoba, . úvěr uzavírala , jméno FO, .

8. Ze sdělení , právnická osoba, . z 11. 3. 2024 (č. l. 29 spisu), bylo zjištěno, že smlouva úvěru č. , hodnota, byla doplacena k 16. 7. 2020 a na smlouvě o úvěru č. , číslo, byl ke dni 9. 10. 2020 zůstatek k doplacení 59 340 Kč.

9. Ze sdělení , jméno FO, a. s. (č. l. 22-23 spisu) bylo zjištěno, že na běžném účtu č. , č. účtu, , vedeného na jméno žalovaného, byla ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tedy k 9. 10. 2020, částka 5 091,12 Kč.

10. Ze sdělení , právnická osoba, . bylo zjištěno, že na účtu č. , č. účtu, vedeného na jméno žalobkyně, byl ke dni 9. 10. 2020 zůstatek 98,45 Kč.

11. Žalobkyně u výslechu uvedla, že s manželem byli domluveni, že si úvěr ve výši 10 000 Kč vezme na sebe. Vyplacená částka šla na opravu auta, které užívali. Úvěr ve výši 30 000 Kč měl být původně psán na manžela, aby neměla veškeré půjčky na sebe, nicméně paní , jméno FO, , která úvěr uzavírala, zkoušela, zda půjčka projde na manžela a úvěr mu byl zamítnut, neboť měl smlouvu na dobu určitou, proto jí opět psali na ni. Žalovaný jí nejprve hradil splátky 1 500 – , právnická osoba, Kč k výživnému asi 2-3 měsíce, následně si našel přítelkyni a přestal přispívat i na děti. V době uzavření půjček hradili 7 000 Kč za nájem, , právnická osoba, Kč za elektřinu, 700 Kč paušál za telefon pro každého a výživné 4 100 Kč na dceru žalovaného.

12. Žalovaný uvedl, že o půjčce se dozvěděl od kamarádky žalobkyně, přehled o financích neměl. Po úraze byl na nemocenské s příjmem 12-14 000 Kč, následně začal pracovat v roce 2019 s příjmem 14 – 17 000 Kč. Finanční situaci rodiny měla na starosti žalobkyně, vznikl jim dluh na nájmu asi 50 000 Kč.

13. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že úvěr byl uzavírán i s panem , Anonymizováno, , který neprošel systémem, jež vyhodnocuje, zda bude mít na splátku či nikoliv, proto si úvěr na sebe vzala paní , jméno FO, . , jméno FO, byl u sjednávání úvěru přítomen, když půjčkou neprošel, domluvili se, že si ji na sebe vezme paní , jméno FO, . Zda se jednalo o první či další úvěr si nepamatuje, je to již dlouho. U sjednávání úvěru byl asi 2x.

14. Žalovaný předložil doklady o tom, že žalované předal v období od 7. 8. 2020 do 15. 4. 2022 níže uvedené částky, a to ve dnech 22. 7. 2020 (1 000 Kč), 27. 9. 2020 (, právnická osoba, Kč), 10. 9. 2020 (, právnická osoba, Kč), 9. 11. 2020 (, právnická osoba, Kč), 20. 1. 2021 (, právnická osoba, Kč), 9. 8. 2021 (, právnická osoba, Kč), 15. 10. 2021 (, právnická osoba, Kč), 12. 11. 2021 (, právnická osoba, Kč), 15. 12. 2021 (, právnická osoba, Kč), 10. 1. 2022 (, právnická osoba, Kč), 15. 2. 2022 (, právnická osoba, Kč), 15. 3. 2022 (, právnická osoba, Kč), 15. 4. 2022 (, právnická osoba, Kč), 20. 3. bez uvedení roku (, právnická osoba, Kč). Dále žalobce předložil potvrzení o příspěvku na půjčku , právnická osoba, Kč z 22. 12. 2021 a 28. 6. bez uvedení roku a z 7. 8. 2020 částkou 1 000 Kč, tyto potvrzení o předání finančních prostředků však nejsou ze strany žalobkyně podepsány.

15. Právní zástupce žalobkyně uvedl, že žádný jiný dluh, na který by bylo přispíváno ze strany žalovaného mezi manželi není s tím, že žalobkyně odsouhlasila platby ve výši 25 000 Kč na předmětnou půjčku. Soud dospěl k závěru, že doklady předložené žalovaným nejsou v rozporu s koncentrací řízení, neboť žalovaný tvrdil, že má doklady o zaplacení částky 55 000 Kč žalobkyni, avšak nebyl ze strany soudu adresně poučen, že toto své tvrzení má doložit důkazy.

16. Dle zprávy společnosti , právnická osoba, . z 9. 5. 2024 byl nedoplatek na smlouvě úvěru č. , číslo, k tomuto datu 15 550 Kč. Manželství účastníků vzniklo 14. 7. 2018, bylo pravomocně rozvedeno 9. 10. 2020. K datu 9. 10. 2020 činila dlužná částka úvěru 59 340 Kč. Dle shodného tvrzení účastníků byly součástí společného jmění manželů v době jeho zániku chladnička kombinovaná ROMO a mrazák Zanussi v částce 3 000 Kč, notebook Asus s hodnotou , právnická osoba, Kč, zůstatek na běžném účtu žalobkyně č. , č. účtu, ve výši 98,45 Kč a zůstatek na účtu žalovaného č. účtu , č. účtu, ve výši 5 091,12 Kč. Aktiva společného jmění manželů tak celkem činily 10 189,57 Kč (3 000 + , právnická osoba, + 98,45 + 5 091,12).

17. Dle § 709 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), součástí společného jmění je to, čeho nabyl jeden z manželů, neboť ho nabyly oba manželé společně za trvání manželství, s výjimkou toho, co zaa) slouží osobní potřebě jednoho z manželů,b) nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů…c) nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na přirozených právech,d) nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví,e) nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetkuDle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže a) se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se při tom jednalo o obstarání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.

18. V řízení bylo prokázáno, že smlouva o úvěru č. , číslo, ve výši 10 000 Kč byla doplacena ke dni 16. 7. 2020, tedy před zánikem společného jmění manželů. Dluh z této smlouvy tak nemůže být předmětem vypořádání společného jmění manželů. Smlouva o úvěru ze dne 16. 7. 2020 č. , číslo, ohledně úvěrované částky 30 000 Kč byla uzavřena za trvání manželství ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství, k 9. 10. 2020 zbývalo k doplacení 59 340 Kč. Uvedený dluh se netýká majetku náležejícího výhradně jednomu z manželů a soud uzavřel, že jej zároveň nepřevzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, proto je předmětný závazek hodnocen jako součást SJM účastníků. Obranou žalovaného bylo tvrzení, že o uzavření smlouvy o úvěru nevěděl, kdy toto tvrzení bylo vyvráceno výslechem svědkyně , jméno FO, , zprostředkovatelky smlouvy o úvěru, která uvedla, že žalovaný o smlouvě o úvěru věděl, neboť nejprve proběhl pokus tuto smlouvu uzavřít s ním, avšak neprošel skrz systém ověřující možnost splácení. Půjčka byla bez určení účelu, žalobkyně uvedla, že byla spotřebována na provoz domácnosti – jídlo, plenky, dárky a provoz domácnosti. I pokud by žalovaný o dluhu nevěděl, soud jej hodnotí jako společný dluh i s ohledem na skutečnost, že dluh nepřesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a byl použit na provoz domácnosti. Mezi účastníky byla nesporná skutečnost, že dluh vzniklý z předmětné smlouvy platí po rozvodu výlučně žalobkyně, které žalovaný předal celkem částku 25 000 Kč (respektive prokázal předání této částky) na úhradu tohoto dluhu, kdy soud uzavírá, že s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nebyl jiný dluh, částka byla předána na úhradu tohoto konkrétního dluhu. Je tak zřejmé, že manžel si své povinnosti plnit na dluh vzniklý za trvání manželství byl vědom, jestliže na úhrady splátek přispíval. Po právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků bylo prokázáno, že manžel manželce předal na úhradu předmětného dluhu částku 20 000 Kč, kterou soud zohlednil v rámci vypořádání společného jmění manželů. Zbývající částky byly uhrazeny před právní mocí rozsudku o rozvodu manželství. K potvrzením, které neobsahovaly podpis žalobkyně, nebo uvedení data, soud nepřihlížel, neboť nebyly způsobilé prokázat zaplacení částky žalobkyni.

19. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cd 2883/2016, stal-li se předmětem vypořádání dosud neuhrazený úročený dluh, vypořádá soud nejen splatnou část dluhu, ale i jeho příslušenství – úroky, které k dluhu přirostou teprve v budoucnu. Nelze-li však výši budoucích úroků určit, je třeba dluh přikázat účastníkům rovným dílem; pokud jeden z nich bude výlučně platit úroky, bude mít nárok na příslušnou náhradu, který bude moci uplatnit v samostatném řízení.

20. Jestliže v řízení bylo zjištěno, že dluh je součástí společného jmění manželů, soud jej přikázal účastníkům k úhradě rovným dílem. V řízení tak byla zjištěna aktiva 10 189,57 Kč, ze kterých se dostalo žalobkyni 3 098,45 Kč (3 000 Kč za ledničku a mrazničku a 98,45 Kč zůstatek na účtu). Žalovanému se dostalo z aktiv celkem 7 091,12 Kč (2 000 Kč hodnota notebooku + 5 091,12 Kč hodnota zůstatku na účtu). Dluh na předmětné smlouvě o úvěru činil ke dni právní moci rozsudku o rozvodu manželství 59 340 Kč, ke dni vypořádání pak byl evidován nedoplatek 15 550 Kč, rozdíl činí 43 790 Kč, který byl od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do dne rozhodnutí uhrazen. Rozdíl mezi aktivy a pasivy (to je 10 189,57 Kč -43 790 Kč = - 33 600,43 Kč) přičemž na každého z účastníků připadá dluh – 16 800,22 Kč. Žalobce za období od zániku manželství do dne rozhodnutí o vypořádání SJM uhradil 20 000 Kč – 16 800,22 Kč = 3 199,78 Kč, tak činní částku, jež má na základě vypořádání SJM dostat. Dostalo se mu 7 091,12 Kč, jeho podíl byl přeplacen o 3 891,34 Kč. Žalobkyni se má rovněž dostat částka -16 800,22 Kč, kdy uhradila na předmětný dluh 23 790 Kč (43 790 Kč - 20 000 Kč uhrazených žalovaným). Má se jí tak dostat majetkové hodnoty ve výši 6 989,78 Kč (23 790 Kč – 16 800,22 Kč), dostala 3 098,45 Kč, rozdíl činní 3 891,33 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný je tak povinen na vypořádání společného jmění manželů vyplatit žalobkyni částku 3 891,33 Kč.

21. Dluh byl účastníkům přikázán každému jednou polovinou, což znamená, že žalobkyně a žalovaný jsou povinni hradit tento dluh každý jednou polovinou včetně v budoucnu splatného příslušenství. Nebude-li žalovaný v budoucnu přispívat na úhradu tohoto dluhu jednou polovinou, může se žalobkyně domáhat dlužné částky v samostatném řízení. Do výlučného jmění žalobkyně byla přikázána chladnička a mraznička včetně zůstatku na běžném účtu vedeného na jméno žalobkyně a do výlučného jmění žalovaného pak notebook Asus se zůstatkem na běžném účtu vedeném na jméno žalovaného.

22. Na náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť v řízení nebyly zjištěny žádné důvody zvláštního zřetele hodné. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je svou povahou řízení iudicium duplex, v němž zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch a obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení je dle článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků řízení neměl právo na náhradu nákladu řízení vůči jinému účastníku, (stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23, viz dále nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. 3 ÚS 2148/2023).