5 C 25/2025

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Janou Pravdovou, LL.M., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o 81 240 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 39 440 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 39 440 Kč od 17. 1. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá co do částky 41 800 Kč,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 39 512,57 Kč,kapitalizovaného úroku 98 574,31 Kč,zákonného úroku z prodlení z částky 44 248,37 Kč od 28. 9. 2023 do 16. 1. 2025a co do zákonného úroku ve výši 7,75 % ročně z částky 4 808,37 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacenía dále co do úroku 21 % ročně z částky 44 248,37 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 81 240 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, a žalovaným dne 18. 2. 2012, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit spolu s částkou 41 800 Kč představující součet kapitalizovaný úroků 6 384 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky 9 500 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 25 916 Kč v 60 týdenních splátkách po 1 530 Kč s konečnou splatností 13. 4. 2013. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Do postoupení pohledávky žalovaný uhradil celkem částku 10 560 Kč.

2. Žalovaný, ačkoli mu byly žaloba i předvolání k jednání řádně doručeny do vlastních rukou, se k jednání bez omluvy nedostavil a k věci se nevyjádřil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).

3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav:

4. Dne 18. 2. 2012 byla mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, (v přílohách žaloby). Na základě této smlouvy věřitel žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 50 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit s úrokem ve výši 6 384 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit věřiteli souhrnný poplatek 35 416 Kč (9 500Kč za administrativní činnost a 25 916 Kč hotovostní inkaso splátek). Celkovou částku 91 800 Kč (jistinu ve výši 50 000 Kč a úrok ve výši 6 384 a navazující poplatky ve výši 35 416 Kč) se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 1 530 Kč. Částka 50 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti v den uzavření smlouvy, jak potvrdil svým podpisem na smlouvě.

5. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ověřena (zjištěno ze zákaznické karty o úvěr ze dne 18. 2. 2012, ve které žalovaný uvedl údaje o výši příjmu a výdajů, formě bydlení, vyživovacích povinnostech a výši jiných závazků).

6. Dne 21. 9. 2023 byla mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě, které byla na žalobkyni postoupeny pohledávky vzniklé ze smlouvy o půjčce specifikované v příloze č. , hodnota, této smlouvy. Pohledávka za žalovaným je obsažena v příloze č. , hodnota, smlouvy o postoupení pohledávek (v přílohách žaloby).

7. Soud věc právně posoudil dle přechodného ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013).

8. Dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (účinného do 31. 12. 2013), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Dle § 658 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

10. Dle § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Na základě provedeného dokazování soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, dle § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, na základě byla žalovanému poskytnuta v hotovosti zápůjčka ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázala tuto zápůjčku vrátit a právnímu předchůdci žalobkyně zaplatit celkem 91 800 Kč.

12. Soud z úřední povinnosti i přes pasivitu žalované zkoumal souladnosti smlouvy o poskytnutí úvěru s dobrými mravy (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 15 Co 177/2022). Žalobkyní předložená smlouva o úvěru byla uzavřena na formuláři žalobkyně a odvolacímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně obsahově shodný formulář smlouvy používala v minulosti při poskytování půjček opakovaně. Žalovaný jako spotřebitel tak fakticky neměl reálnou možnost její obsah ovlivnit. Zmíněný způsob uzavření spotřebitelské smlouvy zákonu neodporuje ani tehdy, kdy je jedním z účastníků smlouvy spotřebitel. Přiměřenost a mravnost ujednání v takové smlouvě fakticky jednostranně určených silnější smluvní stranou by ovšem měla být zkoumána pečlivěji, než je-li obsah smlouvy výsledkem skutečného vyjednávání stran. Ujednání smlouvy je nutno posuzovat v jejich vzájemných souvislostech a se zřetelem na skutečný (nikoliv jen formálně deklarovaný) obsah práv účastníků, která jsou jimi založena.

13. Pokud jde o úrok z poskytnutého úvěru, tento je ve smlouvě vyjádřen uvedením konkrétní částky ve výši 6 384 Kč. Ostatní plnění, k nimž se žalovaná zavázala jako součást „celkových nákladů“ jsou ve smlouvy označeny jako „poplatky“ (a to konkrétně poplatek za administrativní činnost ve výši 1 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 25 916 Kč). Zdejší soud má v tomto ohledu za to, že úrokem ve skutečnosti není pouze zmíněná částka 6 384 Kč, nýbrž i tyto další „poplatky“ o celkové výši 35 416 Kč. Nad to je potřeba upozornit na skutečnost, že pokud není „poplatek za hotovostní inkaso splátek“ jako v tomto případě zahrnut ve výpočtu RPSN v rozporu s § 10 odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb., se v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 276/2022 „úvěr považuje od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná, kdy jde o sankci za porušení povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru vyplývající z § 6 odst. 1 věty první a druhé a § 8 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru.“ Tyto závěry by byly aplikovatelné i v daném případě. Soud je však s ohledem na nerovnováhu práv a povinností v daném případě přesvědčen o tom, že se jedná o neplatnou smlouvu od samého počátku a skutečná povaha sjednaných poplatků má toliko zastírat výši fakticky sjednaného úroku. Úrok představuje odměnu poskytovatele půjčky za poskytnutí finančních prostředků dlužníku. Je nerozhodné, zda je vyjádřen pevnou částkou, nebo zda je určen jiným způsobem, typicky procentní sazbou z jistiny a časovým obdobím, k němuž se sazba vztahuje. Z obsahu smlouvy neplyne, že by se předchůdce žalobkyně reálně zavázal k jakémukoliv jinému plnění než jen k vlastnímu poskytnutí finančních prostředků. Plnění v podobě poplatku za administrativní činnost a za hotovostní inkaso soud hodnotí jako úrok. Služby, k nimž se „poplatky“ ve smlouvě uvedené vztahují, má zdejší soud za fiktivní, zastírající skutečnou výši úroku. Je nepochybné, že má-li být zápůjčka splácena, musí být tedy vykonána určitá administrativní činnost (v podobě poskytnutí, či vyhodnocení) a jsou s tím spojené náklady. Nic navíc jimi úvěrovaný nezískává (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 2. 2022, č. j. 64 Co 294/2021-103).

14. Ohledně služby „hotovostní inkaso“ se nabízí otázka, zda zpoplatněná činnost skutečně mohla vést ke zvýšení dlužníkova pohodlí při splácení, nebo zda naopak každotýdenní návštěvy věřitelových pracovníků nebyly spíše prostředkem určité formy omezení s potenciálem vést dlužníka k jeho psychickému a sociálnímu diskomfortu. V tomto ohledu je tak zřejmé, že žalobkyně ujednáním o těchto poplatcích za administrativní činnost ohledně úvěru i ujednáním o poplatku za hotovostní inkaso snaží zkreslit skutečně ujednanou výši úroků za poskytnutý úvěr.

15. Jako úrok tak zdejší soud posoudil nejen částku 6 384 Kč označenou jako úrok ve smlouvě, nýbrž i ostatní poplatky v celkové výši 35 416 Kč (1 500 za administrativní činnost a 25 916 Kč za hotovostní inkaso), protože účastníci smluvního vztahu dali ve smlouvě zřetelně najevo svoji vůli považovat úrok i s poplatky za nedělitelný celek tím, že se celková výše úroků a poplatků stala východiskem pro výpočet splátky i celkové dlužné částky (k tomu shodně například rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 7. 2023, č. j. 25 Co 108/2023-40).

16. Dle judikatury Nejvyššího soudu lze uzavřít, že pokud sjednaná výše úroku podstatně převyšuje obvyklé úrokové sazby je zpravidla nepřiměřená, a tedy v rozporu s dobrými mravy (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Vzhledem k tomu, že celková výše úroku činí 41 800 Kč a dosahuje tedy 83,60 %, poskytnuté částky soud vyhodnotil toto ujednání jako nemravné. V souhrnu byl smlouvou založen natolik nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, jenž odůvodňuje absolutní neplatnost pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 o. z. Vzhledem k jednoznačné propojenosti úroků s ostatními poplatky a k propojenosti těchto nákladů s kompletní smluvní úpravou vzájemných práv a povinností nebylo možno považovat ujednání o úroku za oddělitelnou část smlouvy, a proto soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou jako celek.

17. Jestliže soud vyhodnotil smlouvu jako absolutně neplatnou a bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, kdy žalovaná uhradila toliko 10 560 Kč, má žalobkyně právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 občanského zákoníku účinného ke dni 31. 12. 2013 ve výši 39 440 Kč, což představuje výši zbývající části poskytnuté a nesplacené jistiny (50 000 Kč půjčeno, zaplatil 10 560 Kč). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by tuto zbývající část žalobkyni nebo její právní předchůdkyni uhradila či že by její povinnost zanikla jiným způsobem. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, která je věci aktivně právně legitimována. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žaloba je rozsahu nesplacené jistiny 39 440 Kč důvodná a v této části jí proto vyhověl, přičemž ve zbývající části žalobu zamítl výrokem II. tohoto rozsudku (81 240 Kč – 39 440 Kč = 41 800 Kč).

18. Žalobkyně má současně nárok i na zaplacení úroku z prodlení dle § 517 občanského zákoníku účinného ke dni 31. 12. 2013 ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení dlužné částky dříve, než k tomu došlo prostřednictvím doručení žaloby, kterou soud v souladu s konstantní judikaturou vnímá jako výzvu k plnění, soud přiznal žalobkyni právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby žalovanému (k doručení žaloby došlo 16. 1. 2025).

19. Procesně úspěšnému žalovanému soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, jelikož ze spisu se nepodává, že by mu nějaké náklady vznikly.