5 C 51/2024

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Janou Pravdovou, LL.M., ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o vyklizení bytu

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost vyklidit bytovou jednotku č. 362/1 na adrese , adresa, , umístěné v budově č.p. 362, postavené na pozemku parc č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, , a vyklizenou jí předat žalobci, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalobkyni 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen uhradit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů řízení částku, která bude určena v samostatném rozhodnutí.

1. Žalobce se domáhal na žalované vyklizení a předání bytové jednotky č. 362/1 na adrese , adresa, , umístěné v budově č. p. 362 na pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, s odůvodněním, že žalobce v rámci dědictví po babičce získal bytovou jednotku č. 362/1 i se spoluvlastnickým podílem ve výši 6391/25240 na společných částech budovy a spoluvlastnickým podílem ve výši 6391/25240 na pozemku parc. č. , hodnota, , na které je budova postavena (dále jen „byt“). Do bytové jednotky se nastěhoval společně s matkou (žalovanou) a otcem. Následně se odstěhoval do Prahy a rodiče se rozvedli, v bytové jednotce zůstala bydlet matka, kterou žalobce opakovaně žádal, aby jednotku opustila, avšak bezvýsledně. Žalovaná žalobci za užívání bytové jednotky ničeho nehradí. Dne 19. 7. 2023 zaslal žalobce žalované prostřednictvím právního zástupce výzvu k vyklizení, jež jí byla doručena dne 4. 1. 2024 a na tuto výzvu žalovaná reagovala podáním trestního oznámení.

2. Žalovaná se bránila tím, že s ohledem na své dluhy v době dědického řízení po její matce - babičce žalobce, jehož předmětem byl i shora uvedený byt, bylo ujednáno, že namísto ní zdědí byt žalobce a zaplatí vypořádání v rámci dědického řízení bratránkovi a v bytě matku nechá dožít. Žalobce se však dopustil podvodného jednání. Žalovaná zaplatila veškeré finanční prostředky na vypořádání v rámci dědického řízení. Žalobce jí přesvědčoval, že jí peníze vrátí a v bytě jí nechá dožít, což neučinil. Veškeré poplatky za byt hradila ona, včetně daně z nemovitosti, současně hradí i exekuce za žalobce, aby byt nebyl prodán. Žalobce urgovala písemně i telefonicky, aby se s ní vypořádal a napsal jí v bytě alespoň věcné břemeno, ale on to neučinil. V rámci smírného řešení věci navrhovala, aby jí žalobce přepsal vlastnické právo k bytu, jak bylo původně domluveno s tím, že ona po něm nebude požadovat žádné finanční vypořádání dluhů, které za něj hradila. Hradila za něj asi 60 000 Kč na zdravotním pojištění, které si neplatil, vyjednala mu splátkový kalendář, když se ho ptala, zda si již zdravotní a sociální platí, sdělil ji, že nikoliv.

3. Žalovaný v rámci smírného řešení věci navrhoval, aby žalovaná hradila nájemné 5 000 Kč měsíčně, což žalovaná odmítla, neboť má pouze invalidní důchod ve výši 6 000 Kč.

4. Soud učinil následující skutková zjištění.

5. Dle výpisu z katastru nemovitostí je žalovaný vlastníkem bytové jednotky č. 362/1 se spoluvlastnickým podílem ve výši 6391/25240 na společných částech budovy a spoluvlastnickým podílem ve výši 6391/25240 na pozemku parc. č. , hodnota, , na které je postavena budova č. p. 362 na adrese , adresa, . Vlastnické právo nabyl na základě usnesení Okresního soudu v Prachaticích, č. j. 8 D 353/2016-69, ze dne 9. 5. 2017.

6. Dle usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9. 5. 2017, č. j. 8 D 353/2016-69 (přílohová obálka žalované) v řízení po zemřelé , jméno FO, uzavřeli dědicové ze zákona, a to pozůstalá vnoučata , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , Jméno žalobce, dědickou dohodu, podle které předmětný byt nabyl , Jméno žalobce, oproti povinnosti odpovídat za pohřební výlohy a povinnosti zaplatit pozůstalému vnukovi , jméno FO, částku 152 979 Kč v 77 splátkách po 2 000 Kč počínaje červnem 2017, konče říjnem 2023. , jméno FO, dědil namísto zemřelého syna , jméno FO, a pozůstalá vnoučata , jméno FO, , , jméno FO, a , Jméno žalobce, namísto zůstavitelčiny dcery , jméno FO, – žalované, která dědictví platně odmítla. , jméno FO, , , jméno FO, byly v řízení zastoupeny na základě plných mocí , Jméno žalobce, – žalobcem.

7. Žalobce připustil, že vypořádání z dědického řízení , jméno FO, nehradil a nehradil ani pohřební výlohy, které byly hrazeny dle jeho názoru z peněz po babičce. Žalovaná uvedla, že tyto prostředky hradila ona, což doložila předložením výpisu z účtu na č. l. 15-47 spisu. Uvedla, že částka vypořádání již byla doplacena.

8. Dle výpisu z účtu žalovaná rovněž hradila částku 2 301 Kč s uvedením „splátkový kalendář , jméno FO, “, kdy výpisem z účtu je doložena úhrada této částky každý měsíc od ledna 2023 do března 2024. Následně při jednání dne 20. 11. 2024 žalovaná uvedla, že dluh za žalovaného již doplatila.

9. Právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k vyklizení bytu přípisem z 12. 12. 2023, který byl žalované doručen 4. 1. 2024, jak plyne ze sledování zásilek na č. l. 6.

10. Žalovaná dne 4. 1. 2024 učinila dle úředního záznamu o podaném vysvětlení na PČR oznámení, ve kterém uvedla, že po úmrtí její matky proběhlo v roce 2017 dědické řízení, v tomto dědickém řízení byl byt přepsán na žalobce, jejího syna, neboť se tak v rodině dohodli z důvodu, že v té době měla s manželem dluhy, aby byt nebyl těmito finančními závazky zatížen. V současné době již dluhy nemá. Od ledna 2023 si její syn začal nárokovat byt a chtěl, aby ho prodali s tím, že jí sežene byt jiný. Aktuálně jí dluží kolem 400 000 Kč za vyrovnání dědického řízení, tuto částku odmítá splatit a dále za něj i platí částku 2 301 Kč na dluh ze zdravotního pojištění z důvodu, aby nebyla podána exekuce a touto exekucí nebyl postižen byt.

11. S ohledem na tvrzenou dohodu o bezplatném doživotním užívání bytu žalovanou soud vyslechl svědky. Svědkyně , jméno FO, , sestra žalobce a dcera žalované, uváděla, že byt v dědictví zdědila žalovaná s bratránkem, jak byt nabyl bratr, neví. V té době řešila pouze smrt babičky a majetek jí byl jedno. Vše vytěsnila. Po úmrtí babičky v bytě bydlela matka s otcem a bratrem. Matka se domluvila s bratránkem, že ho vyplatí, více si nepamatuje. Na dohodu mezi matkou a bratrem si nevzpomíná, asi něco takového bylo, ale neví, o co by mělo jít. Dávala od toho ruce pryč, šlo o rodinu.

12. Svědkyně , jméno FO, , sestra žalobce a dcera žalované uvedla, že předmětný byt byl na bratra napsán kvůli dluhům rodičů, v bytě žili rodiče i s bratrem a bylo domluveno, že až se doplatí insolvence, bude byt přepsaný na matku, což jí sdělovali rodiče. U dohody nebyla. Bratr jí k tomu nic neříkal. Bratr bydlel v bytě ještě 6 nebo 5 let zpátky, nic bližšího o dohodě neví.

13. Svědkyně , jméno FO, uvedla, že žalovaná je její neteř, dcera její zesnulé sestry, o jejíž byt se jedná, a žalobce je její syn. Situaci zná podrobně, neboť vyřizovala dědické záležitosti a pohřeb sestry, byla u těchto jednání. Žalovaná měla s mužem finanční nesrovnalosti, proto bylo domluveno, že se vzdá dědictví ve prospěch žalobce s tím, že vyplatí , jméno FO, a bude platit veškeré náklady související s bytem a až se situace s dluhy vyřeší, bude byt přepsán zpět na žalovanou. Byla přímo u té dohody, i u jejího vývoje. Žalobce tehdy nepovažovala za vhodnou osobou, neboť měl sklony k zadlužování. Žalobce ze samotné dohody radost neměl, bylo řečeno: „My na tebe ten byt napíšeme a až to bude doplacené, tak ho zase napíšeš zpátky“. Žalobce s tím jako poslušné dítě souhlasil. S právem bydlení se nic neřešilo, počítalo se s tím, že tam rodina prostě bude bydlet na dožití automaticky.

14. Žalovaná sice uvedla, že byt měl být přepsán na žalobce s tím, že ten jí s manželem v bytě nechá dožít, což uváděla i 4. 1. 2024 před Policií ČR (úřední záznam o podaném vysvětlení), s tím že se v dědickém řízení domluvili, že byt bude přepsán na žalobce, aby nebyl zatížen dluhy, na základě svědeckých výpovědí však má soud za prokázané, že skutkový stav je odlišný od tvrzení žalované. Soud má za prokázané z výslechu svědků (zejména svědkyně Saramaweerové, jejíž výpověď soud hodnotí jako věrohodnou), že žalobce se žalovanou v souvislosti s dědickým řízením po , jméno FO, si ujednali ohledně předmětného bytu, že žalovaná se vzdá dědického práva s ohledem na své dluhy a tento nárok přenechá žalobci, který byt žalované převede bezplatně zpět, až ona vyřeší své dluhy. Bezplatnost převodu dle soudu vyplývá z vyjádření svědkyně , jméno FO, i , jméno FO, a s ohledem na okolnosti ujednání se soudu jeví jako vysoce pravděpodobná, když se jednalo o domluvu matky se synem, kteří v době uzavření takové dohody žili ve společné domácnosti. Ohledně osoby žalované a jejího manžela probíhalo u Krajského soudu v Českých Budějovicích insolvenční řízení od 5. 6. 2018, které skončilo pravomocně 9. 12. 2023, kdy usnesením , Anonymizováno, , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, soud osvobodil žalovanou a jejího manžela od placení neuspokojených pohledávek, jak bylo zjištěno z insolvenčního rejstříku. V dědickém řízení se žalovaná vzdala dědictví a na její místo nastoupili její tři děti (žalobce, , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalobce, který na základě plné moci zastupoval své sestry, uzavřel dědickou dohodu s dalším dědicem , jméno FO, , a nabyl byt oproti povinnosti vyplatit mu 152 979 Kč v 77 měsíčních splátkách. V řízení bylo prokázáno, že tyto splátky hradila žalovaná a nikoli žalobce, což dokládají výpisy z účtu žalobkyně i vyjádření obou účastníků.

15. Dle názoru Nejvyššího soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 72/2021 nemusí mít smlouva o smlouvě budoucí kupní obligatorně písemnou formu jen proto, že předmětem budoucího plnění má být nemovitá věc. Účastníci si tak mohli platně sjednat smlouvu o smlouvě budoucí darovací, jejímž předmětem je závazek žalobce darovat byt, o jehož vyklizení se jedná. Při sjednávání dědické dohody zastupoval žalobce i své sestry (svědkyni , jméno FO, a , jméno FO, ), které rovněž byly dědičkami ze zákona. Mezi žalobcem a žalovanou bylo dojednáno, že až se doplatí dluhy matky – žalované, bude byt přepsán zpět na ni.

16. Dle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o smlouvě budoucí nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem.

17. Dle § 786 o. z. zavázané straně vzniká povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co jej k tomu vyzve oprávněná osoba v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí.

18. Dle § 1787 odst. 1 o. z. nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněna strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Neurčí-li tato osoba obsah budoucí smlouvy přiměřené lhůtě nebo odmítne-li jej určit, může oprávněná strana navrhnout, aby jej určil soud.

19. Žalobkyně sice tvrdila, že mezi ní a žalobcem bylo dojednáno, že v bytě tzv. „dožije“, žalobkyně i měnila svá tvrzení ve vztahu k důvodu užívání bytu, vždy však setrvávala na tom, že mezi ní a žalovaným bylo sjednáno bezplatné užívání bytu (s výjimkou nákladů s bytem spojeným) tzv. na dožití. Svědeckou výpovědí , jméno FO, Saramaweerové, kterou podporuje i svědecká výpověď , jméno FO, , bylo prokázáno, že mezi žalovanou a žalobkyní bylo v souvislosti s řešením dluhů žalobkyně a jejím dědickým nárokem na polovinu předmětného bytu, ujednáno ústně, že se žalovaná vzdá svého dědického nároku a po doplacení dluhů žalované žalobce převede byt zpět na žalovanou. Závěry rozsudku Nejvyššího soudu ČR, ze dne 27 5. 2022, sp. zn. 33 Cdo 72/2021 uzavření ústní smlouvy o smlouvě budoucí ve vztahu k nemovitosti výslovně připouštějí.

20. Aby došlo k uzavření smlouvy o smlouvě budoucí, je nutné formulovat povinnost k uzavření smlouvy budoucí a určit okamžik vzniku této povinnosti a její úplatnost či neúplatnost. Platnosti smlouvy nebrání drobné nepřesnosti, pokud lze význam smlouvy dovodit výkladem (NS 28 Cdo 4698/2015); na smlouvu o smlouvě budoucí jsou přitom obecně kladeny nižší právně formální požadavky než na samotnou budoucí smlouvu (komentář k § 1975 o. z., in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024). Dle svědeckých výpovědí bylo v souvislosti s řešením dědictví po matce žalované a babičce žalobce, ujednáno, že až se vyřeší dluhy žalované a jejího manžela, žalobce napíše byt zpět na žalovanou. Výkladem lze s ohledem na bezprostředně zahájené insolvenční řízení uzavřít, že vyřešením těchto dluhů mělo být osvobození od placení dosud neuhrazených dluhů při skončení insolvenčního řízení, ke kterému pravomocně došlo dne 9. 12. 2023. O doplacení insolvence, jako podmínce pro převod bytu, hovořila i svědkyně , jméno FO, , která se tuto informaci dozvěděla od rodičů. Skutečnost, že jednání, kde měla být smlouva o smlouvě budoucí darovací sjednána, se dle svědkyně Saramaweerové měla odehrávat za přítomnosti obou sester žalobce , jméno FO, i , jméno FO, , ačkoliv obě sestry uváděly, že těchto jednání přítomny nebyly, nebrání závěru soudu o tom, že uzavření takové dohody má za prokázané. I sama svědkyně Saramaweerová připustila, že sice byly v bytě po babičce, ale neví, co si která bude pamatovat, protože neví, jak byly při smyslech, když záležitosti byly velmi emočně náročné pro náhlé úmrtí babičky a „holky to těžce nesly“. Sama svědkyně , jméno FO, uvedla, že vše vypustila, že si pamatuje pouze úmrtí babičky, když jí šlo o babičku a majetek jí byl jedno. Rovněž připustila, že vzhledem k tomu, že žalovaný je bratr a žalobkyně matka, nechce se do těchto vztahů míchat. Pokud jde o žalovanou a její vztah k tvrzené dohodě je soud toho názoru, že se jedná o laika bez právního povědomí a její zájem směřoval především k tomu, aby v předmětném bytě mohla dožít a následně jí bylo jedno v jaké formě. Na uzavření shora uvedené dohody lze usuzovat i z toho, že při druhém jednání v rámci smírného řešení sporu navrhovala, aby žalobce byt převedl na ní, jak bylo domluveno a ona po něm nebude chtít zaplatit, co za něj na jeho dlužích uhradila. Uzavření shora uvedené smlouvy o smlouvě budoucí podporuje i skutečnost, že vypořádání , jméno FO, hradila výlučně žalovaná, jak doložila výpisy z účtu, a nikoliv žalobce, jehož výlučná povinnost to byla. Rovněž je potřeba zdůraznit, že v době uzavření shora uvedené dohody bydlel v bytě s rodiči i sám žalobce, který zde bydlel dle svědecké výpovědi , jméno FO, ještě před pěti nebo šesti lety. Soud hodnotí výpověď svědkyně Saramaweerové jako věrohodnou a této uvěřil, kdy její verzi skutkového děje podporují další důkazy, ať již jde o úhradu vypořádání , jméno FO, žalovanou, nebo skutečnost, že se věc tzv. začala řešit poté, co skončilo insolvenční řízení, jak uváděla žalovaná, že doufala, že jí v bytě syn alespoň „napíše věcné břemeno“. Rovněž je nutné upozornit na fakt, že se jedná o dohodu uzavřenou v rodině, kdy v takových případech obvykle nebývají podrobnosti dojednávány do detailů, ale toliko v hrubých obrysech s ohledem na zamýšlený výsledek. Protože si účastníci dohody nesjednali lhůtu pro uzavření smlouvy darovací, do kdy by měla být výzva k uzavření smlouvy o převodu bytu (resp. darovací smlouvy) učiněna, platí zákonná lhůta 1 roku od splnění podmínky, tedy od pravomocného osvobození od placení dosud neuspokojených pohledávek, ke kterému došlo dne 9. 12. 2023. Tato lhůta dosud neuplynula a žalobkyně tak může do 9. 12. 2023 vyzvat písemně žalovaného k uzavření smlouvy o zpětném převodu bytu (resp. darovací smlouvy) na základě ústně uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí a pokud ji žalobce se žalovanou neuzavře, může ve tříleté promlčecí době podat žalobu na určení dle § 1787 o. z.

21. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3047/2020, se nelze domáhat soudní ochrany vlastnického práva k věci, které žalobci svědčí jen proto, že porušil svou smluvní povinnost převést věc na žalovaného a takovýto protiprávní stav udržuje. Soud tedy žalobce s odkazem na shora uvedený judikát a současně s odkazem na § 8 o. z. žalobu žalobce zamítl, neboť dle soudu zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. S ohledem na vztah účastníků, kdy se jedná o matku a syna, který chce svou matku vyklidit z bytu, jež získal v důsledku shora uvedené dohody, lze hovořit i o jednání, v kterém lze spatřovat rozpornost s dobrými mravy. Za zmínku stojí i fakt, že žalobce žádal vůči žalované přiznat na náhradě nákladů řízení částku přesahující 100 000 Kč. Ke skutečnosti rozpornosti samotné dohody, jejímž účelem bylo krátit práva věřitelů, se soud v tomto řízení není oprávněn vyjádřit.

22. Ke dni rozhodnutí soudu tak dosud neuplynula roční lhůta, která platí dle § 1785 o. z., jestliže si účastníci nesjednali lhůtu jinou. S ohledem na neuplynutí lhůty soud žalobu žalobce pro tentokrát zamítl. Pokud nebude výzva k převodu bytu ve lhůtě do 9. 12. 2024 učiněna, pozbude smlouva o smlouvě budoucí účinnosti a teprve tehdy může být úspěšně podána žaloba na vyklizení předmětného bytu.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že žalované, která byla v řízení úspěšná soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (vyjádření, účast u jednání 26. 6. 2024, 20. 11. 2024) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

24. O náhradě nákladů státu bude rozhodnuto samostatným usnesením, neboť usnesení o přiznání svědečného v době vyhotovení rozsudku nenabylo právní moci.