6 C 203/2021

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem JUDr. Bohumilem Veselým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o stanovení výživného pro zletilé dítě

I. Žalovaná je povinna přispívat na výživu žalobkyně od 1. 7. 2021 částkou 3 000 Kč měsíčně splatnou k rukám žalobkyně vždy do každého 20. dne v měsíci.

II. Řízení o zaplacení příspěvku na výživu v částce ještě o 1 000 Kč vyšší se zastavuje.

III. Pokud se žalobkyně domáhala příspěvku na výživu v částce ještě o 500 Kč vyšší, v této části se žaloba zamítá.

IV. Dlužné výživné za dobu od 1. 7. 2021 do 2. 2. 2022 v částce 15 900 Kč je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

V. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 8. 10. 2021 se žalobkyně domáhala stanovení výživného na žalované s tím, že jde o její matku. Do doby jejího odstěhování od matky tato plnila své vyživovací povinnosti k ní. Po odchodu tuto povinnost již neplní. Odešla přitom z důvodu chování matky. Studuje na [anonymizováno] ve [obec] ve třetím ročníku, obor design interiéru. Od doby odchodu je u rodiny přítele [anonymizováno] v [obec], s matkou se pokoušela domluvit o výživném bez úspěchu. Stanovení výživného žádá od 1. 7. 2021, když částku ponechala na úvaze soudu.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu dne 24. 11. 2021 tak, že požaduje na výživném částku 6 000 Kč a také zaplacení autoškoly v částce 10 500 Kč.

3. Soud ve věci vyzval žalovanou k vyjádření a z vyjádření ze dne 2. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná v jeho průběhu podrobně popsala, jakým způsobem žalobkyně opustila společnou domácnost ve [obec], když odešla bez jakéhokoliv bližšího sdělení, nezvedala telefon a až později bylo zjištěno, že bydlí u přítele a jeho rodiny, u [anonymizováno].

4. Po dobu společného bydlení byly žalobkyni poskytovány všechny věci, co chtěla, a to zejména na koně. Odjeli i na [anonymizováno], aby jí přivezli věci, co má ráda, pak jí napsali, ať si věci vyzvedne a nabídli jí, že jí pronajmou byt ve [obec]. To ona vše odmítla, že zde bydlet nebude a bez jejich peněz si dokáže poradit sama. Měla základní peníze na živobytí, neboť dostala vyplaceno v červenci nebo v srpnu úrazovou pojistku v hodnotě 20 000 Kč. V září pak dostala vyplaceno 7 000 Kč za úraz.

5. Ona pracuje v nemocnici jako uklízečka, jinou práci nemá, když byla žalobkyně u nich, tak si brali práci, ale všechny peníze šly na její účet a ona z toho nic neměla. O výživném se s ní žalobkyně nepokoušela domluvit. Vzali si i hypotéku na to, aby byli schopni zabezpečit potřeby žalobkyně. S výší 6 000 Kč měsíčně nesouhlasí, stejně tak s platbou za autoškolu, souhlasí s placením výživného ve výši 1 000 Kč měsíčně, neboť více nemůže splácet. Do měsíce prosince platí za ni paušál, úrazové pojištění a penzijní připojištění.

6. Z navazujícího vyjádření žalobkyně ze dne 9. 12. 2021 pak bylo zjištěno, že podle žalobkyně v době, kdy žila ve společné domácnosti s žalovanou, tato pracovala nad rámec zaměstnání v [nemocnice], také v [anonymizováno] jako uklízečka, kdy měla na hodinu cca 150 Kč. Tuto práci vykonávala tzv. na černo. Sama žalobkyně se snaží přivydělat si brigádou, když za měsíc si vydělá cca 4 000 Kč a s ohledem na denní studium nemůže pracovat více. Pokud žalovaná argumentuje, že žalobkyně měla na obživu 20 000 Kč z úrazového pojištění a dále 7 000 Kč z téhož titulu, není to relevantní, jedná se o pojistné plnění vyplacené pojišťovnou za úraz nohy a následně popáleninu ruky, nikoliv o plnění vyživovací povinnosti ze strany žalované. Po zjištění oficiálních soudu přiznaných příjmů a zahrnutí předpokládaného dalšího neoficiálního příjmu žalobkyně pak změnila žalobu tak, že navrhuje, aby jí žalovaná přispívala na výživu počínaje dnem 1. 7. 2021 částkou 4 500 Kč. Uvedenou změnu žaloby soud akceptoval v usnesení ze dne 13. 12. 2021, č. j. 6 C 203/2021-31.

7. Při jednání konaném dne 5. 1. 2022 soud z doplňujícího vyjádření žalobkyně zjistil, že ta je nadále studentkou školy ve [obec], je ve třetím ročníku, škola je na celkem čtyři roky a příští rok v létě by měla školu skončit. Její výdaje představují učebnice, sešity, výlety, bydlí v [obec], do školy dojíždí z [obec] do [obec], jeden den cestování ji při současných slevách stojí 18 Kč denně autobusem. Aktuálně žije u přítele [jméno] [příjmení] a jeho rodiny v jednom bytě, prostředky na živobytí jí poskytuje přítelova matka. Přivýdělky jsou brigády v [obec] v nemocnici jako uklízečka, má v tomto směru uzavřenou i pracovní smlouvu, má průměr tak 5 000 Kč měsíčně. Pracuje zde o víkendech, peníze jí jdou na účet. Něco si ponechává pro sebe a potřeby pro školu, jinak má peníze na koně. Koně má ustájeného a platí pravidelně měsíčně částku 4 000 Kč za ustájení. Krmení dokupuje dále sama. [jméno] [příjmení] nepracuje, jde rovněž o studenta, ale na jiné škole. Od matky žádné peníze od července roku 2021 nedostávala, matka jí do prosince loňského roku platila 600 Kč měsíčně na mobil a dále pak na pojištění a penzi 425 Kč a 500 Kč měsíčně. To jí matka platila v době, kdy ještě bydlely spolu a teď to zrušila. Paní [příjmení] jí přispívá na školu, žije u nich, za bydlení a za stravu nic neplatí. Ví, že matka pracovala kromě nemocnice ještě v [anonymizováno] jako uklízečka, jak dlouho, neví. Myslí si, že tam pracuje ještě teď, ona tam byla dvakrát až třikrát. Pracovala u cizinky, která je v [země], a to [jméno] [příjmení]. Matka tam jezdila ve všední dny každý den kromě čtvrtka a víkendy, čili pracovala tam čtyři dny v týdnu, kolik si vydělala měsíčně, neví, smlouvu neměla, bylo to domluvené. Ví o tom, že má matka půjčky na pořízení bytu.

8. Z doplňujícího vyjádření žalované pak soud zjistil, že ta pracuje nadále v nemocnici jako uklízečka, v [anonymizováno] nepracuje. Pracovala tam v době, kdy byla dcera u ní doma a snažila se jí všechno zabezpečit. Když odešla, tak tam už přestala pracovat. Jinak žije ve společné domácnosti s manželem, který je nevlastní otec žalobkyně a který ji vychovával od pěti let. Bydlí ve [obec], byt koupili. Manžel pracuje jako řidič náklaďáku, má 13 000 Kč měsíčně a diety, jejichž výši nezná. Má však další tři půjčky, k tomu platí energii 3 500 Kč.

9. Uznala, že dcera studuje, je pravda, že skončila s platbami pojištění a penze, skončila i s platbou mobilu, protože jí přišlo 25., že dcera má mimo paušál dále provolanou částku 2 292 Kč. Výši výživného hodlá ponechat na úvaze soudu s tím, že dcera odešla, aniž by cokoliv řekla, nevěděli, kde je, nechtěla se s nimi ani kontaktovat. Nestýkají se. Kromě žalobkyně nemá další vyživovací povinnost. Pokud dcera řekla, že ze 4 000 Kč platí koně, tak je zvědavá, jak to může platit, když ustájení stálo předtím 4 500 Kč.

10. Zástupkyně žalobkyně pak ve věci navrhla provést výslech svědkyně holandské národnosti paní [jméno] [příjmení]. Její adresu aktuálně nezná, pokusí se však tuto adresu zjistit. Žalovaná k tomu uvedla, že svědkyně aktuálně není v [země], ale zdržuje se v [země], i ona ji chtěla ve věci navrhnout, protože nemá co tajit.

11. Soud proto první jednání ve věci odročil na 2. 2. 2022 za účelem předvolání navrhované svědkyně.

12. Žalobkyně následně podáním ze dne 13. 1. 2022 sdělila, že na výslechu navrhované svědkyně netrvá, protože se ji nepodařilo v [anonymizováno] kontaktovat, je pravděpodobně skutečně aktuálně v zahraničí a adresa jejího pobytu zde není známa.

13. Dalším podáním ze dne 31. 1. 2022 pak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět o částku 1 000 Kč měsíčně s tím, že žalobkyně nyní navrhuje výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně.

14. Žalobkyně a zástupkyně žalobkyně se z dalšího jednání omluvily, žalobkyně pak k výzvě soudu dne 1. 2. 2022 sdělila, že smlouvu o životním pojištění žalovaná zrušila dne 30. 11. 2021, z toho titulu ona žádné plnění neobdržela. Ohledně penzijního spoření jí bylo sděleno, že od 18 let automaticky přechází na ni. Žalovaná za ni posledně uhradila 15. 9. 2021 částku 500 Kč, ona si nyní částku snížila na 300 Kč měsíčně s ohledem na její finanční situaci a od 17. 1. 2022 tuto částku hradí sama. Aktuální je stav naspořené částky 20 950,15 Kč.

15. V reakci na tvrzení žalobkyně o tom, že přestala platit tarif za telefon, protože v jednom měsíci ona provolala vysokou částku, tak je to pravda, bylo to z důvodu volání do zahraničí, a provolala 2 292 Kč. Uvedenou částku žalované vrátila převodem na bankovní účet nevlastního otce.

16. Při jednání konaném dne 2. 2. 2022 žalovaná s částečným zpětvzetím žaloby o 1 000 Kč měsíčně vyslovila souhlas.

17. Z dalších vyjádření žalované soud zjistil, že je pravdou, že smlouvu o životním pojištění zrušila, ona z toho žádné plnění sama neobdržela. Pokud jde o smlouvu o penzijním spoření, tak je pravdou, že naposledy uhradila 15. 9. 2021 částku 500 Kč, tuto platila od 1. 7., kdy dcera odešla, tedy tři měsíce, takže jí zaplatila částku 1 500 Kč. Pokud jde o provolání částky 2 292 Kč, tak je pravdou, že žalobkyně jí toto vrátila na účet manžela, v tomto směru šlo o speciální částku, tedy nad částku 600 Kč, kterou jinak platila běžně. Platila tuto částku od měsíce července do prosince za telefon, zde tedy jí poskytla částku 3 600 Kč, a dále pak, jak již shora uvedeno, částku 1 500 Kč.

18. Žalobkyně dále sdělila, že nemá jak prokázat, že peníze z pojištění by přišly žalobkyni a nenavrhuje toto započítat do jejího plnění na výživném.

19. Žalovaná byla při jednání ze strany soudu poučena o tom, že se bude rozhodovat i o výši dlužného výživného. Navrhuje, aby toto bylo placeno ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně. [jméno] pak žalovaná uvedla, že navrhuje částku výživného 1 000 Kč, že více platit nemůže, protože má hypotéku.

20. Z listinných důkazů provedených v průběhu řízení zjistil soud následující.

21. Podle potvrzení o studiu je žalobkyně studentkou třetího ročníku denního vzdělávání [anonymizováno] ve [obec]. Vzdělání končí maturitní zkouškou.

22. Z potvrzení od zaměstnavatele [nemocnice] týkající se žalované soud zjistil, že ta za měsíce květen až říjen 2021 měla průměrný čistý měsíční výdělek ve výši 17 418 Kč. Z osobního účtu končícího na trojčíslí [číslo] majitele účtu [jméno] [příjmení] s obsluhovaným klientem žalovanou, a to za měsíc září 2021 bylo zjištěno, že je zde veden trvalý příkaz ve výši 425 Kč, a to jako pojištění [anonymizováno], a trvalý příkaz penze rovněž na stejnou osobu. Jde o částky 425 Kč a 500 Kč. Podle zprávy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření, kde majitelkou je žalovaná, má tato na úvěr částku 800 000 Kč, splaceno bylo 97 120 Kč, pohledávka 766 399 Kč. Datum schválení úvěru je k 25. 8. 2000.

23. Žalovaná pak má vedeny další půjčky formou sloučení půjček, kde výše úvěru je 299 027 Kč, splaceno zatím 85 700 Kč, výše splátky 4 285 Kč měsíčně.

24. Žalovaná pak má na sebe další sloučení půjček ve výši úvěru 300 000 Kč, splaceno 146 015 Kč, měsíční splátka 4 056 Kč.

25. Platby 600 Kč měsíčně na mobil žalobkyně placené žalovanou jsou potvrzeny zprávou [anonymizováno].

26. Na základě ve věci provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. dospěl soud k následujícím závěrům.

27. Po stránce právní soud postupuje podle níže uvedených ustanovení o. z. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.

28. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

29. Podle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, v míře, v jaké tak činí; přihlédne se případně i k péči o rodinnou domácnost.

30. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně stejná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

31. Podle § 916 o. z. neprokáže-li se v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní-li soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný příjem této osoby činí 25násobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

32. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

33. Po stránce skutkové je mezi účastnicemi rozpor o tom, že ke dni 1. 7. 2021 žalobkyně opustila dosavadní společnou domácnost s žalovanou a začala žít samostatným životem v [obec] v rodině svého přítele. Současně je to v situaci, kdy žalobkyně je studentkou třetího ročníku [anonymizováno] ve [obec] se vzdělávací formou studia. Ukončením studia žalobkyně získá středoškolské vzdělání a možnosti lepšího pracovního dalšího působení než v situaci, kdy by měla pouze vzdělání základní, a to včetně výdělkových poměrů. Rovněž tak není pochyb o tom, že oprávněná není schopna sama se zcela živit. V tomto směru tedy ke dni 1. 7. 2021 byla u žalované dána povinnost k placení výživného žalobkyni. Výživné je proto v rozsudku stanoveno od 1. 7. 2021 dále.

34. Pro určení výše výživného je pak základní právní rámec dán shora citovaným ustanovením § 913 odst. 1, odst. 2 o. z. V tomto směru bere soud za prokázané, že žalobkyně nepochybně jako studentka střední školy musí vynakládat náklady na toto studium ve formě učebnic, sešitů, dále pak i dopravy. Žalobkyně má pak pochopitelně i výdaje spočívající v základním normálním způsobu života jako mladá dvacetiletá žena. V jednání bylo zjištěno, že žalobkyně se snaží svou sociální situaci řešit i tím, že pracuje brigádně ve svém volném čase a dosahuje částky 5 000 Kč měsíčně příjmu. Tuto skutečnost soud následně hodnotí při stanovení výše výživného, která byla uložena k placení žalované. Pokud žalobkyně je schopna tohoto příjmu dosahovat, může tedy částečně své osobní potřeby uspokojovat, byť podle jejího vyjádření tato tvrdí, že podstatnou část získaných finančních prostředků věnuje na svého koníčka, to jest péči o koně. Toto je však svobodné rozhodnutí žalobkyně k tomu, aby ona mohla se své velké zálibě věnovat. Jinak pak u žalobkyně nebyly zjištěny žádné výdaje, které by souvisely například s jejím špatným zdravotním stavem, nemocí a podobně.

35. Na straně žalované bylo prokázáno, že tato aktuálně pracuje v nemocnici v [obec] a její čistý měsíční příjem je přes 17 000 Kč. Jednak v průběhu jednání nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná získává finanční prostředky ještě prací v [anonymizováno] u osoby cizí státní příslušnosti. Žalovaná tuto skutečnost popřela s tím, že pracovala pouze v době, kdy ještě žila s žalobkyní ve společné domácnosti. Žalobkyni se pak nepodařilo zjistit aktuální místo pobytu svědkyně a také od jejího výslechu v konečné fázi upustila. Soud v tomto směru tedy vychází z toho, že žalovaná má pouze příjem ze zaměstnání v nemocnici. U žalované pak bylo dále prokázáno, že žije ve společné domácnosti s manželem, který pracuje a má aktuálně tři další půjčky, a to včetně půjčky na pořízení bytu, ve kterém původně plánovala, že bude s ní žít ve společné domácnosti i žalobkyně. Soud konstatuje, že k těmto půjčkám nelze přihlédnout tak, že by měly výrazným způsobem ovlivňovat výši stanoveného výživného, neboť povinnost k placení výživného předchází jakékoliv další povinnosti z hlediska placení eventuálních půjček a úvěrů.

36. Soud s ohledem na všechny shora uváděné skutečnosti dospěl k závěru, že jako odpovídající ustanovení § 913 o. z. se jeví stanovení výše výživného v částce 3 000 Kč měsíčně. Tuto částku soud považuje za odpovídající poměrům žalobkyně na straně jedné, včetně toho, že je schopna si částečně sama opatřit finanční prostředky, a i poměrům žalované na straně druhé odpovídající jejímu příjmu. Žalovaná přitom nemá jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni. Ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna od 1. 7. 2021 přispívat na výživu žalobkyně částkou 3 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 20. dne v měsíci.

37. Jak je shora uvedeno, žalobkyně se domáhala souhrnně placení částky 4 500 Kč měsíčně. Před rozhodnutím ve věci pak žalobkyně vzala žalobu zpět o částku 1 000 Kč měsíčně. Podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zcela nebo zčásti, a je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Ve výroku pod bodem II rozsudku proto soud zastavil řízení o zaplacení částky ještě o 1 000 Kč vyšší, než je uvedeno ve výroku pod bodem I.

38. V návaznosti na výroky pod bodem I, II rozsudku pak soud zamítl žalobu žalobkyně, pokud se domáhala placení příspěvku na výživu v částce ještě o 500 Kč vyšší. Výroky pod body I. až III. rozsudku tak souhrnně řeší požadavek žalobkyně na zaplacení částky 4 500 Kč měsíčně.

39. V souvislosti s rozhodnutím o povinnosti žalované platit výživné v částce 3 000 Kč tak vznikl žalované dluh na výživném za tuto dobu ve výši 21 000 Kč. Za tuto dobu žalovaná žalobkyni neposkytla žádné finanční prostředky přímo, poskytla jí však finanční prostředky prostřednictvím placení mobilního telefonu, když soud vychází z toho, že toto bylo placeno za dobu od července do prosince roku 2021 v částce 600 Kč. Jde tak o částku 3 600 Kč. Zároveň pak žalovaná prokázala, že na penzijním připojištění platila po dobu měsíce července, srpna a září žalobkyni částku 500 Kč, což je dohromady částka 1 500 Kč. Žalovaná tak zaplatila žalobkyni na výživném částku 5 100 Kč a tato částka je odečítána od dlužného výživného. Ve zbytku dlužné částky 15 900 Kč soud ve výroku pod bodem IV. rozsudku rozhodl, že uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne měsíce spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Splátku 500 Kč měsíčně považuje soud za důvodnou, a to i s ohledem na celkové splátky, které žalovaná musí platit tak, aby byla vůbec něco schopna na dlužné výživné platit. Stanovení povinnosti placení splátek pod ztrátou výhody splátek pro žalovanou znamená, že při zpoždění, byť s jednou měsíční splátkou, se stane splatné celé dosavadní dlužné výživné.

40. O náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi soud rozhodl ve výroku pod bodem V. rozsudku. Soud v základu vyšel z toho, že žalobkyně požadovala původně zaplacení dlužného výživného ve výši 6 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2021, postupně tyto nároky snižovala a v konečné fázi soud rozhodl o povinnosti k placení částky 3 000 Kč. Jde o polovinu původně požadované částky, soud tedy hodnotí, že žádná z účastnic není ve věci úspěšná tak, aby bylo jí možno přiznat náklady řízení a takto v tomto směru i rozhodl.