6 C 245/2019

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Bc. Janou Benešovou, LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o návrhu žalobkyně na zvýšení výživného o proti návrhu žalovaného na snížení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně v období od 9. 3. 2017 do 31. 5. 2017 částkou 5 500 Kč měsíčně, v období od 1. 6. 2017 do 30. 11. 2017 částkou 7 000 Kč měsíčně, v období od 1. 12. 2017 do 30. 4. 2018 částkou 5 000 Kč měsíčně, v období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 částkou 4 500 Kč měsíčně, v období od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2019 částkou 6 500 Kč měsíčně, v období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 částkou 4 500 Kč měsíčně a v období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2021 částkou 4 000 Kč měsíčně.

II. Pokud se žalobkyně domáhala na výživného za období od 9. 3. 2017 do 31. 5. 2017 částky vyšší o 1 500 Kč měsíčně, za období od 1. 12. 2017 do 30. 4. 2018 částky vyšší o 2 000 Kč měsíčně, za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 a od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 částky vyšší o 2 500 Kč měsíčně, za období od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2019 částky vyšší o 500 Kč měsíčně, za období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2021 částky vyšší o 3 000 Kč měsíčně, se žaloba zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně se za období od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2018, za období od 1. 3. 2019 do 31. 8. 2019 a za období od 1. 5. 2021 do 31. 8. 2021, <b>zamítá.</b>

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné za období od 9. 3. 2017 do 31. 8. 2021 ve výši 55 983 Kč ve splátkách po 3 500 Kč měsíčně splatných vždy ke každému 15 dni v měsíci k rukám žalobkyně pod ztrátou výhody splátek.

V. Tím se mění rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 68 Co 52/2010-140 ze dne 12. 4. 2010, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného platit tehdy nezletilé žalobkyni výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně.

VI. Vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal snížení výživného na částku 2 800 Kč měsíčně od 8. 1. 2020, se zamítá.

VII. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o zvýšení výživného.

VIII. Žalobkyni se přiznává na náhradě nákladů řízení ve vztahu ke vzájemnému návrhu na snížení výživného částka ve výši 28 751,59 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně k rukám právního zástupce žalobkyně pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zvýšení výživného na částku 7 000 Kč měsíčně, nejprve od listopadu 2019, následně podáním ze dne 9. 3. 2020 rozšířila žalobu tak, že se domáhá zvýšení výživného tři roky zpětně od března 2017. O výživném bylo posledně rozhodováno rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 68 Co 52/2010-140 ze dne 12. 4. 2010, kterým bylo uloženo žalovanému přispívat žalobkyni na výživu částkou 3 500 Kč měsíčně. V době zahájení řízení žalobkyně studovala 3. ročník [anonymizováno], mezi její měsíční pravidelné výdaje patřily náklady na učebnice a školní pomůcky ve výši 3 500 Kč měsíčně, každoročně absolvovala několik zahraničních výměnných pobytů v [anonymizováno] za 7 000 Kč, v [anonymizováno] za 11 000 Kč. Dále hradila 1 500 Kč ročně za městskou hromadnou dopravu, 500 Kč měsíčně za mobilní služby a měla další výdaje na hygienu, antikoncepci ve výši 1 500 Kč, lékařské prohlídky u zubaře v souvislosti s ortodoncií ve výši 4 000 Kč za 6 měsíců. Navštěvovala imunologii. Žalobkyně uvedla, že nezná majetkové poměry žalovaného, který podniká a má zapsáno pět různých živnostenských oprávnění, vychází z toho, že nemohou být nižší než v roce 2010.

2. Žalovaný návrhem ze dne 20. 5. 2020 navrhl, aby od 8. 8. 2020 bylo výživné sníženo na částku 2 800 Kč měsíčně, neboť se mu narodila dcera [jméno] a přibyla mu tak další vyživovací povinnost.

3. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 21. 4. 2021, č. j. 6 C 245/2019-350, tento rozsudek nabyl právní moci ve výroku I., IV. a VI., přičemž v ostatních výrocích byl zrušen usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2021, č. j. 7 Co 802/2021-387 a byl vrácen Okresnímu soudu v Prachaticích k dalšímu řízení. Pravomocným tak je výrok, který soud ukládá žalovanému přispívat na výživu žalobkyně od 9. 3. 2017 do 23. 10. 2017 částkou 5 000 Kč měsíčně, dále je pravomocný výrok IV., kdy byl zamítnut návrh žalovaného, aby bylo sníženo výživné na částku 2 800 Kč měsíčně za dobu od 1. 1. 2020 do 7. 1. 2020 a výrok o tom, že se mění rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 68 Co 52/2010-140 ze dne 12. 4. 2010.

4. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo Okresnímu soudu v Prachaticích vytýkáno, že soud vychází z nedostatečně doložených (prokázaných) tvrzeních žalovaného a nejedná se tak o dostatečný skutkový podklad pro rozhodnutí ve věci s tím, že soud by se měl zaměřit na doplnění dokazování zejména ve vztahu k žalovanému, a to o přesnější zjištění příjmu žalovaného v[anonymizováno]i v [anonymizováno] v rozhodném období v návaznosti na žalovaným tvrzený úraz [anonymizováno], a na to zda měl skutečný dopad na následné snížení jeho příjmu (schopnost pracovat).

5. Dle sdělení žalobkyně vyživovací povinnost žalovaného skončila ke dni 31. 8. 2021, kdy přestala být studentkou.

6. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 14. 9. 2020 uvedla, že její životní náklady hradí primárně matka, částečně hradí i sama z prostředků, které si vydělá na drobných brigádách, z menší části jí přispívají prarodiče, žalovaný se nad rámec stanoveného výživného na úhradě životných nákladů nepodílí, s žalobkyní se nestýká, několik měsíců již neplatí výživné žádné. V podání ze dne 14. 9. 2020 uvedla, že její životní potřeby zahrnují životní náklady spojené se studiem na střední škole, učebnice, pomůcky, náklady na zahraniční výměnné pobyty, náklady na dopravu a MHD, hygienu a antikoncepci, kulturu, šacení, léky a zubní péči, poplatky za telefon, drogerii, kosmetiku, sport, náklady spojené s bydlením a další mimořádné výdaje.

7. Žalovaný soudu sdělil, že má celkem tři vyživovací povinnosti, kromě žalobkyně pak k dceři [jméno] [jméno] [příjmení], narozené v roce [rok], které hradí výživné 1 500 Kč. Potvrzením o studiu ze dne 20. 7. 2021 doložil, že ve školním roce 2021 2022 byla jeho dcera [jméno] [jméno] [příjmení] žákyní 2. ročníku [anonymizováno] [obec], [ulice a číslo]. Rodným listem nezletilé [jméno] [příjmení] narozené [datum] doložil, že mu přibyla další vyživovací povinnost.

8. U jednání dne 19. 2. 2020 žalovaný uvedl, že podnikal ve [obec] v lyžařském areálu ve srubu [anonymizováno], který měl pronajatý od obce a v oblasti taxikářství, obory činnosti uvedené v živnostenském rejstříku souvisí s aktivitami spojenými se srubem, zednickou práci nevykonává. Srub je sezónní, není celoroční. Uváděl, že bydlí v nájemním bytě s družkou. Dne [datum] měl těžkou dopravní nehodu, kdy jel jako spolujezdec, došlo ke střetu vozidel, utrpěl zranění spočívající v pohmoždění v pravé strany těla od pásu, měl poškozený krk, páteř, hlavu. Zranění se stalo v [anonymizováno], kde u [město] pracoval jako stavební dozor, v nemocnici byl jediný den, následně byl na třech nebo čtyřech kontrolách na soukromé klinice v [město] a odeslán na ošetřování do [anonymizováno]. Za dva roky následného marodění získal 4 300 Kč od pojišťovny, nárok však není dosud vypořádán. Na nájemném ve [město] hradí 7 000 Kč, za nájem bistra ve [obec] 3 000 Kč měsíčně plus čtvrtletní vyúčtování za vodu, srub tři čtvrtě roku neprovozuje. Žádné nemovitosti nevlastní.

9. U jednání dne 12. 4. 2021 žalovaný uvedl, že by měl nastoupit od 19. 4. 2021 ve [anonymizováno] [obec] s hrubým příjmem 20 000 Kč. Do dopravní nehody v roce [rok] pracoval v [anonymizováno] 8,5 roku. V roce 2017 měl základ 1 640 €, po odečtení daní to dělalo 1 200 €.

10. U jednání dne 14. 12. 2020 žalovaný uvedl, že prodal auto za 30 000 Kč a uhradil dluh na nájmu a následně byl z nájmu vyhozen. Nyní byl 5krát v lese, od ledna 2020 se v tom„ plácal“, prodával starožitnosti, které měl, rodiče ho donutili prodat auto veterána za 30 000 Kč. Průměrný měsíční příjem měl tak 5 000 Kč. Podnikání ve [obec] bylo posledně v roce 2018, když byl sníh. Matka dcery [jméno] od něj odešla, když mu byla nařízena domovní prohlídka kvůli drogám. Žil z peněz, co dostal z brigády za pálení větví 2 200 Kč, měl by nastupovat do [anonymizováno], bydlí v nájmu v jedné místnosti u jedné slečny. Z trestné činnosti kupoval věci, které měl v garáži. Uvedl, že má základní vzdělání, není vyučen, v [anonymizováno] pracoval na stavbě, vedl tam lidi.

11. Dle sdělení žalovaného z č. l. 470 měl příjem ze [anonymizováno] v období od 23. 10. 2017 do 31. 11. 2017, následně pobíral nemocenské dávky ze [anonymizováno]. Příjem ze závislé činnosti měl v roce 2018 od zaměstnavatele [příjmení] [město]. V roce 2018 bylo jeho podnikání zahájeno 1. 10. 2018, v roce 2019 podával daňové přiznání a jiné příjmy neměl. V roce 2020 mu byl vyplacen kompenzační bonus ve výši 15 000 Kč, který mu přišel na běžný účet, a který mu v rámci exekuce vzala OSSZ. V roce 2020 a 2021 daňové přiznání nepodával, nepodnikal, žádný zdanitelný příjem neměl. Od května 2021 byl zaměstnán u firmy [anonymizováno] [obec] do srpna 2022, osobou zdravotně znevýhodněnou není, vyživovací povinnost k dceři [jméno] [jméno] [příjmení] mu skončila k 31. 8. 2022.

12. U jednání dne 12. 10. 2022 žalovaný sdělil, že se spojil se zástupcem žalobkyně, není však schopen uhradit částku 100 000 Kč, kterou by žalobkyně akceptovala, ve 2 až 3 splátkách, neboť přišel o zaměstnání ve [anonymizováno], má problémy s kolenem, měl by jít na operaci, je na pracovním úřadě má 9 000 Kč měsíčně, nezvládl by to. Musí hradit nájem, naběhly mu dluhy, neboť neodhlásil živnostenské oprávnění a na [jméno] neplatí, [jméno] splácí výživné. Dále uvedl, že v době zaměstnání v [anonymizováno] z příjmu, který doložil výpisem hrubé mzdy za období od 1. 1. 2017 do 30. 11. 2017, se strhávalo zhruba 440 €, dále hradil ještě cestovné a nájem. V těch obdobích kdy dosahoval hrubého příjmu 2 000 €, mu byla vyplácena částka 1 680 € čistého. Když byl na nemocenské v [anonymizováno], nejprve mu nevypláceli nic, proto se i registroval na úřadu práce, následně mu bylo za dobu nemoci vyplaceno 1 040 € měsíčně. Když otevřel taxislužbu v říjnu 2018, nenahlásil to na úřadu práce a ti ho z úřadu práce vyhodili. Pokud jde o příjem od zaměstnavatelů na daňovém přiznání v roce 2018, měl mzdu od pana [příjmení], neboť když pracoval v [anonymizováno], pracoval na bagrech, tam nepotřeboval profesní řidičský průkaz, zde ho potřeboval. Pan [příjmení] mu řekl, že když u něj bude 4 měsíce, tak mu ten profesní řidičák dá, ale on přišel o řidičský průkaz, pan [příjmení] ho propustil. U pana [příjmení] pracoval jako bagrista od 1. 11. 2018, následně nastoupil 26. 11. 2018 na nemocenskou. U pana [příjmení] skončil, protože mu pan [příjmení] 2 měsíce nezaplatil, bavil se s ním hrubě. Jezdil v bagru, i když měl zákaz řízení, neboť se v průběhu zaměstnání vybodoval. U pana [příjmení] byl zaměstnaný asi 4 měsíce, platil mu minimum 16 000 Kč čistého, jednou týdně mu natankoval nádrž. Současně, když byl zaměstnán u [příjmení], pobíral nemocenskou, následně už pak jen marodil, neboť se ozvaly následky po nehodě, když [anonymizováno] z [anonymizována dvě slova]. Od 1. 5. 2021 do 9. 8. 2022 byl zaměstnán ve [anonymizováno], končila mu smlouva, měl průměrný čistý příjem 19 500 Kč měsíčně se vším všudy. Prvních 7 měsíců nepobíral nic, naskákaly mu exekuce. Jeho celkové dluhy činí 200 000 Kč, jedná se o dluhy za sociální a zdravotní, dluh vůči [jméno] na výživném asi 15 000 Kč, dluhy za paušál a pojistku za auto. V [anonymizováno] prošvihl lhůtu, aby mohl dostat vyplacenou náhradu za 100% pracovní úraz, nic mu z tohoto titulu vyplaceno nebylo. Dále mu byl vyplacen kompenzační bonus ve výši 5 500 Kč a 12 500 Kč.

13. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2010, č. j. 68 Co 52/2010-140 bylo zjištěno, že bylo zvýšeno výživné hrazené žalovaným žalobkyni z částky 2 000 Kč na částku 3 500 Kč s tím, že soud vycházel ze dvou vyživovacích povinností otce a příjmu 20 000 Kč, neboť to je příjem, který je běžný v oboru stavební činnosti provozované na základě živnostenského oprávnění s pětiletou praxí.

14. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že k 10. 11. 2019 měl žalovaný zapsán 5 živnostenských oprávnění, a to výroba obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, zednictví, silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče, prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin a hostinskou činnost. Měl zapsánu jednu provozovnu, a to srub pod sjezdovkou„ [anonymizována dvě slova]“ umístění [příjmení] [jméno].

15. Ze sdělení [anonymizováno] ze dne 27. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od 1. 5. 2018 do 3. 10. 2018 a podpora v nezaměstnanosti mu byla poskytována od 1. 5. 2018 do 30. 9. 2018 (ve výši 16 682 Kč za květen 2018, ve výši 16 882 Kč za červen 2018, ve výši 15 087 Kč za červenec 2018, ve výši 15 087 Kč ze srpen 2018 a ve výši 13 578 Kč za září 2018).

16. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 27. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný pobíral nemocenské dávky v období od 10. 12. 2018 do 13. 9. 2019, denní výše dávky 343 Kč, za období do 10. 12. 2018 do 31. 12. 2018 mu byla vyplacena částka 6 466 Kč, za období od 1. 1. 2019 do 31. 1. 2019 mu byla vyplacena částka 9 961 Kč, za období od 1. 2. 2019 do 28. 2. 2019 mu byla vyplacena částka 9 604 Kč, za období od 1. 3. 2019 do 31. 3. 2019 mu byla vyplacena částka 10 633 Kč, za období od 1. 4. 2019 do 30. 4. 2019 mu byla vyplacena částka 10 290 Kč, za období od 1. 5. 2019 do 31. 5. 2019 mu byla vyplacena částka 10 633 Kč, za období od 1. 6. 2019 do 30. 6. 2019 mu byla vyplacena částka 10 290 Kč, za období od 1. 7. 2019 do 12. 7. 2019 mu byla vyplacena částka 4 116 Kč a za období od 13. 7. 2019 do 13. 9. 2019 částka ve výši 21 609 Kč Celkem mu bylo za období od 10. 12. 2018 do 13. 9. 2019 vyplaceno 93 602 Kč. Ze zprávy vyplývají i další případy nemocenského pojištění, a to od 1. 12. 2017 do 30. 4. 2018 (151 dní) zahraniční nemocenská, následně od 26. 11. 2018 do 13. 9. 2019 (292 dní) nemocenská [anonymizováno].

17. Z potvrzení o studiu ze dne 2. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně byla k tomuto datu studentkou třetího ročníku Obchodní akademie [město].

18. Z lékařského potvrzení [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalobkyně užívá hormonální antikoncepci.

19. Žalobkyně předložila soudu řadu daňových dokladů č. l. 47-263 spisu, jedná se o daňové doklady na nákup oblečení, spodního prádla, sportovního vybavení, obuvi, knih, platba za autobusové spoje, hotelové účty, za drogerii, elektroniku, mobilní služby, úhradu stravování, nábytek, zdravotní služby, ortodontisty, vyúčtování služeb souvisejících užíváním bytu na [jméno] [příjmení] (matka žalobkyně), úhrada pojistného, výpisy k hypotéce vedené na matku žalobkyně, úhrada vstupenek do kina a další.

20. Z protokolu o jednání ze dne 9. 12. 2020 ve věci č.j. 23 P 131/2020-13 ve věci péče o nezletilou [jméno] [příjmení] soud zjistil, že žalovaný uváděl, že matce [jméno] dal ve dvou případech 100 €, již nežijí ve společné domácnosti. Podnikal jako taxikář, v autodopravě, v pohostinské činnosti, ale v souvislosti s jeho trestním stíháním mu byly věci k podnikání zabaveny. Je stíhán za držení omamných a psychotropních látek. Při vazebním jednání bylo rozhodnuto, že bude stíhán na svobodě. Aktuálně pracuje brigádně v lese, má 90 Kč na hodinu, byl tam asi 5krát, dosáhl příjmu 2 100 Kč. Vlastní nějaké automobily, jeden prodal za 30 000 Kč, vlastní ještě další, který je rovněž starší a prodá jej. U dcery [jméno] [jméno] [příjmení], která je již zletilá a studuje, má dluh na výživném, má jí hradit 1 500 Kč měsíčně. Dále má dluh vůči dceři [jméno] [příjmení] 22 let pracoval v [anonymizováno], po těžké autonehodě o práci přišel, pracoval ve stavebnictví. Při jednání uzavřel dohodu, podle které byla nezletilá [jméno] svěřena do péče matky, žalovaný se zavázal přispívat na její výživu částkou 2 000 Kč měsíčně.

21. Z daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2018 soud zjistil, že žalovaný dosáhl příjmu z taxislužby ve výši 28 613 Kč s tím, že daní 60% paušálem, výdaje tak činily 17 168 Kč, dílčí základ daně z příjmu v roce 2018 činil 11 445 Kč, úhrn příjmu od všech zaměstnavatelů v roce 2018 byl 20 040 Kč.

22. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2019 bylo zjištěno, že žalovaný dosáhl základu daně z příjmu ve výši 29 449 Kč s tím, že příjmy z taxislužby činily 32 298 Kč a daní 60% paušálem, výdaje tak činily 19 379 Kč a příjmy ze stravování v restauracích činily 82 650 Kč, výdaje 80% paušál, výdaje 66 120 Kč.

23. Z usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 7. 5. 2020, č. j. 1 Nt 601/2020-22 bylo zjištěno, že byl žalovaný [jméno] [příjmení] propuštěn ze zadržení na svobodu za současného uložení předběžného opatření, a to mimo jiné zákazu vycestování do zahraničí a zákazu výkonu konkrétně vymezené činnosti (autodoprava, zejména forma taxislužby).

24. Z usnesení Okresního státního zastupitelství v Prachaticích ze dne 20. 10. 2020, č.j. ZT 55/2020-41 bylo zjištěno, že bylo zrušeno předběžné opatření spočívající ve vycestování do zahraničí a spočívající zákazu konkrétně vymezené činnosti, a to provozování autodopravy, zejména taxislužby.

25. Z rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11. 7. 2022, č. j. 7 T 26/2021-1384, který dosud není pravomocný, bylo zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným, že nejméně v době od počátku měsíce [anonymizováno] do dne svého zadržení [anonymizováno] prodával či poskytoval zdarma dalším osobám psychoaktivní látku pervitin, omamnou látku marihuanu a tablety extáze, čímž spáchal přečin nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látky a byl odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu v době trvání od dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a byl mu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let a další.

26. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 24. 7. 2018 ve vztahu k pracovní neschopnosti následkem úrazu od 23. 10. 2017 bylo zjištěno, že nárok na pojistné plnění nevznikl, neboť pracovní neschopnost byla vystavena v zahraničí nikoli v České republice a nebyl doložen záznam policie o výsledku šetření na místě dopravní nehody (nikoli dodatečně sepsaný na služebně policie).

27. Z vyrozumění [anonymizována dvě slova] ze dne 24. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému oznámili, že ukončili šetření ve věci tělesné poškození způsobené úrazem, bylo mu přiznáno pojistné plnění 5 400 Kč.

28. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 25. 11. 2020 bylo zjištěno, že ve vztahu k úrazu mu bylo přiznáno pojistné plnění ve výši 5 400 Kč, ve vztahu k pracovní neschopnosti úrazem při dopravní nehodě nevznikl nárok na pojistná plnění.

29. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 30. 11. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo sděleno, že na základě přešetření mu byla přiznána částka 10 500 Kč jako dolikvidace pojistné události pracovní neschopnost následkem úrazu.

30. Z potvrzení o pracovní neschopnosti z čísla listu 434, 437 bylo zjištěno, že žalovaný byl dočasně uznán práce neschopným od 23. 10. 2017, nejprve do 27. 10. 2017, následně do 9. 11. 2017, a to na klinice [anonymizováno].

31. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] z 12. 4. 2018 bylo zjištěno, že sdělují žalovanému, že 23. 10. 2017 utrpěl pracovní úraz, proto je pro uplatnění nároku odpovědná jeho úrazová pojišťovna. Podklady pro posouzení pracovní neschopnosti od 4. 12. 2017 nejsou doloženy.

32. Ze sdělení [jméno] [příjmení] [jméno] soud zjistil, že dne 22. 11. 2017 dostal žalovaný výpověď z pracovního poměru, jeho pracovní poměr byl ukončen ke dni 31. 12. 2017.

33. Ze sdělení [anonymizována dvě slova] z č. l. 448 ze dne 21. 8. 2018 bylo zjištěno, že událost z 23. 10. 2017 byla uznána jako pracovní úraz do 3. 12. 2017, v době úrazu byl zaměstnancem osoby [jméno] [příjmení], a patřil tak do okruhu osob pojištěných. Úraz prodělal při dojíždění za prací. Byla uznána dočasná funkční porucha v oblasti [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno], trvalé následky uznány nebyly, nedošlo k degenerativním změnám.

34. Ze záznamu o dopravní nehodě z č. l. 452 až 459 včetně překladu bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u osoby [jméno] [příjmení] [anonymizováno] a utrpěl dopravní nehodu dne [datum].

35. Z výpisu volných míst [obec], dělnické profese bylo zjištěno, že v nabízených pozicích se mzda pohybuje od částek 16 200 až 30 000 Kč.

36. Z žalovaným předloženého dokladu o výši hrubého příjmu bylo zjištěno, že za období od 1. 1. 2017 do 31. 3. 2017 mu byla vyplácena částka 1 440 € hrubého měsíčně, za duben 2017 mu byla vyplacena částka 1 316,67 € hrubého měsíčně, za květen 2017 částka 1 580 € hrubého měsíčně, za červen a červenec 2017 částka 2 017,98 € hrubého měsíčně, za srpen až listopad částka 2 023,29 € hrubého měsíčně.

37. Z nepodepsané dohody u zaměstnavatele [jméno] [příjmení], stavební firma bylo zjištěno, že žalovaný měl nastoupit od 1. 11. 2018 pro zařazení zedník, za 90 Kč za hodinu.

38. Ze záznamu o posouzení zdravotního stavu [stát. instituce] z č. l. 464 bylo zjištěno, že žalovaný požádal o prodloužení výplaty nemocenského dne 12. 7. 2019, kdy byl v pracovní neschopnosti od 26. 11. 2018 s tím, podpůrčí doma měla skončit 12. 7. 2019. Dle dokumentu byl posledním zaměstnavatelem žalovaného [jméno] [příjmení] s tím, že pracoval jako bagrista na plný úvazek. K této listině žalovaný při jednání uvedl, že mu byla na základě ní pracovní neschopnost prodloužena o tři měsíce.

39. Z výpisu z evidence evidenční karty řidiče [stát. instituce] bylo zjištěno, že žalovaný má evidovány následující zákazy řízení motorových vozidel, a to od 2. 5. 2019 do 6. 5. 2019, od 25. 11. 2020 do 20. 1. 2021, od 21. 4. 2021 do 21. 10. 2021 a od 16. 12. 2021 do 16. 12. 2023.

40. Z výpisu z účtu vedeného u [anonymizováno] na jméno žalovaného bylo zjištěno, že 11. 3. 2021 mu byl vyplacen finančním úřadem pro [územní celek] kompenzační bonus 5 500 Kč a 12 500 Kč, celkem 18 000 Kč.

41. Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

42. Dle ustanovení § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dle odst. 2 tohoto ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

43. Podle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

44. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změněn poměrů.

45. Ohledně výživného pro žalobkyni rozhodoval soud posledně rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2010, č. j. 68 Co 52/2010-140, kterým bylo zvýšeno výživné hrazené žalovaným pro tehdy nezletilou žalobkyni z částky 2 000 Kč s účinností od 1. 9. 2007 na částku 3 500 Kč. Rozhodnutí nabylo právní moci 26. 5. 2020. Žalovaný měl v té době dvě vyživovací povinnosti a bylo u něj vycházeno z příjmu 20 000 Kč čistého jako z příjmu, kterého lze dosahovat v oboru stavební činnosti provozované na základě živnostenského oprávnění s pětiletou praxí. Výživné bylo zvýšeno s účinností od 1. 9. 2007, neboť tehdy žalobkyně nastoupila do 1. třídy základní školy. Ve věci je tedy zcela zřejmé, že na straně žalobkyně došlo ke zřejmému nárůstu životních nákladů a tedy i jejích potřeb již v souvislosti s plynutím času, kdy v době posledního rozhodnutí ve věci byla žalobkyně na 1. stupni základní školy a v době podání žaloby pak studovala ve 3. ročníku [anonymizováno]. Toto studium ukončila a status studenta ztratila ke dni 1. 9. 2021. Vyživovací povinnost žalovaného skončila dnem 31. 8. 2021. S ohledem na návrh žalobkyně, aby jí bylo přiznáno výživné ve výši 7 000 Kč 3 roky zpětně, je tak omezen předmět řízení na zvýšení výživného s účinností od 9. 3. 2017 do 31. 8. 2021.

46. Ke změně poměrů došlo i na straně žalovaného, v tomto období byl nejprve zaměstnán v [anonymizováno] a následně se jeho příjem vyvíjel a byl ovlivněný i úrazem, který utrpěl při dopravní nehodě, ke které došlo [datum]. Dne [datum] mu přibyla další vyživovací povinnost k [jméno] [příjmení]. Pokud jde o příjem žalovaného tvrzený při jednání dne 12. 10. 2022, jednotlivé příjmy nebyly ze strany žalobkyně rozporovány, nebylo navrhováno ani provedení žádných dalších důkazů.

47. Na straně žalobkyně soud vycházel z toho, že v období od 9. 3. 2017 do 31. 8. 2021 byla studentkou [anonymizováno], žalovanému tak trvala vyživovací povinnost k její osobě. Žalobkyně bydlela u matky, žalovaný se s ní nestýkal, nad rámec výživného jí ničím nepřispíval. Ze strany žalobkyně byly podrobně doloženy její náklady a potřeby, které soud hodnotí jako běžné odpovídající věku žalobkyně. Žalovaný se žalobkyní vůbec nestýkal, neposkytoval jí dárky k životním jubileím ani k Vánocům.

48. Pokud jde o poměry na straně žalovaného, tyto se v průběhu doby lišily a podle výše dosahovaného příjmu v jednotlivých obdobích byla diferencována výše výživného, které soud uložil žalovanému, aby jím přispíval na výživné žalobkyně v jednotlivých obdobích.

49. V období od 9. 3. 2017 do 31. 5. 2017 soud zvýšil výživné hrazené žalovaným na částku 5 500 Kč měsíčně, kdy vycházel z příjmu žalovaného ve výši 1 000 €, neboť z potvrzení o hrubé mzdě předložené žalovaným na čísle listu 462, které nebylo ze strany žalobkyně rozporováno, vyplývá, že žalovaný v tomto období dosahoval příjmu průměrně 1 443 € hrubého. Soud v tomto období vycházel z příjmu ve výši 1 000 € měsíčně čistého (to je při 25,50 Kč za 1 € částka 25 500 Kč), kdy zohlednil zvýšené náklady žalovaného na dojíždění do zaměstnání.

50. Za období od 1. 6. 2017 do 30. 11. 2017 pak bylo výživné stanoveno na částku 7 000 Kč měsíčně, kdy soud vycházel z příjmu žalovaného ve výši 2 020 € hrubého, kterého posledně dosáhl za [měsíc] [rok], v kterém došlo k dopravní nehodě, jak je doloženo na výpisu hrubé mzdy z čísla listu 462 spisu. Žalovaný uváděl, že mu bylo vypláceno 1 680 € čistého, soud vycházel z příjmu 1 500 € čistého, jestliže zohlednil zvýšené náklady na dojíždění v souvislosti se zaměstnáním v [anonymizováno]. Výživné v tomto období bylo zvýšeno na maximální částku požadovanou žalobkyní.

51. Pro období od 1. 12. 2017 do 30. 4. 2018 soud uložil žalovanému přispívat na výživu žalobkyně částkou 5 000 Kč. V tomto období žalovaný pobíral nemocenské dávky ze [anonymizováno], kdy mu bylo vypláceno 1 040 € měsíčně. K této žalovaným tvrzené částce zástupce žalobkyně uvedl, že ji nebude sporovat, neboť se jedná o 70 % z příjmu ze zaměstnání. Ke dni 31. 12. 2017 žalovaný dostal výpověď z pracovního poměru.

52. V následném období od 1. 5. 2018 do 31. 10. 2018 pak soud žalobu zamítl, neboť žalovaný byl v této době od 1. 5. 2018 do 3. 10. 2018 registrován jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce, podporu pobíral pouze do 30. 9. 2018. Za období od května do září 2018 mu bylo na podpoře v nezaměstnanosti vyplaceno dle potvrzení Úřadu práce ČR na č. listu 32, celkem 77 116 Kč, což činí průměrně částku 15 432 Kč měsíčně. Od října 2018 pak provozoval taxislužbu, kdy dosáhl dílčího základu daně 11 445 Kč. V tomto období tedy jeho příjem poklesl.

53. Za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 pak bylo žalovanému uloženo přispívat žalobkyni na výživu částkou 4 500 Kč měsíčně, kdy soud vycházel z příjmu žalovaného 24 000 Kč čistého u zaměstnavatel [jméno] [příjmení], kdy žalovaný uváděl, že mu bylo vypláceno 16 000 Kč čistého, plus mu zaměstnavatel tankoval každý týden plnou nádrž za 2 000 Kč.

54. Od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2019 pak bylo výživné zvýšeno na částku 6 500 Kč měsíčně, neboť v tomto období žalovaný uvedl, že současně pobíral příjem od zaměstnavatele i nemocenské dávky. Příjem od zaměstnavatele spočíval v 16 000 Kč čistého, plus 8 000 Kč v naturálním plnění měsíčně (1krát týdně plná nádrž automobilu), plus 6 466 Kč za prosinec 2018, 9 961 Kč za leden 2019 a 9 604 Kč za únor 2 019 Kč na nemocenských dávkách. Nemocenské dávky žalovaný pobíral od 26. 11. 2018 do 13. 9. 2019, což bylo zjištěno z potvrzení Okresní správy sociálního zabezpečení na č. listu 33 spisu. U zaměstnavatele [příjmení] pracoval žalovaný dle svého tvrzení do února 2019.

55. Od 1. 3. 2019 následně již pobíral pouze nemocenské dávky, neboť se mu ozvalo, poté co [anonymizováno] z [anonymizováno], zranění z dopravní nehody v [měsíc] [rok] Nemocenské dávky byly vypláceny ve výši 343 Kč denně ve výši 10 633 Kč za měsíc s 31 dny a ve výši 10 290 Kč za měsíc s 30 dny. Za září 2019, kdy byla žalovanému nemocenská ukončena ke dni 13. 9. 2019, mu bylo vyplaceno 4 459 Kč. Soud zamítl návrh žalobkyně na zvýšení výživného za období od 1. 3. 2019, tedy za dobu, kdy příjem žalovaného činily výlučně nemocenské dávky, do 31. 8. 2019.

56. Dávky nemocenského pojištění byly žalovanému vypláceny ještě v září 2019, dočasná pracovní neschopnost byla ukončena ke dni 13. 9. 2019, avšak z dosud nepravomocného rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11. 7. 2022, č. j. 7 T 26/2021-1384, bylo zjištěno, že minimálně od září roku 2019 do svého zadržení dne 6. 5. 2020 žalovaný prodával či poskytoval zdarma dalším osobám psychotropní látku pervitin, omamnou látku marihuana a tablety extáze. V září 2019 tedy soud nevycházel z nemocenských dávek, které byly žalovanému vyplaceny, neboť je zřejmé, že žalovaný si zajišťoval prostředky na živobytí i jiný způsobem, nežli formou nemocenských dávek. V roce 2019 dosáhl příjmu z taxislužby základu daně dle daňového přiznání 29 449 Kč, za toto období mu následně byl vyplacen 11. 3. 2021 kompenzační bonus ve výši 5 500 Kč, a ve výši 12 500 Kč.

57. U jednání 9. 12. 2020, které se týkalo úpravy poměru k nezletilé [jméno] [příjmení], žalovaný uvedl, že pracuje brigádně v lese, má 90 Kč za hodinu, což zatím si vydělal 2 100 Kč měsíčně, prodal automobil za 30 000 Kč.

58. Pokud jde o období od 1. 9. 2019 do 31. 4. 2020, soud v uvedeném období vycházel z toho, že žalovaný je schopen dosahovat čistého příjmu ve výši 23 000 Kč, což je obvyklý příjem v nekvalifikované dělnické profesi po zapracování, to znamená příjem včetně příplatků. Soud v tomto období vycházel z možností otce dosahovat tento příjem, neboť pokud by žalovaný nepáchal trestnou činnost, mohl být zaměstnán a mohl dosahovat tohoto příjmu. Soud nebyl schopen zjistit faktický příjem žalovaného v tomto období, neboť zdroje příjmu žalovaného nebyly v tomto období legální. Žalovaný nebyl zaměstnán, nepobíral podporu v nezaměstnanosti, ani nemocenské dávky. Za období od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019 bylo uloženo žalovanému, aby přispíval žalobkyní výživným ve výši 4 500 Kč měsíčně.

59. Pro období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2021 pak bylo výživné zvýšeno na částku 4 000 Kč měsíčně, kdy soud opět vycházel z možností žalovaného dosáhnout příjmu alespoň ve výši 23 000 Kč čistého, avšak v lednu konkrétně 8. 1. 2020 přibyla žalovanému další vyživovací povinnost k dceři [jméno].

60. Dne 1. 5. 2021 nastoupil do [anonymizováno], kde byl zaměstnán až do srpna 2022, kdy mu skončila pracovní smlouva. Za období od 1. 5. 2021 do 31. 8. 2021 pak návrh žalobkyně zamítl, neboť v tomto období byl žalovaný zaměstnán ve [anonymizováno], kde dosahoval čistého příjmu ve výši 19 500 Kč čistého. Výše příjmu byla zjištěna ze sdělení žalovaného, zástupce žalobkyně tento příjem nerozporoval.

61. Aktuálně je žalovaný registrován na úřadu práce s příjmem 9 000 Kč měsíčně.

62. V souvislosti s tím, že žalobkyně požadovala zvýšení výživného na 7 000 Kč od 9 3. 2017 do 31. 8. 2021, a pak soud ve výroku II. zamítl rozdíl mezi výživným zvýšeným a výživným 7 000 Kč, které bylo ze strany žalobkyně požadováno.

63. Pod výrokem IV. pak soud vyčíslil dlužné výživné za období od 9. 3. 2017 do 31. 8. 2021, kdy se jedná o rozdíl mezi výživným původně stanoveným ve výši 3 500 Kč a výživným, které bylo zvýšeno na základě tohoto rozsudku. Dlužné výživné pak představuje částku 1 483 Kč za březen 2017, kdy se jednalo o zvýšení výživného od 9. 3. 2017 do 31. 3. 2017, to je 5 500 – 3 500 Kč = 2 000 Kč, o které bylo výživné zvýšeno, děleno 31 dní v měsíci březnu, krát 23 dní za březen 2017, za které je výživné zvyšováno, to je částka 1 483 Kč, plus částka 2 x 2 000 Kč za měsíce duben a květen 2017. Dále dlužné výživné představuje částku 3 500 Kč, o které bylo výživné zvýšeno za období od 1. 6. 2017 do 30. 11. 2017, to je 3 500 Kč krát 6 měsíců = 21 000 Kč. Dále dlužné výživné zahrnuje částku 1 500 Kč krát 5 měsíců za období od 1. 12. 2017 do 30. 4. 2018, to je 1 500 Kč x 5 měsíců = 7 500 Kč, dále částku 1 000 Kč za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018, dále 3 000 Kč krát 3 měsíce, to je 9 000 Kč za období od 1. 12. 2018 do 28. 2. 2019 a dále částku 1 000 Kč za 4 měsíce od 1. 9. 2019 do 31. 12. 2019, tj. 4 000 Kč a částku 500 Kč za 16 měsíců, to je 8 000 Kč za období od 1. 1. 2020 do 30. 4. 2021, celkem tedy činí dlužné výživné za žalované období 55 983 Kč.

64. Částku dlužného výživného soud umožnil žalovanému splácet žalobkyni ve splátkách po 3 500 Kč, splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci k rukám žalobkyně pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaný byť jen jednu ze splátek, stane se splatný celý dluh najednou. Soud umožnil žalovanému dluh splácet s ohledem skutečnost, že žalovaný je aktuálně registrován na úřadu práce s příjmem 9 000 Kč, má dluhy. Pokud žalovaný dodrží splátky, dluh bude v plném rozsahu splacen za 16 měsíců, což je dle soudu vzhledem k poměrům ve věci přiměřené.

65. Vzájemný návrh žalovaného na snížení výživného od 8. 1. 2020 do 31. 8. 2020 byl v plném rozsahu zamítnut, neboť i v období kdy žalovanému klesl příjem oproti příjmu, který byl zjištěn rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. 68 Co 52/2010-140, ze dne 12. 4. 2010 bylo zřejmé, že na straně žalobkyně došlo k takovému navýšení potřeb v souvislosti s věkem, které snížení výživného vylučovalo.

66. V případě náhrady nákladů řízení o zvýšení výživného (výrok VII.) soud postupoval dle ustanovení § 150 o. s. ř. a žalovanému nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o zvýšení výživného, ačkoliv žalobkyně byla převážně neúspěšná, jestliže se domáhala zvýšení výživného na částku 7 000 Kč z částky 3 500 Kč za 53 měsíců a 23 dní v březnu 2017 (od. 9. 3. 2017 do 31. 8. 2021), to je zvýšení o celkem 178 596 Kč, přiznána jí byla částka 55 983 Kč, soud však v souladu s ustanovení § 150 o. s. ř. nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť jsou tu důvody zvláštního zřetele vhodné, které soud spatřuje v tom, že žalobkyně se domáhala zvýšení výživného od žalovaného v situaci, kdy výživné bylo posledně stanoveno v roce 2010, žalovaný dobrovolně nad rámec výživného nepřispíval, ačkoli pracoval před rokem 2017 nejméně 7 let v [anonymizováno], se žalobkyní se žádným způsobem nestýkal, žalobkyně neznala jeho majetkové poměry, proto žalobkyni nezbylo než řešit své nároky v soudním řízení, jestliže nebyla schopna posoudit jaká částka odpovídá příjmu žalovaného a nebyla jej schopna zjistit jinak než prostřednictvím soudního řízení.

67. Pokud jde o náhradu nákladů řízení ke vztahu vzájemnému návrhu na snížení výživného, soud přiznal žalobkyni dle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla v tomto řízení v plném rozsahu úspěšná, jestliže návrh žalovaného na snížení výživného byl v plném rozsahu zamítnut. Žalovaný se domáhal snížení výživného za období od 8. 1. 2020 do 31. 8. 2021 na částku 2 800 Kč, to je rozdíl 700 Kč oproti původně stanovenému výživnému 3 500 Kč, to je za 20 měsíců 14 000 Kč (700 Kč x 20 měsíců). Tarifní hodnota jednoho úkonu právní služby tak činí dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen a. t.), jeden úkon právní služby tak činí částku 1 660 Kč dle § 7 bod 5 a. t., zástupce žalobkyně vyúčtoval soudu v dané věci náklady řízení za 14 úkonů právní služby, tyto náklady řízení však byly vyúčtovány ve vztahu k řízení o zvýšení výživného nikoli k protinávrhu žalovaného na snížení výživného, v rámci kterého je náhrada nákladů řízení přiznávána. Vzájemný návrh žalobce byl podán dne 11. 3. 2020, od této doby pak učinil právní zástupce žalobkyně tyto právní úkony: -) písemné podání ze dne 14. 9. 2020 – jeden úkon právní služby, -) účast u jednání dne 14. 12. 2020 - jeden úkon právní služby, -) účast při jednání dne 12. 4. 2021 - jeden úkon právní služby, -) odvolání do rozsudku – 1 úkon právní služby -) účast při jednání o odvolání u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 3. 11. 2021 – 1 úkon právní služby -) jeden úkon za účast při jednání dne 16. 2. 2022 -) jeden úkon za jednání ze dne 18. 10. 2022, 68. Žalobkyni tak bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za 7 úkonů právní služby po 1 660 Kč (11 620 Kč) včetně 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (2 100 Kč) dle § 13 odst. 4 a. t. Zástupce žalobkyně v rámci vyúčtování požadoval přiznání náhrady nákladů řízení i za účast při jednání dne 17. 1. 2022, z protokolu o jednání bylo zjištěno, že se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili, proto náhrada za tento úkon nebyla přiznána. Dále nebyl přiznán nárok na úkon právní služby spočívající v účasti při jednání 22. 2. 2021, neboť jednání se nekonalo a bylo odročeno k žádosti žalovaného doručené v den konání jednání. Nárok na náhradu nákladů tak nevznikl, avšak vzniklo právo požadovat cestovní náhradu a náhradu za ztrátu času.

69. Žalobkyni byla přiznána cestovní náhrada v celkové výši 10 041,65 Kč, která představuje jednu polovinu cestovních náhrad za cesty k jednáním k Okresnímu soudu v Prachaticích dne 14. 12. 2020, 12. 4. 2021, 22. 2. 2021 (jednání odročeno k žádosti žalovaného doručené v den jednání, žalobkyně a její právní zástupce se k jednání dostavili), 16. 2. 2022 a 18. 10. 2022 a dále za cestu k jednání o odvolání ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 3. 11. 2021 a jednu polovinu z náhrady za ztrátu času dle § 14 a. t. k těmto jednáním. Žalobkyni byla v souvislosti s náhradou nákladů řízení o protinávrhu žalovaného na snížení výživného přiznána polovina cestovní náhrady a náhrady za ztrátu času, neboť žalobkyně a její právní zástupce tyto náklady vynaložili i v souvislosti s jednáními o zvýšení výživného žalobkyni, kde byla žalobkyně převážně neúspěšná. Soud tedy tyto náhrady poměrně rozdělil.

70. Cestovní náhrada a náhrada za ztrátu času byla přiznána ohledně jednotlivých cest v následujících částkách, a to v souvislosti -) s cestou realizovanou dne 14. 12. 2020 částka 1 665,28 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 370 ujetých km z částky 2 330,56 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 vyhlášky a. t. a polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., -) s cestou realizovanou dne 12. 4. 2021 částka 1 646,11 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 370 ujetých km v částce 2 292,22 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., -) s cestou realizovanou dne 3. 11. 2021 částka 1 329,28 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 300 ujetých km v částce 1 858,56 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t., -) s cestou realizovanou dne 22. 2. 2021 částka 1 646,11 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 370 ujetých km v částce 2 292,22 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. -) s cestou realizovanou dne 16. 2. 2022 částka 1 810,28 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 370 ujetých km v částce 2 620,56 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t., -) s cestou realizovanou dne 18. 10. 2022 částka 1 944,59 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 370 ujetých km v částce 2 889,18 Kč (47,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 237/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6,6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 237/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a polovinu náhrady za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t.

71. Celkem byla žalobkyni přiznána na náhradě nákladů řízení o protinávrhu žalovaného na snížení výživného částka 28 751,59 Kč, která se sestává z odměny za 7 úkonů právní služby po 1 660 Kč (11 620 Kč) včetně 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (2 100 Kč) dle § 13 odst. 4 a. t. a částky 10 041,65 Kč představující polovinu cestovného a polovinu náhrady za ztrátu času a částky 4 989,94 Kč představující daň z přidané hodnoty ze shora uvedených náhrad a odměn, neboť právní zástupce žalobkyně je plátce DPH. Soud umožnil žalovanému tuto částku splácet ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaný i jen jednu ze splátek, stane se splatným celý dluh najednou. Pokud budou splátky dodrženy, bude celý dluh na náhradě nákladů řízení splacen za 12 měsíců, kdy soud tuto dobu považuje vhledem k poměrům ve věci za přiměřenou. Náhrada nákladů byla uložena hradit k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.