6 C 248/2020

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem JUDr. Bohumilem Veselým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 432 133 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 432 133 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 412 948 Kč od 4. 2. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 127 976,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 412 948 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že dne [datum] v 17:05 hodin došlo na silnici I. třídy [číslo] v k. ú. [obec] v úseku 41,226 km k dopravní nehodě, kterou jako řidič [značka automobilu], [registrační značka], způsobil žalovaný, který při průjezdu pravotočivou zatáčkou nepřizpůsobil rychlost vozidla mokrému povrchu a směru vozovky, přejel s vozidlem do protisměru, kde se levou přední částí vozidla střetl s levou zadní částí protijedoucího osobního motorového vozidla [značka automobilu], [registrační značka], řízeného [jméno] [příjmení] a následně též levou přední částí vozidla s osobním vozidlem [anonymizováno], [registrační značka], řízeného [jméno] [příjmení].

2. Z relace [stát. instituce] vyplývá, že žalovaný bezprostředně po dopravní nehodě nesetrval na místě a utekl, přičemž po něm bylo vyhlášeno pátrání za použití policejního vrtulníku a nasazení psovoda se služebním psem, přičemž žalovaný teprve [anonymizováno] v době kolem 06:00 hodiny ranní oznámil policii svou přibližnou polohu.

3. Následkem dopravní nehody došlo k lehkému zranění [jméno] [příjmení] a jejího syna [jméno] [příjmení] a ke škodě na poškozeném vozidle ve vlastnictví [právnická osoba] [obec], ke škodě na poškozeném vozidle ve vlastnictví [právnická osoba]

4. Žalobkyně následně na základě pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla [číslo] je odpovědnostním pojistitelem vozidla žalovaného. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb. vyplatila celkem 5 následujících částek v úhrnné žalované výši. Poškozené vozidlo, které řídil [jméno] [příjmení], je označeno jako poškozené vozidlo č. 1, poškozené vozidlo, které řídila [jméno] [příjmení], je označováno jako poškozené vozidlo č. 2. 5. 1) Poškozené č. 1 byla vyplacena dne 26. 7. 2017 částka 78 224 Kč představující z důvodu formy likvidace škodní události tzv. ekonomickou totální škodu, to je rozdíl mezi obvyklou cenou poškozeného vozidla č. 1 v době dopravní nehody ve výši 165 000 Kč a hodnotou zbytku poškozeného vozidla v celkové výši 86 776 Kč. 2) poškozené č. 1 dne 28. 7. 2017 částku ve výši 29 000 Kč představující dolikvidaci škodní události reflektující na nesouhlas poškozené č. 1 s výší dosavadního vyplaceného pojistného. Výpočet pojistného plnění byl proto stanoven z vyšší obvyklé ceny vozidla a druhé vyplacené pojistné tak představuje doplatek na rozdílu mezi obvyklou cenou poškozeného vozidla a hodnotou jeho zbytků. 3) poškozené [právnická osoba] [anonymizováno] dne 25. 8. 2018 částku ve výši 269 339 Kč představující náhradu vyplaceného pojistného plnění při škodě na poškozeném vozidle č. 2 [anonymizována dvě slova] z titulu havarijního pojištění, kdy tento nárok vyplývá v souladu s ustanovením § 2820 o. z., formou regresního nároku uplatnila proti pojišťovně žalobkyně. Toto pojistné plnění představuje z důvodu formy likvidace škodní události tzv. ekonomickou totální škodu, to je rozdíl mezi obvyklou cenou poškozeného vozidla č. 2 ve výši 553 306 Kč v době dopravní nehody a hodnotou zbytků ve výši 283 967 Kč. 4) poškozené [číslo] dne 27. 11. 2017 částku 35 544 Kč představující dolikvidaci spoluúčasti na škodní události. 5) poškozené [právnická osoba], částku ve výši 2 841 Kč představující náhradu nákladů spojených s asistenčním zásahem u dopravní nehody. Uvedená částka je bez DPH.

6. Podle relace [stát. instituce] žalovaný z místa dopravní nehody utekl, aniž by jevil sebemenší známky toho, že by chtěl účinně napomoci objasnění skutečných příčin dopravní nehody, nebo být jiným způsobem součinný při jejím šetření, přičemž byl dopátrán teprve dodatečně.

7. Žalobkyně v žalobě dále tvrdila, že dle ust. § 10 odst. 1 písm. b) Zákona, ve znění účinném od 23. 9. 2016:„ Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění.“ Dle ust. § 10 odst. 1 písm. c) Zákona, ve znění účinném od 23. 9. 2016:„ Pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.“ Dle ust. § 2 písm. f) Zákona: „Pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje.“ Žalobkyně v souvislosti se ztížením řádného šetření pojistné události odkazuje na Rozsudek [anonymizováno]:„ Z uvedeného tedy vyplývá, že ztížení možnosti řádného šetření pojistné události pojistitelem podle § 9 odst. 3 ve smyslu § 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb. (pozn. tehdejšího znění) se vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění z pojištění odpovědnosti poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro které může pojistitel vůči pojištěnému uplatnit regresní nárok.“ Žalobkyně v souvislosti se ztížením řádného šetření pojistné události dále zmiňuje znění Důvodové zprávy k zákonu č. 304/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, která zdůvodňuje změnu ustanovení § 10 Zákona na současné znění v části čtvrté, čl. VII, k bodu 7, následovně:„ Zpřesňuje se ustanovení zakládající právo pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění včetně doplnění těch případů, kdy řidič z místa nehody ujel nebo jinak postupoval s cílem vyhnout se např. dechové zkoušce nebo zcela znemožnil určení viníka nehody. Ujetí od nehody nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina, resp. neohlášení takové nehody, nemůže být beztrestným chováním viníka nehody. (…)“ Žalobkyně má za to, že žalovaný neměl zřetele hodný důvod k tomu, aby místo [ulice] nehody opustil. Žalobkyně nemá snahu nikterak bagatelizovat subjektivní prožitek žalovaného z Dopravní nehody. Je však přirozené, že účast na dopravní nehodě není pro nikoho příjemnou situací. Žalovaný mohl zřejmě prožívat pocity ohrožení, eventuálně viny, a obavy z důsledků Dopravní nehody, to však nikterak neomlouvá jeho jednání po nehodě - takto impulzivní a neuváženou reakci není možno akceptovat. Je třeba taktéž přihlédnout k tomu, že k době Dopravní nehody bylo žalovanému téměř čtyřicet let a z [anonymizováno] mimo jiné vyplývá, že k době Dopravní nehody již měl dvanáctileté zkušenosti s řízením motorových vozidel. Žalobkyně s ohledem na věk a řidičskou praxi žalovaného nepovažuje jeho jednání za adekvátní reakci na danou situaci. Jakožto účastník silničního provozu měl žalovaný celou řadu povinností: povinností neprodleně zastavit Vozidlo počínaje, povinností oznámit Dopravní nehodu [anonymizováno] a poskytnout ostatním účastníkům první pomoc či jim alespoň pomoc zajistit konče. Žalobkyně tudíž nepovažuje jednání žalovaného za zcela přiměřené jeho osobě a dané situaci a nepovažuje je za zřetele hodný důvod opuštění místa Dopravní nehody. I kdyby byl žalovaný skutečně v prvé chvíli v šoku a nesplnil by své zákonné povinnosti účastníka silničního provozu z omluvitelného hnutí mysli, nelze akceptovat jeho následné jednání, kdy po několik hodin po Dopravní nehodě byl zcela nezvěstný a k jeho dopátrání byl bezvýsledně použit i policejní vrtulník a služební pes. Žalovaný byl nalezen teprve na druhý den ráno, kdy okolo šesté hodiny ranní sám udal policii, že se nachází kdesi v lese. V 06:29 hodin byla u něho provedena dechová zkouška na přítomnost alkoholu s negativním výsledkem. Žalobkyně na tomto místě zdůrazňuje, že ačkoli dechová zkouška provedená na druhý den vykázala negativní výsledek, nelze již žádným způsobem zjistit, zda žalovaný nebyl pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky v době Dopravní nehody. K Dopravní nehodě došlo v čase 17:05, přičemž dechová zkouška byla provedena až v 06:29 hodin následujícího dne. Mezi oběma okamžiky je tak prodleva bezmála 13,5 hodiny, po jejímž uplynutí objektivně vzato mohly být účinky případného ovlivnění alkoholem již značně minimalizovány. Tudíž teprve následným provedením dechové zkoušky bylo znemožněno zjištění jiného postižního důvodu ve smyslu ust. § 10 Zákona. Žalobkyně nezná důvody, pro něž se žalovaný po třináct hodin skrýval v lesích, zda ve snaze uklidnit se po vypjaté situaci, ač by dle názoru žalobkyně postačila ke vzpamatování se i přes závažnost Dopravní nehody doba podstatně kratší, nebo ve snaze zmařit zjištění skutečných příčin Dopravní nehody, ovšem už jenom tato skutečnost implikuje, že bylo šetření škodní události značně ztíženo. Vyjma výše uvedeného má žalobkyně za to, že šetření škodní události bylo značně ztíženo také v tom ohledu, že ke dni 21. 7. 2020, po více než třech letech od Dopravní nehody, nebylo dosud pravomocně rozhodnuto správním orgánem o přestupku, což vyplývá ze Sdělení [stát. instituce] k žádosti o konečné rozhodnutí ze dne 20. 7. 2020. Žalobkyně si je sice vědoma, že nečinnost správního orgánu nelze a priori přisuzovat tomu, vůči němuž je správní řízení vedeno, avšak žalovaný zcela jistě průtahům ve správním řízení svým jednáním napomohl, a i tomuto orgánu musel šetření zkomplikovat. Žalobkyně tak uzavírá, že v rámci dané škodní události bylo vlivem jednání žalovaného značně ztíženo její šetření. Žalovaný nesepsal bezodkladně společný záznam o Dopravní nehodě ani neoznámil Dopravní nehodu policistovi a bez zřetele hodného důvodu opustil místo Dopravní nehody a znemožnil zjištění skutečných příčin [ulice] nehody. Žalobkyně tak má proti žalovanému v souladu s ust. § 10 odst. 1 písm. b), c) ve spojení s ust. § 2 písm. f) Zákona právo na náhradu toho, co za něho plnila, tj. částky ve výši 412.948 Kč, jež je součtem všech pěti výše uvedených vyplacených pojistných plnění.

8. Žalovaný následně dlužnou částku nezaplatil ani po předžalobní výzvě ze strany žalobkyně.

9. V průběhu řízení žalobkyně podáním datovaným dne 24. 2. 2021 rozšířila svůj nárok o zaplacení částek 9 446 Kč a 9 736 Kč s tím, že uvedené částky vyplatila dne 7. 9. 2020 na základě výzvy ze dne 31. 8. 2020 [anonymizována dvě slova], když šlo o dvě pojistná plnění a uvedené částky představují náhradu nákladů spojených s poskytnutím zdravotní péče poškozeným [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří byli v důsledku předmětné dopravní nehody lehce zraněni. Žalobkyně tak následně požadovala zaplacení celkem 7 pojistných plnění v úhrnné výši 432 123 Kč. Usnesením soudu č. j. 6 C 248/2020-45 ze dne 26. 2. 2021 byla změna žaloby žalobkyně připuštěna.

10. Okresní soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz, proti kterému si žalovaný podal odpor s tím, že nárok žalobkyně neuznává v celém rozsahu co do důvodu i výše. Žalovaný s tvrzeními žalobkyně v žalobě nesouhlasí, má za to, že žalobkyni tvrzený nárok nevznikl. Důkazní břemeno leží na žalobkyni, tj. to, aby prokázala, že jí vznikl nárok na zaplacení žalované částky, a to z toho důvodu, že žalovaný porušil zákonné povinnosti účastníka dopravní nehody a tímto jednáním došlo ke značnému ztížení šetření dopravní nehody. V této souvislosti žalovaný uvádí, že povinností řidiče je v případě dopravní nehody sepsat záznam o dopravní nehodě nebo přivolat policii. Povinnost ohlásit nehodu policii je stanovena pro případ, že dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke hmotné škodě převyšující zřejmě částku 100 000 Kč na některém z vozidel. Žalovaný po dopravní nehodě vozidlo prokazatelně zastavil, zdržoval se na místě nehody až do příjezdu policie. Tak splnil zákonnou povinnost ohlásit dopravní nehodu policii. Žalovaný se nedomnívá, že by z důvodů na jeho straně došlo ke zmaření či ztížení řádného šetření dopravní nehody, respektive zmaření či ztížení šetření pojistné události pojistitelem. Pokud žalobkyně odkazovala na důvodnou zprávu k zákonu č. 168/1999 Sb., tak žalovaným nedošlo ke znemožnění určení viníka nehody, nebyla porušena oznamovací povinnost. Žalovaný nebyl na místě dopravní nehody policií vyzván k podrobení se zkoušky na přítomnost návykových látek a nedošlo tedy k porušení této povinnosti. Nebyl-li žalovaný policií vyzván k dechové zkoušce, nemohlo dojít ani k tomu, že by dechovou zkoušku odmítl. Žalovaný na místě dopravní nehody setrval a zdržoval se i po příjezdu policie. Místo dopravní nehody opustil až následně, a to z důvodu velkého psychického vypětí způsobeného mimo jiné vulgárními nadávkami ze strany ostatních účastníků dopravní nehody.

11. Proti žalovanému nebylo vedeno žádné správní řízení ohledně tvrzeného nesplnění povinnosti podrobit se dechové zkoušce. Bylo proti němu vedeno správní řízení pro podezření ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., řízení bylo zastaveno. Má za to, že z jeho strany nedošlo k porušení zákona č. 361/2000 Sb. Má za to, že i pokud by žalovaný nesplnil předepsané povinnosti účastníka dopravní nehody, takto samo o sobě nezakládá postižní nárok žalobkyně. Ten vzniká teprve tehdy, pokud porušení povinnosti zároveň vedlo ke zmaření či alespoň ke ztížení možnosti řádného šetření pojistitele, tj. osvětlení příčiny a mechanismu dopravní nehody. Existence samotného porušení základní povinnosti týkající se provozu na pozemních komunikacích nezakládá automaticky nárok na náhradu toho, co pojistitel za pojištěného plnil, neboť musí být postaveno najisto, že toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.

12. Z obsahu spisu lze konstatovat, že na svých základních tvrzeních uvedených v žalobě ze strany žalobkyně a v odporu ze strany žalovaného pak účastníci sporu v jeho průběhu nadále setrvávali, pouze svá tvrzení ještě rozváděli či upřesňovali.

13. Žalobkyně tak v replice ze dne 24. 2. 2021 v souvislosti s rozšířením žaloby uvedla, že z relace policie vyplývá, že žalovaný opustil místo dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu, a to před započetím šetření na místě hlídkou [stát. instituce]. To je v rozporu s tvrzením žalovaného. Žalovaný účelově přehlíží následnou 13hodinovou anabázi, kdy se jej policie pokoušela za využití pokročilé techniky a policejního psovoda bezúspěšně vypátrat. Žalobkyně dále odkazovala na aktuální znění důvodové zprávy k zákonu č. 304/2016 Sb., a to zejména k tomu, že se zpřesňuje ustanovení dokládající právo pojistitele na náhradu vyplaceného pojistného plnění včetně doplnění těchto případů, když řidič z místa nehody ujel nebo jinak postupoval s cílem se vyhnout např. dechové zkoušce nebo zcela znemožnil určení viníka nehody. Ujetí od nehody nebo nevrácení se na její místo, aniž by k tomu byla objektivní příčina, nemůže být beztrestným chováním viníka nehody. Z její strany je pak citováno rozhodnutí [anonymizována dvě slova] ve [obec], který se k této problematice vyjadřoval.

14. Při jednání konaném dne 14. 4. 2021 po zahájení řízení žalobkyně zdůraznila, že opuštění místa nehody se považuje za znemožnění šetření události ve smyslu novelizovaného ustanovení zákona.

15. Z vyjádření žalovaného pak bylo zjištěno, že ze samotné žaloby nevyplývá, že by v důsledku jednání žalovaného bylo vyšetření nehody ztíženo nějakou skutečností nebo vadou nebo nedostatkem. Poté za ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) je vázána na znemožnění zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody. Ta přitom byla ze strany příslušných orgánů řádně prošetřena. Nepostačí pouze diskutabilní chování účastníka nehody, je to nutno hodnotit v kontextu s prošetřením. Ve věci pak byla vznesena i námitka promlčení, když škodná událost nastala 14. 7. 2017 a žaloba byla soudu doručena 23. 7. 2020.

16. Žalobkyně ve vztahu k promlčení reagovala odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, která spojuje počátek promlčecí lhůty k datu vyplacení odškodného, což bylo provedeno tak, že první pojistné bylo vyplaceno 26. 7. 2027. Protože pak žalovaný opustil místo nehody po vyžádání dokladů nemohl být vyzván ani k podrobení se dechové zkoušce. Opět byl uveden odkaz na novelizaci zákona č. 168/1999 Sb.

17. Při jednání byli účastníci poučeni podle § 118b odst. 1 o. s. ř. V tomto směru z doplňujícího vyjádření žalobkyně ze dne 4. 5. 2021 ve vztahu k otázce promlčení soud zjistil, co do otázky promlčení žalobkyně nejdříve odkazuje na odbornou literatury, která shrnuje:„ Podmínky občanskoprávní odpovědnosti za újmu a podmínky, za nichž vzniká pojistiteli odpovědnosti právo proti pojištěnému na náhradu částek, které zaplatil poškozenému z titulu povinného smluvního pojištění, se však liší, proto se postižní právo promlčuje v obecné 3leté promlčecí lhůtě (§ 619 a § 629 odst. 1 o. z.), nikoliv ve lhůtách daných pro uplatnění nároku na náhradu újmy (§ 636 o. z.), jež se vztahují na nároky poškozeného na náhradu proti tomu, kdo za újmu odpovídá; je tomu tak právě pro originární charakter postižního nároku pojistitele. Promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé, tedy ode dne, kdy právo bylo možno odůvodněně jako nárok uplatnit u soudu podáním žaloby. Pojistitel tak může postižní právo uplatnit nejdříve, až poskytne plnění poškozeným.“ 1 18. V tomto smyslu pak odkazuje na rozsudek [anonymizováno], zveřejněného v souboru civilních rozhodnutí a stanovisek [anonymizováno], ve znění:„ Postižní právo pojišťovny, která za osobu s pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla nahradila poškozenému škodu, má vůči pojištěnému povahu zvláštního, originárního nároku, který se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době, odvíjející se od poskytnutí pojistného plnění.“ Toto dále v odůvodnění rozvíjí:„ Postižní právo pojišťovny, která nahradila za pojištěnou osobu škodu poškozeným vůči pojištěnému podle § 10 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. má povahu zvláštního, originárního nároku, který se promlčuje podle ust. § 101 obč. zák. (zákon 40/1964 Sb. - pozn.) v obecné tříleté promlčecí době, a nikoli podle ust. § 106 obč. zák. (zákon 40/1964 Sb. - pozn.), jež se vztahuje na nároky poškozeného na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu odpovídá. Pro obecnou promlčecí dobu platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatnění) poprvé, tedy ode dne, kdy právo bylo možno odůvodněně jako nárok uplatnit u soudu podáním žaloby. V dané věci je proto rozhodující, kdy žalobkyně mohla své postižní právo, odvíjející se od toho, že poskytla plnění poškozeným vykonat poprvé.“ Nejdřívější vyplacené pojistné plnění představovala výplata částky ve výši 78 244 Kč dne 26. 7. 2017, a tento den je tedy rozhodným pro počátek běhu obecné tříleté promlčecí lhůty této částky. Ostatní vyplacená plnění pak byla vyplacena později.

19. Při prvním jednání ve věci pak byly provedeny následující listinné důkazy.

20. Z listiny označené [anonymizována dvě slova], a to jako [anonymizována dvě slova] o dopravní nehodě, soud zjistil, že nehoda se stala 14. července 2017 v 17:05 hodin, kdy žalovaný nepřizpůsobil v pravotočivé zatáčce v jeho původním směru jízdy rychlost stavu a povaze komunikace, s vozidlem přejel do protisměru, kde se střetl postupně s dvěma shora citovanými vozidly. Na místo se dostavilo vozidlo [anonymizováno] [obec], hasiči, hlídka [anonymizována dvě slova] [obec], u řidičů vozidlo [anonymizováno] a [anonymizováno] byla na místě provedena dechová zkouška detenčními přístroji, která byla negativní. U řidiče – žalovaného nebyla dechová zkouška na místě provedena vzhledem k tomu, že po vyžádání dokladů potřebných pro provoz a řízení vozidla z místa dopravní nehody utekl. Bylo po něm prováděno pátrání, byl nasazen i vrtulník se psem. Pátrání probíhalo do pozdních nočních hodin, kdy v 01:45 hodin osoba nebyla stále nalezena. Žalovaný byl posléze v ranních hodinách nalezen a dechová zkouška u něj byla provedena v 06:29 hodin negativní. Žalovaný v tomto směru okolo 6. hodiny kontaktoval policii, že je někde v lese poblíž [obec], kde byl nalezen hasiči. Bylo provedeno vyšetření ve vozidle [anonymizováno] a byl převezen k provedení výslechu na policii.

21. V relaci jsou pak uváděné příslušné čísla pojistných smluv, označení účastníků a i o pohledová fotodokumentace.

22. Listinné důkazy do spisu založené ze strany žalobkyně pak dále prokazovaly provedená pojistná plnění ze strany žalobkyně, která jsou v žalobě citována včetně následného rozšíření žaloby. Jde o jednotlivé pojistky ke smlouvám, výpočty plnění při totální škodě, jednotlivé příkazy k platbě, výpisy z bankovních účtů. S ohledem na to, že žalovaný žádný z těchto listinných důkazů nezpochybnil, soud tedy konstatuje jejich provedení při jednání se závěrem, že uvedené listiny jednoznačně výši poskytnutého plnění jednotlivým subjektům prokazují. Soud k nim tedy výhrady nemá.

23. Protože žalovaný sám tvrdil, že předmětná dopravní nehoda byla v konečné fázi projednávána ve správním řízení u [stát. instituce], soud si podle § 120 odst. 2 uvedený spis městského úřadu sp. zn. [spisová značka] vyžádal a provedl z něj s odkazem na shora citované ustanovení o. s. ř. důkazy.

24. Z obsahu spisu Městského úřadu Mělník vyplývá, že věc jim byla předána [stát. instituce], z jehož samostatného spisu pak bylo zjištěno, že pokud jde o zdravotní stav žalovaného po nehodě, tak byl proveden záznam o výjezdu [anonymizováno] datovaný dnem [datum], kde z vyjádření žalovaného bylo zjištěno, že včera večer byl účastník nehody. V 60 km rychlosti za hodinu došlo ke srážce s jiným vozidlem, v bezvědomí nebyl, na úraz si pamatuje. Nausea nebyla, nezvracel. Během vyšetřování [stát. instituce] zaslechl, že se něco stalo, dostal strach, že někomu ublíží, vymluvil se na toaletu a utekl do lesa. Běžel cca 30 minut, když začala tma a déšť, schoval se ve stráni pod převis, zahrabal se do listí a usnul. Při rozbřesku zavolal pomoc a vyšel za světlem, byl nalezen v lese hasiči z [anonymizováno]. Bolesti nemá, je bez zjevných zranění, ošetření nevyžaduje, chce odjet s policistou na do vyšetření nehody do [anonymizováno]. Z objektivního nálezu bylo zjištěno, že byl při vědomí, orientován osobou, časem, místem, spolupracuje, byl rozrušený ze svého chování. Je u něj zjištěna přiměřená hydratace bez klidové dušnosti a cianózy, myšlení bez bludů, suicidiální myšlenky nemá, byl bez známek zranění. Kyslík mu podán nebyl, výkon proveden nebyl pro rozhodnutí pacienta z jiných a neurčených důvodů.

25. Podle záznamu o dechové zkoušce tato u žalovaného provedena nebyla. Ze seznamů přestupků pak byly zjištěny žalovaného celkem čtyři přestupky. V roce 2007 byl žalovaný odsouzen [anonymizováno] pro tehdejší trestný čin opilství podle § 201 trestního zákona. Byl mu uložen trest odnětí svobody podmíněně odložený a zákaz činnosti v trvání 1 roku.

26. V roce 2006 mu byla uložena sankce, a to bloková pokuta. V roce 2002 mu byla uložena sankce za přestupek 13 000 Kč a vyslovení zákazu činnosti ve správním řízení na dobu 24 měsíců, to mimo jiné za řízení pod vlivem návykových látek a dále odmítnutí vyšetření na návykové látky. V roce 1999 pak šlo o rovněž pokutu ve správním řízení 7 000 Kč a vyslovení zákazu činnosti na jeden rok.

27. Z protokolu o nehodě v silničním provozu zpracovaného [stát. instituce] vyplývají v podstatě stejné skutečnosti, jako ze shora citované relace, to jak z hlediska způsobení dopravní nehody, tak chování žalovaného, kde jsou uváděny naprosto stejné skutečnosti jako v relaci.

28. Dne 18. 7. 2017 podala policii vyjádření spolujezdkyně žalovaného [jméno] [příjmení]. Z tohoto písemného vyjádření bylo zjištěno, že žalovaný 14. 7. 2017 kolem 16. hodiny pro ni přijel s tím, že ji odveze z [obec] do [obec]. Seděla na předním sedadle, cestu sledovala, žalovaný komunikoval, nebyl unavený, věnoval se řízení. Když projížděli nějakou pravotočivou zatáčkou, ucítila podklouznutí celého vozidla, následně přejeli do protisměru, vystřelily airbagy. Viděla, že narazili do nějakých vozidel. Na místě po střetu poskytovala první pomoc osádce z druhých vozidel, nikdo nebyl viditelně těžce zraněn, všichni komunikovali. S nějakým mužem označili místo nehody výstražným trojúhelníkem. Někdo nahlásil vše na 112, ona se starala o posádku vozidla, když si paní stěžovala na pohmoždění nohou u jejího syna. Pak na místo přijeli hasiči, policie, záchranka. Po celou dobu byl žalovaný zde a komunikoval s ostatními účastníky nehody. Někdy v průběhu šetření ještě registrovala, že žalovaný říkal policistovi, že jde na záchod a pak jej už neviděla. Dopravní nehodu zavinil žalovaný, který přejel do protisměru.

29. Z vyjádření řidiče [jméno] [příjmení] soud zjistil, že ten popsal průběh nehody s tím, že po nehodě bylo zjištěno, že vozidlo žalovaného narazilo ještě do dalšího vozidla, vše oznámil na číslo 112. Byl přítomen ohledání místa dopravní nehody, počkal na příjezd složek IZS, podrobil se dechové zkoušce s negativním výsledkem. Řidič – žalovaný byl na místě, zdržoval se u svého vozidla. Zda byl na místě nehody do příjezdu policie, si nevybavuje, protože komunikoval hlavně s jeho spolujedoucí a on pak registroval, že tento řidič není na místě nehody, až poté, co to oznámila jeho spolujedoucí, která to řekla jim a záchranářům.

30. Z vyjádření [jméno] [příjmení], narozeného 2003, ve vztahu k žalovanému k jeho chování po nehodě nebylo zjištěno ničeho. Z vyjádření [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [rok], vyplývá to samé. Z vyjádření [jméno] [příjmení] rovněž nebyly zjištěny ve vztahu k chování žalovaného po nehodě žádné skutečnosti, protože ona měla pohmožděné nohy a byla převezena na ošetření do nemocnice.

31. Z vyjádření žalovaného ze dne 15. července v 06:36 hodin na [stát. instituce] pak soud zjistil, že ten popsal průběh nehody, kdy po vjetí do zatáčky se mu nepodařilo vrátit se na místo, a narazil do protisměru. Po nehodě vystoupil z vozidla, aby zjistil, co se stalo, někdo volal záchranné složky. Osoby se zachovaly na místě ihned po nehodě klidně, nikdo nevykazoval známky zranění nebo většího zranění. On na místě nehody počkal pouze s policisty, kteří mu uvedli, aby šel na okraj komunikace, načež řekl, že si odskočí. Protože vzhledem k tomu, než přijela policejní hlídka, mu osoby na místě nadávaly, že do nich narazil, situaci neunesl a z místa po pohovoru s policisty utekl, a to směrem nahoru do blízké stráně. Zde několik hodin bloudil v lese, pak se ztratil, nevěděl přesně, kde se nachází. Zde několik hodin bloudil, tak telefonoval přítelkyni, matce, podařilo se mu hovořit i s policisty. Po mnoha hodinách byl nalezen.

32. K tomu soud ještě z výpovědi [jméno] [příjmení] dodává, že ta uvedla, že na místě nehody byla cca do 4 hodin ráno dne 15. 7. 2017, policie hledala žalovaného, ona mu opakovaně volala na jeho telefonní číslo, ale byl slabý signál a byl mimo síť. Kolem 21. hodiny jí žalovaný z čísla volal, že je někde v lese, pod nějakým převisem a že se vrátí, až bude světlo, že neví, kde je. Dále jí říkal, že se lekl, když na něj ostatní účastníci řvali.

33. Ze samotného obsahu přestupkového spisu [stát. instituce] pak bylo soudem zjištěno, že dne [datum] byl proveden protokol o ústním jednání, kdy bylo žalovanému oznámeno, že je obviněn z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, žalovaný jako obviněný z přestupku se k věci nevyjádřil. Poukázal pouze na to, že zranění účastníků nejsou taková, aby to bylo možno kvalifikovat jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. h) zákona o silničním provozu.

34. Ve věci pak [stát. instituce] vydal dne [datum] rozhodnutí, kterým byl žalovaný uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k ) silničního provozu, byl mu uložen trest pokuty a náklady řízení v částce 3 500 Kč. Ve vztahu ke spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. h) o silničním provozu, které se týkalo zranění poškozených při dopravní nehodě, bylo řízení zastaveno proto, že spáchání skutku nebylo obviněnému prokázáno. V konečné fázi pak ve věci rozhodoval [anonymizováno] rozhodnutím ze dne [datum], který ve vztahu k přestupku prvnímu rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, a to z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek.

35. Žalovaný v rámci své obrany vystoupil s tvrzením, že jeho odchod z místa nehody byl motivován tím, že mu ostatní účastníci po nehodě nadávali. Protože toto vyjádření nijak blíže nerozvedl, nekonkretizoval, byl při jednání dne 14. 4. 2021 poučen podle § 118 odst. 1, odst. 3 o. s. ř. o tom, aby ve smyslu daného poučení soudu sdělil a doplnil tvrzení, kdo to konkrétně byl, kdo mu po nehodě nadával, kdy se tak časově stalo, kdo to viděl, zda u toho byla jedna nebo více osob a jaké důkazy označuje prokázáním tohoto svého tvrzení, a to včetně poučení o možnosti neúspěchu ve věci ve vztahu k tvrzení. Zástupce žalovaného sdělil, že poučení rozumí a s ohledem na daný rozsah poučení musí uvedenou věc projednat s klientem, který u jednání přítomen nebyl. V následném písemném vyjádření žalovaný ale své tvrzení žádným způsobem nedoplnil a navrhl, aby jako svědkyně byla ve věci vyslechnuta [jméno] [příjmení], která byla přítomna celému incidentu s tím, že může prokázat skutečnosti, že útěk žalovaného z místa dopravní nehody byl odůvodněn a ospravedlnitelnou reakcí na místě se vyskytující podmínky. Soud v reakci na to žalovaného písemně vyrozuměl přípisem ze dne 10. 5. 2021, že navrženou svědkyni k jednání nepředvolává, neboť žalovaný ve smyslu poučení svou povinnost tvrzení nesplnil a soud tak neví, k čemu by měl svědkyni vyslýchat.

36. K doplnění tvrzení žalovaného nedošlo ani při jednání konaném dne 14. 6. 2021 a žalovanému bylo opakovaně sděleno, že svědkyni vyslýchat soud nehodlá. V závěrečném vyjádření pak žalovaný sdělil, že není schopen podrobnosti poskytnout s ohledem na svůj zdravotní stav po nehodě a velmi specifické psychické rozrušení a že dále není ani důležité znát, kdo přesně z účastníků nehody se verbálního napadení dopustil, ani v kolik hodin přesně se tak stalo, neboť časový rámec nehody je zachycen v přestupkovém spise. Žalovaný je přesvědčen, že ve svém vyjádření uvedl veškeré relevantní tvrzení, a to že nebyl proveden navrhovaný výslech svědkyně, požaduje za nezákonný postup ze strany soudu, kdy žalovanému bylo postupem soudu znemožněno unesení důkazního břemene ohledně naplnění hypotézy § 10 odst. 1 písm. c) zákona, čímž došlo k procesnímu pochybení.

37. Ve vztahu k této procesní problematice sporu soud věc hodnotí následovně.

38. Podle § 118a odst. 1 o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplné, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy.

39. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

40. Soud má za to, že uvedené dvě ustanovení o. s. ř. spolu velice úzce souvisí.

41. Pouze v podstatě jednověté vyjádření žalovaného o tom, že mu po nehodě ostatní účastníci nadávali, a proto měl důvod odejít z místa nehody, není podle názoru soudu dostatečným vyjádřením ve věci. Bylo na žalovaném, aby podrobnosti o slovních projevech ostatních účastníků dopravní nehody soudu sdělil alespoň rámcově a tak, aby jeho výpověď bylo možno následně zkonfrontovat se svědeckou výpovědí navrhované svědkyně. Současně by tak bylo umožněno protistraně, tj. žalobkyni, se k této věci vyjádřit a i rovněž navrhnout důkazní prostředky, zejména samotné výpovědi ostatních účastníků nehody k posouzení unesení důkazního břemene žalovaného.

42. Odkaz žalovaného na velmi specifikované psychické rozrušení, které mu bránilo řádně vnímat okolí, je pak rovněž podán pouze obecným vyjádřením bez bližšího upřesnění.

43. Soud tedy věc hodnotil tak, že žalovaný nedoplnil řádně svá tvrzení o podrobnosti nutné k zjištění jeho důvodu k odchodu z místa dopravní nehody tak, aby toto bylo přezkoumatelné, byl přitom o možném neúspěchu ve věci poučen. Tím, že nebyl proveden výslech navrhované svědkyni pak nebyl poškozen na svých právech, neboť je znovu opakováno, že tomuto mělo předcházet doplňující tvrzení.

44. I ve vztahu k provedenému dokazování nelze pominout, že z hlediska hodnocení již provedení těchto důkazů k otázce jednání žalovaného po nehodě, z těchto vyplývá, že k zcela přinejmenším„ zvláštnímu“ odchodu žalovaného z místa nehody došlo v situaci, kdy byli již na místě policisté věc šetřící, kteří prováděli úkony ohledání místa dopravní nehody, žalovaný jim vydal i osobní doklady. Byli zřejmě přítomni i další členové záchranného systému. Nějaká další obava při přítomnosti těchto osob z nadávek či výhružek pak žalovanému nemohla hrozit způsobem, který by mohl vyvolat podle názoru soudu jeho následné jednání. Z protokolu o nehodě z vyjádření i navrhované svědkyně [jméno] [příjmení] při výslechu na policii pak v základu vyplývá, že podle protokolu žalovaný z místa nehody po vyžádání dokladů utekl. Svědkyně pak podrobně popsala, že jednala s postiženými, snažila se jim pomoci, označila místo dopravní nehody s nějakým mužem výstražným trojúhelníkem, někdo nahlásil vše na 112, starala se o osádku vozidla, kdy si paní stěžovala na pohmoždění. Na místo přijeli hasiči, policisté a záchranka a po celou dobu pak žalovaný komunikoval s ostatními účastníky nehody. U něj pak zaregistrovala, jak říká policistovi, že jde na záchod a pak už ho neviděla. Svědkyně se tedy žádným způsobem nevyjadřovala, že by mělo být žalovanému ze strany ostatních účastníků nehody nějak vyhrožováno, naopak z její výpovědi vyplývá, že oni měli především starosti se sebou. Svědkyně pak neuvedla, že by žalovaný nebyl schopen komunikovat, uvedla ostatní skutečnosti a při odchodu pak vysloveně měl říct policistovi, že jde na záchod.

45. Tyto skutečnosti, které jsou uvedeny v protokolu o výslechu svědkyně, tedy žádným způsobem neprokazují nadávky ze strany ostatních účastníků nehody a především ale podle názoru soudu prokazují, že žalovaný byl po nehodě orientován, byl schopen komunikace, byl schopen i konkrétních výroků, kam jde a následně pak bezdůvodně z místa nehody odešel. Ani žádný z účastníků dopravní nehody před policisty nesdělil, že by s žalovaným mluvili, naopak tito se vyjadřovali, že se zdržoval pouze v blízkosti svého vozidla a s ostatními účastníky dopravní nehody do bližšího kontaktu nepřišel. Ve věci nelze pak ani přehlédnout, že žalovaný měl již zkušenosti s požíváním alkoholu v minulosti jako řidiče, jak dokladují jeho záznamy týkající se řidičských projevů.

46. Ani další projevy jednání žalovaného po jeho odchodu či přímo útěku z místa dopravní nehody nenasvědčují tomu, že by nebyl schopen racionální úvahy, neboť se kolem 21. hodiny měl spojit telefonicky s přítelkyní a této sdělit, že se vrátí ráno, protože neví, kde je.

47. Ve vztahu k dalším ve věci provedeným důkazům soud po stránce skutkové dospěl k souhrnnému závěru, že to byl žalovaný, kdo způsobil dopravní nehodu, při které došlo k poškození dvou vozidel a k lehkému zranění dalších osob. Bez ohledu na to, že žalovaný nebyl pro silniční přestupek pro tuto nehodu postižen při zániku trestnosti, tak důkazy jeho zavinění jednoznačně prokazují a ani sám žalovaný v tomto směru žádné výhrady ve věci nečinil.

48. V příčinné souvislosti s dopravní nehodou žalovaného pak žalobkyně vyplatila poškozeným celkovou částku 432 133 Kč Ani o tomto soud nemá pochybnosti, předložené listiny jsou jednoznačné.

49. Uvedený nárok po stránce právní není promlčen. Námitka promlčení vznesena žalovaným při jednání není důvodná, soud v tomto směru zcela akceptuje závěry žalobkyně ze dne 4. 5. 2021, a to zejména v otázce počátku promlčení ke dni 26. 7. 2017, kdy bylo vyplaceno první pojistné ve výši 78 244 Kč a začala běžet promlčecí doba odvíjející se od ustanovení § 619 a § 629 odst. 1 o. z. Vlastní žaloba byla podána dne 23. 7. 2020, tedy v zákonné tříleté lhůtě.

50. Základní právní otázka ve věci je pak ta, zda lze aplikovat postižní důvody pod ustanovením § 10 odst. 1 písm. b) a písm. c) z. č. 168/1991 Sb. ve znění účinnosti od 23. 9. 2016 tak, jak se nyní domáhala žalobkyně.

51. Podle § 10 odst. 1 písm. b) citovaného zákona pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištění bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravující provoz na pozemních komunikacích sepsat společně záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost žádaného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit právo na náhradu pojistného plnění. Podle písm. c) uvedeného zákona pak pojistitel má proti pojištěnému právo rovněž tehdy, kdy pojištěný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody.

52. Soud v tomto směru konstatuje, že s účinností od 23. 9. 2016 byl § 10 citovaného zákona novelizován zákonem č. 304/2016 tak, že opuštění místa dopravní nehody bylo vyčleněno jako samostatný postižný důvod. Do té doby bylo naplnění tohoto postižního důvodu výkladem dovozováno s porušením povinnosti ohlásit bez zbytečného odkladu dopravní nehodu nebo sepsat společný záznam o dopravní nehodě (§ 10 odst. 1 písm. b) citovaného zákona ve znění účinném do 22. 9. 2016). Soud novelu zákona vykládá tak, že od účinnosti zákona č. 304/2016 Sb. již není opuštění místa dopravní nehoda bez zřetele hodného důvodu vázán na druhou podmínku, aby současně ztížilo možnost šetření pojistné události nebo uplatnění regresního nároku. Nově zákon s opuštěním místa dopravní nehody spojuje nevyvratitelnou domněnku, že opuštěním místa dopravní nehody je znemožněno zjištění, co bylo její příčinou, čímž je ztíženo, resp. znemožněno šetření pojistné události. Uvedené vyplývá přímo ze znění § 10 odst. 1 písm. c) citovaného zákona, které opuštění místa dopravní nehody bez zřetele hodného důvodu výslovně označuje za jeden z případů, kdy nelze zjistit skutečnou příčinu vzniku dopravní nehody.

53. Z důvodu nenahlášení dopravní nehody, opuštěním místa nehody nemůže policie zjistit, zda byl pojištěný v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu nebo omamných látek, v jakém technickém stavu bylo pojištěné vozidlo, mechanismus dopravní nehody. Nemohly být zjištěny okolnosti, které by zakládaly regresní nárok pojistitele. Pojistitel sám bezprostředně po nehodě žádné šetření místa nehody neprovádí, proto je plně odkázán na šetření policie.

54. Jak je v žalobě uvedeno, soud skutkově posoudil a právně zhodnotil to, že bylo prokázáno, že žalovaný bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody. Žalobkyni tak vzniklo vůči němu právo na náhradu pojistného plnění.

55. Podle § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. má pojištěný právo, aby za něj pojistitel nahradil škodu v rozsahu a ve výši stanovené podle občanského zákoníku, v daném případě účelně vynaložené náklady spojené s poškozením věci. Tomuto právu odpovídá povinnost pojistitele hradit za pojištěného škodu v rozsahu a ve výši, v jakém by byl povinen hradit sám pojištěný podle o. z. Jen takovou škodu může pojistitel v případech stanovených v § 10 zákona č. 168/1999 Sb. požadovat nahradit po pojištěném. Jinými slovy nemůže bez dalšího nahradit vše, co bylo vyplaceno poškozenému.

56. Na základě všech shora uvedených skutečností a po stránce skutkové i právní soud vyvodil, že žaloba žalobkyně je důvodná a ve výroku pod bodem I rozsudku byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 432 133 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 412 948 Kč od 4. 2. 2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Úroky z prodlení vychází z původní žalované částky, počátek prodlení byl stanoven od lhůty, kdy se žalovaný dostal do prodlení, a výše úroku byla stanovena podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Samotný úrok z prodlení se přitom opírá o ustanovení § 1970 o. z. Splatnost dlužné částky byla žalovanému uložena ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 věta první o. s. ř.

57. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto ve výroku pod bodem II a zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celém rozsahu podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

58. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek v souhrnné částce 17 286 Kč a dále pak šlo o náklady právního zastoupení.

59. Náklady jsou počítány podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., zástupci žalobkyně je přiznáno celkem 8 úkonů právní služby, a to příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé, vyjádření k odporu žalovaného ze dne 24. 2. 2021, účast při soudním jednání dne 14. 4. 2021, vyjádření k námitce promlčení ze dne 4. 5. 2021, replika žalobkyně ze dne 7. 6. 2021 a účast při soudním jednání dne 14. 6. 2021.

60. Soud při výpočtu sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby podle § 7 citovaného zákona pak dále vycházel z toho, že první čtyři úkony právní služby provedl zástupce žalobce v době, kdy spor byl veden o částku 412 948 Kč a kdy tedy jeden úkon právní služby představoval částku 9 980 Kč. Další čtyři úkony pak byly provedeny v situaci, kdy spor představoval částku 432 140 Kč, kde úkon právní služby činí 10 061 Kč. Dohromady jde za úkony o částku 80 160 Kč a dále pak 2 400 Kč za osm neveřejných paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky.

61. Zástupce žalobkyně pak dále důvodně cestoval, důvodně účtoval cestovní náhrady k jednáním ze dne 14. 4. a 14. 6. 2021 při cestě z [obec] do [obec] a zpět, jedna cesta 260 km a celkem ujeto 1 040 km. Průměrná spotřeba vozidla [anonymizována dvě slova] činí přitom 6,73 l /100 km a cena benzinu podle vyhlášky 27,80 Kč litr a sazba náhrady 4,40 Kč za kilometr. Jde dohromady o cestovní náhrady v částce 6 522 Kč.

62. Ve smyslu § 14 citované vyhlášky pak byly důvodně účtovány i náhrady nákladů za promeškaný čas strávený na cestě v celkem 6 započatých úkonech při jedné cestě, celkem tedy 24 půlhodin při sazbě 100 Kč za jednu započatou půlhodinu, čili částka 2 400 Kč.

63. Odměna za právní zastoupení je zvyšována o 21 % DPH a náklady řízení žalobkyně tak dohromady představují částku 127 976,60 Kč. Uvedenou částku je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni, a to k rukám zástupce žalobkyně rovněž od tří dnů od právní moci rozsudku.