6 C 42/2020

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudcem JUDr. Bohumilem Veselým ve věci žalobce: anonymizováno zastoupený opatrovníkem anonymizováno proti žalovanému: anonymizováno o: žalobě o zaplacení 1 001 000 Kč

I. Žaloba žalobce, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 001 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 3. 12. 2020 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 1 001 000 Kč. V žalobě pak současně navrhl, aby mu soud povolil euthanasii. V tomto směru soud usnesením č. j. 6 C 42/2020-6 ze dne 24. 3. 2020 v řízení o věci euthanasie vyloučil k samostatnému řízení jako řízení o přivolení k zásahu do integrity, které je samostatným řízením ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 292/2013 Sb.

2. Jinak základní část samotné žaloby o zaplacení částky 1 001 000 Kč představovala především vulgární invektivy na adresu žalovaného, státu, soudu, částečně již předložené i v předtištěném obsahu. Přesto lze z obsahu žaloby dovodit, že tato směřuje proti žalovanému v souvislosti s tím, že proti němu [anonymizováno 6 slov]. Výši požadované částky 1 001 000 Kč žalobce přitom žádným způsobem blíže nespecifikoval.

3. Soud ve věci usnesením č. j. 6 C 42/2020-17 ze dne 5. 5. 2020 řízení zastavil, podle § 103, 104 odst. 1 a § 159 odst. 4 o. s. ř. jako překážku věci rozhodnuté, a to ve vztahu k řízení vedenému u zdejšího okresního soudu ze strany žalobce pod sp. zn. 2 C 139/2018.

4. K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením č. j. 8 Co 700/2020-34 ze dne 8. 6. 2020 již shora uvedené rozhodnutí změnil tak, že řízení se nezastavuje, o nákladech řízení se nerozhoduje a návrh žalobce na ustanovení opatrovníka se nezamítá.

5. Následně dalším usnesením soudu č. j. 6 C 42/2020-41 ze dne 25. 8. 2020 byl žalovanému ustanoven opatrovník podle § 29 odst. 3 o. s. ř., a to [anonymizována tři slova]. Dalším usnesením soudu č. j. 6 C 42/2020-42 ze dne 24. 9. 2020 pak byl žalobce vyzván k doplnění upřesnění svého podání.

6. Z vyjádření opatrovníka žalobce ze dne 20. 10. 2020 soud zjistil, že žalobce se domáhá žalované částky z titulu náhrady za vzniklou zdravotní a psychickou újmu, která byla žalobci způsobena žalovaným, a to v příčinné souvislosti s jím vedeným [anonymizována čtyři slova]. Žalobce považuje předmětnou [anonymizováno] za zcela neoprávněnou, tato má zřejmě negativní dopad na zdravotní stav žalobce, projevuje se stavy úzkosti, sebevražednými sklony, sociální fobií, strachem z vycházení z bytu a celkovým zhoršením fyzického a psychického zdraví žalobce. V uvedeném [anonymizována dvě slova] o postupu samotného žalovaného spatřuje žalobce šikanu ze strany oficiálních institucí a státního režimu jako takového, když žalobci, jako poctivému občanovi neposkytl ochranu před nezákonným a nepoctivým jednáním jiných, ale místo toho žalobce nedůvodně ekonomicky likviduje a okrádá. Zhoršení zdravotního stavu žalobce vyplývá i z lékařských zpráv [anonymizována dvě slova]. 7. [anonymizována dvě slova] žalovaného dovozuje žalobce z ustanovení [anonymizováno] Podle přesvědčení žalobce je nutné toto ustanovení vykládat ústavně konformním způsobem tak, že poškozený je oprávněn domáhat se náhrady škody způsobené [anonymizováno] nejen vůči státu postupem podle [anonymizováno], ale také přímo vůči [anonymizována dvě slova], který svým jednáním škodu způsobil.

8. Ve vztahu k řízení vydanému u zdejšího soudu pod sp. zn. 2 C 139/2018 pak žalobce sdělil, že se jedná o jinou věc s tím, že žalobce aktuálně žalobou uplatňuje nově vzniklou škodu, která na jeho straně vznikla v souvislosti s postupem žalovaného. Navrhl pak pro konkrétnější kvantifikaci vzniklé újmy vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví.

9. Soud jednání ve věci nařídil na den 6. 1. 2021, z tohoto jednání se omluvil žalobce a opatrovník žalovaného a dále se pak i ve věci omluvil z jeho účasti žalovaný pro aktuální nepříznivou povětrnostní situaci s tím, že navrhl zamítnutí žaloby z důvodu její zmatečnosti a faktické neprojednatelnosti.

10. Již před tím se pak žalovaný dne 3. 4. 2020 ve věci vyjádřil tak, že se domnívá, že dalšímu projednávání ve věci brání překážka věci rozsouzené, žalovaný jinak připomněl, že vede proti žalobci [anonymizována čtyři slova] [spisová značka] na základě [anonymizována dvě slova], a to usnesení vydaného [anonymizováno] dne 2. 2. 2017. Šlo o [anonymizována čtyři slova] – [anonymizováno]. [Anonymizovaný odstavec.]

12. Soud při posouzení celé věci po stránce právní v základu především zkoumal [anonymizována dvě slova] žalovaného. [Anonymizovaný odstavec.]

14. S účinností od 1. 1. 2013, kdy bylo ustanovení [anonymizováno] novelizováno na jeho současné znění, došlo k upřednostnění odpovědnosti státu před přímou odpovědností [anonymizováno], která nastupuje pouze tam, kde není dle [anonymizováno] dána odpovědnost státu za újmu. Dle [anonymizováno] odpovídá stát za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona. Za takový výkon státní správy se dle [anonymizováno] považují i úkony [anonymizována dvě slova] při výkonu [anonymizováno] činnosti, sepisování [anonymizováno] zápisů a při činnostech vykonávaných z [anonymizována dvě slova] podle [anonymizována dvě slova].

15. Vedení [anonymizována dvě slova] na základě [anonymizována dvě slova], vykonávání jednotlivých úkonů [anonymizováno] v rámci takového [anonymizována dvě slova] představují činnosti považované dle citovaných ustanovení za výkon státní správy, a stát tedy odpovídá za případnou újmu způsobenou [anonymizována dvě slova] při této činnosti dle [anonymizováno] Nárok na náhradu újmy tak nelze uplatnit přímo vůči [anonymizováno], ale musí být uplatněn vůči státu postupem stanoveným [anonymizováno] Soud proto uzavřel, že je dán nedostatek [anonymizována dvě slova] na straně žalovaného a z tohoto důvodu je nutno žalobu zamítnout. O nedostatku [anonymizována dvě slova] přitom nemohlo být žalobci poskytnuto poučení, neboť by se jednalo o nepřípustné poučení o hmotném právu.

16. I pokud by žalobu nebylo namístě zamítnout z důvodu nedostatku [anonymizována dvě slova] na straně žalovaného, nebylo by možno ji shledat důvodnou.

17. Pokud by měl povinnost k náhradě tvrzené újmy nést přímo žalovaný, muselo by existovat konkrétní porušení jeho povinnosti, které by mohlo zakládat jeho povinnost k náhradě újmy a příčinná souvislosti mezi takovým porušením povinnosti a tvrzenou újmou. Dle tvrzení žalovaného představuje porušení povinnosti žalovaného již samotné vedení [anonymizována dvě slova]. Žalovaný však není tím, kdo by vyvolal vedení [anonymizována dvě slova], žalovaný pouze provádí [anonymizováno] na základě [anonymizována dvě slova]. Nemůže tedy nést odpovědnost za to, že [anonymizována dvě slova] je vedeno, i pokud by snad již pouhým vedením [anonymizována dvě slova] měla být žalobci způsobena újma.

18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jako nadbytečným přitom neprovedl žalobcem navržené důkazy znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví a lékařskými zprávami [anonymizována dvě slova] k prokázání existence újmy a její výše.

19. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl ve výroku pod bodem II. rozsudku, a to za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy podle tohoto ustanovení žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný má právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci. Tyto náklady soud bere jako náklady nezastoupeného účastníka ve věci a počítá je podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., kdy podle § 2 odst. 3 citovaného zákona se výše paušální náhrady počítá v částce 300 Kč za jeden úkon. Žalovaný ve věci podal soudu písemné podání, má proto právo na zaplacení částky 300 Kč, o které bylo soudem rozhodnuto tak, že je tuto částku povinen žalovanému zaplatit žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

20. Soud má za to, že částka 300 Kč uložená žalobci žalovanému zaplatit na náhradě nákladů řízení, nemůže žádným způsobem nepřiměřeně žalobce finančně zatížit i přes skutečnost, že je osobou, které lze přiznat osvobození od placení soudních poplatků. Soud proto nedospěl k závěru, že by bylo nutno v tomto případě používat ustanovení § 150 o. s. ř.