8 C 112/2022

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Miladou Trůblovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 420 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku a) 24 420 Kč se zákonným úrokem z prodlení -) ve výši 9,75 % ročně z částky 5 598 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení, -) ve výši 10 % ročně z částky 6 042 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení, -) ve výši 10 % ročně z částky 5 886 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení, -) ve výši 10 % ročně z částky 2 298 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, -) ve výši 10 % ročně z částky 2 298 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, -) ve výši 10 % ročně z částky 2 298 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, b) na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 1 200 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku

II. Žaloba žalobkyně v části, ve které se domáhá přiznání smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně -) z částky 5 598 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení, -) z částky 6 042 Kč od 30. 7. 2019 do zaplacení, -) z částky 5 086 Kč od 30. 10. 2019 do zaplacení, -) z částky 2 298 Kč od 1. 11. 2019 do zaplacení, -) z částky 2 298 Kč od 1. 12. 2019 do zaplacení, -) z částky 2 298 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení, se v části převyšující zákonný úrok z prodlení stanovený dle příslušných předpisů práva občanského zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 401 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně žalobou ze dne 23. 2. 2022 navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 24 420 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částek, tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, dále zaplacení částky 1 200 Kč na nákladech spojených s uplatněním pohledávky s odůvodněním, že mezi původním věřitelem [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla dne 30. 11. 2016 uzavřena smlouva o nájmu, na základě které se původní věřitel zavázal umožnit žalovanému užívat nebytový prostor – kiosek v objektu vrátnice [právnická osoba]. Cena nájmu byla sjednána ve výši 2 298 Kč měsíčně. Žalovaný se dále zavázal hradit cenu za poskytnuté dodávky vody za ujednané množství 20 kubíků a dále též spotřebovanou energii. Žalovaný své závazky ze smlouvy o nájmu neplnil řádně a včas. Žalobkyně, na níž byla pohledávka postoupena, se domáhá úhrady dluhu, který spočívá v neuhrazení nájemného a dodávek elektrické energie a vody. Dlužná částka se sestává z nájemného za období říjen až prosinec 2019 po 2 298 Kč za měsíc, to je celkem 6 894 Kč. Dlužná částka za dodávku elektřiny a vodu vyplývá z příslušných vyúčtování, a to faktury č. [anonymizováno] splatná 29. 4. 2019 na částku 5 598 Kč, faktury č. [anonymizováno] splatná 29. 7. 2019 na částku 6 042 Kč a faktury č. [anonymizováno] splatná 29. 10. 2019 na částku 5 886 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 1. 2022, postoupení pohledávek bylo sděleno žalovanému spolu s předžalobní výzvou doporučenou poštovní zásilkou dne 25. 1. 2022. Dlužník nijak nereagoval, svůj dluh neuhradil.

2. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení, a to za jakých okolností byla uzavřena mezi účastníky smlouva o nájmu nebytových prostor, které existovaly v době uzavření smlouvy, na základě nichž byl sjednán požadovaný úrok z prodlení 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení, které tuto výši úroku z prodlení odůvodňují, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, případně nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07.

3. K tomuto žalobkyně doplnila, že stejný úrok 0,5 % za každý den prodlení byl sjednán i u předešlého nájemníka [anonymizováno] od 1. 7. 2014, a také i u dalších nájemníků, a to [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [anonymizováno], to je odpovídá obchodním zvyklostem. Pronajímaný prostor je umístěn v areálu [právnická osoba], která je sama o sobě [anonymizováno] na kraji města a je tak navštěvována pouze [anonymizováno], včetně návštěv a zaměstnanci [anonymizováno]. Tržby jsou tak značně omezené lokalitou kiosku a vzniká značné riziko, že výnosy obchodu nesplní očekávání nájemce a ten pak není schopen (či s obtížemi – zpoždění plateb, problémy s vymáháním) plnit své závazky z nájemní smlouvy plynoucí. Závazek zároveň není zajištěn dalším způsobem například smluvní pokutou. V absolutním vyjádření výše úroku z prodlení není nijak přemrštěná při počtu 360 x 0,5 = 180 % z částky 24 420 Kč, jde o částku 43 956 Kč. Počítáno za každý den, jde o částku cca 122 Kč, přičemž žalobkyně má za to, že smluvní pokuta ve výši 120 Kč by za nepřiměřenou považována nebyla. Žalobkyně setrvala na žalobě včetně žalovaného příslušenství.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jestliže se k jednání ve věci dne 8. 8. 2022 a 21. 9. 2022 bez omluvy nedostavil, ač byl soudem řádně předvolán dle § 46a a § 49 o. s. ř. Soud věc projednal v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Ze smlouvy o nájmu nebytových prostor v objektu [právnická osoba], bylo zjištěno, že tuto dne 30. 11. 2016 uzavřel pronajímatel [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]. Předmětem smlouvy je nájem nebytového prostoru – kiosku v objektu vrátnice [právnická osoba], o celkové rozloze 78,8 m2. Nájem je sjednán ve smlouvě ve výši 2 298 Kč měsíčně s tím, že dále bude nájemci čtvrtletně účtována dodávka vody za dohodnuté množství 20 m3 v cenách platných v účtovaném období a spotřebovaná elektrická energie na základě odečtu z elektroměru kiosku v cenách platných v účtovaném období. Nájemné je splatné vždy do konce příslušného kalendářního měsíce na účet pronajímatele s tím, že při opožděné úhradě nájemného a faktur uhradí nájemce za každý den úrok z prodlení ve výši 0,5 % (článek 4.„ Závěrečná ustanovení“ smlouvy).

6. Fakturou – daňovým dokladem č. [číslo] ze dne 15. 4. 2019 [právnická osoba], účtuje žalovanému za spotřebu elektrické energie 1090 kW a spotřebu vody 20 m3 za prvé čtvrtletí roku 2019 částku 5 598 Kč se splatností dne 29. 4. 2019. Za druhé čtvrtletí roku 2019 [právnická osoba] účtuje fakturou – daňovým dokladem č. [číslo] za spotřebu elektrické energie 1310 kW a spotřebu vody 20 m3 částku 6 042 Kč se splatností dne 29. 7. 2019. Za spotřebu elektrické energie 1293 kW a spotřebu vody 20 m3 za období třetího čtvrtletí roku 2019 [právnická osoba] účtuje žalovanému fakturou – daňovým dokladem č. [číslo] ze dne 15. 10. 2019 částku 5 886 Kč se splatností dne 29. 10. 2019.

7. Smlouvou o postoupení pohledávky [číslo] uzavřenou mezi žalobkyní jako postupníkem a [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jež je specifikováno v nedílné součásti smlouvy – Příloha A. Dle této je na žalobkyni postoupena pohledávka za žalovaným 24 420 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky denně dle nájemní smlouvy ze dne 30. 11. 2016, a to ve výši 6 894 Kč (pronájem nebytových prostor v období 10-12 2019 po 2 298 Kč/měsíc) a dále částky 5 598 Kč dle faktury č. [číslo] splatné 29. 4. 2019, částky 6 042 Kč dle faktury č. [číslo] splatné 29. 7. 2019, faktury č. [číslo] splatné 29. 10. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 19. 1. 2022, který byl dle poštovního podacího archu zaslán doporučenou poštou 25. 1. 2022. Současně byl žalovaný vyzván k plnění předžalobní upomínkou ze dne 24. 1. 2022.

8. Žalobkyně dále soudu předložila smlouvy o nájmu nebytových prostor v objektu [právnická osoba], které se všechny týkají pronájmu nebytového prostoru – kiosku v objektu vrátnice [právnická osoba], a které byly uzavřeny vždy mezi pronajímatelem [právnická osoba] a nájemci [anonymizováno] dne 30. 6. 2014, [jméno] [příjmení] dne 19. 12. 2019, [jméno] [příjmení] dne 29. 5. 2020 a [právnická osoba] dne 31. 12. 2021. Ze smluv bylo zjištěno, že je pronajímán shodný nebytový prostor, kdy ve všech případech je pro případ prodlení s placením nájemného a faktur sjednán úrok z prodlení ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení.

9. Podle § 2302 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ustanovení tohoto pododdílu (zvláštní ustanovení o nájmu prostoru sloužícího k podnikání) se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

10. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

11. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla dne 30. 11. 2016 uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikatelským účelům žalovaného podle § 2201 a následujících o. z. ve spojení s § 2302 a následujících o. z. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s účinností od 1. 12. 2016. Nájemné bylo sjednáno ve výši 2 298 Kč měsíčně se splatností vždy do konce, tedy k poslednímu dni, příslušného kalendářního měsíce. Dále se žalovaný zavázal hradit dodávku vody a spotřebovanou elektrickou energii s tím, že dodaná voda bude účtována ve sjednaném množství 20 m3 v cenách platných v účtovacím období a elektrická energie na základě odečtu z elektroměru, a to vždy čtvrtletně. Žalovaný si však povinnost vyplývající pro něho z nájemní smlouvy řádně neplnil, nehradil sjednané nájemné a platby za služby poskytované pronajímatelem. Soud shledal žalobu co do žalované částky celkem ve výši 24 420 Kč důvodnou, kdy žalovanému uložil tuto částku žalobkyni zaplatit.

12. Žalobkyně dále požadovala přiznat z dlužné částky úrok ve sjednané výši 0,5 % za každý den prodlení s odkazem na článek 4. nájemní smlouvy.

13. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

14. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, v němž byl posuzován sjednaný úrok z prodlení 0,5 % denně, vyplývá, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. V případě výše úroku z prodlení sjednané podle § 1970 o. z. je tedy třeba posuzovat soulad takového ujednání s dobrými mravy vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a jež existovaly v době uzavření smlouvy. Primárně je přitom třeba hodnotit důvody, které vedly ke sjednání výše úroku z prodlení, a to ve vztahu k plnění jeho funkcí v konkrétní věci. Právě skutečnost, zda konkrétní výše úroku ještě plní sankčně – motivační či kompenzační funkci, je ve smyslu citovaných nálezů Ústavního soudu kritériem, které určuje, zda ji lze považovat za adekvátní či zda se již příčí dobrým mravům. Dle závěru tohoto rozhodnutí se soud musí zabývat například rizikovostí obchodu vzhledem k předchozímu chování dlužníka či k jeho tehdy aktuální situaci, neboť jinou výši úroku z prodlení lze akceptovat v případě bezproblémového prověřeného dlužníka, kterého není třeba příliš motivovat k řádnému plnění, oproti případu dlužníka, který byl v minulosti často v prodlení se svými závazky. Rozhodnou okolností může být též rámcový rozsah očekávatelných škod na straně věřitele v případě, že dlužník řádně a včas nesplní, neboť v případě vyšších hrozících škod lze akceptovat vyšší úrok z prodlení než v případě, kdy při prodlení dlužníka na straně věřitele žádné vyšší škody nebylo možné očekávat. Lze přitom přihlédnout i k tomu, jaký byl předpoklad vývoje škod během času (zda byla očekávatelná škoda jednorázová či postupně se navyšující), a též k tomu, jaký význam měl případný nesplacený dluh pro věřitele a jaká byla míra pravděpodobnosti vzniku takových předpokládaných škod (například vzhledem ke zkušenostem z dřívější obchodní praxe věřitele či vzhledem k jeho celkové ekonomické situaci). Relevantní může být též další obsah posuzované smlouvy a skutečnost, zda současně s úroky z prodlení byla sjednána i jiná sankce za prodlení plnící obdobné funkce (například smluvní pokuta) či zda byla pohledávka věřitele zajištěna a jakým způsobem. Nezanedbatelné mohou být i obchodní zvyklosti stran a samotné okolnosti sjednávání, tedy například skutečnost, zda již byla obdobná výše z prodlení mezi stranami sjednávána v minulosti a zda takovou výši vzhledem ke své vlastní obchodní praxi považoval za adekvátní sám dlužník. Důležitou okolností mohou být též majetkové poměry účastníků v době uzavření smlouvy a případně též vědomost o jejich očekávaných budoucích poměrech. V případě drobných podnikatelů může plnit sankčně-motivační funkci jiná výše úroku z prodlení, než v případě velkých finančně zajištěných společností, naopak v případě menších podnikatelů může i nižší hrozící škoda způsobit značné následky na jejich činnosti, kterým může hrozba úroku z prodlení zamezit.

19. Dle žalobkyně okolnostmi, které odůvodňovaly sjednání úroku z prodlení ve výši 0,5 % za každý den prodlení, bylo to, že shodná výše úroku z prodlení byla dohodnutá i s dalšími nájemci, s ohledem na umístění pronajímaného prostoru areálu [anonymizováno] pronajímatel očekával podnikatelský neúspěch žalovaného, který nebude schopen plnit své závazky ze smlouvy a dále výše sjednaného úroku z prodlení v absolutním vyjádření 180 % ročně, není výší nijak přemrštěnou. Soud s ohledem na tyto tvrzené okolnosti má za to, že sjednanou úrokovou výši nelze považovat za adekvátní a tím v souladu s dobrými mravy. Výše sjednaného úroku z prodlení 182,5 % ročně není přiměřená zajištěnému smluvnímu nároku, a to nájemnému z prostoru k podnikání, kterým je kiosek v objektu vrátnice [anonymizováno]. Sama žalobkyně, která vstoupila do práv a povinností bývalého pronajímatele, uvádí, že pro chod [anonymizováno] nebyl provoz kiosku tak zásadní, ze strany [anonymizováno] bylo provozování kiosku hodnoceno s ohledem na jeho umístění jako nevýznamné. Jednalo se o běžný nájem nebytového prostoru sloužícího k podnikání, které s ohledem na své umístění – vrátnice [anonymizováno], způsob využití prostoru – kiosek nebyl s ohledem na chod [anonymizováno] nijak zásadní, nárok na zaplacení sjednaného nájemného 2 298 Kč nebylo také zásadní potřebou pro provoz okresní [anonymizováno] s tím, že sjednaný úrok z prodlení ve výši ve výši 0,5 % denně, to je 182,5 % ročně, dle soudu neodpovídá zájmu [anonymizováno], kterým měl být sjednaným úrokem„ chráněn“, který měl žalovaného motivovat k řádnému plnění této povinnosti. Soud hodnotí tuto výši úroku z prodlení za hranicí, kterou lze považovat za adekvátní s ohledem i na smysl institutu úroku z prodlení v daném případě. Soud hodnotí ujednání o výši úroku z prodlení jako rozporu s dobrými mravy a tedy neplatné. Jestliže se žalovaný dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu, nebyly platně sjednány smluvní úroky z prodlení, soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení úroků z prodlení stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba žalobkyně byla zamítnuta v části, ve které se domáhala přiznání smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně v části převyšující přiznaný zákonný úrok z prodlení.

20. Žalovanému byla dále uložena povinnost k zaplacení částky 1 200 Kč, a to s odkazem na ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého jde-li o vzájemní závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na jejich náhradu, jestliže soud zamítal nárok žalobkyně pouze částečně v žalovaném příslušenství. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek 977 Kč, odměnu za zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání návrhu ve věci samé, účast u jednání soudu dne 8. 8. 2022 a 21. 9. 2022, a písemné podání ze dne 23. 8. 2022) po 2 100 Kč, to je 12 600 Kč, paušální náhrady hotových výdajů za 6 úkonů právní služby po 300 Kč, to je 1 800 Kč a 21% DPH ve výši 3 024 Kč. Celkem bylo žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznáno 18 401 Kč.