8 C 135/2023

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Miladou Trůblovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o stanovení příspěvku na výživu neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni na výživu v období od 1. 4. 2023 do 10. 8. 2024 částku 2 000 Kč měsíčně splatnou k rukám žalobkyně vždy do 5. dne v měsíci.

II. Nedoplatek výživného za období od 1. 4. 2023 do 13. 10. 2023 v částce 8 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na soudním poplatku částku 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

1. Žalobkyně návrhem došlým soudu dne 29. 3. 2023 navrhla, aby soud žalovanému počínaje dnem 1. 4. 2023 stanovil povinnost platit žalobkyni částku 2 000 Kč měsíčně k zajištění úhrady její výživy, a to do doby dvou let věku dcery [jméno] [příjmení], narozené [datum]. Svůj návrh odůvodnila tím, že z družeckého vztahu žalobkyně a žalovaného se narodila dcera [jméno]. Známost účastníků trvala dva roky, společně sdíleli domácnost, žili a hospodařili. Po narození dcery se však mezi nimi začaly prohlubovat partnerské problémy, žalovaný požadoval, aby žalobkyně o dceru pečovala dle jeho instrukcí, zakazoval v době šestinedělí rodičům žalobkyně se s vnučkou vídat, na žalobkyni vyvíjel psychický nátlak. Otec odmítal povinné očkování dcery, přistoupil na to až po delších diskuzích a po poradě s dětským lékařem. Žalobkyně před narozením dcery ze svých úspor nakoupila výbavičku pro dítě. Krátce po porodu se rozhodla soužití ukončit. Protože má žalobkyně v místě svého trvalého pobytu nejbližší rodinu a má zde svůj družstevní byt, rozhodla se po dohodě se žalovaným, že společné soužití ukončí a v březnu 2023 se i s dcerou odstěhovala z [obec] do [obec]. Matka požaduje určení výživného pro ni jako neprovdanou matku do dvou let věku dítěte. Oba účastníci nemají žádnou další vyživovací povinnost. Žalobkyně je svobodná, žije sama s dcerou v bytě o velikosti 2+1, kde hradí náklady spojené s bydlením ve výši 6 000 Kč měsíčně. Dále splácí hypotéku na byt 2 900 Kč měsíčně. Její příjem tvoří pouze rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně, jiný příjem nemá. Bude žádat o dávky státní sociální podpory.

2. Žalovaný se k návrhu vyjádřil tak, že s tímto nesouhlasí. On je zaměstnán jako [anonymizováno 5 slov], u které se proškolil, je držitel mezinárodních certifikátů. Jeho výdělky mimo letní sezónu se pohybují v rozmezí 45 000- 65 000 Kč měsíčně. Žije v chalupě na [anonymizováno], kterou vlastní jeho matka [jméno] [příjmení]. Pracuje aktuálně ve třech městech, a to v [obec], [obec] a v [obec]. V [obec] si pronajímá místo v tetovacím studiu, za které hradí 11 000 Kč měsíčně. V [obec] a v [obec] pracuje jednu sobotu v měsíci, zde hradí za pronájem studia 5 000 Kč. V [obec] platí za jednodenní pronájem studia 1 000 Kč. Do července 2023 mu matka vycházela vstříc ohledně jeho pracovních aktivit o víkendech. Návštěvu dcery si naplánoval po pracovní sobotě v [obec] nebo v [obec] vždy v neděli nebo v pondělí a úterý. Dne 21. 7. 2023 obdržel od matky návrh na mimosoudní dohodu ohledně jeho návštěv. Ačkoliv matku písemně i telefonicky žádal, aby mu návštěvní dny upravila, aby mohl pokračovat v pracovním schématu, který byl zcela závislý na možnostech pronájmu studia v [obec], [obec]. Matka mu však neodpověděla. Matka není ochotná se s ním dohodnout na náhradním termínu styku, pokud měl rezervovaný kurz, kdy bez svolení akademie nelze měnit termín, žádal matku, aby mu návštěvní dny posunula od neděle do úterý, matka jeho slušné žádosti nevyhověla a odkázala jej na svého právního zástupce. Nakonec byl nucen kurz zrušit. Jeho odměna za organizaci kurzu je 250 EUR z jednoho zájemce o kurz. Znamená to tedy pro něho finanční ztrátu. Rád koupí dceři vše potřebné, ale ne formou pravidelného posílání peněz matce na účet. Matka jej staví do pozice, kdy se musí rozhodnout mezi tím, jestli bude pracovat nebo navštíví dceru, z toho důvodu nesouhlasí s pravidelným placením příspěvku žalobkyni jako neprovdané matce.

3. Při jednání soudu dne 13. 10. 2023 matka setrvala na podané žalobě, uvedla, že žalovaný dosud uhradil příspěvek na její výživu ve výši 2 000 Kč za měsíc duben, květen a červen roku 2023, od 1. 7. 2023 již ničeho dalšího neuhradil.

4. K tomuto se žalovaný vyjádřil tak, že pokud dostal v březnu tohoto roku sdělení od OSPODu, že má hradit 5 000 Kč měsíčně, přehlédl, že z toho 2 000 Kč je příspěvek pro matku. Následně bylo soudně stanoveno, že má hradit výživné pro dceru 3 500 Kč měsíčně, od 1. 7. 2023 hradí tedy pouze stanovené výživné pro dceru.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že se žalobkyni a žalovanému z jejich partnerského vztahu dne 10. 8. 2022 narodila dcera [jméno] [příjmení]. Rozsudkem [název soudu] ze dne 16. 6. 2023, č. j. 122 Nc 14/2023-42 byla schválena dohoda rodičů, na základě které byla nezletilá [jméno] svěřena do péče matky a otec se zavázal platit na její výživu počínaje dnem 1. 7. 2023 částku 3 500 Kč měsíčně. Soud při schválení dohody vycházel ze zjištění, že matka je s nezletilou na rodičovské dovolené. Její příjem tvoří rodičovský příspěvek 10 000 Kč měsíčně, přídavek na dítě 1 330 Kč měsíčně a příspěvek na bydlení 1 319 Kč měsíčně. Společně bydlí v bytě o velikosti 2+1, za který matka hradí 5 554 Kč měsíčně, dále hradí internet, pojištění pro sebe a pro nezletilou a stavební spoření, splácí kupní cenu telefonu po 939 Kč měsíčně. Otec žije sám v chalupě, kde hradí 3 000 Kč za elektrickou energii, další výdaje jsou na údržbu domu a za otop tuhými palivy. Otec hradí telefon a internet 3 000 Kč měsíčně, splácí půjčku na auto 11 000 Kč měsíčně a od 1. 6. 2023 si hradí nájem studia v [obec] za 11 000 Kč měsíčně. Otec není nikde zaměstnán, činnost neprovozuje na základě živnostenského oprávnění ani žádné dohody, podle výpovědi otce ji provozuje na základě„ ničeho“. Otec svůj příjem v letních měsících odhadl na 25 000 Kč – 35 000 Kč měsíčně čistého, v zimním období 35 000 Kč – 60 000 Kč měsíčně čistého.

6. Matka doložila výši svých příjmů oznámením o přiznání dávky státní sociální podpory úřadu práce České republiky – [anonymizováno] [pobočka], pobírá rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč od 1. 1. 2023. Dále bylo matce na dávkách státní sociální podpory přiznáno 1 330 Kč jako přídavek na dítě pro [jméno] [příjmení] od 28. 6. 2023 a příspěvek na bydlení ve výši 1 319 Kč od 28. 6. 2023 SIPO dokladem matka doložila, že na nákladech spojených s bydlením (elektřině, plynu a nájmu) hradí měsíčně 4 794 Kč. Žalobkyně dále doložila, že 1 000 Kč měsíčně hradí na stavebním spoření, splácí měsíčně splátku úvěru ve výši 2 915,33 Kč [obec] [anonymizováno] [právnická osoba], kdy na základě dohody o úlevě ve splácení ke smlouvě o úvěru [číslo] je žalované odloženo splácení splátek v období od 1. 8. 2023 do 31. 10. 2023, po skončení odkladu se bude nadále hradit měsíční splátka 2 915,33 Kč. Matka hradí životní pojištění u [právnická osoba] ve výši 998 Kč měsíčně, pojištění úvěru hradí 180 Kč měsíčně a pro nezletilou hradí v [právnická osoba] pojistné ve výši 427 Kč měsíčně. Žalovaná splácí u [jméno] [anonymizováno] splátku úvěru ve výši 939 Kč kdy, jak žalovaná uvedla, jedná se o splátku úvěru na pořízení mobilního telefonu. Vyúčtováním služeb dodavatele [anonymizováno] [právnická osoba] žalobkyně doložila, že měsíčně hradí za služby elektronických komunikací částku 1 030 Kč.

7. Matka ve své účastnické výpovědi odkázala na příjmy a výdaje vyčíslené v jejím písemném podání. Kromě rodičovského příspěvku nemá žádný další příjem. Před nástupem na mateřskou dovolenou byla zaměstnána jako cukrářka s příjmem cca 27 000 Kč měsíčně čistého. Vyživovací povinnost má pouze k dceři [jméno]. S hrazením plateb za byt, pojištění a dalšími životními náklady jí pomáhá rodina. Bydlí v družstevním bytě, úvěr, který splácí je právě za pořízení tohoto bytu. Ona má běžné potřeby, v souvislosti se zdravotním stavem nemá žádné zvýšené výdaje.

8. Žalovaný vypověděl, že pokud jde o jeho náklady, platí zálohy na elektřinu ve výši 3 000 Kč měsíčně, za telefon a internet hradí 3 050 Kč měsíčně, 11 200 Kč měsíčně hradí na splátce na osobní vůz a dále za pronájem studia v [obec] 1 000 Kč. V [obec] hradí 5 000 Kč za jeden den a v [obec] hradí za pronájem studia 11 000 Kč měsíčně. Své příjmy žalovaný odhaduje průměrně na 65 000 Kč měsíčně kdy, pokud odečte náklady na dojíždění, za pronájem studia a další, tak jeho měsíční příjem se pohybuje kolem 30 000 až 35 000 Kč měsíčně. Není v zaměstnaneckém poměru, není ani OSVČ. Daňové přiznání nepodával. To bude teprve řešit. Vyživovací povinnost má pouze k dceři [jméno]. Účastníci se nemohou shodnout na rozsahu styku s nezletilou, kdy on by se rád s dcerou stýkal, pokud má víkend v [obec], styk by navazoval v následujících pracovních dnech, protože on pracuje o víkendu, to mu však matka nechce umožnit.

9. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

10. Podle § 920 odst. 1 o. z. není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

11. Podle § 922 odst. 2 o. z. výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

12. Soud žalobě jako důvodné vyhověl. Žalobkyně se domáhala přiznání výživného vůči žalovanému jako otci společného dítěte [jméno] [příjmení] narozené [datum]. Žalobkyně navrhla, aby jí byla od 1. 4. 2023, tedy od doby, kdy ukončila se žalovaným společné soužití, přiznána částka 2 000 Kč měsíčně z titulu výživného pro ni jako neprovdanou matku. Příspěvek na výživu neprovdané matky má za úkol ulehčit životní situaci neprovdané těhotné ženy nebo ženy, která právě porodila kromě jiného i z ekonomického hlediska. Je nepochybné, že výdělkové možnosti ženy v souvislosti s těhotenstvím, porodem a péčí o novorozené dítě se významně snižují. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je to, že v důsledku narození dítěte a péče o novorozence, dochází ke snížení jejího příjmu, k poklesu pracovních příležitostí, flexibilitě, možnosti realizovat pracovní cesty, přesčasy, noční či lépe placenou práci a podobně. Je tedy na otci dítěte, aby se v rámci rodinné solidarity, dané existencí společného dítěte, přiměřeně podílel na výživě matky, respektive její snížené příjmy kompenzoval. Při stanovení výše výživného soud vychází z obecných kritérií, jak je shora uvedeno, tedy možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům. Kritériem obsahu pro plnění poskytované podle § 920 o. z. je hledisko přiměřenosti, nejde o plnění vyživovací povinnosti v plném rozsahu podle kritérií zásadně shodné životní úrovně. Podmínkou není soužití či nesoužití ve společné domácnosti. Soud v řízení zjistil, že matka byla před nástupem na mateřskou a následně rodičovskou dovolenou zaměstnána s příjmem 27 000 Kč měsíčně čistého. V současnosti je jejím jediným příjmem rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč a dále dávky státní sociální podpory, a to přídavek na dítě a příspěvek na bydlení. Matka musí při svém sníženém příjmu i nadále hradit splátky úvěru na byt, pojištění, další běžné životní náklady shora uvedené. S ohledem na zjištěné poměry na straně povinného, tedy žalovaného, a to jeho příjem ve výši 35 000 Kč měsíčně čistého, jeho jednu vyživovací povinnost, běžné životní náklady, jako jsou například náklady na bydlení, má soud za to, že je zcela v možnostech žalovaného platit příspěvek na výživu žalobkyně ve výši 2 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je v současnosti odkázána svým příjmem toliko na dávky státní sociální, jestliže celodenně pečuje o nezletilou dceru ve věku jednoho roku a dvou měsíců. Žalovanému tedy byla uložena povinnost, aby žalobkyni platil částku 2 000 Kč měsíčně od 1. 4. 2023 do věku dvou let dítěte, tedy do 10. 8. 2024, splatnou vždy do 5. dne v měsíci k rukám žalobkyně. S ohledem na zpětnou úhradu příspěvku soud vyčíslil nedoplatek za období od 1. 4. 2023 do dne rozhodnutí soudu 13. 10. 2023, kdy bylo splatné již i výživné za měsíc říjen, to je za období 7 měsíců po 2 000 Kč, to je 14 000 Kč. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný z titulu příspěvku na výživu uhradil za měsíce duben, květen a červen celkem částku 6 000 Kč, nedoplatek tedy činí 8 000 Kč. Soud žalovanému uložil povinnost zaplatit tuto částku v zákonné třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.

13. Ve věci zcela úspěšné žalobkyni by náleželo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení. V souvislosti s tímto řízením žalobkyni žádné náklady nevznikly, bylo proto rozhodnuto tak, že se jí právo na náhradu nákladů v řízení nepřiznává.

14. Žalobkyně byla v řízení osvobozena od placení soudního poplatku podle § 11 odst. 2 písm. f) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Soud tedy uložil žalovanému, aby zaplatil na soudním poplatku částku 500 Kč (položka 7 písm. a) Sazebníku poplatků), a to na účet Okresního soudu v Prachaticích, tak jak je označen ve výroku IV. tohoto rozsudku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.