8 C 18/2020

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Miladou Trůblovou ve věci žalobců: 1. jméno příjmení příjmení , datum narození bytem adresa 2. příjmení příjmení , datum narození bytem adresa , příjmení republika země 3. jméno jméno příjmení , datum narození bytem adresa 4. jméno příjmení jméno , datum narození bytem adresa 5. Tri příjmení příjmení , datum narození bytem adresa 6. jméno jméno příjmení , datum narození bytem adresa všichni zastoupeni advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného právnická osoba , IČO sídlem adresa o zaplacení 2 700 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ad a) částku 600 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně ad a) se zamítá co do částky 200 000 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ad b) částku 300 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žaloba žalobce ad b) se zamítá co do částky 200 000 Kč.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ad c) částku 200 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba žalobkyně ad c) se zamítá co do částky 200 000 Kč.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ad d) částku 200 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žaloba žalobce ad d) se zamítá co do částky 200 000 Kč.

IX. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ad e) částku 100 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. Žaloba žalobkyně ad e) se zamítá co do částky 200 000 Kč.

XI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ad f) částku 100 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

XII. Žaloba žalobkyně ad f) se zamítá co do částky 200 000 Kč.

XIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ad a) částku 46 881,45 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně ad a).

XIV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ad b) částku 41 654,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce ad b).

XV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ad c) částku 39 911,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně ad c). XVI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci ad d) částku 39 911,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce ad d). XVII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ad e) částku 22 487,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně ad e). XVIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni ad f) částku 22 487,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně ad f). XIX. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na soudním poplatku částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou ze dne 4. 2. 2020 domáhali na žalovaném zaplacení celkem částky 2 700 000 Kč, kdy žalobkyně ad a) požadovala zaplacení částky 800 000 Kč, žalobce ad b) zaplacení částky 500 000 Kč, žalobkyně ad c) zaplacení částky 400 000 Kč, žalobce ad d) zaplacení částky 400 000 Kč, žalobkyně ad e) zaplacení částky 300 000 Kč a žalobkyně ad f) zaplacení částky 300 000 Kč s odůvodněním, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin došlo k dopravní nehodě na silnici [anonymizováno] třídy [číslo] v [anonymizováno] km ve směru jízdy [obec] – [obec], kdy žalovaný jako řidič [značka automobilu], [registrační značka] při projíždění pravotočivé nepřehledné zatáčky přecházející v přímý úsek ve stoupání komunikace nerespektoval základní pravidla zákona o provozu na pozemních komunikacích a se svým vozidlem jedoucím rychlostí 128 km/hod. po průjezdu zatáčkou narazil v bočním smyku pravou přední částí do levé přední části osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka]. V důsledku této nehody utrpěl smrtelná zranění [příjmení] [příjmení] [příjmení], [datum narození], syn žalobců ad a) a ad b), vnuk žalobců ad c) a ad d) a synovec žalobkyň ad e) a ad f), na jejíž následky dne [datum] v [nemocnice], [anonymizováno], zemřel. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], byl žalovaný uznán vinným z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Žalovaný je odpovědný za způsobenou újmu žalobců. Žalobci po žalovaném požadují kompenzaci nemajetkové újmy za ztrátu osoby blízké dle ustanovení § 2959 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně ad a) byla matkou zesnulého. Slovy lze těžko popsat bolesti za ztrátu syna. Žalobkyně ad a) trávila se svým synem každý den a tohoto nadevše milovala. Ztráta dítěte je jednou z největších psychických bolestí člověka. Nutno pak zdůraznit, že [příjmení] [příjmení] [příjmení] byl jediným dítětem žalobkyně ad a) a s ohledem na zranění žalobkyně ad a) a z nich pramenící fyzické i psychické následky je velmi pravděpodobné, že žalobkyně ad a) již žádného jiného potomka mít nebude. Ztráta syna v důsledku nehody ze dne [datum] podstatným způsobem zasáhla do života žalobkyně ad a). Dne [datum] se žalobkyně ad a) podrobila vyšetření u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], soudního znalce v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, když této byla diagnostikována [anonymizována tři slova], a to [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] a [anonymizováno], která je následkem uvedené dopravní nehody, respektive s ní související ztráty syna. Žalobce ad b) byl otcem zesnulého [příjmení] [příjmení] [příjmení]. I jeho samozřejmě ztráta syna velmi silně zasáhla. Žalobci ad c) a ad d) byli babičkou a dědečkem zesnulého [příjmení] [příjmení] [příjmení]. Pro oba se jedná o životní neštěstí, když ztráta jejich vnuka pro ně znamená citelný zásah do jejich rodinného života. Žalobci ad c) a ad d) do doby dopravní nehody žili se svou dcerou žalobkyní ad a) a vnukem [příjmení] [příjmení] [příjmení] a svými dalšími dcerami žalobkyněmi ad e) a ad f) ve společné domácnosti na adrese [ulice a číslo] ve [obec]. Oba byli se zesnulým vnukem v každodenním kontaktu a tento nejen pro ně představoval veliké životní štěstí. Žalobkyně ad e) a ad f) jsou sestry žalobkyně ad a), to je byly tety zesnulého [příjmení] [příjmení]. Taktéž tyto ztráta jejich synovce velmi zasáhla. Obě bývaly se svým synovcem velmi často, do doby nešťastné události bydleli v jednom bytě. Obě svého synovce braly téměř jako vlastního syna. Žalobkyně ad e) jej dokonce kojila. V důsledku uvedené nehody žalobci přišli o svého syna, vnuka a synovce. Tím bylo zásadním způsobem zasaženo do jejich soukromí a jejich života. Žalobci pozbyli jednu z nejvyšších citových hodnot, to je podílet se o rodinné štěstí a možnost rozvoje rodinného života. Zejména pro žalobkyni ad a) jako matku zesnulého představuje tato událost obrovské trauma, které se negativně projevilo v jejím zdravotním stavu. Žalobci pak považují za adekvátní kompenzaci jejich nemajetkové újmy shora uvedené částky, kdy tyto částky odpovídají míře spoluzavinění žalobců ve výši 30 %. Žalobci prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvali dne [datum] k úhradě uvedených částek nejpozději do [datum]. Žalovaný na výzvu nereagoval.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl zrušen k odporu žalovaného. Žalovaný namítl, že žalovaná částka 2 700 000 Kč požadovaná na odškodnění duševní útrap podle § 2959 o. z., není v souladu s dosud známou judikaturou, jestliže zejména není zohledněna míra spoluzavinění poškozených na úmrtí dítěte [příjmení] [příjmení] [příjmení], kdy dítě nebylo v době dopravní nehody v zádržném systému pro děti do 1 roku věku. Soud v rozsudku číslo jednací [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] konstatoval, že hrozivý následek dopravní nehody byl zaviněn tím, že nezletilý [příjmení] [příjmení] [příjmení] cestoval ve vozidle mimo zádržný systém. Současně žalovaný navrhl přibrání vedlejšího účastníka [právnická osoba], jako pojistitele žalovaného.

3. Vedlejší účastník na straně žalovaného [právnická osoba] navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu, jestliže z trestní řízení vedeného proti žalovanému, nad vší pochybnost vyplynulo, že žalovaný jako pojištěnec vedlejšího účastníka nezavinil smrt dítěte a není tedy odpovědný za nemajetkovou újmu, která žalobcům vznikla. V rozsudku Okresního soudu v Prachaticích číslo jednací [číslo jednací] je v samotném výroku jednoznačně uvedeno, že pokud by byl nezletilý řádně připoután v zádržném systému odpovídajícím jeho věku a hmotnosti, tak by neutrpěl žádná zranění. Toto vyplývá i ze znaleckých posudků znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ten v posudku uvedl, že prohlídkou bezpečnostních pásů zjistil, že ve vozidle [anonymizována dvě slova] kromě bezpečnostních pásů řidiče nevykazují ostatní bezpečností pásy, včetně pásu integrované dětské sedačky umístněné na pravém sedadle vzadu, markanty zádržné činnosti. Dle předpisu měl být nezletilý usazen ve skořepinové sedačce, což nebyl. Znalec [příjmení] [příjmení] uzavřel, že nezletilému byla zranění způsobena po nárazu na pevnou překážku a že pokud by byl řádně připoután v integrované dětské sedačce, tak by nemohlo dojít k jeho katapultování vpřed, nárazu na pevnou překážku a ke vzniku smrtelného zranění. Toto znalec [příjmení] [příjmení] doplnil tak, že pokud by dítě bylo řádně připoutáno, tak by žádná zranění neutrpělo. S ohledem na závěry znalců vedená v trestní řízení má vedlejší účastník za to, že není daná příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a úmrtím nezletilého dítěte, kdy k úmrtí došlo vinou jeho nepřipoutání ve vozidle, za což nese odpovědnost řidič vozidla a jeho matka, případně další osoba, která dítě držela, nikoliv tedy žalovaný.

4. K námitce vedlejšího účastníka na straně žalovaného se žalobci vyjádřili tak, že nelze směšovat procesy posuzování odpovědnosti v trestní a civilní rovině. Okresní soud v Prachaticích žalovaného neuznal vinným za usmrcení nezletilého dítěte v trestní věci, to ale neznamená, že by nebyl odpovědný za následky, které při dopravní nehodě vznikly. Žalovaný se dopustil závažného protiprávního jednání, vjel 130 km rychlostí do pravotočivé otáčky, nezvládl řízení a vrazil do protijedoucího automobilu. Žalobci zásadně nesouhlasí s tvrzením, že žalovaný není odpovědný za vzniklé následky. Ve věci nelze odhlédnout od toho, že primárním viníkem za způsobenou dopravní nehodu je žalovaný a je tedy i primárně odpovědným. Teprve od skutečnosti, že nezletilý nebyl připoután, se může odvíjet míra spoluzavinění. Důležitá je příčinná souvislost mezi následkem a jednáním. Žalovaný byl ten, kdo porušil primárně zákonnou povinnost a nelze ho tedy zprostit odpovědnosti za úmrtí nezletilého.

5. Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalovaný uznán vinným, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin na silnici [anonymizováno] třídy [číslo] v [anonymizováno] km ve směru jízdy [obec] – [obec] jako řidič [značka automobilu], [registrační značka], při projíždění pravotočivé nepřehledné zatáčky, přecházející v přímý úsek ve stoupání komunikace, nerespektoval základní pravidla zákona o provozu pozemních komunikací [číslo] Sb., zejména pak nerespektoval ustanovení § 18 odst. 3 citovaného zákona, týkající se rychlosti jízdy, kdy řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3500 kg a autobusu, smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km za hodinu, a dále porušil ustanovení § 4 písm. a), § 4 písm. b), § 11 odst. 1, § 18 odst. 1 citovaného zákona; když po průjezdu [značka automobilu] zatáčkou rychlostí vyšší, než byla rychlost z technického hlediska přiměřená trasování komunikace a adhézním poměrům, se vozidlo stalo směrově nestabilním a v protisměru rychlostí 128 km/hod. narazilo v bočním smyku pravou přední částí do levé přední části [značka automobilu], [registrační značka], který řídit [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], řádně připoutaný bezpečnostním pásem, jedoucího rychlostí 55 km/hod., následně ve fázi výběhu vlivem excentricity střetu zarotoval [anonymizováno] přední částí proti směru hodinových ručiček do konečné polohy a vozidlo [anonymizována dvě slova] bylo vrženo zpět a při rychlosti 18 km v hodině se dostalo do kontaktu s tělesem svodidla; následkem dopravní nehody utrpěli zranění členové posádky vozidla [anonymizována dvě slova], a to řidič [jméno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], kdy takové zranění si obvykle vyžádá následnou dobu léčení v trvání kolem 2 měsíců, nezletilý spolujedoucí na zadním sedadle vpravo [příjmení] [příjmení] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa], [země], těžká zranění, na jejichž následky v [nemocnice] dne [datum] ve [údaj o čase] hodin zemřel, kdy příčinou smrti byl dle provedené soudní pitvy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], přičemž pokud by [příjmení] [příjmení] [příjmení] byl řádně připoután v integrované dětské sedačce na zadním sedadle, nemohlo by dojít k jeho [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] na pevnou překážku a vzniku smrtelného zranění, když při řádném připoutání v zádržném systému umístněném ve vozidle bylo možno očekávat nejspíše vznik zranění, která by byla ze soudně lékařského hlediska považována za lehká, a v případě jeho připoutání v zádržném systému odpovídajícím jeho věku a hmotnosti, by neutrpěl zranění žádná, spolujedoucí na zadním sedadle [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], narozené [datum], bytem [adresa], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a to [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] s [anonymizováno], kdy takové zranění si obvykle vyžádá následnou dobu léčení v trvání řádově kolem 6 měsíců, přičemž poškozená má toho času [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno], spolujedoucí na zadním sedadle vlevo [jméno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [datum], trvale bytem [adresa], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], kdy takové zranění si obvykle vyžádá následnou dobu léčení v trvání kolem 3 měsíců, přičemž pokud by byla řádně připoutána bezpečnostním pásem, ke zjištěným poraněním by nedošlo a bylo by možné očekávat nejspíše vznik zranění, která by byla ze soudně lékařského hlediska považována za nejméně lehká, tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a takový čin spáchal protože porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, z nedbalosti způsobil ublížení na zdraví dvou osob tím, že hrubě porušil zákon o bezpečnosti dopravy, čímž spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku a byl odsouzen podle § 147 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, přičemž mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 2,5 roku. Současně byl žalovanému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 3,5 roku. Z odůvodnění rozsudku se podává, že nejtragičtější následek tato dopravní nehoda měla v podobě úmrtí desetiměsíčního dítěte [příjmení] [příjmení] [příjmení]. Právě k tomuto úmrtí bylo nepochybně provedenými důkazy zjištěno, že kdyby seděl alespoň v sedačce, která ve vozidle byla integrována, mohl utrpět pouze lehká zranění v podobě zhmoždění krční páteře. Navíc soud nemohl přehlédnout, kdyby tento nezletilý poškozený byl upoután do dětské sedačky, odpovídající jeho váhové kategorii a věku (věk 10 měsíců, váha necelých 10 kg), tedy seděl v autosedačce kategorie 0 nebo 0+, tedy v autosedačce, která se do vozidla umisťuje tak, aby dítě cestovalo zády ke směru jízdy, tak by neutrpěl zranění žádná. Za této situace soud si je vědom pro rodinu poškozených naprosto fatálního následku, u kterého však nemůže jinak konstatovat, že tento hrozivý následek byl zaviněn tím, že nezletilý [příjmení] [příjmení] [příjmení] cestoval ve vozidle mimo dětský zádržný systém. Soud uzavřel, že obžalovaný, v tomto řízení žalovaný, porušením ve výroku citovaných pravidel silničního provozu zavinil dopravní nehodu, při které poškození s protijedoucího vozidla utrpěli popsaná zranění a jeden z nich i v důsledku svých zranění zemřel. Žalovaný naplnil zákonný znak spočívající v porušení důležité povinnosti uložené mu podle zákona, neboť jel rychlostí dvojnásobnou, než bylo v místě daném přiměřené, v důsledku čehož dostal smyk, přejel do protisměru a došlo ke srážce, to je nepochybně nedodržení povinnosti jet maximálně 90 km v hodině a i povinnost přizpůsobit rychlost stavu a povaze vozovky, a to podstatným způsobem. Toto jsou důležité povinnosti a pravidla silničního provozu, které mají velký význam pro bezpečnost všech účastníků silničního provozu, proto není pochyb o tom, že obžalovaný porušil důležitou povinnost vyplývající ze zákona. Na druhou stranu soud uzavřel, že na vzniku následku v podobě zranění poškozených a i smrtí jednoho z nich se podílela i další nezanedbatelná příčina, a to spočívající v tom, že poškození nebyli v době střetu vozidel připoutáni bezpečnostními pásy. Toto podstatným způsobem přispělo ke vzniku následku dopravní nehody, a toto přispění bylo velmi podstatné u osob cestujících na zadních sedadlech. V prostoru zadních sedadel byl již střet menší, a přesto zranění poškozených jsou zde podstatně závažnější, nežli u řidiče, kde byl účinek střetu nejvyšší, nicméně tento byl řádně připoután. Za této situace obžalovanému nelze přičíst způsobení následku v podobě smrtelného zranění u poškozeného nezletilého [příjmení] [příjmení] [příjmení]. Zvláště za situace, kdy bylo zjištěno, že kdyby tento poškozený byl umístěn v autosedačce, ve které umístěn měl být, vzhledem ke své hmotnosti a věku, neutrpěl by žádná zranění, a i kdyby byl umístěn alespoň v dětském zádržném systému, který je integrován v předmětném vozidle [anonymizována dvě slova], utrpěl by maximálně poranění lehká. Soud vycházel z toho, že je obrovský rozdíl mezi následkem, který skutečně vznikl v důsledku nepoužití řádného dětského zádržného systému (smrt poškozeného) a tím kdy by vznikl v případě, že by tento systém byl řádně použit (buď zranění lehké, nebo dokonce vůbec žádné). Obžalovanému nelze přičíst zavinění na smrti poškozeného, byť tento poškozený zemřel následkem dopravní nehody, způsobené obžalovaným, avšak nikoliv výlučně následkem jednání obžalovaného, nýbrž převážně v důsledku porušení povinnosti ze strany poškozených být řádně během jízdy připoután bezpečnostním pásem a pokud jde o dítě, použít dětský zádržný systém přiměřený věku a hmotnosti dítěte.

6. Z odůvodnění rozsudku soud uvádí, které ve věci provedl důkazy mimo jiné i výslechy znalců [příjmení] [jméno] [příjmení] k podanému znaleckému posudku z oboru doprava – technická analýza dopravních nehod a znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], k podanému znaleckému posudku z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství, který podal společně se znalcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Výpovědi znalců jsou i podrobně obsaženy v odůvodnění tohoto rozsudku. Pokud ze strany vedlejšího účastníka na straně žalovaného [právnická osoba], bylo navrženo, aby soud ve věci k daným znaleckým posudkům vyslechl jmenované znalce, soud tyto důkazy neprovedl, jestliže znalci byli vyslechnuti již v trestní řízení, soud hodnotil jejich výslechy v souvislosti s dalším provedeným dokazováním, na základě provedeného dokazování ve věci rozhodl, kdy rozhodnutí soudu je pravomocné.

7. Ve věci sp. zn. [spisová značka] byl vypracován znalecký posudek [číslo] z oboru doprava – technická analýza dopravních nehod znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum]. Dle závěrů tohoto posudku ve věci dopravní nehody ze dne [datum rozhodnutí] na silnici [spisová značka] 128 v katastru [územní celek] ohledně technického posouzení nehodového děje znalec uzavřel, že po průjezdu [značka automobilu] zatáčkou rychlostí vyšší, než byla rychlost z technického hlediska přiměřená, trasování komunikace a adhézním poměrům se vozidlo stalo směrově nestabilním a v protisměru rychlostí 128 km/hod. naráželo v bočním smyku pravou přední částí do levé přední části [anonymizováno] jedoucího rychlostí 55 km/hod. Následně ve fázi výběhu vlivem excentricity střetu zarotoval [anonymizováno] přední částí proti směru hodinových ručiček do konečné polohy a [anonymizováno] bylo vrženo zpět a při rychlosti 18 km/hod. se dostalo do kontaktu s tělesem svodidla. Znalec dále uvedl, že provedl dne [datum] prohlídku vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka], mimo jiné provedl detailní prohlídku bezpečnostních pásů zadních sedadel (na pravém zadním sedadle dětská autosedačka) uvedeného vozidla a zjistil, že kromě bezpečnostních pásů řidiče, nevykazují ostatní bezpečností pásy, včetně pásů integrované dětské sedačky, umístněné na pravém sedadle vzadu, markanty zádržné činnosti. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděl, že jestliže nebyla posádka vzadu připoutána bezpečnostními pásy, byla při nárazu vržena dopředu na opěráky sedadel, kdy opěrky byly deformovány směrem dopředu. Dítě, které sedělo s největší pravděpodobností uprostřed, a držela ho zřejmě některá z žen, prolétl mezi opěráky předních sedadel a naráželo do výhledového skla do místa, které je graficky znázorněno ve znaleckém posudku. Pokud byla nárazová rychlost 55 km v hodině, takže člověk, který držel dítě v náručí, a dítě vážilo 10 kg, by musel udržet sílu zhruba 320 kg, aby nešlo dopředu, což je technicky nemožné. Pásy při zádržné činnosti vykazují markanty, které o této zádržné činnosti svědčí. Markanty po použití neměly všechny tři sedačky vzadu, které mají bezpečností pásy, neměla je ani dětská integrovaná sedačka. Pro dítě, které mělo zhruba 10 kg a mělo 10 měsíců, připadá v úvahu jedině skořepinová sedačka. Dítě do věku 1 roku a 13 kg může cestovat pouze ve skořepinové sedačce kategorie 0 nebo 0+.

8. Dle znaleckého posudku v oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství znalců [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] ze dne [datum], a to konkrétně závěru tohoto posudku vyplývá, že zranění [příjmení] [příjmení] [příjmení] byla způsobena tupým předmětem, který působil silou střední intenzity zejména na [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Náraz nepřipoutaného kojence na pevnou překážku, které mohlo být přední sklo v oblasti úchytu zpětného zrcátka (jak vyplývá z posudku znalce v oboru silniční dopravy) může vznik zjištěných poranění vysvětlit. Pokud by [příjmení] [příjmení] [příjmení] byl řádně připoután v integrované dětské sedačce na zadním sedadle, nemohlo by dojít k jeho katapultování vpřed, nárazu hlavy a hrudníku na pevnou překážku (čelní sklo) a vzniku smrtelného zranění. Pokud by poškozený [příjmení] [příjmení] [příjmení] byl řádně připoután v integrované dětské autosedačce na místě spolujezdce vzadu, s největší pravděpodobností by u něho nedošlo k poranění, které by bylo považováno ze soudně lékařského hlediska za těžké. Lze připustit, že by mohlo dojít k poranění lehkému, a to zejména při prudším pohybu hlavy vpřed při fixaci trupu zádržným systémem a tím ke vzniku podvrtnutí krční páteře, kdy takovéto poranění by bylo hodnoceno jako lehké s obvyklou délkou léčení kolem 2 týdnů.

9. Z rodného listu [příjmení] [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že ten se narodil dne [datum] v [anonymizováno], jako jeho rodiče jsou zapsáni žalobkyně ad a) a žalobce ad b).

10. Ze sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] znalce z oboru zdravotnictví ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla znalecky vyšetřena žalobkyně ad a) pro potřeba doplnění znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví v části hodnocení poškození [anonymizována dvě slova] jako následku dopravní nehody ze dne [datum]. Provedeným psychiatrickým vyšetřením byla zjištěna přítomnosti [anonymizována dvě slova], kvůli které nebylo možné objektivizovat trvalé následky po dopravní nehodě. Z provedeného klinického vyšetření se stupeň [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. V obraze onemocnění dominuje [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. Jedná se o závažnou [anonymizována dvě slova], která vyžaduje intenzivní [anonymizováno] a [anonymizováno] péči. V rámci vyšetření nebyly zjištěny žádné jiné skutečnosti, které by mohly vést k rozvoji [anonymizována dvě slova], než události spojené s dopravní nehodou ze dne [datum], zejména smrt jejího nezletilého dítěte.

11. Podle § 2951 odst. 2 o. z., nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

12. Podle § 2956 o. z., vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

13. Podle § 2959 o. z., při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

14. Soud má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalovaný svým jednáním způsobil dopravní nehodu dne [datum], kdy porušil důležitou povinnost uloženou mu zákonem, nerespektoval nejvyšší povolenou rychlost mimo obec stanovenou § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., která je stanovena nejvýše mimo obec 90 km/h, žalovaný rychlostí 128 km/hodinu projížděl pravotočivou nepřehlednou zatáčku, dále nepřizpůsobil rychlost trasování komunikace adhézním poměrům, porušil povinnost stanoveno v § 11 odst. 1 citovaného zákona, kdy o jízdě vpravo, případně při pravém okraji vozovky, dostal se tak do smyku a pravou přední částí osobního automobilu, které řídil, vrazil do přední části [značka automobilu], [registrační značka]. V důsledku dopravní nehody nezletilý [příjmení] [příjmení] [příjmení], [datum narození], který cestoval jako spolujedoucí na zadním sedadle vpravo, utrpěl těžká zranění, na jejichž následky dne [datum] zemřel. Nezletilý poškozený nebyl upoután do dětské sedačky odpovídající jeho věku 10 měsíců a váhy necelých 10 kg, tedy ve skořepinové autosedačce kategorie 0 nebo 0+. Nezletilý poškozený byl nepřipoutaný, jak zástupce žalobců v řízení uvedl, protože ten nespal, nechtěl v autosedačce sedět, žalobkyně ad a) jej v okamžiku dopravní nehody vyndala a držela jej na klíně. Dle závěrů znaleckého zkoumání pak příčinou úmrtí byl [anonymizována tři slova], kdy tato zranění nezletilý poškozený utrpěl tím, že při nárazu došlo k jeho katapultování vpřed a nárazu hlavy a hrudníku na pevnou překážku (čelní sklo). Dle znalců pokud by byl poškozený [příjmení] [příjmení] [příjmení] řádně připoután v integrované dětské sedačce na místě spolujezdce vzadu, s největší pravděpodobností by u něho nedošlo k poranění, které by se považovalo za těžké lze připustit, že došlo ke zranění lehkému. Ohledně tohoto skutkového děje, který byl zjištěn v trestní řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. [spisová značka] nebyly ze strany účastníků vzneseny jakékoliv námitky. Žalobci svou žalobou požadovali náhradu nemajetkové újmy v podobě peněžité náhrady vyvažující jejich utrpení za ztrátu syna, a to u žalobců ad a) a ad b), za ztrátu vnuka u žalobců ad c) a ad d) a o ztrátu synovce u žalobkyň ad e) a ad f). Žalobci vědomi si toho, že nezletilý poškozený nebyl v době okamžiku dopravní nehody připoután v dětské sedačce, požadovali náhradu újmy se zohledněním 30% spoluzavinění. Žalovaný prostřednictvím vedlejšího účastníka x [právnická osoba], naopak navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalovaný nezavinil smrt nezletilého dítěte a není tedy zodpovědný za nemajetkovou újmu, která žalobcům vznikla. Jednoznačně bylo v trestní řízení zjištěno, že pokud by byl nezletilý připoután v zádržném systému odpovídající jeho věku a hmotnosti, neutrpěl by žádná zranění. Soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010„ Bylo-li základní příčinou dopravní nehody porušení důležitých povinností ze strany žalovaného, který řídil osobní automobil ve stavu těžké opilosti, jel v noci nepovolenou a nepřiměřenou rychlostí a svým jednáním naplnil skutkovou podstatu dvou trestných činů, pak i s přihlédnutím k okolnostem zakládajícím výrazné spoluzavinění poškozeného na vzniku škody, který se účastnil jízdy s řidičem, o němž věděl, že požil alkoholické nápoje, nepřipoutal se bezpečnostním pásem, čímž přispěl ke vzniku závažnějších následků na svém zdraví, a pokračoval v jízdě přes předchozí rychlý a riskantní způsob jízdy, je nárok poškozeného na náhradu škody opodstatněný v rozsahu jedné poloviny.“ Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že„ Při úvaze o poměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jeho jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. [příjmení] úvaha o tom, na kolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného.“ Dále v odůvodnění Nejvyšší soud uvádí, že„ I když zásadní podcenění nebezpečnosti situace poškozeným a nepoužití bezpečnostních pásů se rovněž přímo a výměrnou měrou podílelo na tom, že došlo k jeho závažným poraněním, nelze přehlédnout, že rozhodující příčinou škody bylo zcela neodpovědné počínání řidiče vozu a bez jeho hrubého porušení právních povinností by ke škodnému následku nedošlo.“ 15. Příčinou vzniku škody bylo porušení důležitých povinností ze strany žalovaného. Shodné závěry jsou pak i uvedeny v dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu např. rozsudek ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4199/2013, dle kterého okolnost, že spolujezdec nebyl při jízdě motorovým vozidlem připoután bezpečnostními pásy, lze hodnotit jako důvod spoluzpůsobení si škody poškozeným, jestliže je doloženo, že právě nepřipoutání vedlo při havárii k úrazu či ke zhoršení jeho důsledku a v jakém rozsahu. Dle tohoto rozhodnutí„ z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že míra spoluzpůsobení si škody poškozeným spolujezdcem může dosáhnout až jedné poloviny, jestliže vědomě podstoupí jízdu s řidičem, o němž ví, že je pod vlivem alkoholu (srov. např. rozsudek NS z 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2451/2007, C 7833). Rozhodující příčinou vzniku škody ovšem stále zůstává nezodpovědné počínání řidiče vozidla, proto nepůjde o nadpoloviční rozsah ani v případě, kdy spolupřispění poškozeného bude značné, například tehdy, jestliže kromě zásadního podcenění situace s ohledem na vědomost o ovlivnění schopností řidiče alkoholem či jinými návykovými látkami k tomu přistoupí další okolnosti, jako například jeho vědomost, že řidič vozidla nemá řidičský oprávnění nebo že hrozí nezvládnutí řízení za špatných povětrnostních podmínek (srovnej např. rozsudek NS z 20. 12. 2011, sp. zn. 23 Cdo 4111/2011, v němž byla spoluúčast poškozeného vyjádřena poměrem 35 %, nebo rozsudek NS z 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/210, C 9409, v němž byla míra spoluzavinění shledána právě ve výši jedné poloviny, nebo rozsudek NS z 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3171/2013).“ Případně dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2919/2016, C 16997.

16. Soud souhlasí s námitkou žalobců v tom směru, že žalovaný byl ten, kdo primárně porušil zákonnou povinnost. Žalovaný si porušil povinnosti při řízení vozidla, které jsou stanoveny zákonem o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 Sb., tak jak je shora uvedeno. Základní příčinou vzniku újmy bylo tedy porušení důležitých zákonných povinností ze strany žalovaného, který řídil osobní automobil, kdy jak se podává v odůvodnění trestní rozsudku, do nepřehledné otáčky vjel rychlostí 128 km v hodině, kdy dle znalců rychlost která by byla technicky přiměřená poloměru zatáčky a zhoršených adhézním poměrům, by činila maximálně 65 km v hodině. Nelze tedy uzavřít jinak, než že rozhodující příčinou vzniku újmy bylo zcela neodpovědné počínání žalovaného jako řidiče vozu a bez jeho hrubého porušení právních povinností by ke škodnému následku nedošlo. Nicméně nelze na druhé straně přehlédnout to, že je zde jednoznačný závěr o tom, že k nejtragičtějšímu následku dopravní nehody v podobě úmrtí desetiměsíčního dítěte by nedošlo v případě, že toto by bylo připoutáno do dětské sedačky odpovídající jeho váhové kategorii a věku. Povinnost přepravovat ve vozidle dítě za použití dětské autosedačky je stanoveno v § 6 zákona č. 361/2000 Sb. Porušení této povinnosti pak nelze přičítat žalovanému jako řidiči protijedoucího vozidla. Pokud jde pak o hodnocení míry spoluzavinění, soud tuto míru v tomto konkrétním případě hodnotí výší 50 %, jestliže shledává, že porušení povinnosti použít dětskou autosedačku při přepravě dětí je zásadně shodná s porušením dalších povinností stanovených zákonem č. 361/2000 Sb. Ostatně i je soudem opakováno, že pokud by nedošlo k porušení právě této povinnosti použít dětskou autosedačku při přepravě dítěte, nedošlo by ke vzniku tak závažných zranění, které vedly k úmrtí nezletilého poškozeného.

17. Dle citovaného ustanovení § 2959 o. z., žalobci jako osoby blízké mají právo požadovat zadostiučinění v podobě peněžité náhrady za narušení sociálního vztahu. Sociální vztahy mezi manželi, rodiči a dětmi, mezi sourozenci či jinými blízkými osobami jsou jedněmi z nejsilnějších mezilidských vztahů. Jsou charakteristické svojí velmi úzkou vazbou a intenzivními citovými pouty. Zásah do fyzické integrity blízkého člověka nebo dokonce je ztráta může u jemu blízkých osob vyvolat srovnatelný, ne-li těžší duševní otřes než vlastní fyzická újma na zdraví. Právě za tuto újmu náleží blízkým osobám zadostiučinění v penězích.“ Ustanovení § 2959 o. z., je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, to je právní normou, která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy s předem neomezeného okruhu okolností. Při určení výše náhrady za duševní útrapy spojené s usmrcením osoby blízké je třeba zohlednit okolnosti jak na straně pozůstalého, tak i na straně škůdce. Na straně pozůstalého je významná zejména intenzita jeho vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční závislost na zemřelém a případná jiná satisfakce (jako např. omluva, správní postih škůdce či jeho trestní odsouzení), která obvykle není sama o sobě dostačující, její poskytnutí však může mít vliv na snížení peněžitého zadostiučinění. Zohlednit lze rovněž, byl-li pozůstalý očitým svědkem škodní události, byl-li s jejími následky bezprostředně konfrontován či jakým způsobem se o nich dozvěděl. Kritéria odvozená od osoby škůdce jsou především jeho postoj ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce, které jsou významné pouze z hlediska toho, aby výše náhrady pro něj nepředstavovala likvidační důsledek“ (rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. j. 25 Cdo 4518/2018-702 ze dne 16. 10. 2019), shodně také rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 894/2018 ze dne 9. 9. 2018. V těchto rozhodnutích Nejvyšší soud uzavřel, že základní částku náhrady modifikovatelnou (zpravidla již jen v řádu desítek procent) s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek, lze považovat v případě nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. Z údajů zveřejněných [anonymizováno 5 slov] [rok] bylo zjištěno, že průměrná mzda činila 27 589 Kč, základní částka náhrady představovala 551 780 Kč, soud tedy uvažuje o částce 600 000 Kč náhrady, ostatně tak jak bylo i uvedeno ze strany žalobců. Pokud jde o nárok žalobkyně ad a) tedy matky zesnulého poškozeného, matky nezletilého [příjmení] [příjmení] [příjmení], který na následky zranění způsobené při dopravní nehodě dne [datum] následně dne [datum] zemřel. Soud hodnotí právě vztah matky k dítěti takto útlého věku jako velmi intenzivní, nezletilý byl jediným dítětem žalobkyně ad a), soud nijak nepochybuje o tom, že se v případě žalobkyni ad a) jedná o mimořádnou emocionální újmu, že své dítě nadevše milovala a ztráta syna podstatným způsobem zasáhla do jejího života. Soud s ohledem na to, že ze žalobců právě vztah matky k desetiměsíčnímu dítěti je nejintenzivnější, pro žalobkyni ad a) je ztráta nejbolestnější. Soud zvýšil uvažovanou částku na dvojnásobek, tedy 1 200 000 Kč. Soud, jak je shora uvedeno, dospěl k závěru, že žalovanému lze přičíst pouze 50 % uvažované částky s ohledem na spoluzavinění, bylo tedy rozhodnuto, že žalobkyni ad a) se za ztrátu syna přiznává částka 600 000 Kč. Jestliže žalobkyně ad a) požadovala zaplacení částky 800 000 Kč, co do částky 200 000 Kč byl návrh vůči ní zamítnut. Pokud jde o žalobce ad b) tedy otce zesnulého dítěte, soudu opět v jeho případě uvažoval o silné vazbě mezi rodičem a dítětem. Soud nesouhlasí s námitkou vedlejšího účastníka na straně žalovaného v řízení v tom směru, že otec s dítětem nežil ve společné domácnosti, jestliže je uváděna jeho adresa v [země]. Soud se domnívá, že na vztahu mezi rodičem a dítětem, láskou rodiče k dítěti nemění nic na tom, jestli tito bydlí ve společné domácnosti, vidí se každý den. Ztráta dítěte pro žalobce ad b) je jistě závažnou psychickou újmou ze ztráty osoby blízké, a to konkrétně dítěte. Nicméně soud již neuvažoval o zvýšení základní částky 600 000 Kč tak jako u matky, která o nezletilého ve věku 10 měsíců každodenně pečovala, vztah mezi matkou a dítětem takto útlého věku je jistě intenzivnější. Žalobci ad b) pak bylo z částky 600 000 Kč opět přiznáno 50 % s odkazem na shora uvedené odůvodnění, tedy 300 000 Kč. Žalobce ad b) požadoval zaplacení částky 500 000 Kč, žaloba byla v této části zamítnuta co do částky 200 000 Kč. Pokud jde o prarodiče nezletilého [příjmení] [příjmení] [příjmení], tedy žalobkyni ad c) a žalobce ad d), soud souhlasí s jejich tvrzením, že ztráta vnuka pro ně jistě znamená citelný zásah do rodinného života, o životní neštěstí, kdy i jak bylo tvrzeno, rodina žila společně, s vnukem byli v každodenním kontaktu. Soud u prarodičů uvažoval s částkou 400 000 Kč, každému z nich tedy přiznal 50 %, to je 200 000 Kč. Žalobci ad c) a ad d) požadovali každý zaplacení částky 400 000 Kč, jejich návrh byl co do částky 200 000 Kč vůči každému z nich zamítnut. Osobami blízkými jsou jistě i sourozenci rodičů, v tomto případě žalobkyně ad e) a žalobkyně ad f) jako sestry matky nezletilého dítěte, pro které je ztráta synovce citovou újmou, také i pro ně situace představovala určitou duševní útrapu. Se synovcem také žily ve společné domácnosti, měly k němu blízký vztah. V jejich případě pak soud uvažoval o částce 200 000 Kč při zohlednění 50 % pak každé ze žalobkyň ad e) a ad f) byla přiznána částka 100 000 Kč. Vůči nim také byla žaloba zamítnuta co do částky 200 000 Kč.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř., dle kterého soud přiznal žalobcům právo na náhradu nákladů tohoto řízení, byť ve věci neměli plný úspěch, jestliže rozhodnutí záviselo na úvaze soudu. Žalobci byli zastoupeni advokátem. Každý ze žalobců má tedy právo na náhradu mimosmluvní odměny advokáta žalobců a náhrady hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby advokáta žalobců je pak nutno ponížit o 20 %, neboť advokát žalobců prováděl společné úkony (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu). Zástupce žalobců provedl celkem 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, první poradu s klientem, podání žaloby a účast při jednání soudu dne 24. 11. 2020) a dále půl úkonu za účast při jednání dne 2. 12. 2020, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí. U žalobkyně ad a) tarifní hodnoty 600 000 Kč činí odměna za jeden úkon 10 700 Kč sníženo o 20 %, to je 8 560 Kč. U žalobce ad b) z tarifní hodnoty 300 000 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby 9 500 Kč sníženo o 20 %, to je 7 600 Kč. U žalobců ad c) a ad d) z tarifní hodnoty 200 000 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby 9 100 Kč sníženo o 20 %, to je 7 280 Kč. A u žalobkyň ad e) a ad f) z tarifní hodnoty 100 000 Kč činí odměna za jeden úkon právní služby 5 100 Kč, sníženo 20 %, to je 4 080 Kč pro každou z těchto žalobkyň. Ke každému společnému úkonu náleží advokátovi žalobců náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč, to je celkem za 4,5 úkonu právní služby 1 350 Kč, což u každého ze žalobců představuje poměrnou část ve výši 225 Kč Náklady žalobkyně ad a) tedy představují odměnu za 4,5 úkonu právní služby po 8 560 Kč, to je 38 520 Kč, k tomu 225 Kč na náhradě hotových výdajů, to je 38 745 Kč zvýšeno o 21% DPH ve výši 8 136,45 Kč činí celkem 46 881,45 Kč Náklady řízení u žalobce ad b) jsou stanoveny celkem v částce 41 654,25 Kč (to je odměna za 4,5 úkonu právní služby po 7 600 Kč, to je 34 200 Kč, k tomu 225 Kč na náhradě hotových výdajů, to je 34 425 Kč. S 21% DPH ve výši 7 229,25 Kč, tedy náklady činí 41 654,25 Kč). Náklady žalobkyně ad c) a žalobce ad d) pak pro každého z nich představují částku 39 911,85 Kč (odměna za 4,5 úkonu právní služby po 7 280 Kč činí 32 760 Kč, spolu s odměnou na náhradě hotových výdajů 225 Kč činí 32 985 Kč, k tomu 21% DPH ve výši 6 926,85 Kč představuje částku 39 911,85 Kč). U žalobkyň ad e) a ad f) byly náklady řízení pro každou z nich vyčísleny v částce 22 487,85 Kč (odměna za 4,5 úkonu právní služby po 4 080 Kč činí 18 360 Kč, s částkou 225 Kč na náhradě hotových výdajů činí 18 585 Kč plus 21% DPH ve výši 3 902,85 Kč je celkem 22 487,85 Kč).

19. Žalobci byli osvobozeni od placení soudního poplatku ze žaloby podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle § 2 odst. 3 tohoto zákona je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobě bylo vyhověno celkem co do částky 1 500 000 Kč, podle položky 3 písm. b) sazebníku soudních poplatků pak poplatek z této částky představuje 15 000 Kč. Žalovanému bylo tedy uloženo, aby tuto částku zaplatil na účet Okresního soudu v Prachaticích.