8 C 30/2026

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Miladou Trůblovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 766,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky 29 766,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 583,25 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 021,25 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně návrhem došlým soudu dne 12. 3. 2026 se domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 766,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 583,25 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 27 021,25 Kč od 14. 12. 2025 do zaplacení s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru IP č. hodnota, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný své povinnosti porušil, když ničeho neuhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů, a protože žalovaný neuhradil svůj dluh, žalobkyně přistoupila k odstoupení od smlouvy. V souladu s části 5 odst. 8 smlouvy je odstoupení doručeno nejpozději uplynutím deseti kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni 13. 12. 2025. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny 27 021,25 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 745 Kč a smluvního úroku z jistiny 2 583,25 Kč. Dále požaduje zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny od 14. 12. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného ke dni uzavření smlouvy činil 37 000 Kč, splátka úvěru dle smlouvy činila toliko 7,29 %. Žalobkyně tedy měla za to, že žalovaný byl schopen úvěr splatit. Žalovanému byla zaslána dne 18. 2. 2026 předžalobní výzva k úhradě dluhu.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila tvrzení a důkazy ohledně splnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně ve svém vyjádření obsáhle odkázala na judikaturu soudů s tím, že trvá na podané žalobě v plném rozsahu, jestliže má za to, že proces posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jak je uveden v protokolu vypovídá popsané obsáhlé judikatuře a literatuře. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, která byla žalobkyní k vyjádření přiložena pak bylo soudem zjištěno, že žalobkyně ověřila dle občanského průkazu totožnost žalovaného, ve zprávě je uvedeno, že s negativním výsledkem bylo nahlédnuto do registru SOLUS a do insolvenčního rejstříku a dále rejstříku CRIF. Čistý hlavní příjem žalovaného činil 37 000 Kč za měsíc. Žalovaný má náklady na bydlení 6 000 Kč na nájemném, splácí úvěry, kdy splátky úvěrů činí 11 000 Kč za měsíc. Tyto údaje byly ověřeny z výpisu z bankovního účtu. Dle žalobkyně tedy rozdíl mezi příjmem 37 000 Kč a náklady na bydlení a splátky úvěru ve výši celkem 17 000 Kč, představují rozdíl ve výši 20 000 Kč, úvěrová splátka je sjednána ve výši 2 699 Kč měsíčně. Klient byl tedy ke dni žádosti o úvěr shledán úvěruschopným. V době podání žádosti o úvěr nebyl žalovaný dlužníkem, neměl žádné splátky po splatnosti, byl tedy v dobré finanční kondici, jelikož měl dostatek peněžních prostředků na splácení úvěru i své mandatorní a běžné výdaje. Dále žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalovaného za období od 14. 6. 2018 do 11. 7. 2018, ze kterého bylo zjištěno, že v tomto období bylo žalovanému vyplaceno dne 15. 6. 2018 od právnická osoba 730 Kč, dne 19. 6. 2018 od firmy právnická osoba, 8 500 Kč, dne 19. 6. 2018 od právnická osoba 400 Kč, dne 11. 7. 2018 od právnická osoba 5 000 Kč. Celkem bylo tedy žalovanému za období 14. 6. 2018 – 13. 7. 2018 vyplaceno 35 630 Kč. Pokud se ve výpisu objevuje příjmová položka ve výši 42 490 Kč, k této se žalovaný vyjádřil tak, že se jednalo o příjem jeho přítelkyně. Z výpisu se se dále podává, že žalovaný má u právnická osoba úvěr, jehož zůstatek ke dni 13. 7. 2018 činil 89 414,49 Kč s tím, že nejsou u tohoto úvěru splátky po splatnosti. Zbývající počet řádných splátek je 37.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že smlouvu špatně pochopil, jestliže si bral úvěr na křovinořez, který měl splácet v deseti splátkách po 2 699 Kč. Následně dostal sms zprávu, že může čerpat finanční prostředky, tyto on tedy čerpal. Následně nějaké splátky zaplatil, ale podle něho dlužná částka neodpovídá, kdy úvěr se nijak nesnižoval. Rozhodnutí ponechal na soudu. Žalovaný uvedl, že v době uzavření smlouvy o úvěru pracoval v název jako OSVČ, dále vykonával práce pro firmu právnická osoba. V době uzavření smlouvy byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Měl ještě další úvěr u právnická osoba ve výši 100 000 Kč nebo 150 000 Kč.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru IP platba č. hodnota bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalobkyně a žalovaný dne datum. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, kdy výše spotřebitelského úvěru byla sjednána do výše 30 000 Kč. Trvání spotřebitelského úvěru bylo sjednáno na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal hradit měsíční splátky při prvním účelovém čerpání úvěru ve výši 2 699 Kč, kdy celkový počet při prvním účelovém čerpání činil deset splátek. Při dalším neúčelovém čerpání pak činila splátka čerpání od 20 000 Kč výše 4 % z čerpaného úvěru včetně příslušenství. První čerpání bylo ve výši 26 990 Kč na nákup zboží Husqvarna 555 RXT – benzinový křovinořez za cenu zboží 26 990 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 26,49 % ročně.

5. Smlouva o úvěru byla uzavřena účastníky za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Z citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost žalobkyně coby poskytovatele s odbornou péči posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, dále i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Účelem zkoumání úvěruschopnosti je to, aby bylo zabráněno poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků, že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je tedy nutno, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a sám aktivně zjišťoval, zda spotřebitel řádně své závazky plní.

10. Soud má za to, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala dostatečně pečlivě. Z předloženého výpisu z účtu za období od 14. 6. 2018 – 13. 7. 2018 sice vyplývají příjmy žalovaného v celkové výši 35 630 Kč, avšak lze důvodně dovozovat, že se jedná o příjmy za dva různé měsíce, a to měsíce červen a červenec, kdy skutečný měsíční příjem žalovaného tak mohl činit přibližně polovinu této částky. Současně bylo zjištěno, že žalovaný měl splátky dalších závazků ve výši 11 000 Kč měsíčně a náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti nikterak nezohlednila další běžné životní náklady žalovaného, neprověřila jeho příjmy za delší časové období a ani dostatečně neověřila rozsah jeho stávajících závazků a celkovou finanční situaci. Soud zejména zdůrazňuje, že žalobkyně vycházela pouze z krátkého časového úseku, jak soud shora uvádí, ve výpisu z účtu je uvedena platba za měsíc červen a dále je zde uvedena platba za měsíc červenec, dle soudu se jedná o příjmy za dva různé měsíce, nelze tedy uvažovat o příjmu žalovaného v tvrzené výši. Dle soudu žalobkyně neověřila dlouhodobou stabilitu příjmů, reálnou schopnost žalovaného uhradit veškeré ostatní závazky, nikterak nepožadovala doložit náklady na bydlení, případné další životní náklady žalovaného. Jestliže žalovaný měl již v době uzavření úvěru další závazky, kdy uvádí měsíční splátky ve výši 11 000 Kč, dle soudu se žalobkyně měla tímto podrobněji zabývat. Soud tedy na základě shora uvedeného uzavírá, že žalobkyně řádně nedostála své povinnosti stanovené v § 86 citovaného zákona a při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nepostupovala s odbornou péčí. Důsledkem takového postupu je to, že předmětná smlouva odporuje citovaným ustanovením § 86 a je dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. 11. „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěru) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru včas. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné prodlení z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. … Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (nýbrž od možností dlužníka) spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021.

12. Jestliže soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, má žalobkyně právo toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez jakýchkoliv dalších smluvených úroků a poplatků. K výzvě soudu žalobkyně žalobu doplnila tak, že žalovanému byla na revolvingovém úvěru poskytnuta celkem částka 82 337 Kč (první účelové čerpání bylo ve výši 24 291 Kč na účet společnosti právnická osoba, dále žalovaný čerpal neúčelovou částku úvěru ve výši 58 046 Kč na účet, který žalovaný označil ve smlouvě). Žalovaný na úvěru uhradil celkem částku 102 708,10 Kč. Žalovaný učinil tato tvrzení nespornými. Jestliže žalovanému byla poskytnuta částka 82 337 Kč, žalovaný uhradil částku 102 708,10 Kč, soud shledal žalobu žalobkyně jako nedůvodnou a tuto v celém rozsahu zamítl.

13. Ve věci zcela úspěšnému žalovanému by náleželo právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný na nákladech řízení ničeho neúčtoval, bylo proto rozhodnuto tak, že právo na jejich náhradu se mu nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prachaticích.