8 C 91/2019

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Miladou Trůblovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem (adresa) zastoupená advokátem (údaje o zástupci) se sídlem (adresa) proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem (adresa) zastoupený advokátkou (údaje o zástupci) se sídlem (adresa) o vyklizení

I. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat nemovité věci, a to dům (adresa), jenž je součástí pozemku parcelní číslo (číslo), a tuto stavební parcelu, vše v obci a (katastrální území), zapsaných u (stát. instituce) na listu vlastnictví č. (rok), které jsou ve vlastnictví žalobkyně, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 28 573,22 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně žalobou ze dne 1. 11. 2019 navrhla, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a vyklizený odevzdat žalobkyni dům (adresa), jenž je součástí stavební parcely (číslo), to vše v (katastrální území). Žalobu odůvodnila tím, že stavební parcela (číslo) – zastavěná plocha a nádvoří v obci a (katastrální území), jehož součástí je stavba (adresa) (objekt k bydlení) je ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Vlastnické právo je zapsáno v katastru nemovitostí u (stát. instituce) na listu vlastnictví č. (rok). Žalobkyně přenechala dům žalovanému do nájmu na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 1. 1. 2008 na dobu neurčitou. Nájemné bylo sjednáno na základě nájemní smlouvy ve výši 1 000 Kč měsíčně s pravidelnou každoroční valorizací. Splatnost nájemného byla stanovena měsíčně vždy nejpozději do 15. dne následujícího měsíce. Žalovaný si neplnil povinnost hradit měsíční nájemné, a to ani přes opakované výzvy žalobkyně. Žalovanému na nájemném vznikl dluh, který ke dni 4. 7. 2019 bez zohlednění valorizace činil 136 000 Kč. Na základě této skutečnosti žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému zaslala dne 4. 7. 2019 výzvu k odstranění závadného stavu, to je výzvu k úhradě dlužného nájemného, které se žalovaným opakovaně řešila již v minulosti. Protože se v případě žalobkyně a žalovaného jedná o bývalé manžele, měla žalobkyně se žalovaným doposud shovívavost. Ve výzvě žalobkyně žalovaného upozornila na skutečnost, že pokud nedojde k úhradě dlužné částky, bude mu nájemní smlouva vypovězena dle ustanovení § 2291 odst. 1 o. z. bez výpovědní doby, tedy z důvodu zvlášť závažného porušení povinností nájemce. Výzvu si žalovaný nevyzvedl, což však s ohledem na skutečnost, že se mu dostala prokazatelně do sféry, nemá žádný vliv na další kroky učiněné ze strany žalobkyně. Protože k odstranění závadného stavu ze strany žalovaného nedošlo, nezbylo žalobkyni, nežli nájem domu vypovědět, a to bez výpovědní doby. Výpověď adresoval žalovanému právní zástupce žalobkyně dne 6. 8. 2019, výpověď byla žalovanému doručena 12. 8. 2019, tedy k tomuto dni skončil žalovanému nájem domu. V rámci výpovědi žalobkyně vyzvala žalovaného k bezodkladnému odevzdání domu ve lhůtě 1 měsíce ode dne skončení nájmu. Žalovaný však dům nevyklidil a užívá jej i nadále. Dne 12. 9. 2019 byla prostřednictvím právního zástupce žalobkyně žalovanému zaslána výzva k vyklizení domu ve lhůtě do 23. 9. 2019. Výzvu si žalovaný opět nevyzvednul.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Dle něho je podstatné, aby se soud zabýval tím, že výkon práva žalobkyně na vyklizení nemovité věci žalovaným je v rozporu s dobrými mravy. Existuje řada rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se týkají rozporu s dobrými mravy, byť dle dřívějšího zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, lze je ale stejně aplikovat i na současný zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Smyslem ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. je zamezit takovému výkonu práva, který sice odpovídá zákonu, avšak odporuje dobrým mravům, které lze definovat jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence a jsou sdíleny rozhodující části společnosti a mají povahu norem základních (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 3 Cdo 69/96). Není vyloučeno, že výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana. Na druhé straně však fungování systému psaného práva je založeno zejména na dodržování pravidel vyplývajících z právních předpisů a korektiv dobrých mravů nesmí být na újmu principu právní jistoto a nesmí nepřiměřeně oslabovat subjektivní práva účastníků vyplývající z právních norem. Postup soudu podle § 3 odst. 1 obč. zák. má proto místo jen ve výjimečných situacích. Za takovou lze považovat takzvaný šikanózní výkon práva. Dle žalovaného je nepochybné, že ze strany žalobkyně jde právě o šikanózní výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit žalovaného a jeho dvě nezletilé děti s cílem je vystěhovat z domu (adresa) v ulici (ulice) v (obec), a to bez bytové náhrady bez ohledu na to, o co se klient ve prospěch žalobkyně zasloužil. Žalovaný předmětný dům postavil svépomocí, sám si na jeho výstavbu vydělal peníze, žalobkyně se na jeho stavbě ničím nepodílela a nebýt toho, že se žalovaný dostal do finanční tísně a tím pádem mu vznikly nemalé dluhy v jeho podnikání (když se zabýval především prací v lese a těžbou dřeva) nikdy by nesouhlasil s tím, aby se žalobkyní uzavřel dohodu o vypořádání společného jmění manželů dne 30. 10. 2007, na jejímž základě se předmětný dům s dalšími pozemky o stavební parcelu (číslo), parcelu (číslo), spoluvlastnický podíl na parcele (číslo) v (katastrální území) staly výlučným vlastnictvím žalobkyně, aniž by žalobkyně zaplatila žalovanému adekvátní částku na vyrovnání jejich vypořádacích podílů, když žalovanému připadlo jen 8 movitých věcí z domu, které byly o naprosto nesrovnatelně nižší hodnotě než nemovité věci, které připadnuly žalobkyni. Žalovaný tehdy uzavřel písemnou dohodu se žalobkyní v tom smyslu, že předmětný dům s pozemky budou v době, kdy jejich společná dcera (jméno) (příjmení) nabyde 18 let, převedeny právě na tuto dceru a ta žalovanému a jeho dvěma dětem z druhého vztahu (jméno) (příjmení), narozené (datum), a (jméno) (příjmení), narozenému (datum), současně zřídí věcné břemeno doživotního bezplatného užívání předmětného domu a pozemku. Na základě této dohody a dohody o vypořádání společného jmění manželů je zřejmé, že žalovaný, ač mohl, nestál o spravedlivé finanční vyrovnání se žalobkyní z titulu vypořádání společného jmění manželů, nýbrž mu šlo pouze o to, aby nemovitosti připadly dceři (jméno) (příjmení) a on měl se svými malými dětmi kde bydlet. Žalovaný věřil, že žalobkyně a jeho dcera (jméno) dostojí svým závazkům, žalobkyně daruje nemovité věci dceři a ta jemu a jeho dvěma malým dětem zřídí věcné břemeno bezplatného doživotního užívání nemovitostí. Žalovaný se o nemovité věci řádně staral, udržoval je, na rozdíl od žalobkyně, která se o ně nikdy nezajímala, neprováděla žádné údržby či opravy nutné či účelné, nenavštěvovala je a nyní, když je dům i pozemek v naprosto perfektním stavu, domáhá se vyklizení domu. Žalovaný se tedy domnívá, že žalobkyně jej zneužila k tomu, aby o předmětný dům s pozemky pečoval a zhodnocoval je z vlastních zdrojů, a když je vše hotové, žalovaného v domě nepotřebuje. Žalovaný provedl na své náklady 2x fasádu na domě, což jej stálo 2x 25 000 Kč, postavil pergolu na zahradě za 60 000 Kč, postavil kolnu na dříví za cca 20 000 Kč, provedl na zahradě značné terénní úpravy, neboť zde byl nerovný terén ve svahu a osázel keře za dohromady 50 000 Kč, zaplatil do sklepa nový kotel na tuhá paliva za 20 000 Kč a nové tepelné čerpadlo za 100 000 Kč. Do domu zaplatil nový kotel na pevná paliva za 81 085 Kč, do garáže pořídil regály za 10 000 Kč. Toto jsou vše položky, které měla platit žalobkyně jako majitelka nemovitých věcí, což neučinila. Žalovaný vyplatil za žalobkyni celý úvěr, který si vzala od (právnická osoba) a nechala zastavit předmětné nemovité věci, což stálo okolo 3 000 000 Kč. Učinil to proto, aby nemovité věci byly bez dluhů a banka je nezpeněžila z důvodu neplacení hypotéčního úvěru ze strany žalobkyně. Dle odhadu soudního znalce ze dne 20. 9. 2012 byly nemovité věci odhadnuty na obvyklou cenu 3 800 000 Kč. Od té doby se jejich obvyklá cena zvýšila nejen v důsledku situace na trhu, ale i zásluhou žalovaného, který je soustavně udržuje v dobrém stavu a vylepšuje je. Pokud jde o placení nájemného, mezi žalobkyní a žalovaným byla ústní dohoda z roku 2012 o tom, že nájemné má žalovaný poukazovat dceři (jméno) (příjmení), a proto žalovaný poukazovat nájemné dceři (jméno) pokladními složenkami prostřednictvím (právnická osoba) Není pravdou, že by tedy žalovaný neplatil žádné nájemné. Klient žije sám pouze se dvěma nezletilými dětmi (jméno) (příjmení), narozenou (datum), a (jméno) (příjmení), narozeným (datum), které mu byly svěřeny rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích č. j. 23 P 182/2016-48 ze dne 20. 11. 2017, jejich matce byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 500 Kč a 600 Kč měsíčně. Matka nezletilých výživné neplatí, od října 2019 se nacházela ve vazbě v (obec), poté byla odsouzena ke 3 letům odnětí svobody nepodmíněně. Žalovaný pracuje brigádně, s ohledem na svůj věk a zdravotní potíže si práci v regionu shání těžce, je veden jako uchazeč o zaměstnání od 2. 12. 2020, nepobírá žádnou podporu. Od ledna 2021 mu byl přiznán příspěvek na živobytí 6 392 Kč měsíčně. Žalovaný je plně odkázán na finanční výpomoc své matky, nemá žádné úspory.

3. Žalovaný své vyjádření doplnil tak, že nemovité věci užíval na základě dohody o výkonu některých práv, kterou účastníci uzavřeli 29. 10. 2007. Na základě této dohody mu svědčilo bezplatné doživotní právo bydlení, a to zcela bez omezení. V této dohodě bylo také ujednáno, že žalovaný není povinen nemovitosti vyklidit a žalovaná se zavázala strpět bezplatné užívání nemovitosti žalovaným. Tato dohoda byla uzavírána ve stejnou dobu jako dohoda o vypořádání společného jmění účastníků, jestliže žalovaný na základě dohody o vypořádání společného jmění nenabyl ničeho, ač předmětem vypořádání byly nemovitosti v hodnotě řádech milionů korun. Protože v dohodě nebylo žádné adekvátní finanční protiplnění, z tohoto důvodu byla uzavřena dohoda o výkonu některých práv. Žalovaný byl tedy v dobré víře, že dohoda platí a že má zajištěno doživotní bydlení. Proto se také o nemovitosti staral a udržoval je. Dohoda o vypořádání společného jmění byla uzavírána v době, kdy žalovaný měl nemalé dluhy, byly již vedeny exekuce. Je tedy otázkou, zda takové smlouvy jsou vůbec platné, zda se jednalo o skutečný projev vůle. Stejně tak byla uzavírána i nájemní smlouva dne 1. 1. 2008, která dle žalovaného byla uzavírána s opatrnosti tak, aby nedocházelo k exekucím a zabavování majetku na (anonymizováno). Otázkou, zda bylo skutečně projevem vůle účastníků uzavřít nájemní smlouvu. Proto tomu svědčí i to, že ve smlouvě bylo pouze symbolické nájemné. Pokud by vůle účastníka bylo uzavřít pravou nájemní smlouvu, bylo by sjednáno tržní nájemné. Dle žalovaného je důležité hodnotit, jakým způsobem se žalovaný přičinil o správu, údržbu a zhodnocení věci, jaké provedl investice a je nerozhodné, zda to bylo se souhlasem či bez souhlasu žalobkyně. Zhodnocení není pouze v řádech deseti či sta tisíce korun, ale řádově až milion korun, kdy hodnota nemovitosti se až zdvojnásobila.

4. Žalobkyně nesouhlasila s tvrzením žalovaného, že jednání učiněná z její strany jsou v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně se pouze domáhá svých právními předpisy daných práv. Nemovité věci nabyla na základě dohody o vypořádání společného jmění ze dne 29. 10. 2007. Jedinou nájemní smlouvou uzavřenou mezi ní a žalovaným ve vztahu k nemovitostem je nájemní smlouva ze dne 1. 1. 2008, žalobkyně žalovanému navrhovala uzavřít jinou nájemní smlouvu, a to mimo jiné i s ohledem na to, že výše nájemného byla neúměrně nízká, toto však žalovaný proškrtal a nepodepsal. Žalobkyně nikdy neudělila žalovanému jakýkoliv souhlas s úpravami nemovitosti. Žalobkyně připouští, že bylo o možnosti převést nemovité věci na dceru (jméno) hovořeno, avšak s ohledem na způsob života žalovaného, kdy ten zadlužil fakticky celou rodinu, později převedl na starší dceru (jméno) nemovitost, na které vázlo zástavní právo a zajišťovalo dluhy žalovaného a dcera (jméno) byla následně při dalším převodu nemovitosti nucena tento dluh za žalovaného uhradit, by nebyl převod nemovitosti na dceru (jméno) spravedlivě požadovatelný, nehledě na to, že tato o převod vlastnického práva k nemovitostem neměla zájem. Dle žalobkyně je důležité to, žalovaný nehradil nájemné řádně a včas, žalobkyně vypověděla nájem výpovědí ze dne 6. 8. 2019, která obsahovala příslušným právním předpisem stanovené náležitosti, mimo jiné poučení o možnosti podat proti této výpovědi námitky a domáhat se určení její neplatnosti u příslušného soudu, výpověď byla žalovanému doručena dne 12. 8. 2019, žalovaný na výpověď z nájmu nijak nereflektoval, nenamítal její neplatnost či neoprávněnost. Nájem nemovitostí žalovaného skončil ke dni doručení výpovědi, tedy ke dni 12. 8. 2019 a žalovaný i přes skutečnost, že byl k vyklizení vyzván, užívá nemovitosti bez právního důvodu nadále.

5. Mezi účastníky nebylo sporným to, že žalobkyně je vlastnicí stavební parcely (číslo) jejíž součástí je budova s číslem popisným (číslo) v (část obce), objekt k bydlení v katastrálním území a obci (obec), vlastnické právo je zapsáno na listu vlastnictví č. (rok) v katastru nemovitostí vedeném (stát. instituce).

6. Dne 1. 1. 2008 žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaný jako nájemce uzavřeli smlouvu o nájmu rodinného domu. Předmětem nájmu jsou nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, a to budova (adresa) (bydlení) postavené na stavební parcele (číslo) v katastrálním území a obci (obec) zapsané v katastru nemovitostí u (stát. instituce) na listu vlastnictví č. (rok). Pronajímatelka nechala nájemci k používání celý rodinný dům. Nájem byl sjednán na dobu neurčitou počínaje dnem uzavření smlouvy, tedy dnem 1. 1. 2008. Dle článku 4 smlouvy„ Nájemné a platební podmínky pro jeho vypořádání“ je mezi účastníky sjednáno smluvní nájemné ve výši 1 000 Kč měsíčně s tím, že výše nájemného bude každoročně vždy k 1. 7. kalendářního roku valorizováno o průměrný měsíční růst úhrnného indexu cen stavebních prací v předchozím roce, který je zveřejňován Českým statistickým úřadem. Nájemné je splatné pozadu za každý příslušný kalendářní měsíc, nejpozději vždy do 15. dne následujícího kalendářního měsíce, a to v hotovosti k rukám pronajímatelky. Nedílnou součástí smlouvy je„ Předávací protokol k nájemní smlouvě“.

7. Dopisem ze dne 4. 7. 2019 žalobkyně vyzývá žalovaného k odstranění závadného stavu, vyzývá jej k zaplacení částky 136 000 Kč na dlužném nájemném bez zohlednění inflační doložky, kdy tato částka představuje dlužné nájemné za měsíce leden 2008 – duben 2019. Žalovaný je vyzván k zaplacení a odstranění závadného stavu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Výzva je dávána ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 3 občanského zákoníku, kdy žalovaný je současně upozorněn, že pokud ve stanoveném termínu svou povinnost uhradit dlužné nájemné nesplní, bude mu nájem domu vypovězen bez výpovědní doby v souladu s ustanovením § 2291 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jestliže si porušuje své povinnosti vyplývající z nájemního vztahu zvlášť závažným způsobem, a to dle ustanovení § 2291 odst. 2 o. z., kdy dluží pronajímatelce nájemné za více než 3 měsíce. Výzva byla dle dodejky zaslána žalovanému doporučeně prostřednictvím (právnická osoba) na adresu (adresa). Dle sdělení pošty zásilka byla uložena dne 8. 7. 2019, v úložní lhůtě do 23. 7. 2020 nebyla vyzvednuta, byla tedy vrácena žalobkyni zpět 25. 7. 2019.

8. Dopisem ze dne 6. 8. 2019 žalobkyně vypovídá žalovanému nájem rodinného domu (adresa) v katastrálním území a obci (obec), jež je součástí pozemku parcelní (číslo) – zastavěná plocha a nádvoří v (katastrální území) zapsané na listu vlastnictví č. (rok) u (stát. instituce). Ve výpovědi je uvedeno, že žalovaný užívá jako nájemce uvedený dům na základě smlouvy ze dne 1. 1. 2008 s tím, že výše nájemného byla stanovena 1 000 Kč měsíčně s každoroční valorizací, nájemné bylo splatné vždy do 15. dne následujícího kalendářního měsíce v hotovosti k rukám pronajímatelky. Výpověď je dávána z důvodu podle § 2291 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jestliže nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, jestliže dluh na nájemném činí 138 000 Kč, což je více než trojnásobek měsíčního nájemného. Výpověď je činěna bez výpovědní doby pro zvlášť závažné porušení smluvní povinnost spočívající v neplacení nájemného za dobu alespoň tří a více měsíců, kdy je žalovaný vyzván k bezodkladnému odevzdání najímaného rodinného domu, a to nejpozději do jednoho měsíce od skončení nájmu. Výpověď obsahuje i poučení o právu vznést proti této výpovědi námitky a právo podat návrh k soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, a to ve lhůtě do 2 měsíců ode dne, kdy výpověď byla doručena.

9. Dle výpisu (anonymizováno) byla tato zásilka doručována prostřednictvím (právnická osoba), číslo zásilky (anonymizováno), tato byla podána k přepravě 6. 8. 2019, dne 7. 8. 2019 byla doručována a uložena, jestliže adresát nebyl zastižen, zásilka byla následně doručena dne 12. 8. 2019. Výpověď byla žalovanému zaslána na adresu (adresa).

10. Výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 12. 9. 2019 je žalovaný vyzván k vyklizení domu (adresa), jež je součástí pozemku parcelní (číslo) – zastavěná plocha a nádvoří v obci a (katastrální uzemí). Nemovitosti byly užívány na základě smlouvy o nájmu rodinného domu ze dne 1. 1. 2008, nájemní smlouva byla vypovězena výpovědí ze dne 6. 8. 2019 v souladu s ustanovením § 2291 odst. 2 občanského zákoníku bez výpovědní doby. Výpověď byla doručena dne 12. 8. 2019, k tomuto dni skončil nájem. Protože dům nebyl ke dni podání výzvy vyklizen, je žalovaný vyzván k vyklizení a předání domu žalobkyni ve lhůtě do 23. 9. 2019. Dle předložené písemnosti vyplývá, že tato výzva byla žalovanému zaslána na adresu (adresa) doporučeně prostřednictvím (právnická osoba), (právnická osoba), dne 6. 9. 2020 byla zásilka doručována, adresát nebyl zastižen, toto mu bylo oznámeno, v úložní lhůtě do 1. 10. 2020 zásilka nebyla vyzvednuta, byla dne 3. 10. 2019 jako nedoručená vrácena zástupci žalobkyně.

11. Věc byla posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z., s odkazem na ustanovení § 3074 odst. 1 věty před středníkem o. z., dle kterého nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem. Zákon č. 89/ 2012 Sb. nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2014.

12. Podle § 2291 odst. 1. o. z., poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

13. Podle § 2291 odst. 2 o. z., nájemce porušuje svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody, nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí, nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem, nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.

14. Podle § 2291 odst. 3. o. z., neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovi povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

15. Soud shledal výpověď podanou žalobkyní žalovanému zcela v souladu s citovanými ustanoveními. Ve výpovědi je žalovanou přesně specifikováno, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovi povinnosti, a to neplacení nájemného za období leden 2008 až červen 2019, kdy žalovanému vznikl dluh na nájemném ve výši 138 000 Kč, žalovaný nezaplatil nájemné ve výši 1 000 Kč měsíčně za celkem 138 měsíců, je tedy splněna také podmínka daná ustanovením § 2291 odst. 2 o. z., ve které spatřuje porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem při nezaplacení nájemného a nákladů na služby za dobu alespoň tří měsíců. Žalovaný byl před podáním výpovědi z nájmu doporučeným dopisem ze dne 4. 7. 2019 vyzván žalobkyní k odstranění závadného stavu, tedy zaplacení dlužného nájemného, který k datu výzvy činil 136 000 Kč za období měsíců leden 2008 až duben 2019. Žalovaný byl vyzván v přiměřené desetidenní lhůtě, svoji povinnost vůči žalobkyni si neplnil dlouhodobě. Výpověď žalobkyně žalovanému z nájmu byla učiněna v písemné formě, žalovanému byla doručena. Žalovaný byl i poučen o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem v zákonné lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy byla výpověď doručena (§ 2286 a § 2290 o. z.). Jak výzva k odstranění závadného stavu ze dne 4. 7. 2019, výpověď z nájmu ze dne 6. 8. 2019 i výzva před podáním žaloby, tedy výzva k vyklizení ze dne 12. 9. 2019 byly adresovány žalovanému na dresu (adresa). Byť z předložených dodejek vyplývá, že žalovaný si písemnosti v úložní lhůtě nevyzvedl, soud uzavírá, že s těmito se žalovaný mohl seznámit, byly doručeny do místa jeho bydliště. Byť je žalovaný trvale bytem na adrese (adresa), písemnost doručována mu na tuto adresu soudem byla vrácena se sdělením pošty, že z této adresy se odstěhoval, žalovaný naopak písemnosti soudu převzal osobně na drese (adresa), kdy i tuto adresu sám žalovaný uvádí jako adresu svého faktického bydliště. Soud odkazuje na ustanovení § 573 o. z., dle kterého má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došlo třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Tímto se zakládá domněnka doby dojití, kdy bylo na žalovaném, aby tuto domněnku vyvrátil. Žalovaný v tomto směru ničeho nenamítal, nenamítal, že by písemnosti odeslané žalobkyní nebyly řádně doručovány v souladu s citovanou právní úpravou. Tedy hodnotí jako písemnosti žalovanému řádně doručené.

16. Nájem sjednaný mezi žalobkyní a žalovaným na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2008 byl na základě výpovědi ukončen ke dni 12. 8. 2019. Dle § 2292 o. z. platí, že nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání k přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoliv pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. Nájem byl žalovanému ze strany žalobkyně vypovězen bez výpovědní doby, nájem tedy skončil ke dni doručení výpovědi 12. 8. 2019. V tento den byl žalovaný povinen žalobkyni jak pronajímateli předmět nájmu odevzdat, což však žalovaný neučinil, svoji povinnost si dobrovolně nesplnil. Soud shledal žalobu žalobkyně jako důvodnou a této v celém rozsahu vyhověl, kdy žalovanému uložil, tak jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku vyklidit a vyklizený žalobkyni odevzdat dům (adresa) jenž je součástí stavební parc. (číslo) vše v k. ú. (obec) ve lhůtě 15 dnů ode dne právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

17. Žalovaný v řízení ničeho nenamítal proti tvrzení žalobkyně o tom, že nájemní vztah k předmětné nemovité věci byl ukončen na základě výpovědi žalobkyně 6. 8. 2019, žalovaný netvrdil, že by mu tato nebyla doručena. U příslušného soudu pak nebyla následně ani podána žaloba dle poučení obsažené ve výpovědi z nájmu. Soud souhlasí se žalobkyní v tom směru, že podstatné pro rozhodnutí je zjištění, že nájemní vztah na základě nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2008 byl ukončen, žalovaný užívá nemovitou věc bez jakéhokoliv právního důvodu. Žalovaný v řízení namítal, že vyklizení nemovité věci by bylo v rozporu s dobrými mravy, výkon práva hodnotil jako šikanózní výkon práva. Dle žalovaného rozpor s dobrými mravy by měl být shledán v tom, že žalovanému svědčilo bezplatné doživotní právo užívání nemovité věci na základě smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 29. 10. 2007, a to smlouvy ve prospěch třetí osoby, dohody o výkonu některých práv. Tato smlouva byla mezi účastníky uzavřena společně s dohodou o vypořádání jejich zaniklého společného jmění. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů byla provedena k důkazu, byla mezi účastníky uzavřena dne 29. 10. 2007 a na základě této dohody se stala žalovaná vlastnicí předmětných nemovitých věcí, jejichž vyklizení po žalovaném žádá. Žalovaný sám se k této dohodě vyjádřil tak, že dohoda byla uzavírána v době, kdy on měl z podnikání obsáhlé dluhy, tak aby ochránil majetek před věřiteli, vzdal se majetku v hodnotě několika milionů ve prospěch žalobkyně, aniž se mu za to dostalo příslušného vypořádacího podílu. Právě proto mezi účastníky byla uzavřena dohoda, na základě které nemovitou věc žalovaný může užívat bezplatně a doživotně. Soud k tomu uvádí, že naopak jednání žalovaného shledává v rozporu s dobrými mravy, jestliže žalovaný před soudem prohlašuje, že majetek byl účelově vypořádán tak, aby žalovaný zkrátil své věřitele, aby se vyhnul plnění svých závazků z podnikání. Žalovaný tvrdí, že tímto vypořádáním byl poškozen, neboť se mu nedostalo vypořádacího podílu, žalovaný ale ve smlouvě prohlašuje, že tuto uzavírá na základě své pravé vůle dobrovolně, nikoliv za nápadně nevýhodných podmínek. Bylo vůlí žalovaného vzdát se majetku tak, aby si nemusel plnit své dluhy vzniklé z jeho podnikání. Soud z takového jednání žalovaného nemůže dovozovat skutečnosti, na základě kterých by uzavřel, že požadované vyklizení ze strany žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný se také dle soudu nemůže odkazovat na dohodu o výkonu některých práv z 29. 10. 2007, jestliže v této dohodě účastníci projevili svou vůli. Žalobkyně v řízení namítla, tato vůle může být měněna. To se stalo právě v okamžiku, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu dne 1. 1. 2008. Původní ujednání účastníků o tom, že žalovaný bude užívat nemovitosti bezplatně, bylo změněno tak, že žalovaný užívá předmětnou nemovitou věc ve vlastnictví žalobkyně na základě sjednaného nájmu, a to úplatně, když mezi účastníky bylo sjednáno měsíční nájemné ve výši 1 000 Kč s právem valorizace tohoto nájemného za stanovených podmínek. Žalovaný namítal, že opět tato smlouva byla uzavřena nikoliv vážně, jestliže účelem uzavření této smlouvy bylo pouze předejití již probíhajícím exekucím tak, aby nemovité věci a vybavení domu nemohlo být postiženo výkonem rozhodnutí. Dle žalovaného by měl soud zvážit, zda se nejedná o zastřené právní jednání, zvážit zda toto jednání je vůbec platné. Žalovaný je ten, kdo svým jednáním neplatnost způsobil a žalovaný tedy není ten, kdo by se takové neplatnosti mohl dovolávat. Jak soud shora uvádí, soud má za prokázané, že nájemní smlouva dne 1. 1. 2008 mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena platně. Žalovaný nemovitou věc užíval právě na základě této nájemní smlouvy, dle které byl povinen platit žalobkyni nájemné. Žalovaný navrhoval slyšet svědky, a to (titul) (jméno) (příjmení), advokáta v (obec) a (titul) (jméno) (příjmení), advokáta v (obec) k okolnostem uzavření dohody, na základě které byl žalovaný dle svého tvrzení oprávněn nemovitou věc užívat bezplatně s tím, že žalobkyně se vzdala uplatnit své právo na vyklizení. Soud tyto svědky ve věci nevyslechl s odkazem na shora uvedené odůvodnění, že od této smlouvy nelze odvíjet jakékoliv užívací právo žalovaného k předmětné nemovité věci. Žalovaný dále tvrdil, že vyklizení nemovité věci by bylo v rozporu s dobrými mravy z toho důvodu, že věci dlouhodobě udržoval, zhodnocoval je, do nemovitých věcí investoval nemalé částky, které žalovaný vyčísluje ve svém vyjádření ze dne 14. 2. 2021, kdy se jednalo o náklady na fasádu domu, stavby pergoly na zahradě, kolny na dříví, terénní úpravy a osázení keřů, nový kotel do sklepa, nové tepelné čerpadlo, dále kotel na pevná paliva a regály. Žalovaný tvrdil, že nemovitou věc tímto způsobem zhodnotil až na dvojnásobek její původní ceny. Na straně žalobkyně vzniklo tímto bezdůvodné obohacení. Žalobkyně v řízení uvedla, že žalovanému nikdy neudělila jakýkoliv souhlas s tím, aby na nemovité věci prováděl jakékoliv úpravy. Jestliže žalovaný jako nájemce za dobu trvání nájmu (v řízení je tvrzeno, že bez souhlasu žalobkyně jako pronajímatelky) předmět nájmu zhodnotil, zakládá to případně právo žalovaného na vypořádání takového zhodnocení, nelze však z tohoto dovodit, že by jakékoliv investice do majetku ve vlastnictví žalobkyně zakládaly právo žalovaného věci užívat, v nemovitostech bydlet. K tomu, že žalovaný nemovitou věc ve vlastnictví žalobkyně za dobu trvání nájemního vztahu zhodnotil, měli být soudem slyšeni svědci navržení žalovaným, a to (jméno) (příjmení) a (jméno) (příjmení) Tito svědci nebyli slyšeni, jejich výslech byl soudem hodnocen jako nadbytečný, jestliže okolnost zhodnocení či nezhodnocení předmětu nájmu nemá vliv na skutečnost, zda žalovaný užívá nemovitou věc bez právního důvodu či mu pro takové užívání svědčí právo. Žalovaný dále tvrdil, že nájemné jím bylo hrazeno tím způsobem, že toto hradil dceři účastníků (jméno), která si našla bydlení v (obec). Žalovaný tvrdil, že tuto podporoval při zajištění jejího vlastního bydlení, pomáhal jí hradit splátky úvěru, zasílal jí tvrzené finanční částky, které měly být dle dohody se žalobkyní platbami nájemného. Výpověď z nájmu byla ukončena výpovědí z toho důvodu, že žalovaný zvlášť závažně porušil povinnosti nájemce tím, že nehradil nájemné. Ve výpovědi byl žalovaný řádně poučen o tom, že má právo podat proti výpovědi námitky, dále návrh k soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, ve výpovědi bylo i poučení o lhůtě 2 měsíců ode dne doručení výpovědi. Bylo na žalovaném, aby se bránil tvrzení žalobkyně o tom, že nebylo řádně hrazeno nájemné, aby prokazoval, že toto nájemné hradil jinak, to však žalovaný neučinil a v řízení o vyklizení soud již nepřezkoumává, zda je výpovědní důvod naplněn. Žalovaný tvrdil, že je v současné době bez příjmu, je hlášen jako uchazeč o zaměstnání, kdy dokládal potvrzením Úřadu práce České republiky, že je veden jako uchazeč o zaměstnání od 2. 12. 2020. Jeho příjmem je přiznaný příspěvek na živobytí ve výši 6 392 Kč měsíčně od ledna 2021. Žalovaný má svěřeny do péče 2 nezletilé děti, dle tvrzení žalovaného jejich matka je toho času ve výkonu trestu odnětí svobody a nezletilé děti jsou odkázány zcela výživou na žalovaného. Žalovaný nemá finanční prostředky a nemá možnost zajistit si jiné bydlení. Žalovaný na jedné straně tvrdí vysoké investice do nemovité věci, jako například úprava zahrady, vysázení keřů, stavba altánu a další řádově ve 100 000 Kč, na druhé straně tvrdí, že je zcela bez příjmů a nemá možnost zajistit si bydlení. Tato tvrzení žalovaného jsou v rozporu. Soud přihlíží také k tomu, že žalovaný za dobu od podání žaloby, to je od 1. 11. 2019 dále ničeho za užívání nemovitosti žalobkyni nehradí. Jak sám žalovaný ve svém vyjádření uvádí, odepřít výkon práva, který by byl v rozporu s dobrými mravy, může soud pouze ve výjimečných situacích. Soud však v okolnostech, které jsou tvrzeny žalovaným, neshledal takové výjimečné okolnosti, pro které by výkon práva odepřel.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela úspěšné žalobkyni bylo přiznáno právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč, z odměny za zastoupení advokátem stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k vyklizení včetně předžalobní upomínky ze dne 12. 9. 2019, sepis žaloby ze dne 1. 11. 2019, účast u jednání u Okresního soudu v Prachaticích dne 28. 1. 2020, dne 21. 10 2020, dne 15. 2. 2021, dne 10. 3. 2021, písemné vyjádření ze dne 20. 4. 2020 a ze dne 23. 2. 2021) po 1 500 Kč, to je 13 500 Kč, náhrady hotových výdajů za 9 úkonů právní služby po 300 Kč, to je 2 700 Kč, dále cestovného z (obec) do (obec) a zpět za použití osobního vozidla (tov. značka), (registrační značka) při kombinované spotřebě dle technického průkazu 5,4 l /100 km benzinu automobilového 95 oktanů v ceně dle vyhlášky 32 Kč l pohonné hmoty a náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,20 Kč za 1 km jízdy při ujetých 88 km za každou jednotlivou jízdu, a to ve dnech 28. 1. 2020 a21 10. 2020, tedy cestovného ve výši 521,70 Kč x 2 jízdy, to je 1 043,40 Kč, dále pak cestovného z (obec) do (obec) a zpět při ujetých 88 km za každou jednotlivou jízdu ve dnech 15. 2. 2021 a dne 10. 3. 2021 při použití shodného osobního vozidla při ceně benzinu automobilového 95 oktanů dle vyhlášky 27,80 Kč a náhrady za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,40 Kč za 1 km jízdy, tedy cestovného ve výši 519,30 Kč za jednu jízdu, za dvě jízdy 1 038,60 Kč, a náhrady za promeškaný část strávený na cestě (obec) – (obec) a zpět za 12 půlhodin po 100 Kč, to je 1 200 Kč, zástupce žalobkyně doložil, že je registrován jako plátce DPH, k uvedeným částkám vyjma zaplaceného soudního poplatku je tedy nutno připočíst 21% DPH ve výši 4 091,22 Kč Celkem bylo žalobkyni na náhradě nákladů řízení přiznáno 28 573,22 Kč.