9 C 153/2022

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl samosoudkyní JUDr. Simonou Vojíkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci ] sídlem adresa o zaplacení 6 037,50 euro s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 796 € s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 5 796 € od 1. 2. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 241,50 € s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 6 037,50 € od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022 241,50 € od 1. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů tohoto řízení částku 4 903 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prachaticích na náhradě nákladů tohoto řízení částku 204,29 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet [číslo] [variabilní symbol].

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů tohoto řízení částku 79 468 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 19. 7. 2022 domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit mu částku 6 037,50 € spolu s v žalobě specifikovaným příslušenstvím. Žalobce v žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 27. 10. 2020 rámcová smlouva o dílo, na základě které žalobce vykonával pro žalovaného jako subdodavatel v období 1. 11. 2020 – 31. 12. 2021 instalatérské a topenářské práce v Německu a v ČR. Za odvedenou práci (podle počtu hodin odsouhlasených konečným zákazníkem) byly měsíčně vystavovány postupně faktury, které žalovaný do listopadu 2021 vždy v hotovosti proplatil. Dohodnuta byla sazba 21 € za hodinu. Poslední faktura byla vystavena za období 1. 11. 2021 – 25. 11. 2021 na částku 6 037,50 €, po dohodě se žalovaným jí byly účtovány i práce provedené v měsíci prosinci 2021; uvedená částka žalovaným zaplacena nebyla, ačkoli končený zákazník tuto práci žalovanému zaplatil. Důvodem nezaplacení bylo rozhodnutí žalobce ukončit spolupráci se žalovaným.

2. Žalovaný podal proti ve věci vydanému platebnímu rozkazu odpor, kterým označil nárok uplatněný žalobou za nedůvodný; z tohoto důvodu navrhoval zamítnutí žaloby. Připustil, že na základě mezi účastníky uzavřené dohody se zavázal k zajištění možnosti výkonu instalatérských a topenářských prací v SRN a ČR, za jejichž provedení měla žalobci náležet ujednaná odměna (takových dohod měl žalovaný uzavřeno více). Faktury za provedenou práci byly vystavovány na základě doložení a odsouhlasení rozsahu prací, následně byly fakturované částky žalovaným žalobci v hotovosti vypláceny. Za období listopad – prosinec 2021 bylo z daňových důvodů dohodnuto, že faktura bude vystavena souhrnná (obsahující i výkony provedené v měsíci prosinci 2021). Žalovaným bylo při kontrole předmětné faktury zjištěno, že je požadována odměna i za 11,5 hodiny práce dne 1. 11. 2021 v částce 241,50 €, přičemž s ohledem na státní svátek tato práce nebyla provedena ani odsouhlasena. Dne 10. 1. 2022 zjistil žalovaný, že žalobce a jeho spolupracovník [jméno] [příjmení] začali po ukončení spolupráce se žalovaným pracovat napřímo pro zákazníka žalovaného. Dne 13. 1. 2022 se uskutečnila schůzka žalovaného se žalobcem a [jméno] [příjmení], při které byla žalobci žalovaným vyplacena v hotovosti na základě dohody částka 5 537 € (částka 241,50 € nebyla vyplacena jako neoprávněná, zbývající částka 259 € pak byla stanovena jako kompenzace újmy, která chováním žalobce žalovanému v souvislosti s navázáním spolupráce s jeho zákazníkem vznikla).

3. Po provedené dokazování zjistil soud tento skutkový stav.

4. Dne 27. 10. 2020 byla mezi žalobcem jako zhotovitelem a žalovaným jako objednatelem uzavřena smlouva, kterou se žalobce pro žalovaného zavázal provádět na svůj náklad a nebezpečí instalatérské a topenářské práce v Německu a České republice v období 1. 11. 2020 – 31. 12. 2021 za předpokládanou cenu 30 000 € (č.l. 5 – 6).

5. Za instalatérské práce provedené v SRN v období 1. 11. – 25. 11. 2021 (fakticky rovněž za měsíc prosinec 2021) požadoval žalobce po žalovaném zaplacení částky 6 037,50 € (faktura č.l. 7, potvrzená ze strany žalovaného č.l. 31).

6. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 25. 1. 2022 (č.l. 8). Nárok žalobce byl odmítnut dopisem právního zástupce žalovaného ze dne 8. 3. 2022 (č.l. 9).

7. Podle výkazů práce (č.l. 26 – 27 a č.l. 33) odpracoval žalobce za měsíc listopad 2021 celkem 178,5 hodiny, za měsíc prosinec 2021 pak 97,5 hodiny (výkazy práce č.l. 28 – 29).

8. Ze strany žalovaného nebyl takto zjištěný rozsah žalobcem provedených prací zpochybňován. Nesporným mezi účastníky zároveň bylo, že za hodinu práce náleží žalobci dle dohody stran odměna ve výši 21 €. Žalobcem odpracovanému času – 276 hodin tak odpovídala odměna ve výši 5 796 €. Co do částky 5 537 € pak žalovaný tvrdil její zaplacení v hotovosti při osobní schůzce se žalobcem a [jméno] [příjmení] dne 13. 1. 2022, což bylo ze strany žalobce rozporováno, stejně jako žalovaným tvrzená dohoda, že částka 259 € zaplacena nebude (měla představovat kompenzaci újmy vzniklé žalovanému v důsledku chování žalobce v souvislosti s ukončením vzájemné spolupráce).

9. K prokázání sporné skutečnosti o zaplacení částky 5 537 € navrhoval žalovaný provedení důkazu výslechy svědka [jméno] [jméno], který měl být přítomen na místě při jednání žalovaného se žalobcem a [jméno] [příjmení] dne 13. 1. 2022, svědkyně [jméno] [příjmení] – účetní žalovaného a [jméno] [příjmení], který pro žalovaného pracuje ve shodném režimu, jako tomu bylo dříve u žalobce.

10. Nikdo ze žalovaným navržených svědků tvrzení žalovaného o zaplacení částky 5 537 € nepotvrdil. Svědek [jméno] [příjmení] pouze uvedl, že žalobce spolu s [jméno] [příjmení] potkal v půlce ledna 2022 v [obec] před domem žalovaného, když si sám šel vyzvednout peníze, co žalobce u žalovaného řešil, nevěděl. Následně byl žalovaným v průběhu řízení požádán o svědectví s tím, že tehdy byly řešeny peníze a že žalobce dostal od něj zaplaceno, předání peněz neviděl. Sám má od žalovaného za svou práci všechno zaplaceno.

11. Ani svědek [jméno] [jméno] dle své výpovědi neviděl, že by žalovaný dal žalobci nějaké peníze; byl přítomen v bydlišti žalovaného dne 13. 1. 2022, kdy se tam měli dostavit žalobce a [jméno] [příjmení]. Z vedlejší místnosti slyšel„ hlahol, dohadovali se tam o nějakých penězích“ s tím, že mu to bylo vcelku jedno. Žalovaný měl následně kolem něj procházet s obálkami (z čehož svědek dovodil, že nesl finanční hotovost, ale neviděl ji), ujistil svědka, který měl dle svého vyjádření strach, aby se tam něco nespustilo („ křičeli na sebe docela dost“), že je všechno v pořádku, a žalobce s [jméno] [příjmení] poté„ absolutně v klidu“ odešli. O proběhlé události se svědek se žalovaným po jejich odchodu již nebavili.

12. Z výše uvedeného je patrno, že ani jeden ze žalovaným navržených svědků mezi účastníky spornou skutečnost o zaplacení částky 5 537 € nepotvrdil, za prokázanou ji tak mít nelze. Výpověď svědka [jméno] zároveň soud hodnotí jako nevěrohodnou. Svědek zcela spontánně zahájil popis setkání žalovaného se žalobcem sdělením, že se jednalo o čtvrtek, nedokázal ale vysvětlit, z jakého důvodu si to po více než roce pamatuje (když událost se ho nijak netýkala a ani ho dle jeho výpovědi nezajímala), přesto zároveň vypověděl, že bylo 13., aby nakonec uvedl, že si to pamatuje proto, že se ho na to žalovaný ptal. Zcela nevěrohodně působí i popis předmětné události svědkem – slyšel hlahol, křik, bál se, aby se něco nespustilo, přesto, jakmile měl žalobce s [jméno] [příjmení] odejít, už se se žalovaným o záležitosti vůbec nebavili, a to ačkoli jsou kamarádi. Stejně nepravděpodobné je, s ohledem na svědkem prezentované přátelství se žalovaným, že by nevěděl nic o napadení žalovaného pro něj pracujícími osobami a nezajímal se ani o důvod tohoto napadení.

13. Výpovědí svědka [jméno] pak s ohledem na jeho nevěrohodnost nepovažuje soud za prokázané ani tvrzení žalovaného o tom, že by se žalobce vůbec dostavil do bydliště žalovaného dne 13. 1. 2022. Za nevěrohodnou v tomto směru soud považuje rovněž výpověď svědka [jméno] [příjmení]. Za nepravděpodobné je třeba označit, že by si tento svědek pamatoval po více než roce, koho potkal před domem žalovaného za situace, kdy si sem jezdí pro peníze za odvedenou práci dvakrát měsíčně, zároveň žalobce s [jméno] [příjmení] měl vidět jen odjíždět a jejich přítomnost na místě by tak neměl důvod nijak řešit (tento důvod mu byl sdělen až žalovaným v souvislosti se žádostí o podání svědectví).

14. Závěr o nevěrohodnosti těchto svědků je podporován rovněž neochotou žalovaným navržené svědkyně [příjmení] [příjmení] ve věci svědčit (záznam č.l. 63), kterou tato zdůvodnila skutečností, že je starostka obce [název] a svou výpovědí by mohla poškodit zájmy obce. Za situace, kdy žalovaný po konfrontaci s touto skutečností na jejím výslechu netrval, nelze než dovodit, že její svědectví by sporná (jinými důkazy neprokázaná) tvrzení žalovaného nepotvrdilo.

15. Na základě výše uvedených skutečností soud uzavřel, že žalovaným tvrzená schůzka v místě jeho bydliště dne 13. 1. 2022 se neuskutečnila, částka 5 537 € při ní žalobci ze strany žalovaného předána nebyla a nemohla být učiněna ani dohoda o poskytnutí kompenzace ve výši 259 € za újmu žalovanému žalobcem způsobenou. Závěr soudu o tom, že ke schůzce mezi účastníky dne 13. 1. 2022 vůbec nedošlo, že ze strany žalovaného nebyla částka 5 537 € žalobci zaplacena a ani nebyla učiněna žádná dohoda ohledně zbývající částky 259 € je naopak podpořen dalšími v řízení provedenými důkazy.

16. S ohledem na průběh událostí a vývoj vztahu mezi účastníky považuje soud za nelogické, aby se předmětná schůzka skutečně konala, navíc se žalovaným tvrzeným obsahem. Žalovaný věděl o konci spolupráce se žalobcem ke dni 31. 12. 2021 (tento byl sjednán mezi účastníky uzavřenou smlouvou, zároveň byl o úmyslu žalobce a [jméno] [příjmení] spolupráci skutečně ukončit z jejich strany s předstihem informován – svědek [příjmení], účastnická výpověď žalobce); obrat v jeho postoji k žalobci nastal v souvislosti se zjištěním, že žalobce bude nadále pro dosavadního zákazníka žalovaného pracovat napřímo, jak je patrno ze soudu předložené SMS komunikace. Ještě 8. 1. 2022 (č.l. 30) je skutečně domlouvána schůzka mezi žalobcem a žalovaným na následující čtvrtek (13. 1. 2022 - pozn. soudu) za účelem řešení blíže nespecifikované záležitosti s tím, že na další dotaz žalovaného, zda budou předány„ taky“ peníze, žalovaný uvedl, že tyto zaplatí na konci ledna, až mu„ všechno přijde“. Je tak zřejmé, že původně plánovaným účelem schůzky nebylo zaplacení peněz, ale řešení jiné záležitosti (svědek [příjmení] v této souvislosti vypověděl, že se žalovaným měla být řešena otázka obnovení„ Freistellungu“ na další období). Ještě před datem plánované schůzky (dle tvrzení žalovaného dne 10. 1. 2022) se žalovaný dozvěděl o tom, že žalobce a [jméno] [příjmení] budou pracovat pro jeho zákazníka, u něhož jim dosud práci zprostředkovával on sám, napřímo, zprávou ze dne 12. 1. 2022 (č.l. 43) žádal vysvětlení. Dle výpovědi svědka [příjmení] byl žalovaný touto skutečností rozčilen (logicky s ohledem na rozdíl ve výši odměny – účastnický výslech žalobce) a vyhrožoval nezaplacením za poslední odpracované období; s ohledem na zhoršení vzájemných vztahů se plánovaná schůzka (v rámci které neměly být řešeny peníze) již neuskutečnila, za práci za měsíc listopad a prosinec 2021 svědek ani žalobce zaplaceno nedostali. Výpovědi svědka [příjmení] nemá soud důvodu nevěřit, když tato je v souladu zejména s obsahem SMS komunikace, a to z období před 13. 1. 2022 (č.l. 30), tak i ze dne 17. 1. 2022 (č.l. 42), zároveň koresponduje i s účastnickou výpovědí žalobce. Za zcela nelogické je třeba označit, že by 4 dny poté, co by byla většina fakturované částky žalobci ze strany žalovaného uhrazena, by tento žalovanému sděloval, že po poradě s právničkou hodlá svůj nárok uplatnit soudní cestou, přičemž o uskutečnění schůzky se žádným způsobem nezmiňuje. Skutečnost, že žaloba byla podána až po uplynutí 6 měsíců na uvedeném závěru nic nemění.

17. Přehlédnout nelze, že tvrzení žalovaného ve vztahu ke schůzce dne 13. 1. 2022 a jejímu průběhu se měnila; v rámci vyjádření k žalobě ze dne 27. 9. 2022 (č.l. 20) žalovaný uvedl, že s ohledem na svá zjištění se na setkání se žalobcem a [jméno] [příjmení] připravil včetně zajištění přítomnosti (zřejmě více) osob, jednání pak k překvapení žalovaného proběhlo v poklidné atmosféře, když žalobce i [jméno] [příjmení] byli ochotni uznat nečestné chování vůči žalovanému. Přes své původní tvrzení, že přítomnost dalších osob byla v den schůzky záměrná, při jednání soudu dne 14. 2. 2023 již uvedl, že neví, jestli u něj byl [jméno] [jméno], kterého při tomto jednání označil jako svědka k prokázání skutečnosti, že došlo z jeho strany k zaplacení částky 5 537 €, náhodou, nebo z důvodu jeho strachu, že se to„ zvrtne“. S ohledem na tyto změny považuje soud tvrzení žalovaného o uskutečnění schůzky dne 13. 1. 2022 za účelová, neprokázaná žádným z provedených důkazů (když výpovědi svědků [jméno] a [příjmení] jsou hodnoceny ze shora uvedených důvodů jako nevěrohodné). Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že v podání ze dne 27. 9. 2022 žalovaný hovoří o zajištění přítomnosti osob, aniž by tyto specifikoval a jejich výslechem navrhl důkaz, aby následně označil za jedinou schůzce přítomnou osobu svého známého [jméno] [jméno]; ten nejenže následně vypovídal ve vztahu k samotnému uskutečnění schůzky nevěrohodně, ale zároveň i v rozporu s tvrzením žalovaného (zatímco ten uvedl, že schůzka proběhla poklidně, svědek popisoval hlahol, hádku ohledně peněz, uvedl, že„ křičeli na sebe docela dost“, měl strach, aby se„ něco nespustilo“). Tvrzení žalovaného o uskutečnění schůzky tak soud považuje za účelová, žádnými důkazy nepodpořená, jak je již uvedeno výše.

18. Závěr soudu o tom, že částka 5 537 € ze strany žalovaného žalobci zaplacena (13. 1. 2022 ani jindy) nebyla, je zároveň v souladu s obsahem informací z internetového bankovnictví žalobce. Z něj bylo zjištěno, že žalobce ukládal do měsíce prosince 2021 podstatnou část odměny za práci pro žalovaného na svůj účet, stejně tak učinil i v měsíci březnu 2022 ve vztahu k odměně obdržené již přímo od společnosti ze SRN, pro kterou pracoval od počátku r. 2022 po ukončení práce pro žalovaného. V období po žalovaným tvrzené výplatě (po 13. 1. 2022), ani po celý měsíc leden a únor 2022 k uložení částky v odpovídající výši nedošlo (protokol o jednání ze dne 23. 5. 2023). Přehlédnout nelze ani skutečnost, že žalovaný nedisponuje žádným dokladem o vyplacení předmětné částky žalobci, což opět, s ohledem na povahu vztahu účastníků v době, kdy k výplatě mělo dojít, nelze než označit za skutečnost svědčící pro závěr, že částka 5 537 € vyplacena nebyla. Vysvětlení žalovaného, že potvrzení o zaplacení nebylo od žalobce nikdy požadováno, není s ohledem na souvislosti možno považovat za dostatečné; částka 5 537 € měla být dle tvrzení žalovaného zaplacena v konfliktní atmosféře týkající se okolností ukončení vzájemné spolupráce. Za nevěrohodné považuje proto soud, pokud žalovaný uvedl, že požadovat potvrzení o platbě ho nenapadlo.

19. Tvrzení žalobce o nezaplacení odměny za práci za poslední odpracované období, byť nepřímo, je podporováno rovněž výpovědí svědka [jméno] [příjmení]. Ten při svém výslechu uvedl, že mu ze strany žalovaného nebylo při ukončení spolupráce, ke kterému došlo v únoru nebo březnu 2022, zaplaceno, dluh byl žalovaným částečně uhrazen až na základě intervence německé firmy, žalovaný svědkovi stále dluží 2 000 €. Žalovaný dluží více lidem, v jednom z případů byl k zaplacení fyzicky donucen. Žalovaný se zároveň nechal slyšet, že si dokáže zaplatit svědky. Rovněž výpověď svědka [příjmení] hodnotí soud jako věrohodnou přes jeho ne zcela pozitivní vztah k žalovanému z důvodu konfliktu při ukončování spolupráce a existence dluhu, když její obsah ve vztahu k dluhům žalovaného vůči osobám, jimž zprostředkovával práci, je v souladu s materiály opatřenými z vyšetřovacího spisu týkajícího se zvlášť závažného zločinu loupeže (č.l. 76 – 96), v rámci kterého je policií řešeno napadení žalovaného s úmyslem přimět ho k zaplacení dluhu za odvedenou práci.

20. Na základě výše uvedeného soud uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byla dle § 1724 odst. 1 o.z. uzavřena smlouva, na základě které žalobce pro žalovaného vykonal v měsíci listopadu a 21. prosinci 2021 práce v rozsahu celkem 276 hodin za sjednanou odměnu 21 € za hodinu. Žalobci tak za uvedené období náležela odměna v celkové výši 5 796 €. Žalovaný v řízení neprokázal, že by na uvedený závazek co do částky 5 537 € plnil (že by tuto zaplatil), neprokázal ani, že by jeho závazek k zaplacení co do další částky 259 € zanikl na základě dohody účastníků o poskytnutí kompenzace žalovanému ze strany žalobce. Proto byla žalovanému povinnost k zaplacení částky 5 796 € uložena tímto rozsudkem.

22. Částka 241,50 € dle žaloby představuje odměnu za 11,5 hodin práce dne 1. 11. 2021, která i dle tvrzení žalobce odvedena nebyla z důvodu státního svátku (ve faktuře byla dle žalobce i svědka [příjmení] uvedena omylem). Pokud tato práce nebyla ze strany žalobce odvedena, nemůže mu náležet ani odměna za ni; byť žalovaný souhlasil s tím, že faktura nebude opravována, zároveň v SMS (č.l. 41) uvádí, že„ nachystá“ částku 5 796 €, což vylučuje dohodu stran o tom, že zaplacena bude celá, částečně nesprávně, fakturovaná částka. Z uvedených důvodů byla žaloba co do částky 241,50 € s příslušným úrokem z prodlení jako nedůvodná zamítnuta.

23. Žalobě bylo částečně vyhověno i ohledně úroku z prodlení, na který má žalobce nárok dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Fakturou byla splatnost částky 6 037,50 € stanovena na 31. 12. 2021, žalobce se proto domáhal zaplacení úroku z prodlení od 1. 1. 2022 do zaplacení. Z SMS komunikace je zřejmé, že v souvislosti s domlouváním společné schůzky v lednu 2022 se účastníci dohodli na tom, že peníze budou žalovaným zaplaceny na konci ledna (až poté, co on obdrží příslušné platby). S ohledem na tuto dohodu stran se žalovaný nemohl dostat do prodlení již od 1. 1. 2022, ale až po uplynutí účastníky sjednané lhůty končící 31. 1. 2022. Úrok z prodlení byl proto žalobci přiznán z částky 5 796 € až od 1. 2. 2022 do zaplacení, a to v zákonné výši. Ohledně úroku z prodlení za období 1. 1. 2022 – 31. 1. 2022 byla žaloba zamítnuta.

24. Žalobce byl v řízení úspěšný částečně, proto mu byla přiznána částečná náhrada nákladů tohoto řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce představuje zaplacený soudní poplatek 7 473 Kč, odměna za právní zastoupení 55 320 Kč (za 8 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhlášky č. 177/96 Sb. (AT) – převzetí a příprava zastoupení (7 020 Kč), sepis předžalobní upomínky (7 020 Kč), sepis žaloby (7 020 Kč), účast při jednání soudu dne 14. 2. 2023 (6 890 Kč), sepis doplnění tvrzení ze dne 16. 3. 2023 (6 900 Kč), účast při jednání soudu dne 23. 5. 2023 (2 úkony – 2x 6 820 Kč) a sepis závěrečného návrhu (6 860 Kč) dle § 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT; pro účely stanovení tarifní hodnoty byl předmět řízení vyjádřen v české měně podle kurzu platného vždy v době započetí úkonu každé právní služby – rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 241/2015), náhrada hotových výdajů 2 400 Kč za 8 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, náhrada cestovného 5 091 Kč (za jízdy k jednáním soudu ve dnech 14. 2. 2023 a 23. 5. 2023 z [obec] do [obec] a zpět při ujetých 330 km na jednu zpáteční jízdu OA [značka auta] [registrační značka], kombinované spotřebě dle TP 5,7l nafty /100 km, vyhláškové ceně nafty 44,10Kč a základní náhradě 5,20 Kč ujetý km - 2 545,50 Kč na jednu jízdu), náhrada za ztrátu času stráveného jízdami k jednáním soudu 2 400 Kč za celkem 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT 21% DPH 13 694 Kč. Celkové náklady řízení na straně žalobce tak představuje částka 86 378 Kč. Žalobce byl úspěšný z 96%, neúspěch měl co do 4%, náhrada nákladů řízení proto byla žalobci přiznána v rozsahu 92%, tedy v částce 79 468 Kč.

25. O nákladech státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř. rovněž podle výsledku řízení. Státem byla na svědečném vyplacena celková částka 5 107,29 Kč. Povinnost k jejímu zaplacení byla uložena v rozsahu 96%, tedy co do částky 4 903 Kč žalovanému, v rozsahu 4%, tedy co do částky 204,29 Kč žalobci.

26. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), když v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení. V případě náhrady nákladů řízení je žalovaný povinen plnit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).