9 C 225/2021

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl samosoudkyní JUDr. Simonou Vojíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o výživné pro manželku

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na výživném pro manželku za období 19. 10. 2021 – 4. 1. 2022 částku 5 097 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala přiznání výživného na manželku ve výši 2 000 Kč měsíčně pro období 17. 4. 2021 – 18. 10. 2021, žaloba se zamítá.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně v rámci řízení o rozvod manželství účastníků vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [anonymizováno] [rok] uplatnila podáním ze dne 19. 10. 2021 (č.l. 2) nárok na výživné pro manželku; podáním ze dne 3. 1. 2022 (č.l. 6) žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že výživného se domáhá ve výši 2 000 Kč od uzavření manželství, tedy [datum]. Řízení o tomto návrhu bylo vyloučeno k samostatnému řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací].

2. Manžel nejprve jakýkoli nárok žalobkyně z titulu výživného pro manželku odmítal, následně byl ochoten zaplatit jí celkovou částku 3 000 Kč; žalobkyně návrh na takové smírné vyřešení věci nepřijala.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav.

4. Manželství účastníků uzavřené dne 17. 4. 2021 bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], s právní mocí ke dni [datum] (č.l. 40).

5. Žalobkyni byla v období srpen 2021 – prosinec 2021 zaměstnavatelem [právnická osoba] vyplácena mzda v průměrné výši 3 963 Kč (zpráva zaměstnavatele č.l. 25). V r. 2021 byl žalobkyni vyplácen invalidní důchod II. stupně ve výši 5 447 Kč (zpráva [anonymizováno] č.l. 31), od ledna 2022 pak ve výši 6 122 Kč (zpráva [anonymizováno] č.l. 33). Žalobkyně žila v období říjen 2021 – leden 2022 ve společné domácnosti pouze se synem [jméno] [příjmení], náklady na bydlení činily celkem 8 400 Kč, z toho na nájmu 7 248 Kč, od září 2021 7 206 Kč (předpis č.l. 17 a 18). Žalobkyně nemá výdaje spojené se svým zdravotním stavem, má dvě vyživovací povinnosti (kromě té k [jméno] [příjmení] ještě ke zletilé [jméno] [příjmení] určenou ve výši 600 Kč měsíčně). Žalobkyně byla v předmětném období příjemcem dávek státní sociální podpory – přídavek na dítě 990 Kč, příspěvek na bydlení 4 500 Kč. Soužití účastníků bylo ukončeno 27. 4. 2021 – výpověď žalobkyně.

6. Žalovaný tvrdil pro období říjen 2021 – leden 2022 příjem ve výši 25 000 Kč a vyživovací povinnost k [jméno] [příjmení] ve výši 600 Kč (žalovaný tuto plní – složenky v přílohách žalovaného). Účastnický výslech žalovaný odmítl, při rozhodování o výši výživného bylo vycházeno z jím tvrzeného příjmu, který, v souladu s tvrzením žalobkyně, převyšuje výši příjmu potvrzenou zaměstnavatelem žalovaného (v přílohách žalovaného). V řízení nebylo prokázáno tvrzení manželky o čerpání dávek pomoci v hmotné nouzi ze strany žalovaného v předmětném období, když žalovaný byl příjemcem těchto dávek pouze do měsíce července 2021 (zpráva [anonymizováno] č.l. 52 – 53), čerpání těchto dávek tak bylo ukončeno ještě před započetím období, za které mohlo být žalobkyni výživné přiznáno (viz. odst. 8 odůvodnění).

7. Dle § 697 o.z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, která oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Podle § 922 odst. 1 o.z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

8. Jak je již uvedeno výše, žalobkyně se domáhala přiznání výživného pro manželku počínaje dnem 17. 4. 2021, ačkoli řízení bylo zahájeno až jejím podáním ze dne 19. 10. 2021. S ohledem na ustanovení § 922 odst. 1 o.z. proto musela být žaloba, pokud se žalobkyně domáhala přiznání výživného na manželku ve výši 2 000 Kč měsíčně pro období 17. 4. 2021 – 18. 10. 2021, bez dalšího zamítnuta.

9. V období 19. 10. 2021 – 4. 1. 2022 byli účastníci manželi, přičemž rozsah jejich vzájemné vyživovací povinnosti je dán ust. § 697 o.z., dle kterého mají za trvání manželství mít manželé zásadně stejnou životní úroveň. Při porovnání výše příjmu žalobkyně a žalovaného s přihlédnutím k počtu jejich vyživovacích povinností je zřejmé, že tomu tak nebylo, když zatímco celkový příjem žalobkyně představovala částka 13 910 Kč, u žalovaného to byla částka 25 000 Kč (v případě příjmu žalovaného vyšel soud ze skutečnosti, že žalobkyně tento tvrdila ve výši 27 000 Kč, žalovaný pak ve výši 25 000 Kč, co do částky 25 000 Kč je tak možno příjem žalovaného považovat za nesporný). Pokud žalovaný uváděl, že ze mzdy jsou mu prováděny srážky velkého rozsahu, lze konstatovat, že tato skutečnost nemůže bez dalšího vylučovat či snižovat nárok na výživné, žalovaný tyto srážky nijak nekonkretizoval a nelze tak dovodit, že by měly na zákonem založený nárok na výživné vliv, případně v jakém rozsahu. Za uvedené situace lze uzavřít, že žalobkyně se nedomáhala pro období 19. 10. 2021 - 4. 1. 2022 přiznání výživného v částce vyšší, než by odpovídala zákonným kritériím § 697 odst. 1 o.z. Žalobkyni tak mohla na výživném pro manželku být přiznána částka 2 000 Kč měsíčně, která byla pro období 19. 10. 2021 – 4. 1. 2022 kapitalizována částkou 5 097 Kč (839 Kč za 13 dnů měsíce října 2021, 2x 2 000 Kč za měsíce listopad – prosinec 2021, 258 Kč za 4 dny měsíce ledna 2022).

10. V řízení nebyl proveden důkaz příkazem o uložení správního trestu, dohodou o provedení změn na věci, dopisem z vězení, fakturou za skútr a vyúčtováním služeb za rok 2021, když tyto listiny dle vyjádření žalobkyně směřovaly k prokázání výše škody způsobené žalovaným žalobkyni, přičemž zároveň řízení o náhradě škody bylo vedeno samostatně pod sp. zn. 9C 224/2021 a pravomocně ukončeno ke dni 15. 2. 2022. Dále nebyl proveden důkaz záznamy o výkonu práce žalovaného a SMS zprávami v mobilním telefonu, když žalobkyně přes svůj návrh záznamy o výkonu práce žalovaného nepředložila, v případě SMS zpráv byl soudu předložen rozbitý mobilní telefon, který neumožňoval přístup k předmětným SMS zprávám; tyto důkazy proto nemohly být soudem provedeny. Nad rámec uvedeného soud doplňuje, že posledně dva uvedené důkazní návrhy směřovaly k prokázání tvrzení žalobkyně o příjmu žalovaného ve výši 27 000 Kč, přičemž i nesporná výše tohoto příjmu v částce 25 000 Kč je dostačující pro posouzení nároku žalobkyně na přiznání výživného pro manželku ve výši 2 000 Kč měsíčně jako důvodného, přičemž soud je ve sporném řízení vázán návrhem a nemůže proto přiznat víc, než je žalobou uplatněno. Z uvedeného důvodu nemělo neprovedení těchto důkazů na rozhodnutí soudu žádný vliv.

11. Žalobkyně požadovala za období 17. 4. 2021 – 4. 1. 2022 celkovou částku 17 161 Kč (903 Kč za 14 dnů měsíce dubna 2021, 8x 2 000 Kč za měsíce květen – prosinec 2021, 258 Kč za 4 dny měsíce ledna 2022), přiznána jí byla částka 5 097 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že úspěšnějším účastníkem byl v řízení žalovaný a dle § 142 odst. 2 o.s.ř. měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Žalovaný se tohoto práva výslovně vzdal, proto bylo rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení se žalovanému nepřiznává.

12. Žalovaný měl podle výsledku řízení právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni, nejsou tak splněny podmínky pro přechod poplatkové povinnosti na něj dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

13. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť v řízení nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující její prodloužení.