9 C 244/2021

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Simonou Vojíkovou ve věci žalobců: a) [fyzická osoba], [narozen], [adresa] b) [fyzická osoba], [narozen], [adresa] oba zastoupeni [právní zástupce], [sídlo] proti žalované: [fyzická osoba],[narozená],[adresa] zastoupená [právní zástupce], [sídlo] o určení vlastnického práva

I. Pokud se žalobci a) a b) domáhali určení, že jsou vlastníky st. p. č. 53/1, jejíž součástí je stavba č. p. 20 v k. ú. , adresa, u , obec, , žaloba se zamítá.

II. Pokud se žalobkyně b) domáhala určení, že je vlastníkem parc. č. , hodnota, , 952/2, 954/1, 954/2, 954/3, 954/4, 954/5, 954/6, 954/7, 954/8, 958, 960/1, 960/2, 961, 963/1, 963/2, 963/3, 963/4, 964/1, 964/2, 964/3, 964/5, 965/1, 966, 1042/3, 1042/4, 1060/1, 1060/2, 1060/3, 1149/2, 1151/2 a 1817/29, vše v k. ú. , adresa, u , obec, , žaloba se zamítá.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit žalované společně a nerozdílně na náhradě nákladů tohoto řízení částku 34 268,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované.

1. Žalobkyně b) se žalobou ze dne 28. 12. 2021 domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je vlastníkem žalobou označených nemovitostí v k.ú. , adresa, u , obec, , s výjimkou st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20 v k.ú. , adresa, u , obec, , ve vztahu ke které se určení vlastnictví domáhala spolu s původním žalobcem a) , jméno FO, , nar. , datum, . Tento dne , datum, zemřel a usnesením ze dne 18. 10. 2022, č.j. 9C 244/021 – 133, bylo rozhodnuto o tom, že na jeho místě bude v řízení pokračováno s jeho dědicem , jméno FO, , nar. , datum, . Jako vlastník všech nemovitostí je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná, dcera žalobkyně b) a sestra žalobce a), a to na základě darovací smlouvy ze dne , datum, . V důsledku následného nemravného chování žalované jako obdarované vůči dárcům (žalobkyně b) a původní žalobce , jméno FO, st. – rodiče žalované) přistoupili dárci dne 25. 10. 2021 k odstoupení od této smlouvy, kterým žalovanou zároveň ve smyslu § 2072 odst. 1 o.z. vyzvali k vydání předmětu daru, čímž mělo dojít k obnovení jejich vlastnického práva.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 16. 5. 2022 (č.l. 105 – 107), kterým navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta. Žalovaná zpochybnila, že se odstoupení od darovací smlouvy ze dne 25. 10. 2021 dostalo do její sféry, zároveň namítala, že se nedopustila takového jednání, které by právo na odstoupení od smlouvy zakládalo. Nemovitosti byly žalované darovány, protože tato jako jediné jejich dítě s rodiči udržovala kontakt a pomáhala jim, v době jejich hospitalizace v r. 2018 se starala o celé hospodářství a denně rodiče navštěvovala v nemocnici, péči o ně zajišťovala i následně. Uzavření darovací smlouvy bylo iniciováno dárci. Zásadní rozpory mezi žalovanou a jejími rodiči, zejm. žalobkyní b) nastaly v souvislosti s rozvodem žalované, se kterým žalobkyně b) nesouhlasila. Neshody vyvrcholily odstěhováním žalované. Pokud se žalovaná dopustila nevlídného chování vůči žalobkyni b), bylo to v důsledku jejích neustálých ataků. Pokud žalovaná některé nemovitosti prodala, činila tak za účelem zajištění prostředků pro nový začátek, rovněž stav domu č.p. 20, který je součástí st.p.č. 53/1, vyžaduje rekonstrukci. Žalovaná se snažila o usmíření s rodiči v listopadu 2021 a únoru 2022, což žalobkyně b) odmítla, původní žalobce a) , jméno FO, st. pak přes svou vůli urovnat rodinné vztahy nechtěl odporovat manželce.

3. Po provedeném dokazování byl zjištěn tento skutkový stav.

4. Žalovaná je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník nemovitostí označených žalobou, a to na základě darovací smlouvy uzavřené formou notářského zápisu ze dne 26. 11. 2018 mezi ní, jako obdarovanou, a žalobkyní b) a , jméno FO, st., jako darujícími (výpis z KN č.l. 10 - 11, darovací smlouva č.l. 7 – 9).

5. Dopisem ze dne 25. 10. 2021 (č.l. 13), odeslaným žalované na adresu jejího trvalého pobytu dne 26. 10. 2021 (č.l. 14) žalobkyně b) a , jméno FO, st. odstoupili od darovací smlouvy ze dne 26. 11. 2018 pro nevděk žalované; v něm žalované vytýkají, že poté, co ukončila své soužití s manželem a přišla do domu č.p. 20 v , obec, , jako součásti předmětu daru, začala dárce osočovat, chovala se k nim velmi vulgárně v souvislosti se zjištěním, že , jméno FO, st. pozval bývalého muže na sekání dříví, přičemž , jméno FO, st. řekla, že jí vyrval srdce, ona si na svých pozemcích může dělat, co chce, a že dárci šlapou po jejím pozemku, žalobkyni b) řekla na začátku července, že se těší, až umře, a na začátku září řekla žalobkyni b), že babička porodila nestvůru. Žalovaná dárce osočovala v průběhu celého léta 2021 a úplně o ně ztratila zájem jako o své rodiče. Dárci žalovanou vyzvali k vydání předmětu daru ve smyslu § 2072 odst. 1 o.z. a poskytnutí součinnosti, tj. podpisu souhlasného prohlášení dle § 66 odst. 1 a 2 vyhl. č. 357/2013 Sb. Zásilka odstoupení od smlouvy obsahující byla žalované doručena dne 5. 11. 2021 (sledování zásilky č.l. 96).

6. V řízení byl uplatněn nárok na určení vlastnického práva k žalobou označeným nemovitostem z důvodu jeho obnovení po odstoupení od darovací smlouvy ze strany dárců, a to vlastnického práva žalobkyně b) s výjimkou st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20, ve vztahu ke kterému byl uplatněn nárok na určení vlastnického práva nejprve dárců – žalobkyně b) a , jméno FO, st., následně pak žalobkyně b) a , jméno FO, ml.

7. Předpoklad úspěšnosti žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, spočívá po procesní stránce v tom, že účastníci mají věcnou legitimaci a že na požadovaném určení je naléhavý právní zájem. Zároveň platí, že věcná legitimace a naléhavý právní zájem nejsou totožnými pojmy a z existence jednoho nelze bez dalšího dovozovat existenci druhého. Naléhavý právní zájem žalobce je však podmíněn jeho aktivní věcnou legitimací (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3889/2008). Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1 vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 527 s.).

8. Věcná legitimace byla dána jak v případě, kdy se žalobkyně domáhala určení svého výlučného vlastnického práva, tak ve vztahu k určení (spolu)vlastnictví žalobce a) a žalobkyně b), když řízení se vždy účastnily jak osoby tvrdící své vlastnické právo, tak osoba (dle tvrzení v žalobě v rozporu se skutečným stavem) zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí.

9. Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Pokud se žalobkyně b) domáhala určení svého vlastnického práva s tvrzením, že zápis v katastru nemovitostí po odstoupení od darovací smlouvy neodpovídá skutečnosti, neboť je zde jako vlastník místo ní zapsána nesprávná osoba, byl naléhavý právní zájem na požadovaném určení shledán, když v případě vyhovění žalobě by soudní rozhodnutí tvořilo podklad pro změnu tvrzeného nesprávného zápisu.

10. Podle § 2072 odst. 1 o.z. ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

11. Nevděkem se dle shora citovaného zákonného ustanovení rozumí chování obdarovaného, kterým ublíží dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti při současném zjevném porušení dobrých mravů. Postup dle § 2072 odst. 1 o.z. tak neodůvodňuje jakékoli nevhodné chování obdarovaného, ale pouze takové, které s ohledem na všechny okolnosti případu lze kvalifikovat jako zjevné porušení dobrých mravů; obvykle tak půjde o porušení značné intenzity nebo o porušování dlouhodobé, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1302/2007). Nikoli každé chování jsoucí v rozporu s pravidly slušného chování, ale pouze kvalifikované (zjevné) porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného může představovat důvod pro postup dle § 2072 odst. 1 o.z.; stupeň závažnosti je současně třeba hodnotit podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce.

12. Z judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 1620/2001) se podává, že k platnosti právního úkonu dárce směřujícího k vrácení daru (dnes odstoupení od darovací smlouvy) z hlediska jeho určitosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny. Podle závěrů usnesení NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3643/2012 pak označením (identifikací) závadného chování žalovaného vůči žalobkyni ve výzvě k vrácení daru (dnes odstoupení od darovací smlouvy), případně v žalobě, je dán okruh sporných skutečností, které jsou předmětem dokazování; chování v odstoupení od darovací smlouvy neuvedené je třeba považovat z hlediska opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku za irelevantní.

13. V odstoupení od darovací smlouvy byl důvod odstoupení vymezen tak, že žalovaná jako obdarovaná dárce v průběhu celého léta 2021 osočovala a úplně o ně ztratila zájem jako o své rodiče. Konkrétně bylo její závadné, odstoupení od darovací smlouvy odůvodňující, chování vymezeno tak, žea) , jméno FO, st. řekla v situaci , kdy tento pozval jejího bývalého manžela na sekání dříví, že jí vyrval srdce, dům a ostatní nemovitosti jsou její a může si tam dělat, co chce, a že dárci šlapou po jejím pozemkub) žalobkyni b) na začátku července 2021 řekla, že se těší, až umře, při čemž byla velmi vulgární a hlasitác) žalobkyni b) na začátku září 2021 řekla, že babička porodila nestvůru.

14. Dle názoru soudu vymezení chování žalované, ve kterém dárci spatřovali důvod pro odstoupení od darovací smlouvy, lze označit ve všech případech a) – c) za dostatečně určité, když jsou popsána zcela konkrétní vyjádření žalované, kterými měla podmínky pro postup dárců dle § 2072 odst. 1 o.z. naplnit. Všechny tyto výroky spojené s vulgárním a hlasitým projevem žalované vůči dárcům jsou zároveň zařazeny i časově, ať už uvedením období, kdy k nim mělo dojít, nebo dány do kontextu s určitou individualizovanou událostí (pozvání bývalého manžela žalované na sekání dřeva). Podstatnou pro závěr o dostatečném vymezení důvodů pro odstoupení od darovací smlouvy je skutečnost, že oběma stranám smluvního vztahu je dostatečně zřejmé, o jaká konkrétní chování se jednalo.

15. Dále bylo třeba se zabývat tím, zda k v odstoupení od smlouvy vymezeným jednáním žalované skutečně došlo, a pokud ano, zda tato splňují kritéria vymezená ustanovením § 2072 odst. 1 o.z., tedy zda jimi žalovaná zjevně porušila dobré mravy a dárcům úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížila.

16. K prokázání svých tvrzení ve vztahu k závadovým jednáním a výrokům žalované navrhovali žalobci provedení důkazu svými účastnickými výpověďmi a dále výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, .

17. Ve vztahu k jednání žalované popsanému pod bodem ad a) vypovídali účastníci situace svědek , jméno FO, a žalobkyně b). Svědek , jméno FO, v rámci své svědecké výpovědi v souvislosti se situací, kdy přijel dělat dříví, uvedl, že „exmanželka vyběhla na zahradu, na dvůr a začala tam na nás křičet, že na mě zavolá policajty, že tam nemám co dělat,… na tatínka řvala, že si vybral místo ní mě,… že chodím po jejím pozemku a kácím její stromy“. Tatínek byl v klidu, maminka to slyšela na prahu, křičela jen žalovaná. Žalobkyně b) v rámci své účastnické výpovědi uvedla, že výrok žalované o tom, že jí otec vyrval srdce, slyšela v situaci, kdy „oni v dílně s , jméno FO, strojili pily, že pojedou na dříví,… ona (žalovaná) tam vlítla, stála mezi vraty a začala řvát, že šlapeme po jejím pozemku, a ať zkusíme říznout i do jednoho stromu, … byl to křik, byl to řev“. Žalobkyně b) vařila, když slyšela křik, vyběhla na práh a slyšela to. Na základě výpovědí těchto dvou přímých účastníků předmětné situace soud uzavřel, že k jednání žalované označenému pod bodem ad a) skutečně došlo. Svědek , jméno FO, popsal konfliktní situaci vyvolanou jeho přítomností v Klenovicích, v rámci své výpovědi zároveň potvrdil, že žalovaná svému otci vyčetla, že si vybral jeho místo ní, byť nepoužil konkrétní formulaci, že „jí vyrval srdce“. Žalovaná v této souvislosti uvedla rovněž, že je šlapáno po jejím pozemku, když za pravděpodobné je třeba označit, že tato její námitka ve vypjaté situaci a v kontextu s pocitem, že její otec upřednostňuje přes okolnosti ukončení jejího soužití s bývalým manželem jeho před ní, směřovala právě i vůči otci.

18. Ohledně jednání žalované z počátku července 2021 spočívajícímu ve výroku vůči žalobkyni b), že se těší, až umře, vypověděl svědek , jméno FO, , že slyšel, „jak tam Vendula křičí, že radši, kdyby umřela“, nevěděl, jestli to bylo na žalobkyni b), slyšelo to víc lidí. Chtěl zasáhnout, ale přítelkyně mu to rozmluvila. Žalobkyně b) v rámci účastnického výslechu uvedla, že ona seděla s dědouškem na lávce, žalovaná šla s dětmi kolem a řekla, že se těší, až umře, žalobkyně b) nevěděla, co tomu předcházelo. K uvedené situaci vypověděla i svědkyně , jméno FO, ; ta, ačkoli si nejprve nemohla vzpomenout na podrobnosti události, uvedla po připomenutí ze strany žalobkyně b), že byla události přítomna, že výroku žalované předcházela veliká hádka, „Vendulka potřebovala zázemí, potřebovala kam jít s dětmi, ale pro žalobkyni b) byl problém i jen uvolnit skříňku“. Že se těší, až žalobkyně b) umře, řekla žalovaná až poté, co jí žalobkyně b) vyprovokovala slovy: „Ty se prostě těšíš, až umřu, řekni to, ty se prostě těšíš, až umřu.“ I ve vztahu k jednání popsanému pod bodem ad b) soud uzavřel, že se jej žalovaná dopustila.

19. Naopak jednání žalované specifikované pod bodem ad c), tedy tvrzený výrok žalované, že babička porodila stvůru, prokázán nebyl. Důkazní břemeno k prokázání skutečnosti, že žalovaná se tohoto jednání dopustila, leželo na žalobcích. Pouze žalobkyně b) hovořila o tomto výroku žalované v rámci své výpovědi, žádný ze žalobci navržených svědků pak její výpověď v tomto směru nepotvrdil. Za situace, kdy účastnická výpověď žalobkyně b) zůstala ve vztahu k jednání žalované ad c) osamocena, nelze jejím prostřednictvím považovat dané tvrzení za prokázané.

20. Ve vztahu k jednáním žalované vymezeným ad a) a b) se bylo třeba zabývat tím, zda mají charakter a intenzitu splňující podmínky dle § 2072 odst. 1 o.z.

21. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v minulosti byly vztahy mezi žalovanou a jejími rodiči dobré (svědci , jméno FO, a , jméno FO, ), žalovaná se o své rodiče starala v době jejich nemoci (svědci , jméno FO, , , jméno FO, , žalobkyně b). Následně mezi žalovanou a jejími rodiči, zejména žalobkyní b), došlo v době po uzavření předmětné darovací smlouvy k podstatnému zhoršení vzájemných vztahů, o uvedené skutečnosti zároveň nebylo mezi účastníky sporu. Jedním ze žalobních tvrzení bylo, že důvodem darování předmětných nemovitostí žalované ze strany jejích rodičů byly jejich závažné zdravotní problémy spojené s hospitalizací v r. 2018. Iniciátorem darování byli žalobkyně b) spolu s , jméno FO, st., žalovaná se o ně starala i po ukončení hospitalizace (výpověď žalobkyně b), ve vztahu k péči žalované o rodiče shodně svědek , jméno FO, ). Žalovaná začala krátce po nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem tyto postupně prodávat; žalobkyně b) vypověděla, že ke změně ve vztazích došlo, protože oni nechtěli, aby žalovaná začala prodávat pozemky, ona přesto první pozemek prodala zakrátko, asi v r. 2019, pak hned druhý, ačkoli slíbila, že prodávat nebude, chtěla z prodejů žít. Žalobkyně b) se v průběhu své výpovědi opakovaně k prodejům darovaných pozemků vracela, zdůrazňovala i slib žalované, že tak činit nebude, lze proto uzavřít, že právě rozprodávání darovaných nemovitostí bylo primárním důvodem pro razantní zhoršení vzájemných vztahů, když za základ této změny označila prodeje i sama žalobkyně b) s tím, že když jde kolem největší louky, svírá se jí srdce.

22. Další skutečností, která ovlivnila vztah žalované k jejím rodičům, zejména žalobkyni b), byl jejich postoj k okolnostem ukončení manželského soužití žalované a podpoře žalované, jakožto své dcery, v době následující. Manželství žalované nebylo harmonické, byly v něm rozbroje a neshody, začátkem léta 2021 došlo i k fyzickému napadení žalované ze strany jejího manžela, následovalo podání trestního oznámení pro událost ze 7. 6. 2021 (svědek , jméno FO, , protokol o trestním oznámení č.l. 109 – 110, hádky mezi manžely potvrdil i svědek , jméno FO, ) a odchod žalované do Klenovic k rodičům. K rozvedení tohoto manželství došlo rozsudkem Okresního soudu v , právnická osoba, ze dne 19. 4. 2022, č.j. 17C 402/2021 – 29 (č.l. 114). Žalobkyně b) s úmyslem žalované ukončit manželství rozvodem nesouhlasila, v rámci manželského konfliktu se jednoznačně postavila na stranu manžela žalované – „, jméno FO, byl chudák, … tak jsme byli vždycky při , jméno FO, , … , jméno FO, jsme měli rádi a mám ho ráda (účastnický výslech žalobkyně b), rodiče žalované byli na straně jejího manžela (svědkyně , jméno FO, ), „poslali jí zpátky za manželem, …jejich dcera byla v životní nouzi, ale oni řešili sebe, protože oni jsou na tom špatně, co si o nich řeknou lidi, co ona jim to udělala“ (svědkyně , jméno FO, ), rodiče žalované měli kladnější přístup k jejímu bývalému manželovi, který jim jezdil pomáhat (svědek , jméno FO, ), že je zejména žalobkyně b) v rámci manželského konfliktu na jeho straně si uvědomoval i svědek , jméno FO, . Důvodem pro tento postoj rodičů žalované byla skutečnost, že její manžel jim nahrazoval syny, , jméno FO, za rodiči nejezdil, Petr zemřel, měli strach ze ztráty člověka, který jim pomáhal s prací v hospodářství, že na to budou sami (svědek , jméno FO, ), zabývali se situací ze svého pohledu, nezáleželo jim na situaci dcery, neodsoudili ani násilí na ní spáchané manželem – „co nám to udělala, to je neštěstí, co si budou povídat lidi“ (svědkyně , jméno FO, ), přemlouvali žalovanou, aby se k manželovi vrátila, napadení si zasloužila (svědkyně , jméno FO, ). Souhlas s trestním stíháním manžela žalovaná nakonec odvolala (usnesení o odložení č.l. 108 – 109), a to dle svého tvrzení s cílem chránit nemocného otce. V důsledku stupňujících se psychických problémů byla k žalované přivolána dne 22. 6. 2021 záchranná služba (záznam o výjezdu č.l. 108), a to po hádce s matkou – žalobkyní b) (svědkyně , jméno FO, ). Následně žalovaná dům č.p. 20 opustila a než se úplně odstěhovala z Klenovic, bydlela u , jméno FO, a , jméno FO, (výslech těchto svědkyň). Rodiče na situaci reagovali sebelítostí s tím, že jim dcera dělá ve vesnici ostudu (svědkyně , jméno FO, ).

23. Soužití se žalobkyní b) bylo pro žalovanou po jejím odchodu od manžela do Klenovic problematické (svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, ). Žalobkyně b) nesouhlasila ani s tím, aby ze strany žalované byly darované pozemky prodávány, k dalšímu zhoršování vzájemných vztahů pak vedly rozdílné náhledy na rodinou situaci žalované. Je zároveň nepochybné, že pro žalovanou byla její situace s ohledem na okolnosti ukončení jejího manželského soužití psychicky velmi náročná a zatěžující. Ačkoli tak její projev vůči otci (jednání specifikované ad a) i vůči matce (jednání specifikované ad b) nelze označit za zcela standardní ve vztahu k rodičům, nejde, dle názoru soudu o takové porušení dobrých mravů, které by mohlo založit právo dárců na odstoupení od darovací smlouvy, když nelze odhlédnout od celkového kontextu, v rámci kterého se žalovaná vymezeného jednání dopustila.

24. Žalovaná ukončila soužití s manželem poté, co byla z jeho strany fyzicky napadena. Pokud se ze strany svých rodičů nedočkala (zcela logicky očekávané) podpory (svědkyně , jméno FO, a , jméno FO, ), když tito nejenže upřednostnili jeho před ní, ale při znalosti okolností ukončení jejich manželského soužití ho zvali do tehdejšího bydliště své dcery, lze nevoli žalované s tímto jednáním svých rodičů i jejím negativním emocím s tím spojeným rozumět (ostatně sám svědek , jméno FO, , bývalý manžel žalované, připustil ve své výpovědi, že jeho přítomnost mohla způsobovat zbytečné hádky a nebylo dobré tam jezdit). Zároveň jako nepravděpodobné se soudu jeví, že by žalovaná byla jediná, kdo v situaci ad a) křičel (nevěrohodně působí výpověď svědka , jméno FO, , který nejprve uvedl, že exmanželka křičela nejvíc, aby následně vypověděl, že křičela jediná). Pokud zároveň svému otci měla vyčíst, „že jí vyrval srdce“ (slovy svědka , jméno FO, , že si vybral jeho místo ní), byť zřejmě hlasitější formou, dle názoru soudu pouze popsala faktický stav postoje rodičů, případně svůj psychický stav tímto postojem vyvolaný. V celkovém kontextu celé situace i všech okolností, za kterých k němu došlo, nelze toto její jednání označit za zjevné porušení dobrých mravů ve smyslu § 2072 odst. 1 o.z.

25. Ani jednání žalované specifikované ad b) není možno hodnotit bez přihlédnutí k celkové situaci, za které k němu došlo. Jak je již uvedeno výše, vztahy žalované zejména se žalobkyní b) byly konfliktní (přičemž z uvedeného stavu nelze vinit jednoznačně žalovanou – odstavec č. 21 a 22 odůvodnění). V rámci jedné z hádek pak žalovaná pronesla předmětný výrok, že se těší, až žalobkyně b) zemře, jak ale vyplynulo z výpovědi svědkyně , jméno FO, , byl tento výrok vyprovokován žalobkyní b). Výpověď svědkyně , jméno FO, koresponduje, pokud jde o popis vztahů žalované a žalobkyně b) a nutnosti poskytnutí pomoci žalované v důsledku absence podpory rodičů, s výpovědí svědkyně , jméno FO, , tuto soud hodnotí jako zcela věrohodnou, když svědkyně si vybavila podrobnosti události, které byla přítomna, až po připomenutí ze strany žalobkyně b) a je tak zřejmé, že nebyla při své výpovědi vedena snahou událost vylíčit nepravdivě. Jako zcela nevěrohodný je naopak třeba hodnotit popis události ze strany žalobkyně b), která ve své výpovědi uvedla, že žalovaná na ni začala křičet, když seděli po obědě s manželem před domem na lavičce, aniž by zároveň uvedla, co projevu žalované předcházelo (pokud jí událost zasáhla natolik, že si přesně pamatuje slova žalované, je nepravděpodobné, že by si nepamatovala, za jakých okolností byla tato slova vyřčena). Za situace, kdy výrok žalované o tom, že se těší, až žalobkyně b) zemře, byl vyprovokován projevem žalobkyně b), nemůže představovat podklad pro odstoupení od darovací smlouvy (rozhodnutí NS ČR R I 835/36).

26. Protože na základě výše uvedených skutečností soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že by došlo k jednání žalované popsanému v odstoupení od darovací smlouvy ad c) a zároveň jednání popsaná ad a) – b) s přihlédnutím k celkové situaci i okolnostem, za kterých k nim došlo, nelze označit na jednání zjevně odporující dobrým mravům, nejsou naplněny podmínky ust. § 2072 odst. 1 o.z. pro odstoupení od darovací smlouvy. Na uvedeném závěru nemění nic ani obsah výpovědi žalobce a), který nebyl s rodinou v důsledku rodinného konfliktu v kontaktu od r. 2009 až do doby doručení rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví, žádné z v odstoupení od darovací smlouvy popsané situaci tak nebyl přítomen a veškeré informace týkající se předmětného období i příčin současného stavu má zprostředkovány.

27. Protože nedošlo k naplnění podmínek dle § 2072 odst. 1 o.z. pro odstoupení od darovací smlouvy, nemohlo v důsledku tohoto odstoupení dojít k obnovení vlastnického práva žalobkyně b) a žaloba, kterou se domáhala určení svého vlastnického práva ve vztahu k žalobou označeným nemovitostem musela být jako nedůvodná zamítnuta.

28. Určení vlastnického práva ve vztahu ke st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20 v k.ú. , adresa, u , obec, , se domáhala žalobkyně b) spolu s , jméno FO, st., na jeho místo nastoupil dnem 8. 11. 2022 (právní moc usnesení ze dne 18. 10. 2022, č.j. 9C 244/2021 – 133) , jméno FO, , nar. , datum, ; i po jeho vstupu do řízení zůstal předmětem řízení nárok na určení vlastnického práva ke st. p. č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20 v k.ú. , adresa, u , obec, .

29. Pokud jde o věcnou legitimaci, i ve vztahu k tomuto nároku byla shledána, jak je již uvedeno výše (odst. 8 odůvodnění), jiná je však situace, pokud jde o naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení.

30. Žalobci po poučení soudu o povinnosti tvrdit naléhavý zájem na požadovaném určení (ve vztahu ke st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20 v k.ú. , adresa, u , obec, ), odkázali na tvrzení obsažená v žalobě s tím, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán potřebou dosažení shody mezi stavem faktickým (nastalým v důsledku odstoupení od darovací smlouvy) a stavem zapsaným v katastru nemovitostí.

31. Vlastnické právo žalobců ke st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20, mělo být dle žaloby obnoveno v důsledku odstoupení od darovací smlouvy ze dne 26. 11. 2018. Pokud by byly splněny všechny zákonné předpoklady pro odstoupení od darovací smlouvy, k obnovení vlastnického práva v důsledku tohoto odstoupení by došlo ještě za života původního žalobce a) , jméno FO, st. Nemovitost st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20, byla ke dni smrti , jméno FO, st. zapsána v katastru nemovitostí ve prospěch žalované, nemohla být proto projednána v rámci řízení o pozůstalosti po , jméno FO, st. Mimo řízení o pozůstalosti nelze ve sporném řízení deklaratorním rozhodnutím určit, že dědic je vlastníkem věci náležející do pozůstalosti. Nelze obcházet zákonný postup při projednání pozůstalosti a určovacím výrokem vyhovět žalobě na určení uplatňující, že dědic je vlastníkem věci náležející do pozůstalosti a v řízení o pozůstalosti dosud neprojednané, neboť touto deklarací soudu by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání příslušným soudem v řízení o pozůstalosti. Žalobce v takovémto případě nemůže mít naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem věci (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1826/2004).

32. Za situace, kdy se žalobci (žalobkyně b) a , jméno FO, , nar. 13. 5. 1970 – žalobce a) domáhali určení svého vlastnického práva ke st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20, nikoli případného určení respektujícího princip zakotvený v ust. § 1670 o.z. (aby mohl být dědic zůstavitele skutečným vlastníkem, musí být splněna mj. podmínka potvrzení nabytí dědictví soudem), nezbylo než uzavřít, že na žalobci požadovaném určení jejich vlastnického práva není dán naléhavý právní zájem. Závěr o nedostatku naléhavého zájmu na požadovaném určení ve vztahu ke st.p.řč. 53/1, jejíž součástí je stavba, je třeba vztáhnout na oba žalobce za situace, kdy se tito domáhali určení svého (spolu)vlastnictví. Soud proto žalobu ve vztahu ke st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20 v k.ú. , adresa, u Mičovic, zamítl pro nedostatek jednoho ze základních předpokladů úspěšnosti žaloby o určení práva, kterým naléhavý právní zájem na požadovaném určení je.

33. Ačkoli důvodem pro zamítnutí žaloby o určení vlastnického práva žalobců ve vztahu ke st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20, je závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, s ohledem na skutečnost, že k obnovení vlastnického práva mělo dojít na základě téhož právního jednání – odstoupení od darovací smlouvy ze dne 25. 10. 2021, vztahují se závěry o nenaplnění podmínek dle § 2072 o.z. na všechny v tomto odstoupení uvedené nemovitosti, tedy i st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20, v k.ú. , adresa, u , obec, .

34. Žalobou byly soudu k rozhodnutí předloženy dvě věci s rozdílným okruhem účastníků (ve vztahu ke st.p.č. 53/1, jejíž součástí je stavba č.p. 20 v k.ú. , adresa, , se určení vlastnického práva domáhali oba žalobci, zatímco ve vztahu k ostatním žalobou označeným nemovitostem pouze žalobkyně b). Z tohoto pohledu tak došlo ve smyslu § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. (AT) ke spojení dvou věcí, pro které spojení ke společnému řízení není stanoveno právním předpisem. Zvažováno bylo proto stanovení sazby za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 6 ve spojení s § 12 odst. 4 AT, s ohledem na okolnosti daného případu má však soud za to, že formální aplikací tohoto ustanovení by byla založena zjevná nespravedlnost. Za situace, kdy v rámci obou spojených věcí bylo soudu předloženo k posouzení jediné právní jednání, a to odstoupení od darovací smlouvy ze dne 25. 10. 2021, nejeví se jako spravedlivé, aby pouze režim vlastnických vztahů před darováním ovlivnil výši náhrady nákladů tohoto řízení. Za odpovídající principu proporcionality a přiměřenosti považuje soud sazbu odměny stanovené jako společné pro obě spojené věci, konkrétně dle § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5 AT, tedy ve výši 3 100 Kč za 1 úkon právní služby.

35. Zcela úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná, a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení na straně žalované představuje odměna za právní zastoupení 21 700 Kč (za celkem , hodnota, úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl.č. 177/96 Sb. (AT) – převzetí a příprava, sepis odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření, sepis vyjádření k žalobě ze dne 16. 5. 2022, účast u jednání soudu dne 9. 3. 2023, dne 25. 5. 2023 (2 úkony) a dne 3. 8. 2023 - po 3 100 Kč za 1 úkon § 9 odst. 4 písm. b), § 7 bod 5 AT), náhrada hotových výdajů 2 100 Kč za 7 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT), náhrada cestovného 2 921,10 Kč (za jízdy k OS , adresa, za účelem studia spisu dne 15. 3. 2022 a jízdy k jednáním soudu ve dnech 9. 3. 2023, 25. 5. 2023 a 3. 8. 2023 z , město, do , město, a zpět při ujetých 92 km na jednu zpáteční jízdu OA , typ vozidla, , typ vozidla, RZ: , SPZ, , kombinované spotřebě dle TP 6,8l nafty/100 km, vyhláškové ceně nafty do 13. 5. 2022 36,10 Kč/1l a v r. 2023 44,10 Kč/1 l a základní náhradě 4,70 Kč/1 ujetý km v r. 2022 a 5,20 Kč/1 km v r. 2023 - 658,20 Kč na jednu jízdu v r. 2022 a 754,30 Kč v r. 2023), náhrada za ztrátu času stráveného jízdami 1 600 Kč za celkem 16 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT a 21% DPH 5 947,40 Kč. Celkem tak žalované byla přiznána na náhradě nákladů tohoto řízení částka 34 268,50 Kč. Žalované nebyla přiznána náhrada – odměna za právní zastoupení ve vztahu k nahlédnutí do spisu, které není samostatným úkonem právní služby, spadá pod úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení (přiznána byla pouze náhrada hotových výdajů s nahlédnutím souvisejících). Pro úplnost se dodává, že náhrada nákladů ve vztahu k podání odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření byla žalované přiznána přes neúspěch tohoto odvolání dle § 145 o.s.ř. Nákladová povinnost i v případě předběžného opatření sleduje osud nákladové povinnosti ve věci samé, není podstatné, v čí prospěch bylo předběžné opatření nařízeno, ale kdo byl úspěšný ve věci a komu byly přiznány celkové náklady řízení.

36. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), neboť v řízení nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující její prodloužení. Žalobci jsou povinni plnit k rukám právní zástupkyně žalované (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).