9 C 54/2020

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl samosoudkyní JUDr. Simonou Vojíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci o uložení povinnosti strpět výkon služebnosti

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované strpět výkon služebnosti průchodu a průjezdu přes pozemek st. p. [číslo] ve prospěch pozemku st. p. [číslo], jehož součástí je stavba [číslo popisné], vše v k. ú. [obec], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů tohoto řízení částku 26 211 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 6. 4. 2020, ve znění doplnění ze dne 11. 5. 2020 (č. l. 19), domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost strpět výkon služebnosti průchodu v kteroukoli denní i roční dobu a průjezdu osobními automobily a nákladními automobily do 3,5 t v kteroukoli denní i roční dobu přes st. p. [číslo] ve prospěch pozemku st. p. [číslo], jehož součástí je stavba [číslo popisné], vše v k.ú. [obec]. V žalobě uvedla, že je vlastníkem pozemku st. p. [číslo] jehož součástí je stavba [číslo popisné], vlastníkem st. p. [číslo] je žalovaná. Pozemek st. p. [číslo] slouží jako přístupová cesta k domu [číslo popisné], a to od počátku jeho existence, přičemž přístup nelze zajistit jinak. Žalovaná dne 9. 3. 2020 přes cestu umístěnou na st. p. [číslo] umístila hromadu dřevěných klád, čímž zamezila žalobkyni a členům její rodiny průjezd a ztížila průchod. Povinnost k odstranění překážky bránící průchodu a průjezdu ze st. p. [číslo], která byla žalované uložena soudem nařízeným předběžným opatřením, žalovaná nerespektovala, klády byly odstraněny dne 27. 3. 2020 žalobkyní. Od snahy o obnovení zátarasu upustila žalovaná až po poučení ze strany policie o trestnosti takového jednání za existence soudního rozhodnutí. Předmětné nemovitosti tvořily spolu se sousedními pozemky na počátku 20. století funkční celek ve vlastnictví rodiny [příjmení]. St. p. [číslo] (tehdy označená jako st. p. [číslo]) byla historicky zatížena služebností stezky a cesty vozové ve prospěch st. p. [číslo] (pod dočasným označením č. k. [číslo]), na které byl zbudován dům [číslo popisné] na základě notářského zápisu ze dne 4. 11. 1929, [číslo jednací], a to za účelem zajištění náležitého přístupu k domu pro případné právní nástupce. Předmětná služebnost, ačkoli vznikla před r. 1950, nadále existuje, žalobkyní je nepřetržitě vykonávána od koupě domu v r. 2009, a to pro přístup k domu [číslo popisné], stejně tak, jako jejími právními předchůdci, předchozími vlastníky tohoto domu. Zatarasení přístupové cesty ze strany žalované předcházela její nabídka na odprodej pozemků v jejím vlastnictví s tím, že v případě nevyužití bude přístup k domu zamezen, což se následně, přes výzvu právního zástupce žalobkyně ke zdržení se takového jednání, stalo.

2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření ze dne 18. 6. 2020 (č. l. 24-26, shodně podání ze dne 19. 6. 2020, č. l. 42-44) odmítla, že by st. p. [číslo] byla jedinou přístupovou cestou k domu [číslo popisné], jako součásti st. p. [číslo] když existuje možnost přístupu okolo areálu po [parcelní číslo] ve vlastnictví města [obec] přes [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobkyně, která bezprostředně sousedí se st. p. [číslo] (byť pro přístup automobilem až k domu by musela být cesta zpevněna, zároveň za dostatečný je třeba považovat přístup ke st. p. [číslo] a dále již pěšky, když toto řešení ani žádné úpravy nevyžaduje); cesta by případně mohla být zřízena též přes pozemek [parcelní číslo], který žalovaná nabízela žalobkyni ke koupi. Cesta přes st. p. [číslo] vede prostředkem areálu žalované, přičemž dle katastru nemovitostí je tento pozemek veden jako zastavěná plocha a nádvoří, zbořeniště, nikoli komunikace. Služebnost z r. 1929 již zanikla. Pozemkové knihy přestaly být po 2. světové válce aktuální, od r. 1951 byl opuštěn intabulační princip zápisů a vznikal nový právní stav, následně byla v r. 1964 zavedena evidence nemovitostí a od. r. 1993 zřízen katastr nemovitostí, ve kterém věcné břemeno a služebnost ke st. p. [číslo] ve prospěch nemovitostí žalobkyně zapsány nejsou. Prokázána není ani skutečnost, že služebností z r. 1929 zatížený pozemek st. p. [číslo] panující pozemek dočasně označený jako č. k. [číslo] jsou pozemky odpovídající dnešním st. p. [číslo] a st. p. [číslo]. Pro užívání st. p. [číslo] jako přístupové cesty od koupě domu nebyla žalobkyně v dobré víře (pokud byla žalobkyně žalovanou opakovaně v letech 2018 a 2019 upozorňována na skutečnost, že nemá právní titul k užívání pozemku st. p. [číslo], přičemž žalovaná s takovým užíváním nesouhlasí, žalobkyni nikdy žádný takový titul nepředložila, ani se na žádný neodvolávala, poprvé tak učinila až v dopise ze dne 11. 11. 2019). Odmítnout je tak třeba možnost vydržení práva odpovídajícího služebnosti práva nezbytné cesty (neexistoval právní titul a právní důvod držby, když žalobkyně o žádném titulu až do podzimu 2019 nevěděla a nemohlo se tak jednat z její strany o poctivou, řádnou a pravou držbu po dobu stanovenou zákonem). Právo odpovídající věcnému břemeni nebylo zároveň v období po 2. světové válce a do doby, kdy se vlastníkem domu [číslo popisné] stala žalobkyně, nepřetržitě vykonáváno, k vydržení tak nemohlo případně dojít právními předchůdci žalobkyně. Žalovaná zároveň vznesla námitku promlčení práva odpovídajícího služebnosti průchodu a průjezdu před st. p. [číslo] ve prospěch st. p. [číslo] s tvrzením, že toto právo nebylo vykonáváno po dobu více než 10 let (min. od r. 1948 nebylo vykonáváno vůbec).

3. Po provedeném dokazování zjistil soud tento skutkový stav.

4. Žalobkyně je vedena v katastru nemovitostí jako vlastník st. p. [číslo], jejíž součástí je stavba [číslo popisné], a dále [parcelní číslo] a [parcelní číslo] vše v k. ú. [obec] (informace o pozemku č. l. 4 a 30, výpis z KN č. l. 58). Žalovaná je vedena v katastru nemovitostí jako vlastník mj. st. p. [číslo] v k. ú. [obec] (informace o pozemku č. l. 5, výpis z KN č. l. 56 - 57). Jako vlastník [parcelní číslo] v k. ú. [obec] je v katastru nemovitostí vedeno město [obec] (informace o pozemku č. l. 31). Vzájemné polohové souvislosti uvedených pozemků jsou patrny z katastrální mapy (č. l. 6, 7 a 29).

5. Spisem notářským ze dne 4. 11. 1929 (č. l. 8 - 9) manželé [jméno] a [jméno] [příjmení], coby vlastníci mj. st. p. [číslo], zřídili za sebe a za své právní nástupce v držení této parcely paní [jméno] [příjmení] a jejím právním nástupcům v držení nově zřízené stavební plochy č. k. [číslo] a na ní zbudovaného domu [číslo popisné] ve [obec] bezplatnou služebnost stezky a cesty vozové z hlavních vrat přes stavební plochu [číslo]. V listině zřizující služebnost označená stavební plocha č. k. [číslo] byla následně přečíslována na „správnou stavební plochu č. k. [číslo]“ (č. l. 10 a 54, sdělení KÚ č. l. 51). Služebnost stezky a cesty vozové dle spisu notářského ze dne 4. 11. 1929 přes st. p. [číslo] ve prospěch majitelů st. p. [číslo] byla zapsána do pozemkové knihy 10. 12. 1929 (č. l. 14).

6. St. p. [číslo] v k. ú. [obec] byla geometrickým plánem [číslo] ze dne 22. 10. 1979 (č. l. 53) rozdělena na st. p. [číslo] a [číslo]. Geometrickým plánem č. [číslo] (č. l. 52) došlo následně k oddělení současné st. p. [číslo] ze st. p. [číslo] (sdělení KÚ č. l. 51).

7. V období březen – červenec 2018 byla žalobkyně ze strany žalované upozorňována na neoprávněnost užívání nemovitostí, které nejsou v jejím vlastnictví (stodola, cesta) s tím, že pokud nedojde k odkoupení, bude požadován nájem, případně bude cesta uzavřena (č. l. 33-34). V období září 2018 – leden 2019 bylo jednáno o možnostech koupě pozemku (zřejmě toho, který žalobkyně užívá pro přístup k domu) s tím, že v případě neuzavření dohody bude tento znepřístupněn; prezentována byla odlišná stanoviska týkající se kupní ceny (č. l. 35-36).

8. Žalovaná nabídla žalobkyni dopisem ze dne 21. 1. 2019 k odkoupení soubor pozemků sousedících se st. [parcelní číslo] s tím, že v případě, že k dohodě nedojde do 31. 1. 2019, bude žalobkyni zamezeno v přístupu k její nemovitosti (č. l. 16, dodejka č. l. 37). Dopisem ze dne 14. 2. 2019 byla žalobkyně upozorněna, že žalovaná s ohledem na absenci dohody o odkupu pozemků přistoupí k realizaci zamezení přístupu (č. l. 16 z druhé strany, dodejka č. l. 38). Dopisem ze dne 26. 11. 2019 (č. l. 39) žalovaná odmítla nárok žalobkyně na užívání st. p. [číslo] jako přístupové cesty k jejímu domu s totožnou argumentací, jakou uplatnila v rámci tohoto řízení; žalobkyně byla zároveň upozorněna na záměr žalované areál uzavřít. Dopisem ze dne 19. 2. 2020 (č. l. 40) žalovaná zopakovala nabídku na odprodej předmětného pozemku s tím, že pokud k němu nedojde do 24. 2. 2020, bude ze strany žalované přistoupeno k jeho využití.

9. Z fotografií na č. l. 11-13 je patrno, že v minulosti byly na st. p. [číslo] umístěny klády zamezující přístup k domu [číslo popisné]. Usnesením Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. 3. 2020, č. j. 9 Nc 201/2020-21, ve znění opravného usnesení ze dne 24. 3. 2020, č. j. 9 Nc 201/2020-28, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 6. 2020, č. j. 19 Co 689/2020-54, byla žalované uložena povinnost překážku ze st. p. [číslo] odstranit a dále se zdržet jednání spočívajícího v bránění žalobkyni v průchodu a průjezdu přes st. p. [číslo].

10. Žalobkyně se žalobou domáhala ochrany výkonu jí tvrzené služebnosti jízdy a chůze ve prospěch st. p. [číslo] (ve vlastnictví žalobkyně) přes st. p. [číslo] (ve vlastnictví žalované), založené notářským zápisem ze dne 4. 11. 1929. Pro rozhodnutí ve věci bylo proto třeba se zabývat nejprve tím, zda uvedená služebnost opravňující žalobkyni k užívání nemovitosti ve vlastnictví žalované ve shora uvedeném smyslu i nadále existuje s ohledem na obranu žalované spočívající právě v tvrzení, že tato již zanikla, podpořenou jednak současným stavem zápisu v katastru nemovitostí, kde služebnost u žádného z dotčených pozemků zapsána není (č. l. 56-58), jednak též obsahem listu vlastnictví evidence nemovitostí (č. l. 55), ze kterého je patrno, že předmětná služebnost byla vymazána, a to dle sdělení [stát. instituce] (č. l. 51) v r. 1989 v souvislosti s přechodem celé služebné nemovitosti na stát. Pro možnost posouzení případného zániku služebnosti bylo třeba se zabývat vývojem vlastnických vztahů dotčených nemovitostí v průběhu doby.

11. Přisvědčit nelze námitce žalované směřující ke zpochybnění totožnosti služebného a panujícího pozemku dle NZ ze dne 4. 11. 1929, kterým byla žalobkyní tvrzená služebnost zřízena, a současných st. p. [číslo] a st. p. [číslo] v k. ú. [obec]. Z geometrických plánů č. l. 52 a 53 je zřejmé, že současná st. p. [číslo] byla v průběhu doby oddělena z původně v r. 1929 existující st. p. [číslo] (služebný pozemek), současná st. p. [číslo] pak je pozemkem původně dle NZ ze dne 4. 11. 1929 panujícím (ačkoli je notářským zápisem označována jako stavební plocha č. k. [číslo], následně byla přečíslována na „správnou stavební plochu č. k. [číslo]“ – č. l.

54. Rovněž z polohových souvislostí žalobou označených pozemků je zřejmá jejich totožnost s pozemky původními, resp. s pozemky pod původním označením dle notářského zápisu (resp. s relevantní částí původní st. p. [číslo] v případě dnešní st. p. [číslo]).

12. Vývoj vlastnických vztahů ke st. p. [číslo] v k. ú. [obec]:

13. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 17. 8. 1960, zn. [číslo] (č. l. 108) bylo rozhodnuto o přechodu vlastnictví k budovám patřícím k [číslo popisné] se st. p. [číslo] v k. ú. [obec] na čs. stát se správou [stát. instituce], a to ke dni 1. 10. 1960, jako dni právní moci.

14. Ve věci dědictví po [jméno] [příjmení] bylo rozhodnuto o nabytí mj. 1/2 st. p. [číslo] v k. ú. [obec] dědici ze závěti, [ak. titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 15. 9. 1980, č. j. [číslo jednací], č. l. 107).

15. Ze strany [ak. titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] byla v r. 1988 učiněna nabídka bezplatného odevzdání majetku do vlastnictví čs. státu, týkající se mj. st. p. [číslo] (nabídka č. l. 104-105), která byla finančním odborem [stát. instituce] přijata dne 7. 6. 1988 pod zn. [číslo] (č. l. 106).

16. Ve vztahu k nemovitostem uvedeným v příloze smlouvy, mj. ke st. p. [číslo] v k. ú. [obec] (č. l. 103) byla dne 17. 7. 1989 uzavřena mezi [stát. institucí], jako organizací předávající, a [stát. instituce], jako organizací přejímající, hospodářská smlouva o převodu práva hospodaření s národním majetkem (č. l. 102).

17. Rozhodnutím [stát. instituce] ze dne 4. 10. 1993, [číslo jednací] (č. l. 99 – 100), byla schválena dohoda uzavřená dne 28. 5. 1992 (č. l. 100-101) dle § 9 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., o půdě, o vydání mj. st. p. [číslo] v k. ú. [katastrální území] mezi obcí [obec] jako osobou povinnou a [ak. titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], každému s podílem o velikosti 1. Podle obsahu dohody ze dne 28. 5. 1992 (č. l. 100-101) nemovitosti, jejichž vydání se dohoda týká (mj. st. p. [číslo] v k. ú. [obec]) přešly do vlastnictví čs. státu z 1 darováním a z 1 podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. – nabídka bezplatného odevzdání majetku čs. státu přijata 7. 6. 1988, zn. [číslo] a usnesení Lidového soudu v Prachaticích č. d. 381/60 podle výměru Fin. odboru rady [stát. instituce] ze dne 17. 8. 1960, zn. [číslo].

18. Usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 3. 2011, č. j. 16D 785/2010-76 (č. l. 96-98) byla schválena v rámci řízení o dědictví po [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) dohoda o vypořádání dědictví, podle které převzala mj. podíl o velikosti 1 ve vztahu ke st. p. [číslo] v k. ú. [obec] pozůstalá dcera zůstavitelky [ak. titul] [jméno] [příjmení].

19. Mezi žalovanou jako kupující a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími byla dne 11. 7. 2012 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byl prodej a koupě mj. ve vztahu ke spoluvlastnickým podílům ke st. p. [číslo] v k. ú. [obec] (o velikosti 1 od [jméno] [příjmení], 2x 1 od [jméno] [příjmení] (č. l. 92-95). Dne 30. 5. 2016 byla mezi žalovanou a [ak. titul] [jméno] [příjmení] uzavřena dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví (č. l. 86 – 91), na základě které se žalovaná stala výlučným vlastníkem mj. st. p. [číslo] v k. ú. [obec]. Tato dohoda představuje titul pro současný stav zápisu v katastru nemovitostí (č. l. 56-57).

20. Z výše uvedeného přehledu je patrný rozpor mezi jednotlivými nabývacími tituly, zejm. mezi rozhodnutím Fin. odboru rady [stát. institut] ze dne 17. 8. 1960, zn. [číslo] (č. l. 108) a rozhodnutím [stát. institut]ze dne 15. 9. 1980, č. j. [číslo jednací] (č. l. 107), když zatímco z prvně jmenovaného rozhodnutí žádným způsobem nevyplývá, že by k přechodu vlastnictví ve vztahu ke st. p. [číslo] v k. ú. [obec] mělo dojít pouze částečně (pouze ve vztahu k nějakému podílu), přičemž zároveň [stát. institut] sdělil soudu v této souvislosti, že uvedeným rozhodnutím došlo k přechodu vlastnictví ke st. p. [číslo] jako celku (č. l. 118), zároveň o podílu o velikosti 1 téhož pozemku bylo následně rozhodováno [stát. institut] v rámci dědictví po [jméno] [příjmení]. Ačkoli uvedený rozpor se soudu odstranit nepodařilo, listinu související s rozhodnutím Fin. odboru rady [stát. institut] ze dne 17. 8. 1960, zn. [číslo], označenou v dohodě o vydání nemovitosti (č. l. 100 – 101) jako usnesení Lidového soudu č. d. 381/60 se nepodařilo dohledat (č. l. 128 a 131), má soud za to, že závěr o existenci vlastnického práva státu nejpozději v r. 1988 (na základě přijetí nabídky bezplatného odevzdání majetku vlastnictví čs. státu) k celé st. p. [číslo] v k. ú. učinil lze. I pokud by se totiž rozhodnutí o přechodu vlastnictví na čs. stát z r. 1960 netýkalo celé st. p. [číslo] v k. ú. [obec] (jakkoli to z jeho obsahu není zřejmé), následně bylo disponováno podílem o velikosti 1 uvedeného pozemku dědici označenými v rozhodnutí [stát. institut] ze dne 15. 9. 1980, a to tak, že tito učinili nabídku na jeho bezplatné odevzdání čs. státu, která byla přijata. Následně je již disponováno celým pozemkem st. p. [číslo] (k dispozici hospodářskou smlouvou ze dne 17. 7. 1989 dochází již po oddělení tohoto pozemku od původní st. p. [číslo] resp. [číslo]), celého pozemku st. p. [číslo] se pak zároveň týká i dohoda o vydání nemovitosti ze dne 28. 5. 1992 (ta zároveň označuje za titul vlastnického práva státu z 1 nabídku bezplatného odevzdání majetku čs. státu přijatou dne 7. 6. 1988, zn. [číslo] a z 1 usnesení Lidového soudu v Prachaticích č. d. 381/60 podle výměru Fin. odboru rady [stát. instituce] ze dne 17. 8. 1960, zn. [číslo].

21. Na základě výše uvedených skutečností lze dle názoru soudu uzavřít, že nejpozději od r. 1988 byl stát vlastníkem celé st. p. [číslo] v k. ú. [obec], přičemž jeho vlastnické právo trvalo až do uzavření dohody o vydání nemovitostí dne 28. 5. 1992 mezi obcí [obec] jako osobou povinnou a [ak. titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], coby osobami oprávněnými.

22. S ohledem na nabytí vlastnického práva ke st. p. [číslo] v k. ú. [obec] ze strany státu za účinnosti zák. č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, byla věc posouzena právě podle tohoto právního předpisu. Dle § 396 hospodářského zákoníku, dnem nabytí majetku do státního socialistického vlastnictví zanikají zástavní práva a věcná břemena na tomto majetku.

23. Na základě aplikace výše uvedeného zákonného ustanovení dospěl soud k závěru, že služebnost chůze a jízdy přes st. p. [číslo] ve prospěch st. p. [číslo] v k. ú. [obec] na základě notářského zápisu ze dne 4. 11. 1929 v r. 1988 ze zákona zanikla, když touto služebností zatížený pozemek byl celý nabyt do vlastnictví státu. Nabytí majetku státem do vlastnictví jakýmkoli způsobem mělo dle § 396 hospodářského zákoníku za následek zánik věcného břemene na tomto majetku váznoucího, a to ex lege, tedy bez nutnosti vydání rozhodnutí ([Doležílek, F. a kol. Hospodářský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: Panorama, 1986, s. 652); bez významu v tomto směru pak byla motivace osob nabízejících státu bezplatný převod vlastnického práva či vědomost o právním následku tohoto jednání. Uvedený závěr je pak zároveň v souladu s vývojem zápisu v evidenci nemovitostí, ve které byla předmětná služebnost vyškrtnuta, a to v r. 1989 ze zákona, aniž by podkladem bylo rozhodnutí (sdělení KÚ č. l. 51 a 75). S ohledem na závěr o zániku předmětného věcného břemene nejpozději v r. 1988 se zároveň nebylo třeba dále zabývat případným promlčením práva v souvislosti s tvrzením žalované o přerušení jeho faktického výkonu po r. 1948.

24. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje, že k obnovení služebnosti před tím zaniklé dle § 396 hospodářského zákoníku nemohlo dojít v souvislosti s uzavřením dohody o vydání st. p. [číslo] v k. ú. [obec] dle § 9 odst. 2 zák. č. 229/1991 Sb., o půdě. Uzavřením předmětné dohody došlo k obnovení předchozích vlastnických vztahů, důsledek obnovení původně existujících věcných břemen však zákon s uzavřením dohody nespojuje. Uvedené je zřejmé ze znění ust. § 9 odst. 5 zák. o půdě, podle kterého pokud je toho nezbytně třeba, může pozemkový úřad zřídit nebo zrušit na převáděné nemovitosti věcné břemeno, případně uložit jiná opatření k ochraně životního prostředí nebo důležitých zájmů jiných vlastníků.

25. S ohledem na tvrzení žalobkyně o nepřetržitém užívání předmětných nemovitostí od zřízení jí tvrzeného věcného břemene do současnosti se soud zabýval dále otázkou případného vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni žalobkyní, resp. jejími právními předchůdci, když z judikatury Nejvyššího soudu obecně vyplývá, že vydržení je otázkou právního posouzení, již jsou soudy povinny zkoumat z úřední povinnosti, jestliže tvrzení účastníků, skutková zjištění či obsah spisu umožňují zjištěný skutkový stav posoudit i podle zákonných ustanovení upravujících vydržení (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 3666/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2009, sp. zn. 28 Cdo 2132/2009, rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 22 Cdo 3654/2014).

26. S ohledem na znění ust. § 3028 odst. 2 o.z. a okamžik, kdy se žalobkyně, resp. její právní předchůdci ujali držby práva odpovídajícího tvrzené služebnosti, byla otázka možného vydržení tohoto práva posouzena dle dosavadních právních předpisů, tedy zák. č.40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.).

27. Podle § 151o odst. 1 obč. zák. právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydržením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. Ust. § 134 odst. 1 obč. zák. pak za jednu z podmínek vydržení označuje oprávněnou držbu, když dle § 130 odst. 1 obč. zák. je oprávněným takový držitel, který je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří.

28. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] byl vydán na základě Dohody o vydání nemovitosti ze dne 28. 5. 1992, v důsledku čehož došlo k založení spoluvlastnictví [ak. titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s podíly o velikosti 1. V uvedené době byla vlastníkem domu [číslo popisné] na st. p. [číslo] v k. ú. [obec] [jméno] [příjmení], a to na základě usnesení o potvrzení dědictví ze dne 25. 2. 1961 - podíl 1 (č. l. 82) ve spojení s darovací smlouvou ze dne 17. 8. 1979 - podíl 3 (č. l. 81). Z uvedeného je zřejmé, že nelze uvažovat o držbě a výkonu práva služebnosti k přístupu k domu [číslo popisné] přes st. p. [číslo] z její strany, když st. p. [číslo] neužívala z titulu výkonu práva služebnosti, ale z titulu práva vlastnického. Z hlediska započtení doby potřebné pro vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni tohoto práva nemůže být právním předchůdcem oprávněného držitele osoba, která současně vlastnila nemovitost, jež má být věcným břemenem zatížena – rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 2044/2000. Dobu, po kterou [jméno] [příjmení] případně užívala st. p. [číslo] k přístupu k st. p. [číslo] (v období po zániku služebnosti dle § 396 hospodářského zákoníku), proto do doby oprávněné držby žalobkyně, příp. jejích právních předchůdců, započíst nelze.

29. Ke změně situace ve smyslu oddělení vlastníka domu [číslo popisné] na st. p. [číslo] a st. p. [číslo] došlo v souvislosti s prodejem domu [číslo popisné] na st. p. [číslo] [jméno] [příjmení] ([příjmení]) společnosti [právnická osoba] kupní smlouvou ze dne 23. 9. 2005 (č. l. 78 – 80), přičemž st. p. [číslo] i nadále zůstala v dosavadním spoluvlastnictví. Právě společnost [právnická osoba] jako právní předchůdce žalobkyně je prvním subjektem, u něhož bylo možno uvažovat o možnosti vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni (pro rozdílnost vlastníků povinného a oprávněného pozemku). Tvrzením žalobkyně bylo, že k přístupu k domu [číslo popisné] byla st. p. [číslo] od jeho koupě bez problémů užívána, st. p. [číslo] představovala jedinou přístupovou cestu (žalobkyně ostatně tvrdila, že takto byl předmětný pozemek užíván všemi jejími právními předchůdci). V souvislosti s koupí předmětného domu byl žalobkyni, která fakticky jednání o koupi nemovitostí [právnická osoba] dle svého tvrzení vedla, když jednatel společnosti, její manžel, tehdy ještě nemluvil dobře česky, předložen notářský zápis původně služebnost zakládající; s ohledem na něj a informace získané od [jméno] [příjmení], zastupující při prodeji svou matku [jméno] [příjmení] ([příjmení]), nebyl ověřován zápis předmětného práva do katastru nemovitostí.

30. Společnost [právnická osoba] byla vlastníkem domu [číslo popisné] na st. p. [číslo] v k. ú. [obec] do 13. 5. 2009, kdy toto vlastnické právo bylo převedeno kupní smlouvou z téhož dne na žalobkyni (č. l. 76-77). Je zřejmé, že [právnická osoba] s ohledem na délku realizace přístupu k domu přes st. p. [číslo] nemohla vydržením právo odpovídající žalobkyní tvrzené služebnosti nabýt, k posouzení pak zbývalo, zda po tuto dobu byly z její strany naplněny ostatní podmínky nezbytné pro vydržení a zda tak dobu držby práva z její strany bude možno do celkové doby potřebné pro vydržení (ve prospěch žalobkyně) započíst.

31. Na základě skutečností zjištěných dokazováním dospěl soud k závěru, že na straně [právnická osoba] nebyl od počátku splněn jeden ze zákonných předpokladů pro vydržení, a to oprávněnost držby založená dobrou vírou ve smyslu § 130 odst. 1 obč. zák. Tato společnost se dle tvrzení žalobkyně ujala držby práva odpovídajícího věcnému břemeni na základě informací získaných od zástupkyně prodávající, [jméno] [příjmení], ve spojení s obsahem notářského zápisu, kterým byla služebnost původně zřízena, zda je služebnost zapsána v katastru nemovitostí, ověřováno nebylo. Je zřejmé, že [právnická osoba] se držby práva ujala v právním omylu. Právní omyl spočívá v neznalosti nebo v neúplné znalosti obecně závazných právních předpisů a z toho vyplývajícího nesprávného posouzení právních důsledků právních skutečností. V daném případě se, v domnění, že titulem pro držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni je notářský zápis ze dne 4. 11. 1929, [právnická osoba] ujala této držby, aniž by se pokusila ověřit existenci práva v katastru nemovitostí, a to zároveň za situace, kdy kupní smlouva, kterou nabyla vlastnictví k domu [číslo popisné] na st. p. [číslo] se rovněž o existenci služebnosti žádným způsobem nezmiňuje. Pokud se nabyvatel nemovitosti spokojí s pouhým ústním sdělením převodce, že s vlastnictvím nemovitosti je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni, přičemž tato okolnost není uvedena ve smlouvě o převodu nemovitosti a nabyvatel se o existenci tohoto práva nepřesvědčí, nemůže být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu toto právo náleží, neboť při normální opatrnosti, kterou lze po něm požadovat, by si existenci tohoto práva, případně právního titulu, který měl za následek jeho vznik, ověřil (rozhodnutí NS ČR sp. zn. 2 Cdon 431/96). Na straně [právnická osoba] tak od počátku nebyl naplněn předpoklad oprávněné držby práva založené dobrou vírou.

32. Závěr o absenci oprávněné držby práva na straně [právnická osoba] je třeba s ohledem na okolnosti případu vztáhnout rovněž na žalobkyni. Tato dle svého tvrzení vedla jednání související s koupí domu [číslo popisné] na st. p. [číslo] v k. ú. [obec] společností [právnická osoba], musela proto být seznámena s obsahem smlouvy ze dne 23. 9. 2005, byla to zároveň ona, kdo jednal s [jméno] [příjmení]; skutečnosti rozhodné pro posouzení její dobré víry (které zároveň brání pozitivnímu závěru v tomto směru – viz odst. 31 odůvodnění) se tak dozvěděla ještě před tím, než se sama držby práva, coby nabyvatelka domu [číslo popisné] na st. p. [číslo] v r. 2009 ujala.

33. Pro úplnost se dodává, že o (byť částečném) splnění podmínek vydržení nemohlo být uvažováno ani na základě tvrzení žalobkyně o užívání st. p. [číslo] k přístupu k domu [číslo popisné] v období bezprostředně po převodu tohoto pozemku na stát. Byť lze připustit, že zániku věcného břemene jako právního následku nabytí výlučného vlastnictví státu ke st. p. [číslo] si převodci být vědomi nemuseli, jejich právní omyl v tomto směru nelze považovat za omluvitelný s ohledem na zásadu neznalost zákona neomlouvá; za omluvitelný nelze považovat omyl držitele vycházející z neznalosti jednoznačně formulovaného ustanovení zákona platného v době, kdy se držitel ujímá držby (rozhodnutí NS ČR sp.zn. 22 Cdo 490/2001). V r. 1988, kdy došlo k zániku předmětné služebnosti dle § 396 hospodářského zákoníku, byla vlastníkem domu [číslo popisné] na st. p. [číslo] [jméno] [příjmení], která zároveň, jako jeden ze spoluvlastníků st. p. [číslo] nabídla svůj podíl na tomto pozemku k bezplatnému odevzdání státu; s ohledem na výše uvedené nelze její případnou následnou držbu práva odpovídajícího předmětné služebnosti (trvající do doby, než se stala v r. 1992 opětovně spoluvlastnicí st. p. [číslo]) považovat za oprávněnou.

34. Protože služebnost zřízená na základě notářského zápisu ze dne 4. 11. 1929 dle § 396 hospodářského zákoníku zanikla, přičemž následně nedošlo k vydržení práva odpovídajícího této služebnosti ze strany žalobkyně ani jejích právních předchůdců, musela být žaloba, kterou se žalobkyně domáhala ochrany výkonu práva této služebnosti odpovídající, jako nedůvodná zamítnuta.

35. Soudem nebyly provedeny žalobkyní navrhované důkazy výslechem žalobkyně a svědků [jméno] [jméno] der [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [ak. titul] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], když těmito, s ohledem na důvody rozhodnutí, nemohly být zjištěny relevantní skutečnosti (i pokud by jejich prostřednictvím byl prokázán nepřetržitý výkon práva předmětné služebnosti, nic by to neměnilo na závěru o absenci oprávněnosti jeho držby – odst. 31-33 odůvodnění).

36. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení na straně žalované představuje odměna za právní zastoupení 16 250 Kč (za celkem 6,5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. c) vyhl. č. 177/96 Sb. (AT) – převzetí a příprava, sepis odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření, sepis vyjádření k žalobě ze dne 18. 6. 2020, účast u jednání soudu dne 13. 1. 2021, sepis vyjádření ze dne 25. 3. 2021, účast na jednání soudu dne 28. 4. 2021, účast u jednání soudu dne 18. 8. 2021 - po 2 500 Kč za 1 úkon analogicky dle § 9 odst. 1 písm. c), § 7 bod 5 AT), náhrada hotových výdajů 2 100 Kč za 7 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, náhrada cestovného 2 112 Kč (za jízdy k jednáním soudu ve dnech 13. 1. 2021, 28. 4. 2021 a 18. 8. 2021 z [obec] do [obec] a zpět při ujetých 100 km na jednu zpáteční jízdu OA [tov. zn.], [registrační značka], kombinované spotřebě dle TP 9,5l /100 km, vyhláškové ceně benzinu pro r. 2021 27,80 Kč/1 l a základní náhradě 4,40 Kč ujetý km v r. 2021 – 704 Kč na jednu jízdu), náhrada za ztrátu času stráveného jízdami k jednáním soudu 1 200 Kč za celkem 12 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT a 21% DPH 4 549 Kč. Celkem tak žalované byla přiznána na náhradě nákladů tohoto řízení částka 26 211 Kč. Pro úplnost se dodává, že náhrada nákladů ve vztahu k podání odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření byla žalované přiznána přes neúspěch tohoto odvolání dle § 145 o. s. ř. Nákladová povinnost, i v případě předběžného opatření nařízeného dle § 74 a násl., tedy před zahájením řízení, sleduje osud nákladové povinnosti věci samé, není podstatné, v čí prospěch bylo předběžné opatření nařízeno, ale kdo byl úspěšný ve věci a komu byly přiznány celkové náklady řízení.

37. Pokud žalobkyně navrhovala, aby při rozhodování o náhradě nákladů řízení bylo postupováno dle ustanovení § 150 o. s. ř. a žalované náhrada nákladů přiznána nebyla, podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení soudem shledány nebyly. Lze přisvědčit žalobkyni, že přistoupila k podání žaloby poté, co ze strany žalované začalo být fakticky bráněno v průchodu a průjezdu přes st. p. [číslo] v k. ú. [obec], když žalovaná v tomto směru fakticky realizovala kroky, kterými již před tím opakovaně hrozila, přičemž st. p. [číslo] v k. ú. [obec] je zároveň pozemkem, který pro přístup ke st. p. [číslo] stavbě [číslo popisné], jež je součástí tohoto pozemku, byl dlouhodobě užíván. Jakkoli lze přisvědčit výhradám žalobkyně k tomuto postupu žalované, který v zásadě svémocně ukončil dlouhodobý pokojný stav, nemůže tato skutečnost, s ohledem na výsledek řízení a důvody k němu vedoucí, přestavovat důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. Totéž platí pro případný přístup žalované k realizaci soudem nařízeného předběžného opatření (informace o něm se objevují v žalobě, bližší dokazování obsahem příslušného policejního spisu s ohledem na uvedené pro nadbytečnost prováděno nebylo).

38. Lhůta k plnění byla stanovena zákonná třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť nebyly zjištěny skutečnost odůvodňující její prodloužení. Plnit je žalobkyně k rukám právního zástupce žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).