9 C 67/2023

Plný text

Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní JUDr. Simonou Vojíkovou ve věci žalobce: jméno FO , narozený datum bytem adresa zastoupený advokátem právní zástupce sídlem adresa proti žalovanému: jméno FO , narozený datum bytem adresa o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému, stanovená naposledy rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , se s účinností od , datum, zrušuje.

II. Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se svou žalobou ze dne 9. 3. 2023, ve spojení s jejím doplněním ze dne 13. 3. 2023, domáhal vydání rozsudku, kterým by byla s účinností od 9. 3. 2023 zrušena jeho vyživovací povinnost k žalovanému, naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Žalobce nemá informace o současné situaci žalovaného ve vztahu k jeho studiu či pracovnímu zapojení, které jsou podstatné pro posouzení dalšího trvání jeho vyživovací povinnosti vůči žalovanému. Tvrzením žalobce bylo, že žalovaný nestuduje řádně, vyživovací povinnost proto není dána.

2. Žalovaný s nárokem uplatněným žalobou nesouhlasil s tím, že je studentem 4. ročníku SŠ ve , adresa, (č.l. 36).

3. Po provedeném dokazování zjistil tento skutkový stav.

4. Naposledy bylo o výživném pro tehdy nezletilého žalovaného rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 31. 10. 2018, č.j. 23P 134/2018 - 91; žalobci byla tehdy uložena povinnost přispívat na výživu žalovaného s účinností od 1. 9. 2018 částkou 4 500 Kč měsíčně. Rozsudek nabyl právní moci dne 1. 1. 2019 (č.l. 5 – 7, 25 – 27). V pozdější době k úpravě výživného nedošlo, když návrh žalobce na snížení výživného byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 7. 5. 2019, č.j. 23P 134/2018 – 147, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 8. 2019, č.j. 6 Co 658/2019 – 174, zamítnut (č.l. 14 – 18).

5. Ve školním roce 2022/2023 byl žalovaný žákem denní formy vzdělávání 4. ročníku oboru vzdělání Ekonomika a podnikání na Střední škole a Jazykové škole s právem státní jazykové zkoušky ve , město, (potvrzení o studiu č.l. 38).

6. Žalovaný je ve školním roce 2023/2024 od 4. 9. 2023 na téže škole opětovně žákem 4. ročníku v tomtéž oboru vzdělávání (potvrzení o studiu č.l. 63). Žákem 4. ročníku byl již ve školním roce 2021/2022. V tomto školním roce z důvodu vysoké absence (294 omluvených hodin) nedokončil ročník, hodnocen nebyl z celkem 8 předmětů. Pro neprospěch byla podána žádost o přijetí do vyššího ročníku s opakováním, této bylo vyhověno. Ve školním roce 2022/2023 zameškal žalovaný celkem 371 hodin, z toho 139 neomluvených. Na konci školního roku nebyl hodnocen ze 7 předmětů, nedokončil úspěšně ročník a nemohl konat v řádném termínu maturitní zkoušku. Dokončení klasifikace do 30. 9. a následné vykonání maturitní zkoušky v náhradním termínu bylo znemožněno utrpěným úrazem. Na základě této skutečnosti bylo umožněno žalovanému od 4. 9. 2023 znovu opakovat 4. ročník (zpráva školy č.l. 59).

7. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

8. Žalobce se domáhal zrušení své vyživovací povinnosti s tím, že, ačkoli žalovaný je nadále studentem, jeho studium není řádné, v důsledku čehož jeho vyživovací povinnost vůči němu nadále netrvá. Při posouzení účelnosti studia žalovaného vyšel soud ze závěrů nálezu Ústavního soudu II. ÚS 2121/14. V něm Ústavní soud zaujal stanovisko, že v případě rozhodování o vyživovací povinnosti je třeba přihlížet i k věku dítěte. Jakkoli platí, že dosažení zletilosti dítěte nemá pro trvání vyživovací povinnosti hmotně-právní význam, je odlišná situace u nezletilého dítěte, které je s ohledem na stupeň svého fyzického a psychického vývoje, a i podle právní úpravy zcela či převážně odkázáno na svoje rodiče, a dítěte zletilého, u něhož lze očekávat, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo, nevyskytnou-li se samozřejmě okolnosti, které tomu zcela nebo částečně brání. Touto okolností může být i studium zletilého dítěte na střední škole. V tomto případě se však obecné soudy musí pečlivě zabývat konkrétními okolnostmi každého případu a zejména účelností tohoto studia. Toto studium by totiž mělo sloužit k prohlubování předchozího vzdělání, na které zpravidla navazuje, respektive mělo by vést k lepším budoucím vyhlídkám na získávání prostředků pro své životní potřeby prací. Může samozřejmě nastat i případ, kdy toto další studium na studium předchozí přímo navazovat nebude, nicméně z konkrétních okolností bude zřejmé, že i tak je třeba preferovat zájem na zvýšení kvalifikace dítěte. Nemělo by však určitě jít o studium samoúčelné, kterým by si vyživovaná osoba pouze prodlužovala mládí. Dále je třeba zvážit, zda aktuálně studovaná škola má odpovídající kvalitu z hlediska uplatnění absolventů, zda se tomuto studiu věnuje dítě s dostatečnou péčí a zda dostatečné studijní výsledky potvrzují jeho skutečný zájem o zvolený obor.

9. Na základě provedeného dokazování závěr o účelnosti a řádnosti studia žalovaného učinit nelze. Žalovaný již potřetí studuje 4. ročník střední školy. V maturitním ročníku byl již ve školním roce 2021/2022, tento však úspěšně nedokončil, když nebyl klasifikován z 8 předmětů a nemohl tak být připuštěn k maturitní zkoušce. Počet zameškaných hodin (294) i skutečnost, že neklasifikován byl žalovaný z více než poloviny předmětů, přičemž se jednalo převážně o předměty přímo související se zvoleným studijním oborem (ekonomika, účetnictví, účetní SW, mezinárodní obchod, personalistika), nesvědčí pro opravdový zájem žalovaného o studium. Pokud žalovaný své studijní výsledky vysvětloval okolnostmi pandemie COVID – 19, nelze než toto zdůvodnění považovat za účelové. Lze připustit, že podmínky pro studium v období covidových opatření byly ztížené, dle názoru soudu však při zodpovědném přístupu ke studiu rozhodně netvořily nepřekonatelnou překážku řádného plnění studijních povinností. Že protiepidemická opatření související s pandemií COVID – 19 nebyla skutečnou příčinou těžkostí žalovaného při studiu a plnění s ním spojených povinností, je zřejmé ze skutečnosti, že na studijních výsledcích žalovaného se nic podstatného nezměnilo ani poté, co mu bylo na žádost umožněno maturitní ročník ve školním roce 2022/2023 opakovat (počet zameškaných hodin narostl, podstatná změna nenastala ani ve vztahu ke splnění podmínek pro klasifikaci), a to přesto, že jak žalovaný uvedl při svém výslechu, při opakování už bylo studium jednodušší, zároveň se žalovaný měl dle svého vyjádření i více snažit, a to zároveň při vědomí svého přijetí na vysokou školu (podmíněného složením maturitní zkoušky). Za uvedené situace nelze než uzavřít, že nesplnění podmínek pro ukončení ročníku již ve školním roce 2021/2022 byl lehkovážný a nezodpovědný přístupu žalovaného ke studiu. Tento přístup pak žalovaný nezměnil ani v průběhu školního roku 2022/2023, a to ani poté, co opětovně nesplnil podmínky pro připuštění k maturitní zkoušce v řádném termínu, přičemž podmínky pro uzavření klasifikace do konce září 2023 a složení maturitní zkoušky v náhradním termínu nesplnil v důsledku těžkého úrazu, ke kterému došlo v srpnu 2023 pádem žalovaného v opilosti z balkonu (výslech žalovaného).

10. Obecně platí, že studium na střední škole představuje překážku pro možnost zletilého dítěte samostatně se živit a zároveň důvod pro trvání vyživovací povinnosti jeho rodičů dle § 910 odst. 1 o.z., to však pouze za předpokladu, že prostřednictvím tohoto studia dítě zlepšuje své budoucí vyhlídky pro pracovní uplatnění (nejde o studium samoúčelné) a zároveň ke studiu přistupuje řádně, přičemž jeho studijní výsledky umožňují závěr o jeho opravdovém zájmu o zvolený obor. Ačkoli je žalovaný ve školním roce 2023/2024 (opětovně, již potřetí) žákem maturitního ročníku střední školy, jeho studium nelze, s ohledem na výše uvedené skutečnosti, označit za řádné a účelné. Pochybnosti má soud i o skutečném vztahu žalovaného ke studovanému oboru, když tento vypověděl, že vzdělání v tomto oboru by mu mohlo umožnit pracovat jako účetní nebo obchodní zástupce, navázat by mohl vysokoškolským studiem v oboru ekonomiky nebo účetnictví, podmíněně však byl přijat ke studiu na Filozofické fakultě ZČU v , město, (tedy na obor s dosavadním studiem nesouvisející). Není zároveň zřejmé, z jakého důvodu žalovaný neúspěšně podával přihlášku rovněž na VŠE v , město, za situace, kdy při své výpovědi uvedl, že v ekonomice v plánu pokračovat neměl, není to úplně jeho cíl, chtěl to ale zkusit, ekonomika ho „ve výsledku baví“. Uvedená rozporuplnost tvrzení žalovaného pro opravdový zájem o obor, který studuje, nesvědčí, rovněž předpoklad, že žalovaný případně studiem získané vzdělání využije v rámci svého uplatnění na trhu práce, není dle názoru soudu vysoký.

11. Za uvedené situace dospěl soud k závěru, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému ke dni 9. 3. 2023, ke kterému se žalobce jejího zrušení domáhal, již netrvá, proto bylo žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověno.

12. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a dle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalobce náhradu nákladů řízení nepožadoval, bylo rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení se žalobci nepřiznává.