11 C 1/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 4 248 780 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu škody ve výši 4 248 780 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, když uvedla, že dne [datum] byla ze strany Finančního úřadu v [obec] jako správce daně zahájena u žalobkyně jako daňového subjektu kontrola daně z příjmů právnických osob za rok 2015 a dne [datum] byla u žalobkyně jako daňového subjektu zahájena kontrola daně z příjmů právnických osob za rok 2014. Ze strany Finančního úřadu začal být na žalobkyni následně činěn nátlak, který vyústil ve vydírání žalobkyně v tom smyslu, že bylo žalobkyni ze strany Finančního úřadu sděleno, že pokud nebude souhlasit s výsledky kontroly, kdy žalobkyni nabídli jakousi polovinu uznání nároků, ve smyslu nadcházejícího ústního jednání, přistoupí Finanční úřad k podání trestního oznámení na žalobkyni. Žalobkyně pod takto zásadním a nečekaným tlakem přistoupila na popsaný nátlak. Dne [datum] byla se žalobkyní projednána Zpráva o daňové kontrole č.j. 1843000/19/2312-00561-402428 (za zdaňovací období 2014) a Zpráva o daňové kontrole čj. [číslo] (za zdaňovací období 2015). Žalobkyni byl následně doručen Dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2014 do 31.12.2014 [číslo jednací], na jehož základě uhradila žalobkyně dne [datum] částku ve výši 4.248.780 Kč jako doměření daně z příjmů za rok 2014. Přesto, že žalobkyni předmětné platební výměry zásadním způsobem poškodily, kdy je žalobkyně považuje za nesprávná a nesouhlasí s nimi a byla oběma platebními výměry poškozena, jednak nesprávně vyměřeným doplatkem, s nímž v celé výši nesouhlasí a dále snížením její faktické daňové ztráty v druhém výměru, nenapadla je žalobkyně opravným prostředkem z důvodu, že vzhledem k popsanému pro další pokračování ve své obchodní činnosti již nutně potřebovala, aby mohla přenést svou pozornost na obchodní činnost, které se věnuje, a to bez tlaku působícího Finančním úřadem. To vše rovněž z důvodu důvodné obavy o poškození její obchodní pověsti, která je u ní vzhledem k předmětu její činnosti křehkou komoditou a dále zejména z důvodu, že se zastaví běžící a hrozící úroky ze strany správce daně, které by znamenaly v případě odvolání a následného případného neúspěchu natolik vysokou zátěž a v podstatě jistou likvidaci společnosti žalobkyně. K čemuž bohužel, i přes snahu žalobkyně, v podstatě došlo. Žalobkyně považovala takto navýšenou povinnost vůči státu, která byla výsledkem činnosti Finančního úřadu, byť poškozující, za konečnou. Finanční úřad však pokračoval ve svých šikanózních praktikách vůči žalobkyni, které vyvrcholily podáním trestního oznámení na žalobkyni, čímž působí na žalobkyni další tlak. Žalobkyně je přesvědčena, že rozhodnutí, Dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2014 do 31.12.2014 č.j. 1853116/19/231250521-404769, na jehož základě uhradila žalobkyně dne [datum] částku ve výši 4.248.780 Kč jako doměření daně z příjmů za rok 2014, je nezákonné rozhodnutí, neboť je výsledkem zcela bezprecedentních šikanózních praktik vůči žalobkyni, které byly zcela nepochybně v rozporu se zákonem i dobrými mravy. To vše za situace, kdy je navíc dáno důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti vůči žalobkyni. Shora popsaným jednáním tak žalovaná způsobila žalobkyni škodu v minimální výši 4.248.780 Kč, když předmětnou částku žalobkyně uhradila v návaznosti na nezákonné rozhodnutí, Dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2014 do 31.12.2014 [číslo jednací]. Výše škody je proto rovna výši nesprávně zaplacené daňové povinnosti. Žalobkyně považuje předmětnou věc za případ zvláštního zřetele hodný spočívající v trestné činnosti způsobené žalovanou na úkor žalobkyně a dále spočívající v zavrženíhodných šikanózních praktikách pracovníků státu, zneužívajících státní moc k poškození daňového subjektu. V předmětné věci se navíc jedná o zcela vybočující praxi ze strany Finančního úřadu vůči daňovému subjektu, kterou nelze tolerovat. Aplikace ustanovení § 8 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu je tak v dané věci nepřiléhavá, když by se navíc jednalo o nedůvodný příliš formalistický přístup. Žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k plnění v rámci předběžného uplatnění nároku dle zák. 82/1998 Sb.

2. Žalovaná se podané žalobě bránila a uvedla, že nárok uplatněný žalobou o náhradu škody ve výši 4.248.780 Kč neuznává, a to ani částečně, nebo co do základu. Dne [datum] podala žalobkyně řádné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2014 (zaevidováno pod [číslo jednací]; daň vyměřena na základě rozhodnutí [číslo jednací]). Dále žalobkyně podala dne [datum] řádné daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2015 (zaevidováno pod [číslo jednací]; daň vyměřena rozhodnutím [číslo jednací]). Na základě protokolu [číslo jednací] správce daně zahájil dne [datum] u žalobkyně v plném rozsahu daňovou kontrolu na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015. Z posouzených prvotních dokladů a provedené vyhledávací činnosti vyplynuly pro správce daně pochybnosti o stanoveném základu daně za rok 2015, zda byl stanoven ve správné výši. S ohledem na možnou příčinnou souvislost s předchozím zdaňovacím obdobím, zahájil dne [datum] správce daně na základě protokolu [číslo jednací] daňovou kontrolu na dani z příjmů právnických osob i za zdaňovací období roku 2014. Současně správce daně zahájil u žalobkyně daňovou kontrolu daně silniční za rok 2015. Dne [datum] byl zástupce žalobkyně seznámen s výsledkem kontrolního zjištění za zdaňovací období 2014 (protokol [číslo jednací]) a s výsledkem kontrolního zjištění za zdaňovací období 2015 (protokol [číslo jednací]). Zástupce žalobkyně nevznesl při ústním jednání námitky, pouze požádal o lhůtu 30 dnů k vyjádření. Dne [datum] obdržel správce daně vyjádření k oběma výsledkům kontrolních zjištění, která jsou zaevidována pod č. j. 1592752/19 (rok 2014) a pod [číslo jednací] (rok 2015). Žalobkyně ve vyjádření ke zdaňovacímu období 2014 uvádí, že se rozhodla nepředkládat další důkazní prostředky a nenavrhovat doplnění výsledků daňové kontroly s výjimkou přijatých reklamních plnění od [právnická osoba] - studio s.r.o. za zajištění reklamní kampaně a souvisejících plnění v období 2014. Správce daně posoudil tyto důkazní prostředky jako dostatečné a náklady spojené s reklamní kampaní, grafickými a tiskovými pracemi a archivací dat za prokázané. Rovněž ve vyjádření ke zdaňovacímu období 2015 žalobkyně sděluje, že se rozhodla nepředkládat důkazní prostředky a nenavrhovat další doplnění výsledků daňové kontroly. Zprávy o daňové kontrole z roku 2014 a 2015 byly projednány dne 2. října 2019 (protokol [číslo jednací] - rok 2014 a [číslo jednací] - rok 2015). Správce daně doručil dne [datum] žalobkyni dodatečné platební výměry na dani z příjmů právnických osob za rok 2014 [číslo jednací] a za rok 2015 [číslo jednací]. Proti těmto platebním výměrům se žalobkyně neodvolala. K tvrzení, že předmětná daňová kontrola probíhala nestandardně, v rozporu se zákonem, za použití nátlaku a šikanózních praktik, lze uvést, že žalobkyně tato nařčení nedokládá žádným relevantním podkladem. Žalovaná dále ve svém vyjádření konstatuje, že v daném případě nedošlo ke splnění již první zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti státu za škodu, neboť nedošlo pro nezákonnost ke změně nebo zrušení předmětného rozhodnutí správce daně tak, jak to předpokládá § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobkyně v rámci své procesní obrany nevyužila v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje (§ 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.). V souladu s tímto ustanovením bylo povinností žalobkyně jako daňového subjektu, aby nejprve využila veškeré prostředky, které mu procesní předpis, tj. zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ daňový řád“), poskytuje, aby odvrátila vydání nepříznivého rozhodnutí. Z hlediska nároku na náhradu škody proti státu se jedná o povinnost na straně žalobkyně, která tak ale neučinila, ačkoliv jí v tom nebránily žádné závažné důvody. O případy zvláštního zřetele se jedná zejména tehdy, pokud by nepříznivá situace znemožnila žalobkyni (např. jeho složité finanční poměry, špatný zdravotní stav apod.) podat opravný prostředek, a zároveň by vyloučení možnosti uplatnit nárok na náhradu škody představovalo vůči poškozenému přílišnou tvrdost.

3. Soud před nařízeným jednáním usnesením [datum] vyzval žalobkyni, aby byla nejpozději při nařízené jednání připravena tvrdit a prokazovat, že konkrétně a jednoznačně tvrdit a prokazovat, v čem spočívají důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž žalobkyně ve správním řízení nevyužila v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků ke zrušení tvrzeného nezákonného rozhodnutí, které zákon k ochraně jejího práva poskytuje a k nim označí důkazy. Soud zároveň žalobkyni upozornil, že tvrzení jako„ šikanózní praktiky pracovníků státu“ či nespecifikovaná„ trestná činnost žalované na úkor žalobkyně“, nesplňuje požadavek konkrétnosti a jednoznačnosti na žalobní tvrzení.

4. Žalobkyně se k nařízenému jednání ač řádně a včas předvolána bez omluvy nedostavila. Za popsané procesní situace soud jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně, neboť podmínky pro odročení jednání (k němuž může dojít jen z důležitých důvodů) nebyly shledány. To, že účastník řízení (jeho zástupce) nerealizuje své právo účastnit se nařízeného jednání před soudem není překážkou dalšího postupu soudu (§ 100 odst. 1 o.s.ř.). Je-li třeba doplnit či upřesnit tvrzení týkající se věci, popř. označit další důkazy k prokázání odůvodněnosti procesního postoje účastníka, je soud povinen postupovat podle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Poučení dle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. (stejně jako poučení podle ust. § 119a o.s.ř. o neúplné apelaci ovládající řízení před soudem II. stupně) se však poskytují jen účastníkovi (jeho zástupci, zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (zástupce, zmocněnce), zabránil účastník svou nepřítomností soudu, aby mu poskytl potřebná poučení. Jen z důvodu, aby bylo možno poskytnout nepřítomnému účastníkovi (zástupci, zmocněnci) uvedené poučení, není potřebné jednání odročovat. Přitom není rozhodné, zda se účastník (zástupce, zmocněnec) nedostavil k jednání omluveně či bez omluvy, v tom je ostatně judikatura soudů dávno ustálena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, dále pod sp.zn. 21 Cdo 4314/2008 nebo 21 Cdo 5232/2007). Zjednodušeně řečeno žalobkyně tím, že se sama (ani prostřednictvím svého zástupce) k nařízenému jednání nedostavila se tak v poměrech projednací zásady limitované zákonnou koncentrací řízení (ust. § 120 odst. 1 ve spojení s ust. § 118b odst. 1 o.s.ř.) jednou pro vždy zbavila možnosti, aby jí soud potřebná poučení poskytl. Jde o prosazení principu, že práva svědčí těm, kdož o ně pečují.

5. Za nesporné tvrzení žalobkyně bylo žalovanou označeno tvrzení, že žalobkyně vyzvala žalovanou dne [datum] k plnění v rámci předběžného uplatnění nároku dle zák. 82/1998 Sb.

6. S ohledem na nedostatek a neurčitost žalobních tvrzení, která by mohla naplnit hypotézu ustanovení § 8 odst. 1 a 3 z.č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, soud neprováděl z důvodu nerozhodnosti žádné navržené důkazy, neboť důkazy jsou prováděny pouze k relevantním skutkovým tvrzením, která v tomto případu absentovala.

7. Právně soud postupoval dle následujících ustanovení: Dle § 7 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. platí, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Dle § 8 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle § 8 odst. 3 z.č. 82/1998 Sb. platí, že nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

8. S ohledem na skutečnost, že ani žalobkyně sama netvrdila zrušení rozhodnutí, které označila za nezákonné (viz Dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.1.2014 do 31.12.2014 [číslo jednací]), soud se zabýval skutečností, zda ve věci žalobkyně existovaly důvody zvláštního zřetele hodné, na základě nichž by žalobkyně byla„ zproštěna“ podat proti zmíněnému platebnímu výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od [datum] do [datum] odvolání. Jak však již byla žalobkyně usnesením ze dne [datum] poučena (viz bod tři tohoto rozsudku), tvrzení týkající se důvodů zvláštního zřetele hodných byla natolik kusá a obecná, že z nich soud nemohl bez dalšího vycházet a byla třeba jejich jednoznačná konkretizace. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k nařízenému jednání nedostavila, nemohlo jí být v tomto ohledu zopakováno poučení v souladu s §118 a o.s.ř. a soud proto bez dalšího žalobu z důvodu nedostatku žalobních tvrzení a tedy neunesení břemene tvrzení, zamítl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů (vyjádření k žalobě a účast na ústním jednání) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.