11 C 31/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 453 170,26 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 453 170,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení z téže částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 453 170,26 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [obec] dráhy, státní organizace a společností [právnická osoba] uzavřena nájemní smlouva na pronájem pozemkových ploch č. 2000 [číslo] (dále rovněž jen„ nájemní smlouva"), jejímž předmětem byl mimo jiné i nájem části pozemku [parcelní číslo] v k.ú. [část obce], na kterém stál v době uzavření této nájemní smlouvy objekt provozní budovy – řídící stavědlo vžst. [obec] [část obce] (dále rovněž jen„ provozní budova“). Tato provozní budova přešla na základě smlouvy o koupi části závodu ze dne [datum], která nabyla účinnosti [datum], na nového vlastníka, kterým je žalovaná. Žalobkyně tedy měla za to, že ode dne [datum] mělo být nájemné na základě nájemní smlouvy hrazeno ze strany nového vlastníka – žalované, která vstoupila do práv a povinností původního nájemce – žalobkyně. Žalobkyně však nedopatřením nadále hradila pronajímateli sjednané nájemné dle nájemní smlouvy, přičemž ke zjištění skutečnosti, že nájemné je hrazeno nedůvodně, došlo až v červenci roku 2020 s tím, že pronajímatel pozemku, [právnická osoba] a.s. jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] (dále rovněž jen„ pronajímatel“), i žalovaná jakožto nový vlastník objektu, byli následně oba shodně informováni o této skutečnosti s tím, že finanční situace bude dle následné dohody narovnána. Žalobkyně za období od září 2017 do září 2020 uhradila na účet pronajímatele celkem částku ve výši 522.433,02 Kč, přičemž žalobkyně měla za to, že v tomto rozsahu se žalovaná na její úkor bezdůvodně obohatila, resp. jí způsobila škodu tím, že žalobkyně namísto žalované hradila pronajímateli pozemku nájemné, ač již v tu dobu nebyla vlastníkem provozní budovy a ani smluvní stranou nájemní smlouvy. V průběhu řízení žalobkyně vzala svoji žalobu zpět v části, ve které se domáhala zaplacení částky ve výši 69 262,76 Kč s příslušenstvím, a předmětem řízení tak zůstala částka ve výši 453 170,26 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout s tím, že nárok žalobkyně zcela neuznává. Na svou obranu uvedla, že nájemní smlouva, resp. práva a povinnosti z ní plynoucí, nikdy na žalovanou nepřešly. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně nebyla nijak oprávněna řešit právní (nájemní či jiné) vztahy mezi žalovanou a [právnická osoba] a.s. – pronajímatelem, přičemž v této souvislosti odkázala rovněž na ustanovení § 3006 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále rovněž jen „o. z.“). V této souvislosti rovněž žalovaná namítla, že je příkře v rozporu se zásadou dobrých mravů, aby byl konstruován vznik pohledávky žalobkyně za žalovanou na základě vlastního opomenutí žalobkyně a byly tak na žalovanou přenášeny negativní důsledky chování žalobkyně. V neposlední řadě žalovaná namítla, že i kdyby práva a povinnosti z nájemní smlouvy na žalovanou přešly, nájemní smlouva byla uzavřena na nájem nejenom pozemku p. [číslo] ale rovněž pozemků p. [číslo] dnes již neexistujícího p. [číslo] není žádného důvodu, aby žalovaná hradila případné nájemné i za tyto pozemky, které se pod provozní budovou (která přešla při prodeji části závodu ze žalobkyně na žalovanou) nenachází. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení žalovaného nároku.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [obec] dráhy, státní organizace a společností [právnická osoba] uzavřena nájemní smlouva, jejímž předmětem byl nájem pozemku [parcelní číslo] o výměře 417 m2, pozemku [parcelní číslo] o výměře 310 m2 a pozemku [parcelní číslo] o výměře 65 m2, vše v k. ú. [část obce] /viz nájemní smlouva na pronájem pozemkových ploch [číslo] ze dne [datum], včetně dodatku [číslo] ze dne [datum] a dodatku [číslo] ze dne [datum] Na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] se nachází objekt provozní budovy – řídící stavědlo vžst. [obec] [část obce] /viz uvedená nájemní smlouva a rovněž informativní výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum], ilustrační snímek katastrální mapy a internetový výpis mapy nahlížení do katastru nemovitostí s barevným označením parcelních čísel [číslo] a [číslo]

5. Dne [datum] byla mezi účastníky řízení smlouva o koupi části závodu žalobkyně žalované, která podle čl. 1 nabyla účinnosti [datum] a jejímž předmětem byla koupě části závodu žalobkyně ze strany žalované, která tvořila podle čl. 1 samostatnou organizační složku žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2183 občanského zákoníku, tedy v rámci závodu žalobkyně funkčně a účetně oddělenou část jejího jmění zahrnující hmotné, nehmotné i osobní složky, včetně věcí, práv a jiných majetkových hodnot sloužících zejména k zajišťování poskytování přepravních služeb pro přepravu osob a věcí v jednotlivých stanicích, a o níž žalobkyně vedla v rámci svého závodu oddělené účetnictví. Podle čl. 2 byla část závodu tvořena organizačním útvarem, který je vymezen v usnesení představenstva žalobkyně ze dne [datum], [číslo] 2014, a zahrnuje zejména, nikoliv však výlučně, mj. i nemovité věci zapisované do katastru nemovitostí uvedené v příloze [číslo] této smlouvy, přičemž v této příloze [číslo] je výslovně uvedena i provozní budova – řídící stavědlo vžst. [obec] [část obce]. Podle preambule smlouvy potom strany měly zájem převést část závodu představující ucelenou funkční organizační složku sloužící zejména k zajišťování poskytování přepravních služeb pro přepravu osob a věcí v jednotlivých stanicích, s čímž je spojen přechod všech pohledávek a dluhů a dalších práv souvisejících s částí závodu. /viz Smlouva o koupi části závodu ze dne [datum] včetně příloh (orig.) / Vlastnické právo bylo následně zapsáno ve prospěch žalované do katastru nemovitostí /informativní výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum] Žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující zaslaly následně dne [datum] společný dopis nazvaný„ oznámení o přechodu pohledávek a dluhů“ pronajímateli – [právnická osoba], a. s., kde pronajímateli oznamují uskutečnění převodu části závodu a skutečnost, že žalovaná ke dni [datum] nabyla pohledávky a převzala dluhy uvedené v příloze tohoto oznámení, která však nebyla soudu předložena. V oznámení se dále uvádí, že od uvedeného data„ přešly smlouvy z [anonymizováno] na [anonymizováno]“ a pronajímatel tak má zasílat veškerou korespondenci, platby a dokumenty na uvedenou kontaktní adresu [anonymizováno] /viz oznámení o přechodu pohledávek a převzetí dluhu ze dne [datum] bez přílohy/ 6. Žalobkyně následně za období od září 2017 do září 2020 uhradila na účet pronajímatele celkem částku ve výši 522.433,02 Kč. Platby byly činěny pod variabilním symbolem sjednaným v dodatku [číslo] k nájemní smlouvě a v jednotlivých částkách podle sjednaného splátkového kalendáře pro roky 2017 až 2020 /viz splátkový kalendář nájemného pro roky 2017 2020 a výpis z účtu žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum] [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]

7. Žalobkyně následně dne [datum] zaslala pronajímateli – [právnická osoba], a. s. oznámení o přechodu nájemní smlouvy, ve kterém byla tato smlouva konkrétně a výslovně identifikována a bylo uvedeno, že vzhledem k přechodu nájemní smlouvy na kupujícího ode dne [datum] již nebude žalobkyně pronajímateli do budoucna hradit nájemné z předmětné nájemní smlouvy a ohledně úhrady budoucího nájemného se má pronajímatel obrátit na žalovanou. /viz oznámení o přechodu nájemní smlouvy [číslo] ze dne [datum]

8. Soud tak dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně jako nájemce a [právnická osoba], a. s. jako pronajímatel (resp. jejich právní předchůdci) spolu dne [datum] uzavřely nájemní smlouvu na nájem pozemků stojící na pozemku p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo], vše v k. ú. [část obce], nacházejících se pod provozní budovou – řídícím stavědlem vžst. [obec] [část obce] ve vlastnictví žalobkyně, přičemž žalobkyně se v této smlouvě zavázala hradit sjednané nájemné. Žalobkyně následně uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o koupi části svého závodu, v jejíž přílohách byla jako přecházející nemovitost výslovně identifikována i provozní budova, nikoliv však nájemní smlouva. Žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující odeslaly pronajímateli – [právnická osoba], a. s. společný dopis ze dne [datum], kde pronajímateli oznamují uskutečnění převodu části závodu a skutečnost, že žalovaná ke dni [datum] nabyla pohledávky a převzala dluhy uvedené v příloze tohoto oznámení. Žalobkyně následně uhradila v období od září 2017 do září 2020 pronajímateli na jeho účet v jednotlivých bezhotovostních platbách celkem částku ve výši 522.433,02 Kč, a to pod variabilním symbolem uvedeným v nájemní smlouvě a v dohodnuté výši dle splátkového kalendáře. Následně žalobkyně zaslala pronajímateli dopis ze dne [datum], ve kterém mu oznamuje, že došlo k přechodu předmětné nájemní smlouvy na žalovanou, a žalobkyně proto již nadále nájemné hradit nebude a nechť se pronajímatel ohledně úhrady nájemného obrátí na žalovanou.

9. Na základě výše uvedených skutkových zjištění poté soud dospěl k následujícím závěrům.

10. Soud se nejprve zabýval posouzením, zda předmětná nájemní smlouva k pozemkům pod provozní budovou, resp. práva a povinnosti z ní vyplývající, přešla v rámci prodeje části závodu na žalovanou či nikoliv, respektive zda žalovaná vstoupila v důsledku prodeje části závodu do právního postavení nájemce z uvedené nájemní smlouvy.

11. Jak vyplývá z uzavřené smlouvy o koupi části závodu, předmětem koupě byla část závodu žalobkyně, která vykazovala hospodářskou a funkční samostatnost, a která byla vymezena jako samostatný organizační útvar představenstvem žalobkyně. Na uvedenou smlouvu o koupi části závodu se proto v souladu s § 2183 o. z. použijí ustanovení občanského zákoníku upravující smlouvu o koupi závodu jako celku. Podle § 2175 o. z. přitom platí, že koupí závodu nabývá kupující vše, co k závodu jako celku náleží (aniž by tím byla vyloučena možnost z koupě jednotlivou položku vyloučit, pokud tím celek neztratí vlastnost závodu). Při koupi závodu jsou tak na kupujícího převáděny v zásadě veškeré složky tvořící závod (hmotné, osobní i nehmotné), přičemž při vymezení prodávaného závodu je nutné vycházet především z toho, jak závod vymezuje smlouva.

12. V posuzovaném případě měl soud za to, že ze smlouvy o koupi části závodu jednoznačně vyplývá, že záměrem smluvních stran bylo převést na žalovanou veškerý majetek, práva i závazky žalobkyně související s částí závodu, a to výlučně vyjma položek výslovně vyloučených z prodeje části závodu podle čl. 2 smlouvy o koupi části závodu. Uvedené vyplývá zejména z definice prodávané části závodu uvedené v článku 1.1 a 2.1 smlouvy o koupi části závodu, jakož i z preambule této smlouvy kde se uvádí, že cílem transakce je mj.„ …postupně nabýt do vlastnictví veškerý majetek s provozováním zařízení služeb ve smyslu čl. 3 odst. 11) Směrnice související…“ nebo že žalovaná hodlá od žalobkyně koupit„ část závodu (…) představující ucelenou funkční organizační složku sloužící zejména k zajišťování poskytování přepravních služeb pro přepravu osob a věcí v jednotlivých stanicích, s čímž je spojen přechod všech pohledávek a dluhů a dalších práv souvisejících s částí závodu…“ Soud tak neměl důvod pochybovat o tom, že strany smlouvy projevily vůli převést na žalovanou část závodu žalobkyně představující samostatnou organizační složku, kterou blíže identifikovaly ve smlouvě, přičemž součástí převáděné části závodu měly být i veškeré práva a povinnosti, které s ní souvisejí, a to včetně předmětné nájemní smlouvy. Pouze na základě nájemní smlouvy totiž žalobkyně měla právo mít na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo] umístěnou provozní budovu – řídící věž, včetně manipulační, příjezdové a parkovací plochy, přičemž toto právo by jí jinak nesvědčilo, z čehož lze usuzovat, že nájemní smlouva byla v době prodeje nezbytným předpokladem pro provoz této provozní budovy. Závěr, že spolu s koupí závodu kupující zásadně vstupuje do práv a povinností mimo jiné i z nájemních smluv, pokud jejich předmět je nezbytným předpokladem provozu závodu, potvrzuje i komentářová literatura – srov. např. ŠVESTKA, Jiří aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). Wolters Kluwer, nebo TICHÝ, [jméno] aj. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 450, marg. č.

12. Soud tak na základě výše uvedeného dospěl k dílčímu závěru, že v rámci prodeje části závodu došlo mimo jiné i k převodu práv a povinností z předmětné nájemní smlouvy z žalobkyně na žalovanou, a že žalovaná koupí části závodu vstoupila do právního postavení nájemce z předmětné nájemní smlouvy a byla povinna hradit sjednané nájemné.

13. Soud se dále zabýval tím, zda se mohla žalovaná na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit tím, že za ni žalobkyně v období od září 2017 do září 2020 platila pronajímateli nájemné dle předmětné nájemní smlouvy.

14. Soud přitom vycházel zejména z ustanovení § 2991 o. z., podle kterého„ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil“. Podle odst. 2 cit. ust. se potom bezdůvodně obohatí zvláště i„ ten, kdo získá majetkový prospěch tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Jinými slovy k bezdůvodnému obohacení plněním za jiného dojde, pokud plnění namísto dlužníka poskytne třetí osoba, která sama není povinna tento dluh plnit. Bezdůvodně se v takovém případě obohatí nikoli věřitel, kterému bylo plněno, ale dlužník, jehož dluh vůči věřiteli byl vyrovnán. Nezbytným předpokladem pro vznik práva na vydání bezdůvodného obohacení plněním za jiného je proto z povahy věci zánik dluhu dlužníka vůči věřiteli, ke kterému dojde v důsledku jeho splnění ze strany třetí osoby v souladu s § 1908 o. z.. Pokud by totiž k zániku dluhu dlužníka vůči věřiteli nedošlo, na majetkové sféře dlužníka by se nic nezměnilo a nebylo by tak možné hovořit o jeho jakémkoliv (bezdůvodném) obohacení. Teprve okamžikem zániku dluhu dlužníka vůči věřiteli dochází k obohacení tohoto dlužníka na úkor třetí osoby, která za něj dluh splnila – tzn. dochází ke vniku bezdůvodného obohacení dlužníka tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2093/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C 1289).

15. V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 426/2000, rozsudek ze dne 12. května 2005, sp. zn. 22 Cdo 748/2005, rozsudek ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1598/2009 nebo usnesení ze dne 23. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2777/2010) přitom platí, že ke splnění dluhu dochází na základě jednostranného právního jednání dlužníka, kterým dlužník poskytuje věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svůj dluh, a současně, vyžaduje-li to povaha předmětu plnění (zejména spočívá-li v povinnosti něco dát), na základě jednostranného právního jednání věřitele spočívajícího v přijetí plnění. K naplnění předpokladů pro zánik dluhu splněním je tedy nezbytné, aby dlužník odevzdal plnění do dispoziční sféry věřitele s úmyslem splnit svůj dluh, a věřitel toto plnění (i konkludentně) přijal. Není-li zde tento úmysl, ke splnění dluhu nedojde, i když se poukázaná částka do dispoziční sféry věřitele dostane.

16. Obdobné závěry dovodila judikatura Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 12. 10. 2010, sp. zn. 32 Cdo 3508/2009, rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1145/2017, usnesení ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3410/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1094/2020 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1581/2018) i konkrétně ve vztahu ke skutkové podstatě bezdůvodného obohacení plněním za jiného podle § 2991 odst. 2 in fine o. z. K uplatnění této skutkové podstaty se podle citovaných rozhodnutí vyžaduje současné splnění tří základních podmínek: (i) existence právní povinnosti ke konkrétnímu plnění na straně dlužníka (tj. obohaceného), (ii) splnění uvedené povinnosti třetí osobou, která k plnění povinna nebyla (tj. ochuzenou), a (iii) vědomí a úmysl této třetí osoby (tj. plnitele) a věřitele (tj. příjemce plnění), že je plněno za jiného. [příjmení] přitom existovalo vědomí o plnění za jiného zmíněné v bodě (iii), je třeba, aby plniteli i příjemci plnění bylo zřejmé, že je plněn určitý dluh osoby odlišné od plnitele, nikoliv vlastní (třebaže jen domnělá) povinnost osoby poskytující plnění ve vztahu k subjektu, jenž plnění přijímá. Popsané porozumění předmětnému přesunu majetkových hodnot musí být dáno na obou stranách plnění. V souladu s touto tezí je vznik bezdůvodného obohacení plněním za jiného podmíněn vědomostí plnitele o tom, že plní cizí dluh (resp. jeho vůlí takový dluh splnit), a přijetím předmětných hodnot na úhradu dluhu osoby, za niž bylo plněno, věřitelem. Jestliže naopak ten, kdo plní, tak činí nikoliv za jiného (tedy za osobu k plnění povinnou), nýbrž v omylu, že plní věřiteli svůj vlastní dluh, který v okamžiku plnění neexistuje (platně nevznikl nebo již dříve zanikl, například splněním), nejde o plnění za jiného, ale o plnění bez právního důvodu a nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniká vůči tomu, komu bylo plněno.

17. V souladu s výše uvedenými úvahami lze pro poměry posuzované věci uvést, že aby soud mohl přijmout závěr o vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované, muselo by být v řízení tvrzeno a prokázáno, že v důsledku plnění žalobkyně – tj. bezhotovostních úhrad žalobkyně na účet pronajímatele v období od září 2017 do září 2020, došlo k zániku dluhu žalované vůči pronajímateli – tj. úhradě dlužného nájemného dle nájemní smlouvy. K zániku tohoto dluhu jeho splněním žalobkyní by přitom mohlo dojít pouze v případě, že by jak žalobkyně (jako poskytovatel plnění), tak i pronajímatel (jako příjemce plnění), považovaly poskytnuté plnění (tj. bezhotovostní úhrady žalobkyně na účet pronajímatele v období od září 2017 do září 2020) za plnění určené na úhradu dlužného nájemného dle nájemní smlouvy, které byla povinna hradit žalovaná. Jinými slovy, jak žalobkyně, tak pronajímatel, by musely mít shodně za to, že ze strany žalobkyně je plněno za jiného (za žalovanou na jejím dluhu z nájemní smlouvy), a to především v době uskutečnění tohoto plnění, ale případně i později. Uvedená skutečnost však nebyla v řízení tvrzena, natož prokazována, a to přestože k tomu byla žalobkyně soudem vyzvána a byla o tom i na jednání poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Žalobkyně naopak v řízení uvedla, že z její strany k plnění pronajímateli v daném období docházelo z důvodu určité setrvačnosti a v důsledku organizačních a personálních změn, nikoliv tedy s vědomím a s úmyslem plnit jakýkoliv dluh za žalovanou, a obdobně i ve vztahu k pronajímateli uvedla, že se nedomnívá, že by pronajímatel přijímal její platby s tím, že jsou hrazeny od nebo za žalovanou.

18. Za těchto okolností proto soud nemohl posoudit, zda ke splnění dluhu žalované vůči pronajímateli z nájemní smlouvy došlo či nikoliv, a popřípadě v jaký okamžik, a nemohl tak ani posoudit, zda v důsledku bezhotovostních úhrad žalobkyně na účet pronajímatele v období od září 2017 do září 2020 vzniklo bezdůvodné obohacení na straně žalované jako dlužníka z nájemní smlouvy (v důsledku toho, že žalovaná získala majetkový prospěch tím, že za ni bylo plněno, co měla po právu plnit sama), nebo zda mohlo vzniknout pouze bezdůvodné obohacení na straně pronajímatele jako příjemce plnění (v důsledku toho, že pronajímatel získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu; přičemž uvedené nebylo předmětem tohoto řízení), přičemž vznik bezdůvodného obohacení u obou těchto subjektů současně je z povahy věci vyloučen.

19. V návaznosti na výše uvedené soud shrnuje, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní břemeno, když ani po poučení soudu v řízení dostatečně netvrdila, natož aby prokazovala, že došlo ke splnění dluhu žalované vůči pronajímateli z nájemní smlouvy – tedy zejména skutečnosti, že jak žalobkyně (jako poskytovatel plnění), tak i pronajímatel (jako příjemce plnění), považovaly poskytnuté plnění (tj. bezhotovostní úhrady žalobkyně na účet pronajímatele v období od září 2017 do září 2020) za plnění určené na úhradu dlužného nájemného dle nájemní smlouvy, ke kterému byla povinna žalovaná.

20. Vzhledem k této skutečnosti se soud nezabýval splněním ostatních podmínek pro případné přiznání žalovaného nároku žalobkyni včetně toho, zda tento nárok již není alespoň částečně promlčen, když žalobě již jen z výše uvedeného důvodu nemohlo být vyhověno. Soud proto rozhodl s odkazem na výše uvedené tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 200 Kč představující 300 Kč za každý ze čtyř úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (odpor proti platebnímu rozkazu ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a účast na jednání dne [datum]).