11 C 36/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudcem JUDr. Michalem Princem ve věci žalobce: označení žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul sídlem adresa proti; žalované: označení žalované sídlo žalované o náhradu nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 49 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 49 500 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku, tedy co do částky 21 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 900 Kč od 31. 12. 2019 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 27 345,87 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku. <b>Žalobní tvrzení</b> 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalované zaplacení přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 71 400 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení), jež mu měla vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení o správní žalobě vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka], kterou se domáhal ochrany před faktickým zásahem orgánu veřejné moci do svých práv. Řízení o žalobě, včetně rozhodnutí o kasační stížnosti trvalo celkem 3 roky, 11 měsíců a 21 dnů (tj. od 31. 12. 2014 do 21. 12. 2018). Jelikož se tyto žaloby projednávají dle ust. § 56 odst. 3 s.ř.s přednostně, lze dobu, po kterou řízení trvalo, pokládat za nepřiměřenou. Nárok žalobce uplatnil, s ohledem na riziko promlčení, přímo žalobou u soudu s tím, že současně navrhl, aby soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí řízení přerušil a postoupil žalobu k předběžnému projednání žalované. Při stanovení výše odškodnění vyšel žalobce z metodiky Nejvyššího soudu ČR. Za každý rok řízení požadoval částku 20 000 Kč, vyjma prvních dvou let řízení, jež započetl jednou polovinou, a protože se na průtazích v řízení sám nepodílel, požadoval navýšení základní sazby o 20%. <b>Obrana žalované</b> 2. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok žalobce co do důvodu a výše neuznává, a to ani částečně. Na svoji obranu uvedla, že nárok na poskytnutí zadostiučinění nebyl žalobcem řádně uplatněn ve smyslu § 14 zákona č. 82/1998 Sb. a pokládá jej proto za promlčený. Obvodní soud pro Prahu 1 není úřadem uvedeným v ust. § 6 zákona č. 82/1998 Sb. a žalované není ani známo, že by existovala ustálená rozhodovací praxe, dle níž by soud byl povinen postoupit podanou žalobu k předběžnému pojednání úřadu příslušnému podle § 6 citovaného zákona. Žalované bylo uplatnění nároku (ať již řádné či nikoliv) doručeno až dne 28. 6. 2019, tedy po uplynutí 6 měsíční promlčecí doby stanovené v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Pro případ, že by se soud neztotožnil s jejím názorem, žalovaná zrekapitulovala průběh řízení o správní žalobě. Samotné řízení označila s ohledem na jeho předmět a rozsah dokazování za složitější. Na délce řízení se dle žalované mírně podílel i sám žalobce tím, že dne 28. 11. 2016 požádal o odročení jednání a na jednání konané dne 20. 3. 2018 se, stejně jako jím navržený svědek, nedostavil, přičemž právní zástupce trval na jejich výslechu a jednání tak muselo být odročeno. Žalovaná má za to, že k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť délku řízení lze hodnotit jako přiměřenou. K porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě nedošlo a žalovanou tak nelze činit odpovědnou za tvrzenou újmu žalobce. <b>Skutková zjištění</b> 3. Soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných z provedených listinných důkazů, blíže však nehodnotil ty, které měly prokazovat skutečnosti mezi účastníky nesporné nebo které (vzhledem k okolnostem věci) nemají pro rozhodnutí zásadní význam, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce se žalobou podanou k [název soudu] dne 31. 12. 2014 domáhal určení, že zásah Policie ČR spočívající v násilném předvedení jeho osoby na služebnu Policie ČR dne [datum] byl nezákonný. Řízení o žalobě bylo vedeno pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaným bylo [anonymizováno] (viz žaloba ze dne [datum]).

5. Dne 14. 1. 2015 [název soudu] vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z žaloby (viz [číslo listu] spisu - usnesením [název soudu] ze dne 14. 1. 2015). 6. [název soudu] přípisem ze dne 26. 1. 2015 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě a stanovil mu k tomu lhůtu jeden měsíc od doručení výzvy (viz [číslo listu] spisu - přípis [název soudu] ze dne 26. 1. 2015).

7. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 23. 2. 2015 (viz [číslo listu] spisu - vyjádření žalovaného ze dne 23. 2. 2015). 8. [název soudu] přípisem ze dne 3. 3. 2015 stanovil žalobci lhůtu dvou týdnů k podání repliky a pro případ, že je zástupce žalobce plátcem DPH, k předložení dokladu prokazujícího tuto skutečnost (viz [číslo listu] spisu - přípis [název soudu] ze dne 3. 3. 2015).

9. Podáním ze dne 16. 3. 2015 učinil žalobce návrh na opatření důkazu (viz [číslo listu] spisu - sdělení žalobce ze dne 16. 3. 2015).

10. Dne 8. 9. 2016 [název soudu] nařídil ve věci ústní jednání na den 1. 12. 2016 (viz [číslo listu] spisu - referát ze dne 8. 9. 2016).

11. Podáním ze dne 28. 11. 2016 požádal zástupce žalobce o odročení jednání z důvodu nemoci (viz [číslo listu] – žádost žalobce o odročení jednání).

12. Jednání nařízené na 1. 12. 2016 [název soudu] dne 28. 11. 2016 odročil na 3. 1. 2017 (viz [číslo listu] – referát ze dne 28. 11. 2016).

13. Dne [datum] se věci konalo ústní jednání, při němž byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba zamítnuta (viz [číslo listu] - rozsudek [název soudu] ze dne [datum]).

14. Od 16. 3. 2017 do 17. 5. 2017 probíhala mezi [název soudu] a [název soudu] korespondence ohledně zaslání pravomocného rozsudku v této věci a sdělení, zda byla proti němu podána kasační stížnost, a to pro účely řízení o náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem vedeného u [název soudu] (viz [číslo listu] spisu – žádost [název soudu] ze dne 16. 3. 2017 a 18. 4. 2017, přípis [název soudu] ze dne 20. 3. 2017, 20. 4. 2017 a 17. 5. 2017).

15. Proti rozsudku [název soudu] podal žalobce k Nejvyššímu správnímu soudu dne [datum] kasační stížnost (viz [číslo listu] – sdělení Nejvyššího správního soudu ze dne [datum]).

16. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud uvedl, že se [název soudu] ve svém rozhodnutí dostatečně nezabýval otázkou splnění podmínek pro předvedení stěžovatele dle §13 odst. 3 zákona o obecní policii, zejména podmínkou subsidiarity takovéhoto zásahu. Nejvyšší správní soud argumentaci [název soudu] - že v daném případě bylo odtažení vozidla jedním z možných řešení, nicméně vzhledem k tomu, že stěžovatel byl osobně přítomen na místě a s policisty situaci řešil, byla výzva k přeparkování vozidla zcela legitimním úkonem – nerozporoval, avšak [název soudu] vytkl, že vůbec neposoudil zákonnost samotného předvedení stěžovatele poté, co tuto legitimní výzvu neuposlechl, přičemž nezákonný zásah, proti kterému stěžovatel brojil, měl spočívat právě v předvedení. [název soudu] se dále nedostatečně vypořádal s rozporem mezi provedenými důkazy ve formě úředního záznamu a videozáznamu a neposoudil tak, zda stěžovatel s dostavením se na místní oddělení Městské policie souhlasil (jak je uvedeno v úředním záznamu) či zda se skutečně jednalo o nucené předvedení. Dále Nejvyšší správní soud uvedl, že z videozáznamu není patrný způsob, jakým byl stěžovatel dopraven do vozidla strážníků poté, co odmítl uposlechnout výzvu k přeparkování, neboť videozáznam nezachycuje celou událost. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že rozsudek [název soudu] je třeba zrušit z důvodu nesprávného posouzení právní otázky a zároveň nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, jež mohl mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (viz [číslo listu] spisu - rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

17. Dne 31. 1. 2018 dal předseda senátu pokyn kanceláři, aby u [anonymizováno] vyžádala spisový materiál (viz [číslo listu] – referát ze dne 31. 1. 2018).

18. Dne 20. 3. 2018 se ve věci konalo první jednání po zrušení rozsudku (viz [číslo listu] – evidenční list o zvukovém záznamu + CD).

19. Při jednání soudu dne [datum] byl ve věci vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě vyhověno. (viz [číslo listu] spisu - rozsudek [název soudu] ze dne [datum]).

20. Rozsudek ze dne [datum] byl dne 9. 5. 2018 rozeslán účastníkům řízení (viz [číslo listu] – referát ze dne 9. 5. 2018).

21. Proti rozsudku [název soudu] podal žalovaný k Nejvyššímu správnímu soudu dne [datum] kasační stížnost (viz [číslo listu] – sdělení Nejvyššího správního soudu ze dne [datum]).

22. Nejvyšší správní soud rozhodl dne [datum] a to tak, že kasační stížnost žalovaného zamítl. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 21. 12. 2018 (viz [číslo listu] spisu - rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]).

23. Žalobce se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 6. 2019 domáhal zaplacení nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a dále postoupení žaloby žalované k předběžnému projednání nároku. Žaloba byla žalované doručena do datové schránky dne 28. 6. 2018 (viz žaloba ze dne 20. 6. 2019, sp. zn. 11 C 36/2019, potvrzení o dodání a doručení do datové schránky). <b>Srovnatelná rozhodnutí k výši přiznaného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení</b> 24. Soud provedl srovnání s rozhodnutími vydanými zdejším soudem, jejichž společným znakem bylo přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou délkou soudních řízení a učinil následující zjištění.

25. Ve věci, kterou [název soudu] projednával pod sp. zn. [spisová značka], soud přiznal žalobci za 4 roky a 1 měsíc trvající soudní řízení částku 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. polovinu této částky za první dva roky řízení. V daném civilním řízení se pojišťovací společnost domáhala na žalobci regresní náhrady z titulu pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla ve výši 1 296 000 Kč. Zdejší soud dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené době, celkovou délku řízení 4 roky a 1 měsíc i přes složitost případu zhodnotil soud jako nepřiměřenou. [název soudu], jako soud odvolací, rozsudek [název soudu] [anonymizováno] v napadeném výroku I. a ve výroku III. o nákladech řízení potvrdil.

26. V jiné věci, vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], soud přiznal žalobci za 4,5 roku trvající soudní řízení odškodnění ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení, resp. polovinu této částky za první dva roky řízení. Žalobce se v tomto řízení domáhal vůči [anonymizováno] náhrady nemajetkové újmy, která mu byla způsobena v jiném řízení, ve kterém se domáhal náhrady nemajetkové újmy za délku řízení vedeného u [název soudu]. Zdejší soud hodnotil délku odškodňovacího řízení, která přesahovala 4,5 roku, jako nepřiměřeně dlouhou, nikoliv však extrémně. Soud přihlédl též ke skutečnosti, že řízení probíhalo na všech stupních soudní soustavy a rozhodováno bylo 2x, včetně projednání Ústavním soudem, pročež ponížil základní částku o 10 % [název soudu], jako soud odvolací, rozsudek zdejšího soudu potvrdil.

27. Ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] se žalobce domáhal vůči žalované [anonymizováno] zaplacení částky 57 000 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku správního řízení vedeného u [název soudu]. Žalobce se v řízení vedeném u [název soudu] domáhal zrušení rozhodnutí [anonymizována dvě slova] o rozkladu podaném proti nevyhovujícímu rozhodnutí [anonymizováno] ve věci žádosti žalobce o udělení státního občanství. Zdejší soud konstatoval, že trvalo-li dané řízení od podání žaloby do právní moci konečného rozhodnutí téměř 3 roky, jde o dobu zcela nepřiměřenou výše uvedeným skutečnostem. Akcentoval, že v rozhodné době bylo řízení vedeno 3 roky pouze před soudem prvního stupně. Za přiměřenou zjištěným skutečnostem považoval soud částku 42 000 Kč sestávající ze základní částky odškodnění ve výše 30 000 Kč, tedy 15 tisících Kč za každý ze dvou roků, po které již řízení nemuselo trvat. Současně měl soud za přiměřené i požadované navýšení této částky o 2x 20% z důvodu, že se žalobce o celkovou délku řízení negativně nepřičinil a věc byla po celou dobu projednávána pouze v jednom stupni. Odvolací soud, byť rozsudek potvrdil, v odůvodnění uvedl, že celková délka řízení není natolik mimořádná, aby bylo nutno základní částku zvyšovat. Řízení však složité nebylo, a probíhalo pouze v jednom stupni soudní soustavy, proto je správná úvaha soudu prvního stupně o nutnosti zvýšit přiměřené zadostiučinění o 20 %. Dále odvolací soud uvedl, že je namístě zohlednit význam předmětu řízení pro poškozeného, neboť se jednalo o udělení státního občanství, tedy o statusovou věc, která pro žadatele má bezesporu významný dopad. Proto je nutno základní sazbu zadostiučinění opět zvýšit o 20 %.

28. Ve věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud přiznal žalobci za 3 roky a 10 měsíců trvající správní řízení nemajetkovou újmu ve výši 58 500 Kč, co do částky 91 500 Kč soud žalobu zamítl. Zdejší soud dospěl k závěru, že za celkovou délku řízení náleží žalobci zadostiučinění v základní výši 45 000 Kč. V řízení před [název soudu] se jednalo o žalobu proti rozhodnutí [anonymizováno], které bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutím [anonymizováno], přičemž těmito rozhodnutími bylo rozhodnuto o uložení povinnosti žalobce k náhradě nákladů v souvislosti se správou a zničením propadlého zboží. Řízení nebylo složité, probíhalo pouze v jednom stupni soustavy, proto soud zvýšil základní částku od 10 % a vzhledem k významu řízení pro žalobce o dalších 20 % [název soudu] změnil vyhovující výrok tak, že jej potvrdil, jen co do částky 21 250 Kč a co do částky 37 250 jej změnil a v tomto rozsahu žalobu zamítl. [název soudu] uvedl, že složitost řízení nebyla vysoká a žalobkyně k průtahům nikterak nepřispěla a za opodstatněné navýšení základní částky z tohoto důvodu považoval 10 %. Pokud jde o význam řízení pro poškozeného, odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - vzal v potaz, že v posuzovaném řízení se jednalo (jen) o zaplacení částky 48 603 Kč, význam řízení pro žalovanou tudíž považoval za téměř nulitní (ve vztahu k tomu, co bylo takzvaně pro žalobce v sázce), provedl proto snížení o 50 % (na částku 21 250 Kč).

29. V jiné věci, vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], přiznal soud žalobci za 5 let a téměř 7 měsíců trvající soudní řízení odškodnění ve výši 15 000 Kč za rok řízení, resp. polovinu této částky za první dva roky řízení. Uvedeným rozsudkem soud přiznal žalobci sice jen částku 934 Kč, ale zohlednil přitom skutečnost, že v mezidobí od podání žaloby do rozhodnutí soudu žalovaná [anonymizováno] nárok žalobkyně zčásti (co do částky 75 625 Kč) odškodnila. Soud tedy posuzoval opodstatněnost odškodnění, které žalovaná žalobkyni v průběhu řízení poskytla, co do zákonných kritérií a dospěl k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená, přičemž vzal v potaz i to, že soud byl nečinný po dobu téměř pěti let. Základní částku odškodnění stanovil soud ve výši 15 000 Kč za rok řízení, resp. ve výši 7 500 Kč za první 2 roky řízení a zohlednil i zmíněnou nečinnost soudu tak, že přiznal navýšení o 10 %. Význam předmětu řízení soud nehodnotil jako zásadní, neboť se jednalo o zaplacení celkem částky 109 200 Kč. Při zohlednění těchto kritérií dospěl soud k závěru, že satisfakce ve výši 75 625 Kč, kterou žalovaná žalobkyni v průběhu řízení poskytla, téměř odpovídá nemajetkové újmě, proto vyhověl žalobě již jen co do částky 934 Kč a ve zbytku ji zamítl. <b>Právní normy</b> 30. Podle § 5 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákona č. 82/1998 Sb.“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

31. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad"). Podle odst. 2 písm. a/ citovaného ustanovení je Úřadem podle odstavce 1 Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

32. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 citovaného ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

33. Podle § 14 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Podle odst. 3 citovaného ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

34. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

35. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

36. Podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

37. Podle § 56 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, soud projednává a rozhoduje přednostně žaloby proti nečinnosti správního orgánu a žaloby proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo donucení správního orgánu, návrhy a žaloby ve věcech mezinárodní ochrany, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, rozhodnutí o ukončení zvláštní ochrany a pomoci svědkům a dalším osobám v souvislosti s trestním řízením, jakož i další věci, stanoví-li tak zvláštní zákon. <b>Shrnutí skutkových zjištění o průběhu soudního řízení</b> 38. Dne 31. 12. 2014 bylo u [název soudu] zahájeno (pod sp. zn. [spisová značka]) řízení o správní žalobě, kterou se žalobce domáhal určení, že zásah Policie ČR spočívající v násilném předvedení jeho osoby na služebnu Policie ČR dne [datum] byl nezákonný. Soud vyzval žalobce (dne 14. 1. 2015) k zaplacení soudního poplatku z žaloby a žalovaného (dne 26. 1. 2015) k podání vyjádření k žalobě. Žalovaný se vyjádřil k žalobě podáním ze dne 23. 2. 2015. Žalobce podáním ze dne 16. 3. 2015 učinil návrh na opatření důkazu. Od dubna 2015 do srpna 2016 soud neučinil ve věci žádný úkon, počátkem září 2016 nařídil ve věci ústní jednání (na den 1. 12. 2016), které bylo následně (na žádost žalobce z důvodu nemoci právního zástupce) odročeno na [datum] . Při tomto jednání vyhlásil soud rozsudek, kterým žalobu zamítl. Proti rozsudku podal žalobce (dne [datum]) kasační stížnost. Následně Nejvyšší správní soud (dne [datum]) rozsudek [název soudu] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. První jednání po zrušení rozsudku se ve věci konalo dne 20. 3. 2018. Při dalším jednání dne [datum] [název soudu] vyhlásil rozsudek, kterým žalobě vyhověl. Proti vyhovujícímu rozsudku podal žalovaný dne [datum] kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soudu rozsudkem ze dne [datum] zamítl. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 21. 12. 2018. <b>Uplatnění nároku</b> 39. Žalobce se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 20. 6. 2019 domáhal zaplacení nemajetkové újmy za délku řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a současně (přímo v žalobě) požádal soud o postoupení žaloby žalované k předběžnému projednání nároku. Žaloba byla žalované doručena do datové schránky dne 28. 6. 2018. <b>Právní hodnocení</b> 40. Po provedené dokazování a zhodnocení všech důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

41. V řízení bylo prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, neboť řízení trvalo celkem 3 roky 11 měsíců a 21 dnů. Řízení před [název soudu] (sp. zn. [spisová značka]) bylo zahájeno dne 31. 12. 2014 a skončeno bylo právní mocí posledního rozhodnutí vydaného v této věci – tj. dne 21. 12. 2018 (kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], jímž byla zamítnuta kasační stížnost žalovaného [anonymizováno]). Závěr o datu skončení řízení je v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4. 2011 (dále též„ Stanovisko“ nebo„ Stanovisko Nejvyššího soudu“), dle něhož se za konečný okamžik řízení považuje okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno.

42. Dále soud dospěl k závěru, že byla splněna i podmínka řádného uplatnění nároku u příslušného orgánu státu a že žalovanou vznesená námitka promlčení není opodstatněná. Nárok na náhradu nemajetkové újmy se podle zákona č. 82/1998 Sb. promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Řízení vedené u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka] bylo skončeno dnem 21. 12. 2018. Žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy u soudu dne 20. 6. 2019 – vzhledem k tomu, že se žalobou současně domáhal předběžného projednání nároku žalovanou (viz čl. I. bod 2 žaloby), postoupil soud žalobu (dne 28. 6. 2019) žalované - účinky uplatnění nároku však zůstaly zachovány podáním žaloby k soudu (dne 20. 6. 2019). Soud proto uzavřel, že k uplatnění nároku u žalované došlo ještě před uplynutím 6 měsíční promlčení doby stanovené v § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Skutečnost, že žaloba byla soudem doručena žalované dne 28. 6. 2019, však byla zohledněna při stanovení počátku prodlení. Šestiměsíční lhůta k předběžnému projednání a k případnému odškodnění žalobce uplynula žalované dne 30. 12. 2019. Vzhledem k tomu, že 28. 12. 2019 byla sobota, připadl konec lhůty na 30. 12. 2019 a od 31. 12. 2019 je žalovaná v prodlení.

43. Ve vztahu k odškodnění za nemajetkovou újmu soud dospěl k závěru, že v projednávaném případě není - zejména vzhledem k celkové délce řízení, k významu předmětu řízení pro žalobce, k dlouhodobé nečinnosti soudu, jakož i s přihlédnutím ke srovnatelným rozhodnutím v obdobných věcech - dostačující samotné konstatování porušení práva. Soud při stanovení výše nemajetkové újmy vycházel ze Stanoviska Nejvyššího soudu ČR a skutečností vyplývajících z provedených důkazů při hodnocení okolností případu ve smyslu ust. § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Ohledně výše odškodnění vycházel soud z rozpětí uvedené ve Stanovisku Nejvyššího soudu ČR, tedy z rozpětí 15 000 – 20 000 Kč za rok trvání soudního řízení. Při stanovení výše nemajetkové újmy je nutné zohlednit to, že každé řízení nějakou dobu trvá a za první dva roky je proto podle Stanoviska Nejvyšší soudu ČR sazba poloviční. <b>Individualizace nemajetkové újmy</b> 44. Soud při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu přihlédl ke konkrétním okolnostem případu, které posoudil následovně.

45. K samotné délce přiměřenosti (resp. nepřiměřenosti) řízení se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém Stanovisku, když uvedl, že není možné vycházet z nějaké abstraktní, předem dané doby řízení, která by z pohledu § 31a zákona č. 82/1998 Sb., popř. čl. 6 Úmluvy mohla být pokládána za přiměřenou. Je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu a při zvažování přiměřenosti délky řízení je nutno vzít v potaz zejména složitost případu, chování poškozeného, jakož i postup příslušných orgánů a dále význam předmětu řízení pro poškozeného.

46. Délku soudního řízení správního, která (bez deseti dnů) činila čtyři roky, hodnotil soud jako nepřiměřenou, nikoliv však extrémně. Základní výši odškodnění proto určil na dolní hranici ustálenou judikaturou užívaného (a ze Stanoviska Nejvyššího soudu vycházejícího) rozpětí, tedy za první 2 roky řízení po 7 500 Kč a za třetí a čtvrtý rok 15 000 Kč. Základní výše odškodnění tedy činí 45 000 Kč.

47. Obdobně, tedy stanovením základní výše odškodnění na dolní hranici rozpětí dle Stanoviska Nejvyššího soudu, postupovaly soudy ve srovnatelných věcech (uvedených v odstavcích 25 až 29 odůvodnění), tj. věcech, v nichž byla odškodňována délka soudních řízení a které trvaly přibližně stejnou dobu. Skutečnost, že v této (nyní posuzované) věci se jednalo o odškodnění újmy za nepřiměřenou délku řízení, v němž [název soudu] měl žalobu projednat a rozhodnout o ní (dle ust. § 56 odst. 3 s. ř. s.) přednostně, zohlednil soud navýšením základního odškodnění (viz odstavec 51 odůvodnění). K výše uvedeným rozhodnutím soud přihlížel i ve vztahu k dalším kritériím pro stanovení výše odškodnění. Soud vzal v potaz též skutečnost, že soudy v uvedených věcech (samozřejmě se zřetelem k individuálním zjištěním), upravovaly (zvyšovaly či snižovaly) základní výši odškodnění (co do dalších kritérií) zpravidla o deset až dvacet procent.

48. Složitost řízení je jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Soud ke složitosti řízení přihlédl - zejména k tomu, že v řízení rozhodovaly celkem 2 soudní instance, každá celkem dvakrát, přičemž důvodem zrušení prvního rozsudku [název soudu] byl též odlišný právní názor Nejvyššího správního soudu. Z tohoto důvodu bylo delší trvání řízení částečně opodstatněno a soud je vzal v potaz při procentuální úpravě základní částky odškodnění, kterou snížil o 10 %.

49. Další zohledňovanou skutečností je postup orgánů veřejné moci. Dle Stanoviska Nejvyššího soudu ČR by se mělo přihlížet k tomu, jak si v konkrétním případě počínal rozhodující orgán, neboť obecně platí, že rozhodující orgán by měl mít k dispozici takové procesní nástroje a takové schopnosti, aby se v co nejkratším čase vypořádal i s náročnějším případem. Při posuzování toho, zda rozhodující orgán postupoval správně, je třeba zohlednit, zda se snažil rozhodnout v co nejkratší době, nebo zda se u něj při rozhodování projevila bezdůvodná nečinnost, neschopnost, či dokonce svévole. Současně však nelze pominout skutečnost, že rozhodující orgán musí dodržet i všechny procesní postupy, což v souvislosti se složitostí případu může obnášet i nárůst délky trvání řízení. V tomto případě došlo v řízení před [název soudu] k dlouhé časové prodlevě (trvající od dubna 2015 do srpna 2016), kdy byl soud zcela nečinný. Proto bylo třeba přistoupit k procentuální úpravě základní částky odškodnění a zvýšit ji o 10%.

50. Subjektivním kritériem je chování samotného poškozeného. Soud musel zvážit, zda poškozený sám nepřispěl (či přímo nezavinil) průtahy v řízení, a to svou neaktivitou či naopak aktivitou, avšak obstrukčního rázu. Dokazováním bylo zjištěno, že se žalobce o spor aktivně staral a na výzvy soudu reagoval ve stanovených lhůtách. Tvrzení žalované, že sám žalobce částečně přispěl k průtahům v řízení, soud nepřisvědčil. Jednání nařízené na 28. 11. 2016 bylo sice odročeno na žádost žalobce, avšak důvodem byla doložená pracovní neschopnost jeho zástupce. Jednání dne 20. 3. 2018, z něhož se žalobce omluvil, zmařeno nebylo, neboť se konalo v nepřítomnosti žalobce. Soud tudíž uzavřel, že se žalobce nedopustil žádného obstrukčního jednání, kterým by zapříčinil prodloužení řízení a skutečnost, že využil všech svých procesních práv, včetně uplatnění opravného prostředku (kasační stížnosti, které Nejvyšší správní soud vyhověl), mu k tíži přičítat nelze.

51. Dalším kritériem je význam předmětu řízení pro poškozené, které v sobě zahrnuje skutečnost, o jaký druh řízení se jedná, resp. o jaká práva a povinnosti se řízení vede. Žalobce se v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] domáhal ochrany před faktickým zásahem orgánu veřejné moci, resp. určení, že zásah strážníků Policie ČR, spočívající v jeho předvedení na služebnu, byl nezákonný. Zásahem, i když není rozhodnutím, může být poškozena právní sféra žalobce, a proto je soudní řád správní řadí mezi žaloby, které je soud povinen projednat a rozhodnout s maximálním urychlením, tedy přednostně. V daném případě byl žalobce dotčen na svých osobnostních právech. Soud proto přistoupil k procentuální úpravě základní částky odškodnění, kterou zvýšil o 10%.

52. Ve výsledku soud zvýšil základní částku odškodnění o 10 % (za význam řízení pro žalobce). Zvýšení základní částky odškodnění o 10 % (za postup orgánu veřejné moci) bylo„ kompenzováno“ jeho snížením o 10 % (z důvodu složitosti řízení). Matematicky vyjádřeno soud přiznal žalobci za první dva roky řízení částku 15 000 Kč (tj. 2x 7 500 Kč) + 10% z této částky a za druhý a třetí rok řízení částku 30 000 Kč (tj. 2x 15 000 Kč) + 10 % z této částky, celkem tedy 49 500 Kč. <b>Náklady řízení</b> 53. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

54. V této věci žalobce uplatnil nárok na náhradu nemajetkové újmy z délky řízení a byl v něm částečně úspěšný, s ohledem na judikatorní výklad je však třeba jeho úspěch považovat za úspěch úplný (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2016, sp.zn. I.ÚS 42/16 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp.zn. 30 Cdo 3223/2013) a má proto ve vztahu k žalované, ve smyslu výše citovaného ustanovení o.s.ř., právo na plnou náhradu nákladů řízení.

55. Náklady řízení tvoří částka 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměna za zastupování žalobce advokátem ve výši 15 500 Kč stanovená podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a/ (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013), § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, žaloba, dále dvě sdělení z ledna a června 2020 - tj. sdělení ze dne 13. 1. 2020 a 25. 6. 2020, která byla společně počítána za jeden úkon právní služby, neboť obsahovala jen stručná dílčí upřesnění žaloby - dále sdělení ze dne 10. 2. 2020, replika ze dne 26. 10. 2020, účast na jednání soudu dne 19. 4. 2021) a náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 1 500 Kč za 5 úkonů právní služby (příprava a převzetí věci, žaloba, dále sdělení ze dne 13. 1. 2020 a 25. 6. 2020 – počítáno za jeden úkon právní služby, neboť podání ze dne 13. 1. 2020 a 25. 6. 2020 jsou dle obsahu pouze stručným dílčím upřesněním žaloby - dále sdělení ze dne 10. 2. 2020, replika ze dne 26. 10. 2020, účast na jednání soudu dne 19. 4. 2021) stanovená podle ustanovení § 13 odst. 1, 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d), g) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, cestovní náklady celkem ve výši 2 947 Kč za 2 x 211 km na trase [obec] – Praha a zpět s průměrnou spotřebou [značka automobilu] 9,5 litrů na 100 km při průměrné ceně paliva 27,20 Kč za jeden litr a sazbě základní náhrady za používání silničních motorových vozidel za 1 km á 4,40 Kč dle § 157 odst. 4 písm. b/, § 158 zákoníku práce č. 262/2006 Sb. ve spojení s vyhláškou č. 589/2020 Sb. (účast na jednání soudu dne 19. 4. 2021), náhrada za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč za 4 hodiny a 44 minut po 100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu dle § 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (za čas strávený cestou na jednání k soudu a zpět dne 19. 4. 2021). Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. v případě, že je zástupcem advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty (dále jen "daň"), kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Podle ustanovení § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, je základní sazba daně ve výši 21 %. Soud tak přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku 4 398,87 Kč, jež odpovídá 21 % dani z přidané hodnoty z částky 20 947 Kč Celkem tak soud přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku 27 345,87 Kč.

56. Pro úplnost soud uvádí, že žalobci nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení za písemnou žádost o odročení jednání ze dne 15. 10. 2020 a 4. 2. 2021, neboť důvody odročení jednání – nemoc právního zástupce žalobce – nelze klást k tíži žalované, která odročení jednání nezavinila.

57. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 15 dnů od právní moci rozsudku podle ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. a podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. byla povinnost žalované k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce úspěšného účastníka. Žalovaná podáním ze dne 13. 10. 2020 požádala soud, pro případ, že jí bude uložena povinnost k plnění, o stanovení lhůty k plnění v délce 15 dnů od právní moci rozhodnutí, kterou odůvodnila organizačně – technickými důvody, neboť jde o plnění [anonymizováno], což soud akceptoval.