11 C 6/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 zastoupený advokátem Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 300 000 Kč + 25 289 Kč

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 300 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 8. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 25 289 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od 8. 10. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů soudního řízení 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15.1.2024 žalobce tvrdí, že je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného nebo evidenčního a pozemku parc. č. , hodnota, , ostatní plocha, jak jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném , adresa, na LV č. , hodnota, , pro obec , adresa, a k.ú. , adresa, . Ve vztahu k žalované se domáhá náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v souvislosti s nápravou nesprávného úředního postupu a dále poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřibrání žalobce v rozporu s § 109 písm. e) zák. č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu jako účastníka stavebního řízení, vedeného u MěÚ , adresa, , odbor výstavby a územního plánování, sp. zn. , Anonymizováno, , v jehož rámci bylo dne 1. 7. 2019 vydáno rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, .

2. Ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce dále podrobněji uvádí, že v září roku 2020 se žalobce z místního tisku dozvěděl, že město , adresa, opětovně plánuje přistoupit k realizaci stavebního záměru, konkrétně k výstavbě nové budovy, která by sloužila mj. i jako komunitní centrum a to konkrétně na pozemcích ve vlastnictví města , adresa, , parc. č. , hodnota, , zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k.ú. , adresa, , tj. na pozemcích, které přímo sousedí s pozemky ve vlastnictví žalobce. Po dřívějších zkušenostech a informacích získaných z médií proto žalobce čistě z procesní opatrnosti sepsal dne 10. 10. 2020 odvolání proti rozhodnutí, kterým měl být stavební záměr povolen, aniž by však v tu dobu nicméně věděl, zda bylo jakékoli rozhodnutí vůbec vydáno. Žalobce se posléze dne 4. 11. 2020 z opatrnosti obrátil i na , Anonymizováno, , přičemž ze sdělení č.j. , Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, , doručené dne 3. 2. 2021 se dozvěděl, že dne 1. 7. 2019 bylo vydáno , právnická osoba, - odborem výstavby a územního plánování rozhodnutí, č.j. , Anonymizováno, spis. , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2019, kterým došlo k povolení stavebního záměru města , adresa, . Žalobce v rámci předmětného řízení ovšem tentokrát vůbec nebyl zahrnut do okruhu účastníků stavebního řízení. Žalobce v rámci ochrany svých práv podal prostřednictvím svého právního zástupce dne 18. 2. 2021 odvolání opomenutého účastníka řízení. Odvolání žalobce bylo rozhodnutím , Anonymizováno, - odboru územního plánování a stavebního řádu, č.j. , Anonymizováno, ze dne 2. 7. 2021 zamítnuto jako opožděné. Žalobce se shora uvedeným rozhodnutím , Anonymizováno, o odvolání neztotožnil a podal proti němu dne 29. 7. 2021 správní žalobu ke , Anonymizováno, O správní žalobě žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem , Anonymizováno, , č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , který byl žalobci doručen dne , datum, . Ačkoliv došlo k zamítnutí žaloby, bylo , Anonymizováno, konstatováno, že , adresa, - odbor výstavby a územního plánování se dopustil nesprávného úředního postupu, který spočíval v tom, že žalobce v rozporu se zákonem nepřibral jako účastníka řízení o povolení stavebního záměru. Tentýž závěr stran nesprávného úředního postupu , adresa, - odboru výstavby a územního plánování následně učinil i Nejvyšší správní soud ČR v rámci řízení o kasační stížnosti žalobce, kterou však taktéž rozsudkem, č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , zamítl.

3. Ve vztahu k nemajetkové újmě žalobce uvádí, že ve snaze o nápravu nesprávného úředního postupu, blíže popsaného v této žalobě, vynaložil v rámci správního řízení (§ 10 odst. 1 z.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu dále jen „AT“) dle § 31 odst. 3 z.č. 82/1998 Sb. náklady na právní zastoupení advokáta ve výši 6.655,- Kč vč. DPH. V rámci řízení dle soudního řádu správního (§ 9 odst. 4 písm. d) AT) a dle § 31 odst. 3 z.č. 82/1998 Sb. vynaložil na právní zastoupení advokátem částku 15.004,- Kč vč. DPH. Dle § 13 odst. 4 AT je dále nezbytné připočítat i vynaloženou paušální náhradu nákladů ve výši 300,- Kč za každý poskytnutý úkon právní služby. V dané věci bylo žalobci poskytnuto 10 úkonů právní služby, tedy celková výše náhrady tak činí celkem částku 3.630,- Kč vč. DPH. Celkem tak žalobce žalobou nárokuje škodu ve výši 25 289 Kč.

4. Před podáním této žaloby uplatnil žalobce v souladu s ust. § 14 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. svůj výše popsaný nárok u žalované. Stalo se tak konkrétně přiloženou žádostí ze dne 6. 4. 2023, doplněnou dne 17. 8. 2023.

5. Žalovaná se podané žalobě brání, když ve svém vyjádření k žalobě zejména ve vztahu k nároku žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v celkové výši 300 000 Kč uvádí, že tento nárok považuje s ohledem na lhůtu dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. za promlčený. Žalovaná uvádí, že správní řízení skončilo již dne 3.7.2019. V případě podání odvolání proti rozhodnutí opomenutého účastníka tedy roční odvolací lhůta započala dne 3.7.2019, a skončila dne 4.7.2020. U žalované byl nárok uplatněn však až dne 6.4.2023, žaloba byla podána dne 15.1.2024. Správní řád sice umožňuje zvrátit právní moc jednou vydaného rozhodnutí (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 134/2018-ze dne 16. března 2021, kde se NSS velmi podrobně vyjádřil k ustanovení § 84 odst. 1 z.č. 500/2004 Sb. a mj. uvedl, že správní řád umožňuje opomenutým účastníkům ve smyslu § 27 odst. 2 a 3 z.č. 500/2004 Sb. zvrátit právní moc vydaného rozhodnutí ještě po dobu 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděli, nejpozději však do jednoho roku od oznámení rozhodnutí poslednímu z (neopomenutých) účastníků). Zmeškání úkonu přitom nelze prominout. Poté již dostává přednost právní jistota ostatních účastníků a třetích osob, kteří postupovali s důvěrou ve vydané rozhodnutí, a opomenutí účastníci se s tímto stavem musejí smířit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 21/2017-83 ze dne 25.10.2017). Ústavní stížnost proti naposledy zmíněnému rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25.10.2017 Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 22.5.2018, sp. zn. I. ÚS 75/18, neboť správní soudy svá rozhodnutí odůvodnily logicky a srozumitelně. Ústavní soud zdůraznil, že objektivní lhůta jednoho roku je stanovena s ohledem na zajištění právní jistoty osob dotčených rozhodnutím, neboť není žádoucí, aby i po letech po vynesení rozhodnutí dotčené osoby stále neměly jistotu konečného rozhodnutí ve věci. Odvolání žalobce však bylo podáno až dne 18.2.2021, tedy sedm měsíců po uplynutí odvolací lhůty, kdy odvolací správní orgán dle § 92 odst. 1 správního řádu nemohl postupovat jinak, že zamítnout podané odvolání jako opožděné.

6. K otázce náhrady škody za náklady právních služeb vynaložených žalobcem nesprávným úředním postupem žalovaná uvádí, že, že podle ustanovení § 79 odst. 3 z.č. 500/2004 Sb. pro správní řízení platí, nestanoví-li zákon jinak, že správní orgán nebo dotčený orgán a účastník si nese si své náklady. Podle tohoto ustanovení si náklady účastník, a to zejména pokud jsou to náklady na vypracování písemností v řízení, kterými účastník realizuje svá procesní práva v průběhu správního řízení, hradí sám. O náhradě nákladů řízení ve správním řízení soudním krajský soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s., podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Kasační stížnost byla rozsudkem č, j, , spisová značka, ze dne , datum, zamítnuta a žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalobce se svými námitkami u NSS neuspěl a o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. za použití § 120 téhož zákona, tj. žalobce ve věci neměl úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. S ohledem na výše uvedené pak nebyla splněna podmínka podle § 31 část věty první odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., neboť náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů. Žalovaná proto navrhuje ze všech uvedených důvodů žalobu v obou částech zamítnout.

7. Mezi účastníky byl nesporný průběh správního řízení i soudního řízení soudního. Soud má tak na základě nesporných tvrzení a účastníky k důkazu předložených listin ve vztahu k průběhu správního řízení i soudního řízení správního za prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku č. parc. , Anonymizováno, , na kterém má stavbu bez č. p., a pozemku č. parc. , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , zapsaných na LV č. , hodnota, pro obec , adresa, , k.ú. , adresa, .

8. K pozemku č. parc. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, 1 v k.ú. , adresa, bylo odborem výstavby a územního plánování , právnická osoba, , adresa, , pod č. j. , Anonymizováno, (sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 1.7.2019 vydáno ve společném územním a stavebním řízení rozhodnutí o společném povolení podle § 94p odst. 1 z.č. 183/2006, starého stavebního zákona a § 13a vyhlášky č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, stavby nazvané „novostavba osadního výboru , adresa, “, na pozemcích č. parc. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, (dále jen „stavba“), kterým byla tato stavba umístěna a povolena k provedení. Stavební úřad , Anonymizováno, žalobce dne 3.2.2021 k jeho dotazu sdělením č. j. , Anonymizováno, (sp. zn. , Anonymizováno, ze dne 20.1.2021) informoval, že na základě žádosti ze dne 14.6.2019 bylo stavebním úřadem dne 1.7.2019 vydáno společné povolení pro navrhovanou stavbu menšího rozsahu na pozemcích parc. č. , hodnota, a , Anonymizováno, k.ú. , adresa, , ve vlastnictví města , adresa, , s nabytím právní moci dne 17.7.2019. Žalobce podal dne 18.2.2021 odvolání opomenutého účastníka , Anonymizováno, . Žalobce v odvolání namítal, že vydáním rozhodnutí o společném povolení stavby může dojít k zásahu do jeho vlastnického práva stíněním a hlukovými imisemi. Odvolací správní orgán rozhodnutím č. j. , Anonymizováno, (sp. zn. S-, Anonymizováno, ) ze dne 2.7.2021 odvolání zamítl jako opožděné, avšak současně uvedl, že žalobce je jako vlastník sousedních nemovitostí účastníkem společného řízení ve smyslu § 94k písm. e) z.č. 183/2006 Sb., starého stavebního zákona. Žalobce se z důvodu jeho opomenutí jako účastníka řízení o vydaném rozhodnutí nedozvěděl, proto byla uplatněna roční objektivní odvolací lhůta ode dne, kdy bylo společné povolení doručeno poslednímu z účastníků. Roční odvolací lhůta započala den po doručení poslednímu z účastníků, tj. dne 4.7.2019, a skončila dne 3.7.2020. Žalobce podal odvolání dne 18.2.2021, tedy sedm měsíců po uplynutí odvolací lhůty, a proto odvolací správní orgán dle § 92 odst. 1 z.č. 500/2004 Sb., správního řádu zamítl toto odvolání jako opožděné. Žalobce podal dne 29.7.2021 proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu č. j. , Anonymizováno, (sp. zn. , Anonymizováno, ) ze dne 2.7.2021 žalobu u , Anonymizováno, , vedenou pod sp. zn. , spisová značka, . Žaloba byla rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, zamítnuta a žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů. Proti tomuto rozsudku byla žalobcem dne 21.3.2023 podána kasační stížnost, vedená pod sp. zn. , spisová značka, . Kasační stížnost byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, ze dne , datum, zamítnuta a žalobci nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. (viz nesporná tvrzení účastníků, sdělení , Anonymizováno, ze dne 20. ledna 2021, sdělení , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , odvolání opomenutého účastníka ze dne 15. 2. 2021, rozhodnutí , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, ze dne 2. 7. 2021, žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ze dne 27. 7. 2021, rozsudek , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, , kasační stížnost ze dne , datum, , rozsudek , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, ). Žalobce podal k žalované žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, náhradu škody datovanou dne , datum, , doručenou dne , datum, a doplnění této žádosti datované dne , datum, , doručené dne , datum, (viz nesporné tvrzení účastníků a žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, náhradu škody ze dne , datum, a její doplnění ze dne , datum, , doručené dne , datum, )

9. Z dalších provedených důkazů (informace o stavu stavebního řízení, stavba budovy osadního výboru v Obci , adresa, ze dne 1. 2. 2021, odvolání proti rozhodnutí Stavebního úřadu ze dne 10. 10. 2020, návrh na vydání předběžného opatření ze dne 8. 6. 2021, návrh na vydání předběžného opatření ze dne 10. května 2021, fotodokumentace z facebooku , adresa, , článek z , Anonymizováno, ze dne , datum, , článek ze serveru , datum, s názvem , Anonymizováno, : , Anonymizováno, ) soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci žádné rozhodné skutečnosti.

10. Po právní stránce soud postupoval dle§ 32 odst. 3 z.č. 82/1998 Sb. podle něhož se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.§ 84 odst. 1 z.č. 500/2004 Sb. podle něhož osoba, která byla účastníkem, ale rozhodnutí jí nebylo správním orgánem oznámeno, může podat odvolání do 30 dnů ode dne, kdy se o vydání rozhodnutí a řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování, dozvěděla, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy bylo rozhodnutí oznámeno poslednímu z účastníků, kterým ho správní orgán byl oznámil; zmeškání úkonu nelze prominout. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro účastníky uvedené v § 27 odst. 1.§ 31 odst. 1 a 2 z.č. 82/1998 Sb. platí, že náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Dle odstavce (2) náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána.

11. Soud se z hlediska hospodárnosti a rychlosti řízen zabýval nejprve námitkou promlčení vznesenou žalovanou ve vztahu k požadované nemajetkové újmě v souvislosti s nesprávným úředním postupem. Aniž by bylo třeba posuzovat cokoliv jiného, soud dospěl k závěru, že námitka promlčení je důvodná. Dle § 84 odst. 1 z.č. 500/2004 Sb. správní řízení pro opomenutého účastníka skončilo dne 3.7.2020 (dne 3.7.2019 bylo rozhodnutí dle správních rozhodnuté doručeno poslednímu z účastníků, poté dne 4.7.2019 začala běžet roční objektivní lhůta pro žalobce, který byl opomenutým účastníkem, která skončila dne 3.7.2020). Od tohoto data pak žalobce měl šest měsíců dle § 32 odst. 3 z.č. 82/1998 Sb. k podání žaloby na náhradu nemajetkové újmy, tedy do 3.1.2021. Žalobce však svůj nárok u , Anonymizováno, uplatnil až dne 5.4.2023 (doplněný dne 16.8.2023), žalobu poté až 15.1.2024. Již nárok uplatněný u , Anonymizováno, byl podán hluboko po uplynutí promlčecí lhůty, tím spíše byla podána opožděně i žaloba a nárok byl promlčen.

12. Ve vztahu k nároku na náhradu škody za vynaložené právní služby na nápravu nesprávného úředního postupu soud nejprve konstatuje, že takové náklady musí být předně vynaloženy účelně. Již toto kritérium zde není splněno, když odvolání i následné žaloby ke správním soudům byly podávány zjevně opožděně, o právním výkladu správního řádu byl navíc žalobce detailně informován i v přípise , Anonymizováno, , č.j. , Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, , doručené dne 3. 2. 2021. Dále je však třeba zdůraznit, že jak konstatoval i NS ČR, v rozhodnutí pod sp.zn. 25 Cdo 2928/2006, jestliže procesní předpis (správní řád a soudní řád správní v tehdy platném znění) náhradu nákladů řízení umožňoval, avšak správní orgán v příslušném řízení účastníkům (z jakéhokoli důvodu) tuto náhradu nepřiznal, není možné, aby účastník správního řízení dosáhl náhrady nákladů takového řízení cestou občanskoprávní žaloby. Podobné znění ustanovení o nákladech řízení jako správní řád má ostatně i zákon o ústavním soudu 182/1993 Sb., u nichž bylo ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. června 2016 uvedeno, že: „Umožňuje-li tedy procesní předpis, v posuzovaném případě zákon o Ústavním soudu, náhradu nákladů řízení, avšak příslušný orgán státu v řízení účastníkům tuto náhradu z jakéhokoli důvodu nepřiznal, není možné, aby se účastník řízení domáhal náhrady nákladů takového řízení cestou žaloby proti státu z titulu náhrady škody způsobené výkonem veřejné moci. Tento názor ostatně označil za ústavně konformní i sám Ústavní soud v usnesení ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 375/08. Ke shodnému závěru ve vztahu k nepřiznaným nákladům správního řízení pak dospěl ve své judikatuře i Nejvyšší soud (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2928/2006).“ Ze všech uvedených důvodů dospěl soud po důkladném zvážení k závěru, že žalobci náhrada nákladů právního zástupce ve správním řízení a v soudním řízení správním tak, jak ji v žalobě jako svou majetkovou újmu vyčíslil, nepřísluší.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý ze tří úkonů (písemné vyjádření ve věci, příprava na jednání, účast na soudním jednání) dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 uvedené vyhlášky. Tyto žalobkyni přiznané částky se pak již nenavyšují o DPH, neboť tu nejde o zdanitelné plnění (žalobkyně zde neposkytuje žádnou službu třetí osobě) a nárok nemá oporu ani v ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř.