12 C 12/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 400 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15.6.2019 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 400 000 Kč ve výši 8,05 % ročně od 14.12.2018 do 14.6.2019, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku 22 570 Kč.

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 17.6.2019 domáhal vůči žalovanému [název] zaplacení částky 400 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobci celkovou nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci restitučního nároku vedeného před [název] [název] [název], [název] [název] [název] pro [název] a [obec] pod sp. zn. [název] [číslo] a [název] [číslo] s tím, že v rámci tohoto restitučního řízení byl dne 2.11.1992 uplatněn nárok na vydání pozemku [název] [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [část obce]. Správní řízení o vydání předmětného pozemku skončilo až rozhodnutím správního orgánu ze dne 17.10.2018 [číslo]. Řízení o tomto nároku tedy trvalo více než dvacet let, což znamená zcela neodůvodněné průtahy v řízení.

2. Žalovaný [název] v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – [název], které je současně ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci“) též příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení [název] [název] vznikla v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti právě tohoto [název] (zák. č. 229/1991 Sb.).

3. Žalovaná se žalobě bránila tím, že daný restituční nárok byl v řízení před správním orgánem s ohledem na jeho složitost vyřizován průběžně a bez zbytečných průtahů. Přiměřenost délky řízení musí být posouzena ve světle konkrétních okolností případu, tedy zejména s přihlédnutím k mimořádně vysoké složitosti řízení, kdy v rámci restitučního řízení bylo celkově rozhodováno o značném počtu nárokovaných nemovitostí, došlo ke složitému prokazování restitučních titulů, na základě kterých přešly nemovitosti na [název], správní orgán musel prověřit u většiny pozemků možnost jejich vydání s ohledem na jejich zastavěnost. Dále je nutno přihlédnout k podílu žalobce na délce řízení, neboť sám neučinil nic proto, aby rozhodnutí bylo vydáno dříve, kdy absence některých konečných rozhodnutí byla zjištěna správním úřadem na základě revize spisu v roce 2018 a žalobce si skutečnosti o tom, že není o některých pozemcích rozhodnuto, nebyl vůbec vědom.

4. Soud v tomto řízení při nařízeném jednání provedl dokazování, přičemž jednotlivé důkazy hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. jak každý samostatně, tak i v jejich vzájemných souvislostech a dospěl na tomto základě k následujícím skutkovým zjištěním.

5. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud především konstatuje, že z dopisu datovaného dne 14.12.2018 (a z reakce žalované ze dne 17.6.2019) bylo zjištěno, že žalobce u žalované uplatnil nárok na náhradu nemajetkové škody ve výši 400 000 Kč způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve věci restitučního nároku vedeného pod sp. zn. [název] [číslo] a [název] [číslo], kdy věc skončila až rozhodnutím správního orgánu ze dne 17.10.2018 [číslo]. S ohledem na § 14 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. má soud nárok za řádně uplatněný.

6. K samotnému předmětnému řízení pak soud především konstatuje, že mezi účastníky není sporu (§ 120 odst. 3 o. s. ř.) o tom, že restituční řízení týkající se nároku na vydání zemědělského majetku dle ust. § 9 odst. 1 zákona o půdě – k pozemkové parcele p.č. [název] [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [část obce] - započalo před [název] [název] doručením žádosti právní předchůdkyně žalobce dne 2.11.1992 a skončilo rozhodnutím [název] [název] [název], [název] [název] [název] pro [název] a [název] pod [číslo] ze dne 17.10.2018. Totéž zjištění spolu s tím, že předmětné usnesení nabylo právní moci dne 25.10.2018 bylo soudem učiněno ze správního spisu sp. zn. [název] [číslo] vedeného [název] [název] [název], [název] [název] [název] pro [název] a [název] (složka 14, část„ správní rozhodnutí“ správního spisu [název] [číslo]).

7. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že podáním ze dne 27.10.21992 uplatnila [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rozená [příjmení], [datum narození], nárok na vydání zemědělského majetku dle ust. § 9 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vtahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Tuto výzvu obdržel [název] [název] [název] [název] (nyní [název] [název] [název] – [název] [název] [název] pro [název] a [název]. [název]) dne 2. 11 1992. K této žádosti byl založen správní spis sp. zn. [název] [číslo]. Žádost se vztahovala k nemovitostem v k.ú. [část obce], jejichž původními vlastníky byli rodiče žadatelky pan [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení]. Žádost byla doložena výpisem knihovních vložek [číslo] v k.ú. [část obce] (správní spis sp. zn. [název] [číslo], část první„ uplatnění nároku“). U [název] [název] byla dále podána žádost panem [jméno] [příjmení], [datum narození], [anonymizována dvě slova]. Žádost se vztahovala k nemovitostem v k.ú. [část obce], jejichž původními vlastníky byli též rodiče právní předchůdkyně žalobce pan [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], správní spis je veden pod [číslo] (správní spis sp. zn. [název] [číslo]). V restitučním řízení vedeném pod sp. zn. [název] [číslo] bylo správním úřadem vydáno 14 pravomocných rozhodnutí, jako poslední v řadě i rozhodnutí [číslo] ze dne 17.10.2018, kterým bylo restituční řízení o všech nárocích žadatele na vydání zemědělského majetku skončeno (viz správní spis sp. zn. [název] [číslo], část druhá„ rozhodnutí“). V restitučním řízení vedeném pod sp. zn. [název] [číslo] bylo správním úřadem 10 pravomocných rozhodnutí (viz správní spis sp. zn. [název] [číslo], část druhá„ rozhodnutí“).

8. K obraně žalované bylo ze správního spisu, zejména z usnesení [název soudu] ze dne 2.12.1994 č.j. [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] došlo k úmrtí navrhovatelky paní [jméno] [příjmení], dědické řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum]. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] bylo soudem zjištěno, že v průběhu správního řízení došlo též k úmrtí [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelého dne [datum], dědické řízení bylo pravomocně skončeno [datum].

9. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že původní vlastník pan [jméno] [příjmení] zemřel dne [datum], dle odevzdací listiny [spisová značka] odevzdal soud polovinu nemovitostí [anonymizováno] [jméno]. [příjmení] [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] a dle rozhodnutí Státního notářství pro [část Prahy] [spisová značka] přešel veškerý majetek zůstavitelky na československý stát v důsledku odmítnutí dědictví. V restitučním řízení bylo šetřeno, zda a jakým způsobem přešly jednotlivé pozemky resp. jejich podíl do vlastnictví státu. Majetek přecházel na stát v různých časových období podle různých nabývacích titulů, a to část dle vl. nař. [číslo] Sb. v roce 1960, část dle kupních smluv v letech 1965 – 1967, část v důsledku odmítnutí dědictví k podílu ½ (správní spis sp. zn. [název] [číslo], část první„ uplatnění nároku“)

10. Ve správním řízení bylo dále nutno provést řadu šetření ohledně zastavěnosti předmětných nemovitostí po přechodu na stát a jejich charakteru, v některých případech bylo řízení do doby vyřešení předběžné otázky přerušeno. K vydání některých nárokovaných pozemků bylo třeba vyhotovení geometrického plánu. (žádost o součinnost [název] ze dne [datum], emailové komunikace ze dne [datum], objednávka geodetických prací ze dne [datum], rozhodnutí žalovaného ze dne 28.6.2011, [číslo jednací]).

11. Ze správního spisu bylo dále zjištěno, že proti rozhodnutí [název] [název] [název] – [název] [název] [název] pro [název] a [název] [název] ze dne [datum] byla podána u [anonymizováno] soudu [anonymizována dvě slova] podána žaloba podle části páté o.s.ř. Stejně tak byla u stejného soudu podána žaloba rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 2. 1. 2012 (složka 6, druhá část„ rozhodnutí“ správního spisu [název] [číslo]).

12. Ze sdělení správního orgánu ze dne [datum] bylo dále k obraně žalované zjištěno, že [anonymizováno] úřad při revizi správního spisu zjistil seznam pozemků, které ještě nebyly vyřešeny, mimo jiné i pozemek [anonymizováno] [číslo] v k.ú. [část obce]. Z dopisu ze dne [datum] a [datum] adresovaným ze strany zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení] správnímu orgánu soud zjistil, že žalobce se prostřednictvím svého zástupce minimálně v těchto dvou případech zajímal o stav restitučního řízení.

13. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobce [jméno] [příjmení] ([datum narození], zemř. [datum]), a posléze žalobce sám, se účastnili počínaje [datum] restitučního řízení týkající se nároku na vydání zemědělského majetku dle ust. § 9 odst. 1 zákona o půdě, mimo jiné též k pozemkové parcele p.č. [anonymizováno] [číslo] o výměře [výměra] v k.ú. [část obce]. Řízení o tomto nároku bylo [anonymizováno] úřadem skončeno rozhodnutím [číslo jednací] ze dne 17.10.2018, které nabylo právní moci dne 25.10.2018. Tímto rozhodnutím bylo zároveň ukončeno celé restituční řízení.

14. Po právní stránce soud vychází ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 cit. ust. pak platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Nárok uplatňovaný právní předchůdkyní žalobce a posléze žalobcem samotným v restitučním řízení je majetkovým nárokem soukromoprávní povahy spadajícím pod čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech (dále též jen„ Úmluva“) a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále též jen„ Listina“) a je tu namístě vycházet ze závěrů stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010.

16. Soud hodnotil především celkovou délku předmětného řízení, které začalo 2.11.1992 a skončilo rozhodnutím [anonymizováno] úřadu 25.10.2018, tj. trvalo 26 let. Tuto délku řízení je třeba nepochybně považovat za nepřiměřenou (nezákonnou). V takovém případě se pak dle výše citovaného stanoviska Nejvyššího soudu vznik nemajetkové újmy na straně poškozeného účastníka předpokládá, přičemž zásadně je namístě poskytnutí peněžitého zadostiučinění, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví (a to konkrétně i v tomto případě) jako nedostačující.

17. Tzv. základní částka odškodnění, jež je dle výše cit. stanoviska zásadně odůvodněná v rozmezí 15 – 20 tisíc Kč ročně, by pak činila 500 000 Kč (2 x 10 000 Kč + 24 x 20 000 Kč). Soud základní odškodnění určil na horní hranici uvedeného rozmezí (20 000 Kč za rok řízení), neboť tu jsou faktory zvyšující typovou závažnost vznikající újmy, neboť jde o restituční řízení, v němž má být (pokud možno bez jakýchkoli zbytečných prodlev) napravena v minulosti způsobená újma. Na druhé straně soud snížil zadostiučinění připadající na první dva roky řízení na polovinu.

18. K dalším faktorům ovlivňujícím výši zadostiučinění pak lze uvést následující: Celková délka řízení byla výše zjištěna v trvání 26 let. Tato délka je zjevně nepřiměřená a je též nezákonná, neboť řízení před [anonymizováno] úřadem bylo řízením správním (srov. § 9 zák. o půdě), v němž se měly uplatnit též lhůty dle § 49 odst. 2 spr. ř. (zák. č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rozhodnuto tedy mělo být, byť by šlo o zvlášť složitý případ, do 60 dnů. S ohledem na právě uvedené je pak zjevné, že zákonná lhůta dodržena nebyla, naopak byla mnohonásobně překročena. I přesto, že zákonná lhůta je výrazně kratší, postupoval soud při určení základní částky zadostiučinění tak, že za„ ještě přiměřenou“ považoval dobu 2 let (za první dva roky je proto počítáno s poloviční částkou), v níž mělo být řízení skončeno.

19. Co se týká složitosti řízení, ta je dána především jeho restituční povahou a tedy zvýšenou skutkovou a právní složitostí. Skutkovou složitost shledává soud zejména v tom, že v restitučním řízení vedeném pod sp. zn. [název] [číslo] bylo správním úřadem vydáno 14 pravomocných rozhodnutí a v restitučním řízení vedeném pod sp. zn. [název] [číslo] bylo správním úřadem 10 pravomocných rozhodnutí. O závěru o složitosti řízení svědčí i prokázaná skutečnost, že v průběhu řízení bylo nutno čekat na výsledek dědického řízení oprávněných osob. Dále bylo v řízení prokázáno, že [anonymizováno] úřad v daném případě prověřoval několik restitučních titulů, na základě kterých nárokované pozemky přešly na stát. Značně složité bylo rovněž prokazování možnosti vydání nárokovaných pozemků z hlediska jejich zastavěnosti, v dané souvislosti bylo třeba nechat vyhotovit několik geometrických plánů, v některých případech bylo řízení do doby vyřešení předběžné otázky přerušeno. Právní složitost shledává soud zejména v tom, že vydávaný majetek přecházel na stát v různých časových období podle různých nabývacích titulů, a to část dle vl. nař. [číslo] Sb. v roce 1960, část dle kupních smluv v letech 1965 – 1967, část v důsledku odmítnutí dědictví a správní orgán se touto otázkou musel právně vypořádat. Do úvah o složitosti řízení je nutné zanést i skutečnost, že ve dvou případech (proti rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 12. 10. 2011 a rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 2. 1. 2012) byla podána žaloba podle části páté o.s.ř. a šlo tedy o rozhodování ve dvou stupních. Ze všech těchto výše uvedených důvodů přistoupil soud ke snížení základní částky o 20%.

20. Chování právního předchůdce žalobce ani žalobce ve vztahu k trvání předmětného řízení nebylo zjištěno jako relevantní faktor ovlivňující výši přiznaného zadostiučinění. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalované, že žalobce byl ve správním řízení pasivní, aktivita zástupce žalobce je zřejmá z celého správního spisu, v řízení bylo prokázáno, že žalobce se v období předcházejícím vydání posledních rozhodnutí v roce 2018 prostřednictvím svého zástupce minimálně ve dvou případech zajímal o stav restitučního řízení, a to dopisem ze dne 12. 5. 2017 a ze dne 18. 4. 2018. Zde soud dodává, že i kdyby ze správního spisu nebyl zjištěn žádný aktivní úkon žalobce, kterým by pozemkový úřad vyzýval k akceleraci vyřizování věci, není vhodné přičítat absenci takového postupu k tíži poškozeného, neboť není obecně povinností účastníků řízení vést orgány veřejné moci k dřívějšímu rozhodnutí. Vydat rozhodnutí v přiměřené době je naopak obecnou povinností těchto orgánů, ta má být plněna i tehdy, když účastníci nevyužívají prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení spočívající v nečinnosti orgánu.

21. Význam předmětu řízení pro žalobce je akcentován tím, že tu jde o restituční řízení, v němž jde o nápravu dřívějších křivd. V řízení nebyla prokázána žalovanou namítaná nečinnost žalobce, která by mohla svědčit o sníženém významu řízení pro poškozeného. Kritérium významu předmětu řízení pro poškozeného není relevantním činitelem, který by dle pohledu soudu zásadně ovlivňoval výši přiznaného zadostiučinění.

22. Jak již bylo uvedeno v odst. 17 odůvodnění tohoto rozsudku, tzv. základní částka odškodnění by činila částku 500 000 Kč. Soud pak s ohledem na závěr o nadstandardní složitosti věci snížil základní výši odškodnění o 20 %, tj. o částku 100 000 Kč. Výslednému zadostiučinění tak odpovídá částka 400 000 Kč, kterou je možné s ohledem ke zjištěným okolnostem daného případu mít za způsobilou naplnit svou kompenzační funkci. S ohledem na skutečnost, že žalobce v žalobě právě na částku 400 000 Kč ohodnotil v penězích svoji nemajetkovou újmu, soud žalobě v tomto rozsahu plně vyhověl.

23. Na tomto místě je nutné uvést, že přestože žalobce definoval svůj nárok v tomto řízení jako nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu nepřiměřenou délkou trvání konkrétního restitučního řízení vztahujícího se ke konkrétnímu restitučnímu nároku (vydání pozemkové parcely p.č. [název] [číslo]), soud uvádí, že toto jedno řízení o konkrétním nároku nelze vytrhnout z celku, ve skutečnosti se totiž jedná o jediné správní řízení týkající se vydání nemovitostí v k.ú. [část obce], jejichž původními vlastníky byli prarodiče žalobce pan [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], vedené [název] [název] [název], [název] [název] [název] pro [název] a [název] pod sp. zn. [název] [číslo] a [název] [číslo]. Jednotlivé restituční nároky spolu neoddělitelně souvisí a je nutné je odškodnit toliko jako celek. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dalšími žalobami u zdejšího soudu uplatňuje vůči žalované ještě jiné [číslo] nároky na náhradu nemajetkové újmy vzniklé mu nepřiměřenou délkou trvání řízení ve věci vydání dalších nemovitostí v k.ú. [část obce], tedy jiných konkrétních restitučních nároků vedených před [název] [název] [název], [název] [název] [název] pro [název] a [název] pod sp. zn. [název] [číslo] a [název] [číslo]. Zde soud zdůrazňuje, že je nutno se koncentrovat na stanovení toliko jediné výše náhrady nemajetkové újmy kompenzující žalobci namítanou délku 26 let nejistoty ohledně vypořádání jeho celkového restitučního nároku. Zcela pak je nutné odmítnout formu uplatnění náhrady nemajetkové újmy resp. její uplatnění ve vztahu k dílčím rozhodnutím. V daném případě se jednalo o jedno řízení a oprávněná osoba tak může tvrdit, že pociťovala jednu újmu, nikoliv však újmu znásobenou počtem vydaných rozhodnutí. Takto uplatněný nárok nemá ani oporu v ustálené judikatuře.

24. Pokud pak žalobce žádal též o přiznání úroku z prodlení z přiznané částky, je třeba konstatovat, že do prodlení dle § 1968 obč. z. se žalovaná dostala teprve uplynutím 6-měsíční lhůty k plnění dle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, tj. počínaje 15.6.2019. Teprve od tohoto dne je pak povinna žalovaná platit žalobci dle § 1970 o. z. též úrok z prodlení, a to ve výši určené dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. Takto byl úrok žalobci přiznán, ve zbývajícím rozsahu, tj. za období od 14.12.2018 do 14.6.2019 pak byl, s odkazem na bod 10 Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, nárok na zaplacení úroku z prodlení zamítnut.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. rozsudku s odkazem na ustanovení ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy zcela úspěšnému žalobci soud přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatnění práva. Přiznané náklady ve výši 22 570 Kč pak jsou tvořeny ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (tarifní hodnotou je určena dle § 9 odst. 4 písm. a/ a.t.) sestávající z částky 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání před soudem dne [datum], písemné podání ze dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum]) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.

26. Pokud jde o lhůtu k plnění, stanovil ji soud s ohledem na zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, náhrada nákladů řízení je splatná k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).