12 C 135/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 20 279,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 279,64 Kč s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 20 279,64 Kč od 11. 7. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 20 279,64 Kč od 11. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 974,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 26. 9. 2019 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 20 279,64 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 30. 11. 2018 mezi ní a [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa].

2. Žalovaný byl usnesením ze dne 18. 9. 2020, č. j. 12 C 135/2020-20, které mu bylo řádně doručeno dne 10. 11. 2021, vyzván, aby se vyjádřil k žalobě a označil veškeré důkazy, které mají být v dalším průběhu řízení provedeny. Současně byl poučen o možnosti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a o tom, že zůstane-li tato výzva bez vyjádření, má soud za to, že účastník nemá proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k žalobě na předmětnou výzvu ve stanovené lhůtě nijak nevyjádřil, a soud tak ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládá, že nemá námitky. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř. již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud tedy rozhodl o žalobě bez jednání za souhlasu obou účastníků dle § 115a o. s. ř.

3. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě a všechny v jejich vzájemných souvislostech a po provedeném dokazování dospěl k následujícím právním závěrům. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ banka“ nebo„ právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 14. 2. 2017 Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo] (dále jen„ smlouva“) (Smlouva o povoleném debetu na běžném účtu reg. [číslo] ze dne 14. 2. 2017). V této smlouvě se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč (dále jen„ povolený debet“ nebo„ úvěr“) a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,90 % p.a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru (článek VII. odst. 1 smlouvy). Žalovaný se rovněž zavázal uhradit poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru (článek VII. odst. 2 smlouvy). Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ běžný účet“) se úvěr splácel a znovu se obnovovala možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. [příjmení] vyzvala žalovaného dopisem ze dne 12. 10. 2018 k okamžitému zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný této výzvě nevyhověl a dluh neuhradil. Před podáním žaloby žalovaný uhradil čtyři splátky v celkové výši 24 000 Kč Tyto platby žalobkyně započetla na celé kapitalizované poplatky ve výši 4 693,95 Kč, na smluvní úrok ve výši 21,90 % p.a. z jistiny od 17. 11. 2018 do 10. 7. 2019, na zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % p.a. z jistiny od 17. 11. 2018 do 10. 7. 2019 a na část jistiny ve výši 13 073,46 Kč. Žalovaný tak dluží žalobkyni částku ve výši 20 279,64 Kč, která sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 279,64 Kč. Dle ustanovení obchodních podmínek bylo sjednáno, že pro případ, že se klient dostane do prodlení s plněním povinností stanovených smlouvou popř. podmínkami, je banka oprávněna připisovat úroky, poplatky, pojistné náklady, jakož i veškeré další výlohy banky související s poskytnutým úvěrem k jistině (výpis z osobního účtu, výpis z povoleného debetu, okamžité zesplatnění úvěru, [ulice] podmínky, ceník). Žalovaný dluh neuhradil, banka svou pohledávku za žalovaným postoupila na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni [právnická osoba] a.s. (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2018), o čemž byl žalovaný rovněž vyrozuměn (Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2018). Žalovaný byl následně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, do dne podání žaloby na svůj dluh ovšem ničeho neuhradil (Předžalobní výzva k úhradě ze dne 8. 2. 2019).

4. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný a právním předchůdce žalobkyně si ve smlouvě ujednali, že banka umožní žalovanému výběr hotovosti nebo převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to není na běžném účtu žalovaného dostatek peněžních prostředků, a to až do výše 50 000 Kč, v souladu s § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit. Každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu se úvěr splácel a znovu se obnovovala možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. Dle § 2665 občanského zákoníku ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, provede převod peněžních prostředků účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Žalovanému vznikl dluh ve výši 20 279,64 Kč, žalovaný tento dluh neuhradil, dle § 2665 občanského zákoníku se na tento případ přiměřeně použijí ustanovení o úvěru, kdy dle § 2396 občanského zákoníku je úvěrovaný (žalovaný) povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci a že její nárok je důvodný, na základě čehož žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 974,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 812 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 279,64 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 1 940 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (vyjádření ze dne 7. 1. 2021) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 440 Kč ve výši 722,40 Kč. K aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. soud přistoupil, neboť v daném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení. Závěr, že se jedná o žalobu na ustáleném vzoru, soud učinil na základě porovnání několika žalob od téže žalobkyně, kdy je zřejmé, že se v těchto žalobách mění jen údaje individualizující konkrétní žalobu, jako jsou dlužné částky, dlužná období či čísla smluv, ovšem jinak se jejich text nemění. Plnění k rukám advokáta je odůvodněno § 149 odst. 1 o. s. ř.

6. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.