12 C 137/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 46 719 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 46 719 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení v částce 21 249 Kč.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 46 719 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že žalovaná jako oprávněná vedla proti žalobkyni exekuci, kterou na základě návrhu žalované (tehdy vystupující pod obch. firmou [právnická osoba]) nařídil Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 28.7.2004, č.j. 1Nc 1202/2004-5, ve spojení s opravným usnesením ze dne 11.4.2005, č.j. 1 Nc 1202/2004-7, a to exekuci k vymožení peněžité pohledávky ve výši 46 056 Kč s příslušenstvím, kterou měla žalovaná přiznanou exekučním titulem - směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 8. 2003 sp.zn. 42 Sm 263/2003. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] z Exekutorského úřadu [obec], u něhož řízení probíhalo pod sp.zn. [spisová značka]. Návrhem ze dne [datum], doručeným Okresnímu soudu v Třebíči dne [datum], se žalobkyně jako povinná domáhala zastavení výkonu rozhodnutí, a to z důvodu, že žalobkyně vymáhanou povinnost již jednou žalované zaplatila k rukám jejího zástupce p. [příjmení], který byl i v této souvislosti následně odsouzen trestním soudem za zpronevěru. O návrhu z roku 2006 rozhodl konečným způsobem Okresní soud v Třebíči až usnesením ze dne 29.9.2020, č.j. 1202/2004-55, který předmětnou exekuci zastavil z důvodů uvedených v ust. § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., neboť bylo prokázáno, že žalobkyně se svého dluhu vůči žalované zprostila platbou p. [příjmení]. Po nařízení exekuce exekutor průběžně vymohl srážkami z mzdy žalobkyně celkem 62 745 Kč, z čehož žalované vyplatil částku 46 719 Kč. Žalovaná se o tuto částku na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout s odůvodněním, že nárok žalobkyně je jednoznačně promlčen, neboť žalobkyně o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil, věděla již v roce 2006, což sama popisuje již ve svém návrhu na zastavení exekuce ze dne [datum].

3. Soud v řízení provedl dokazování listinnými důkazy, které hodnotil dle § 132 o. s. ř. samostatně i ve vzájemných souvislostech.

4. Z nesporného prohlášení účastníků, učiněného při jednání, soud zjistil, že exekuční řízení k vymožení peněžité pohledávky ve výši 46 056 Kč s příslušenstvím bylo zahájeno na základě návrhu žalované (pod tehdejší firmou [právnická osoba]) dne [datum]. Titulem pro exekuci byl směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum], vydaný v rámci řízení sp. zn. 42 Sm 263/2003, jímž bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované směnečnou sumu 46 065 Kč s 6 % úrokem ročně od [datum] do zaplacení a soudní poplatek 1 840 Kč. Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 7. 2004, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 11. 4. 2005, č. j. 1 Nc 1202/2004-7, provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Exekutorského úřadu [obec] Mgr. [jméno] [příjmení], který exekuci vedl pod sp. zn. [spisová značka]. Podáním datovaným dne [datum] navrhla žalobkyně zastavení exekuce s odůvodněním, že již před podáním exekučního návrhu (a to dne [datum] a dne [datum]) pohledávku uhradila, převzetí peněz podepsal obchodní zástupce oprávněné [jméno] [příjmení]. Exekuční soud exekuci zastavil dle § 268 odst. 1 písmeno c/ o. s. ř. Žalobkyně se proti rozhodnutí o zastavení exekuce odvolala s tím, že uvedla, že návrh na zastavení exekuce podala ona a že jí po nařízení exekuce byla na základě exekučního příkazu exekutora stržena ze mzdy od prosince 2005 do května 2007 částka 62 745 Kč zahrnující pohledávku oprávněné ve výši 46 065 Kč, náklady nalézacího řízení 1 840 Kč a předběžně vyčíslené náklady exekuce ve výši 14 840 Kč Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadené usnesení dne 31. 1. 2008, č. j. 12 Co 1122/2007-39, zrušil a věc vrátil exekučnímu soudu k dalšímu řízení. Na exekuci probíhající pod sp. zn. [spisová značka] bylo sraženo a odesláno 62 745 Kč Soudní exekutor vymohl v průběhu exekuce celkem 62 745 Kč, ze které byla žalované vyplacena na její účet částka 46 719 Kč. Soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] v rámci exekuce vydal k vymožení exekuované částky exekuční příkazy, dne 18. 9. 2004 pod č. j. [číslo jednací] prodejem movitých věcí a dne 12. 12. 2005, pod č. j. [číslo jednací] srážkami ze mzdy. [jméno] [příjmení] byl rozsudkem ze dne 14. 2. 2006, č. j. 3 T 104/2005 – 769, uznán vinným trestným činem podvodu, jehož se dopustil tím, že jako obchodní zástupce společnosti [právnická osoba] vylákal mj. od žalobkyně dne [datum] a [datum] hotovostní platby v celkové výši 42 388 Kč pod záminkou jejich použití jako splátek půjčky, mj. i za tento trestný čin byl odsouzen a mj. poškozené společnosti [právnická osoba] byl zavázán nahradit škodu ve výši 169 792 Kč.

5. Výše uvedená skutková zjištění ohledně průběhu exekučního řízení učiněná z nesporných tvrzení účastníků soud doplnil o dokazování listinami, kdy skutková zjištění učiněná z těchto listin zcela korespondují s prohlášením účastníků o skutkovém stavu. Jedná se o usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 7. 2004, č. j. 1 Nc 1202/2004-5, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 4. 2005, č. j. 1 Nc 1202/2004-7, o usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 7. 2004, č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne 11. 4. 2005, č. j. 1 Nc 1202/2004-7, o návrh žalobkyně ze dne [datum] na zastavení výkonu rozhodnutí a o usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2008, č. j. 12 Co 1122/2007-39. Z posledně jmenovaného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum] sodu zjistil doplňující skutková zjištění, a to, že odvolací soud zrušil a věc vrátil exekučnímu soudu k dalšímu řízení k odvolání žalobkyně, kdy v odůvodnění uvedl, že exekuční řízení lze zastavit dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. pouze, když návrh na zastavení podá oprávněný, což se v daném případě nestalo, neboť návrh na zastavení exekuce podala povinná, což způsobilo zmatečnost usnesení.

6. Z usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 29.9.2020, č. j. 1 Nc 1202/2004-58 soud zjistil, že tímto rozhodnutím exekuční soud prvního stupně (výrokem I.) zastavil exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 28. 7. 2004, č. j. 1 Nc 1202/2004-5, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 11. 4. 2005, č. j. 1 Nc 1202/2004-7, z důvodů uvedených v ustanovení § 268 odst. 1 písmeno g/ o. s. ř. Výrok o zastavení exekuce odůvodnil souhlasem oprávněné (žalované) s návrhem na zastavení exekuce, který povinná (žalobkyně) odůvodnila úhradou pohledávky oprávněné ještě před podáním exekučního návrhu. Rozhodnutí ve výroku I. nabylo právní moci dne [datum].

7. Z přípisu Okresního soudu v Třebíči ze dne 29.11.2017, sp. zn. 1 Nc 1202/2004 soud zjistil, že exekuční spis byl v mezidobí ztracen a došlo k jeho rekonstrukci.

8. Z předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě částky 46 719 Kč jako bezdůvodného obohacení, a to nejpozději do [datum]. Výzva byla dle podacího lístku České pošty předána k přepravě téhož dne, tj. [datum].

9. Z výpisu plateb - interního dokumentu žalované a dále z prohlášení žalované soud zjistil, že ze strany soudního exekutora byla žalované v rámci vymožené exekuce v období roku 2006 až 2008 vyplacena částka 46 719 Kč.

10. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci týkající se exekučního řízení se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná exekucí vymožené prostředky obdržela, a to v plném rozsahu v roce 2008. Spornou skutečností právního charakteru bylo řešení otázky, kdy se žalobkyně dozvěděla o tom, že došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, tedy, kdy došlo k počátku běhu promlčecí lhůty a zda nedošlo k promlčení žalobou uplatněného nároku.

12. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 21 předmětného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

14. Dle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

15. Pro určení počátku běhu promlčecí lhůty je rozhodující okamžik, ke kterému se žalobkyně dozvěděla o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil. Tímto okamžikem soud jednoznačně shledává až okamžik právní moci výroku I. usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 29.9.2020, č. j. 1 Nc 1202/2004-58 o zastavení exekuce, které nabylo právní moci dne [datum]. Až tímto rozhodnutím bylo postaveno najisto, zda a kdo se na úkor žalobkyně obohatil.

16. Soud v této souvislosti poukazuje judikaturu Nejvyššího soudu ČR (usnesení ze dne 24.5.2016 sp. zn. 20 Cdo 1503/2016), kde Nejvyšší soud dovodil, že„ Provedení exekuce, tj. vymožení pohledávky s příslušenstvím a nákladů exekuce, nařízené podle titulu, který zde nikdy nebyl, nebo titulu, který je způsobilý vykonatelnosti nabýt, ale dosud se tak nestalo, anebo titulu, který vykonatelnosti před nařízením exekuce pozbyl, a rovněž titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen, představuje neoprávněný zásah do majetkových práv povinného. Je-li najisto postaveno, že exekuce byla provedena na základě takového titulu,„ může vymožené plnění být identifikováno s bezdůvodným obohacením“.

17. Soud dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR rozsudek ze dne 10. 7. 2019 sp. zn. 20 Cdo 1227/2019, kde soud dovodil, že„ běh promlčecí lhůty k uplatnění požadavku povinného na vrácení částky, kterou exekutor vymohl v průběhu exekuce na náhradu svých nákladů exekuce, na straně povinného počíná nejdříve právní mocí rozhodnutí o tom, že exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů zastavované exekuce“.

18. V neposlední řadě soud na podporu svého právního závěru cituje část odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.10.2019 sp. zn. 20 Cdo 3159/2019 -„ Dovolací soud neshledává v projednávané věci důvod ke změně shora uvedeného závěru a zdůrazňuje, že ještě před vymožením plnění v rámci exekuce zde byl jiný důvod pro zastavení (a neprovedení) exekuce, proto k zastavení exekuce z tohoto důvodu musí dojít nezbytně v rámci exekuce, třebaže již ukončené vymožením plnění z exekučního titulu a nákladů exekuce. Do doby ukončení exekuce jiným způsobem než vymožením totiž přetrvává procesní důvod, pro který vymožené plnění náleží oprávněnému, případně exekutorovi (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1227/2019). Soud nesmí rezignovat na potřebu ochrany povinného, vyjde-li dodatečně najevo, že exekuce byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Tuto ochranu lze realizovat toliko dodatečným rozhodnutím o zastavení exekuce. Uvedený závěr Nejvyššího soudu vychází z principu, že exekuci lze vést výhradně na základě způsobilého exekučního titulu. Není-li ho, musí být exekuce zastavena i poté, co pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy.“ 19. Na tomto místě soud k obraně žalované, že žalobkyně o tom, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na její úkor obohatil, věděla již v roce 2006, neboť to popisuje již ve svém návrhu na zastavení exekuce ze dne [datum], uvádí, že tato skutečnost z návrhu žalobkyně ze dne [datum] na zastavení výkonu rozhodnutí nebyla v řízení prokázána. Skutečnost, že exekutorem vymožená částka byla ve výši 46 719 Kč skutečně poukázána na účet žalované naopak jednoznačně vyplývá až z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.1.2021, č. j. 72 Co 273/2020-66. Do té doby nemohla žalobkyně ani mít objektivní povědomost o tom, zda a kdy vymoženou částku exekutor na účet žalované poukázal.

20. Na závěr soud zdůrazňuje fakt, že z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 29.9.2020, č. j. 1 Nc 1202/2004-58 vyplývá, že odsouzený [jméno] [příjmení] byl zavázán žalované jako poškozené nahradit škodu ve výši 169 792 Kč, jejíž součástí byla i částka 42 388 Kč, tedy částka odsouzeným vylákána od žalobkyně. I přes tuto skutečnost si žalovaná částku vymoženou v rámci neoprávněné exekuce ponechala, a žalobkyni dobrovolně nevrátila.

21. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že k uplynutí tříleté promlčecí lhůty ke dni podání žaloby ([datum]) v posuzovaném případě nedošlo, žalovaná se o částku 46 719 Kč na úkor žalobkyně obohatila, a soud tedy žalobu shledal jako důvodnou a v plném rozsahu ji vyhověl.

22. Soud žalobkyni přiznal rovněž právo na zaplacení úroků z prodlení z přiznané částky, a to v zákonné výši dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž v době, od níž byl úrok z prodlení žalobkyní požadován a soudem přiznán, byla žalovaná se zaplacením přiznané částky v prodlení, jak soud zjistil z výzvy k plnění ze dne [datum].

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 249 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 869 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 719 Kč sestávající z částky 2 980 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, písemné vyjádření ze dne [datum], písemné vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) a z částky 1 490 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (písemná výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada za cestovné ve výši 1 190 Kč sestávající se z částky 190 Kč (jízdné [obec] – [obec]) podle § 13 a. t. a z částky 1 000 Kč jako náhrady za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut podle § 14 a. t.

24. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.