12 C 140/2017

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 688 402 Kč s přísl.

I. Řízení se co do částky 63 814 Kč s úrokem s prodlení ve výši 8,05% ročně od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky 624 588 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci toho rozsudku na náhradě nákladů částku 1 500 Kč.

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované náhrady škody podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci“), a to zaplacení částky 688 402 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaná částka se skládala ze tří položek, kdy dle žalobního tvrzení škoda ve výši 256 635 Kč, spočívající v chybném výpočtu doměřené daně z příjmu, vznikla žalobci nesprávným úředním postupem [anonymizováno] úřadu [anonymizováno] hl.m. [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy] tento správní orgán v rozporu ze zákonem řádně nedoručil žalobci dodatečný platební výměr č.j. 5485600/14/2005-24801-109438 ze dne 9.9.2014 vydaný na základě dodatečného daňového přiznání (v pořadí již druhého za rok 2009) k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 podaného žalobcem dne [datum] a znemožnil tak žalobci možnost uplatnit opravný prostředek. Škoda ve výši 431 767 Kč, spočívající v chybném výpočtu doměřené daně z příjmu, dle žalobcových tvrzení vznikla žalobci nesprávným úředním postupem [anonymizováno] úřadu pro [anonymizováno] [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy] tento správní orgán v rozporu ze zákonem nedoručil řádně žalobci dodatečný platební výměr č.j. 5488746/14/2005-24801-109438 ze dne 9.9.2014 vydaný na základě dodatečného daňového přiznání k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 podaného žalobcem dne [datum] a znemožnil tak žalobci možnost uplatnit opravný prostředek. Dle tvrzení žalobce je z obou předmětných dodatečných daňových výměru zřejmé, že správce daně postupoval dle § 144 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řádu, kdy v poučení nepřipustil opravný prostředek o odvolání a výsledek doměření žalobci neoznámil, a kdy dodatečný platební výměr dle § 144 odst. 1 daňového řádu pouze založil do spisu. V obou případech však dle žalobce pro postup dle § 144 daňového řádu nebyly splněny podmínky, neboť doměřovaná daň se od daně dodatečně tvrzené daňovým subjektem, tedy žalobcem, odchylovala. Pokud správce daně postupoval dle § 144 daňového řádu, nepostupoval v souladu s daňovým řádem, čímž došlo k nesprávnému úřednímu postupu a k vydání nezákonného rozhodnutí. Škoda ve výši 63 814 Kč spočívala dle žalobce v nesprávně předepsaném úroku z prodlení za zdaňovací období [datum] – [datum] stanoveného platebním výměrem Finančního úřadu pro hl.m. [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy] ze dne [datum], při jednání konaném dne [datum] vzal žalobce žalobu co do této částky částečně zpět, kdy uvedl, že platební výměr na úrok z prodlení byl daňovou správou posléze zrušen a úrok nebyl nikdy žalobcem zaplacen.

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala a v souvislosti s dodatečnými platebními výměry za rok 2009 a 2010 (oba ze dne [datum]) uvedla, že žalobcem tvrzený nesprávný postup správce daně dle § 144 daňového řádu byl v souladu se zákonem, neboť správcem daně doměřená daň se neodchylovala od daně dodatečně tvrzené žalobcem v dodatečném daňovém přiznání. Doměřená daň odpovídala skutečné výši uplatněných příjmů žalobce, kdy správce daně reflektoval změny uvedené žalobcem a příjmy uvedené zahrnuté žalobcem v dodatečném daňovém přiznání, a daňovou povinnost vypočetl v souladu s žalobcovým výpočtem. Pokud by žalobce v obou případech (tedy jak v dodatečném daňovém přiznání za rok 2009 i 2010) nepochybil při uvedení správné výše poslední daňové povinnosti na řádku 78 dodatečného daňového přiznání, a uvedl by bezchybně výši poslední známé daňové povinnosti stanovené mu předchozím pravomocným platebním výměrem, dospěl by k hodnotě, kterou správce daně v dodatečném platebním výměru stanovil a která odpovídá výši příjmu žalobcem uplatněného. Jinými slovy, že rozdílné hodnoty žalobcem doměřené daně, byly způsobeny jeho nerespektováním výsledků doměřovacího řízení ve znění předcházejících pravomocných dodatečných platebních výměrů č.j. 63969/12/005912109438 ze dne 6. 2. 2012 a č.j. 664364/11/005912109438 ze dne 21. 11. 2011. Žalovaná dále uvedla, že žalobci navzdory jeho tvrzením zjevně nevznikla postupem správce daně žádná prokazatelná škoda, protože nejenže ze strany žalobce nedošlo k úhradě„ nesprávně“ doměřené daně, a žalobce ani nepožádal o vrácení přeplatku na dani z příjmu fyzických osob ani prostřednictvím příslušných řádků v daňových přiznáních, resp. v dodatečných daňových přiznáních za roku 2009 a 2010 a dopisem se výslovně distancoval od možnosti vrácení případného daňového přeplatku.

3. Po provedeném dokazování vzal soud ke zdaňovacímu období roku 2009 za prokázaná následující skutková zjištění: Dne [datum] podal žalobce dodatečné daňové přiznání (v pořadí již druhé dodatečné daňové přiznání za rok 2009) k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009. Žalobce na řádku 74 a na řádku 79 dodatečného daňového přiznání uvedl zjištěnou daň po uplatnění slevy podle § 35, § 35a, §35b, §35ba a §35c zákona o daních z příjmů ve výši 3 381 645 Kč. Jako poslední známou daňovou povinnost na řádku 78 dodatečného daňového přiznání uvedl částku 3 869 460 Kč. Jako rozdíl těchto dvou částek (ř. 79 – ř. 78) uvedl částku – 487 815 Kč. Na základě tohoto daňového přiznání byla žalobci [příjmení] platebním výměrem vydaným [anonymizováno] úřadem [anonymizováno] hl.m. [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy] č.j. 5485600/14/2005-24801-109438 ze dne 9.9.2014 doměřena daň ve výši - 231.180 Kč. Správce daně v tomto dodatečném platebním výměru dospěl ke stanovení doměřené daně ve výši - 231.180 Kč jako rozdílu mezi poslední známou daní (řádek 1 dodatečného platebního výměru, tj. částka ve výši 3 612 825 Kč) a daní po uplatnění zápočtu a slevy podle § 35, §35 ba a § 35c zákona o daních z příjmů (řádek 14 dodatečného platebního výměru, tj. částka ve výši 3 381 645 Kč). V poučení předmětného Dodatečného platebního výměru správce daně nepřipustil možnost odvolání s odkazem na ust. § 144 odst. 4 daňového řádu a dodatečný platební výměr byl založen do spisu. Dodatečný platební výměr ze dne [datum] byl doručen zástupci žalobce na jeho žádost až dne [datum] (Přiznání k dani z příjmu fyzických osob ze dne [datum], Dodatečný platební výměr na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2009 ze dne [datum] a shodné prohlášení účastníků).

4. Dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2009 ze dne 9.9.2014 předcházel Platební výměr č.j. 446502/10/005912109438 ze dne 23. 11. 2010, vydaným správcem daně - [anonymizována dvě slova] pro [část Prahy] základě Zprávy o vytýkacím řízení č.j. 446412/10/005912109438 ze dne 23. 11. 2010, kdy správce daně stanovil základ daně podle § 5 zákona o daních z příjmu ve výši 26 480 043 Kč a vyměřil daň ve výši 3 934 080 Kč. Tento platební výměr byl žalobci doručen dne [datum] (Platební výměr na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2009 ze dne [datum]). Na základě dodatečného daňového přiznání (v pořadí prvého) k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 vydal správce daně - [anonymizováno] úřad pro [část Prahy] platební výměr č.j. 63969/12/005912109438 ze dne 6. 2. 2012, kterým doměřil daň ve výši (- 321 255 Kč). Platební výměr byl žalobci doručen dne [datum], právní moci nabyl dne [datum] (Dodatečný platebního výměr na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2009 ze dne [datum]).

5. Ke zdaňovacímu období roku 2010 za prokázaná následující skutková zjištění: Dne [datum] podal žalobce dodatečné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2010. Žalobce na řádku 74 a na řádku 79 dodatečného daňového přiznání uvedl zjištěnou daň po uplatnění slevy podle § 35, § 35a, §35b, §35ba a §35c zákona o daních z příjmů ve výši 2 772 248 Kč. Jako poslední známou daňovou povinnost na řádku 78 dodatečného daňového přiznání uvedl částku 2 912 963 Kč. Jako rozdíl těchto dvou částek (řádek 79 – řádek 78) uvedl částku - 140 715 Kč. Na základě tohoto daňového přiznání byla žalobci [příjmení] platebním výměrem vydaným [anonymizováno] úřadem [anonymizována dvě slova] [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy] č.j. 5488746/14/2005-24801-109438 ze dne 9.9.2014 doměřena daň ve výši 227 238 Kč. Správce daně v tomto dodatečném platebním výměru dospěl ke stanovení doměřené daně ve výši 227 238 Kč jako rozdílu mezi poslední známou daní (řádek 1 dodatečného platebního výměru – částka ve výši 2 545 010 Kč) a daní po uplatnění zápočtu a slevy podle § 35, §35 ba a § 35c zákona o daních z příjmů (řádek 14 dodatečného platebního výměru – částka ve výši 2 772 248 Kč). V poučení předmětného Dodatečného platebního výměru správce daně nepřipustil možnost odvolání s odkazem na ust. § 144 odst. 4 daňového řádu a dodatečný platební výměr byl založen do spisu. Dodatečný platební výměr ze dne [datum] byl doručen zástupci žalobce na jeho žádost až dne [datum] (Přiznání k dani z příjmu fyzických osob ze dne [datum], Dodatečný platební výměr na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2010 ze dne [datum] a shodné prohlášení účastníků).

6. Dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období 2010 ze dne 9.9.2014 předcházel Platební výměr č.j. 664364/11/005912109438 ze dne 21. 11. 2011, vydaným správcem daně - Finančním úřadem pro [část Prahy] stanovil základ daně podle § 5 zákona o daních z příjmu ve výši 17 306 122 Kč a vyměřil daň ve výši 2 545 010 Kč. Platební výměr byl žalobci doručen dne [datum] (Platební výměr na daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období (kalendářní rok) 2010 ze dne [datum]).

7. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze odkázat na shora uvedené. K žalobcem tvrzené škodě spočívající v nesprávně předepsaném úroku z prodlení za zdaňovací období [datum] – [datum] soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť žalobce v tomto rozsahu vzal žalobu zpět.

8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

9. Podle ust. § 1 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 cit. zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle ust. § 13 odst. 1 věta první cit. zákona stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Dle ust. § 13 odst. 2 cit. zákona má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Vznik odpovědnosti státu za škodu představuje současné splnění tří podmínek, jedná se o existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí či nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Jsou-li současně splněny tyto tři podmínky, vzniká odpovědnost za škodu způsobenou výkonem veřejné moci, tato odpovědnost je objektivní a nelze se jí zprostit. Skutečnost, že jde o objektivní odpovědnost, u níž se presumuje zavinění a ze které se nelze vyvinit, však neznamená, že existence protiprávního jednání je rovněž presumována a nemusí vyplývat z provedených důkazů.

11. Podle § 141 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád (dále jen „daňový řád“) zjistí-li daňový subjekt, že daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém to zjistil, dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování a ve stejné lhůtě rozdílnou částku uhradit. Tato povinnost trvá, pokud běží lhůta pro stanovení daně. Poslední známá daň je výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani. Podle odst. 2 předmětného ustanovení je daňový subjekt je oprávněn ve lhůtě podle odstavce 1 podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší, než je poslední známá daň, jestliže daň byla stanovena v nesprávné výši; v tomto dodatečném daňovém přiznání nebo dodatečném vyúčtování nelze namítat vady postupu správce daně.

12. Podle § 143 odst. 1 daňového řádu lze daň doměřit na základě dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, nebo z moci úřední. Právní moc dosavadních rozhodnutí o stanovení daně není jejímu doměření na překážku. Dle odst. 2 předmětného ustanovení podle výsledků doměřovacího řízení doměří správce daně daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné a tento doměřený rozdíl na dani současně předepíše do evidence daní; doměřením daně se rozumí i dodatečné stanovení daně plátci daně k přímé úhradě.

13. Podle § 144 odst. 1 daňového řádu neodchyluje-li se doměřovaná daň od daně dodatečně tvrzené daňovým subjektem, správce daně nemusí daňovému subjektu výsledek doměření oznamovat dodatečným platebním výměrem; to neplatí, pokud byl zahájen postup k odstranění pochybností. Dodatečný platební výměr správce daně založí do spisu. Podle odst. 2 předmětného ustanovení se za den doručení dodatečného platebního výměru daňovému subjektu se považuje poslední den lhůty pro podání dodatečného daňového přiznání nebo dodatečného vyúčtování, a bylo-li dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování podáno opožděně, den, kdy došlo správci daně. Podle odst. 3 je daňový subjekt oprávněn vyžádat si od správce daně stejnopis dodatečného platebního výměru, který správce daně zašle daňovému subjektu do 30 dnů ode dne, kdy obdržel jeho žádost; je-li žádost podána před okamžikem vydání dodatečného platebního výměru, běží tato lhůta ode dne jeho vydání. Podle odst. 4 neodchyluje-li se doměřená daň od daně dodatečně tvrzené daňovým subjektem, nelze se proti dodatečnému platebnímu výměru, kterým je tato daň stanovena, odvolat; to neplatí, pokud byl dodatečný platební výměr vydán na základě rozhodnutí o závazném posouzení.

14. V řízení bylo prokázáno, že poslední známá daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 byla stanovena žalobci pravomocným platebním výměrem (Dodatečný platební výměr č.j. 63969/12/005912109438 ze dne 6. 2. 2012 vydaný [anonymizováno] úřad pro [část Prahy]) ve výši 3 612 825 Kč. Žalobce v dodatečné daňové přiznání ze dne [datum] tvrdil nově zjištěnou daň ve výši 3 381 645 Kč, jako poslední známou daňovou povinnost uvedl částku 3 869 460 Kč. Správce daně, jak vyplývá z dodatečného platebního výměru č.j. 5485600/14/2005-24801-109438 ze dne 9.9.2014, vycházel při stanovení nové daně zcela z výše daně dodatečně tvrzené žalobcem v částce 3 381 645 Kč, kdy tuto výši v rámci doměřovacího řízení plně akceptoval. Při výpočtu nově vyměřené daně správce daně vycházel z poslední známé daně ve výši 3 612 825 Kč, a v souladu se zákonem (143 odst. 2 daňového řádu) doměřil daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné, tedy daň ve výši daň ve výši - 231.180 Kč (poslední známá daň, tj. 3 612 825 Kč mínus nově stanovená daň, t.j. 3 381 645 Kč).

15. Stejně tak bylo v řízení prokázáno, že poslední známá daň z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku 2010 byla stanovena žalobci pravomocným platebním výměrem (Platební výměr č.j. 664364/11/005912109438 ze dne 21.11.2011 vydaný [anonymizováno] úřad pro [část Prahy]) ve výši 2 545 010 Kč. Žalobce v dodatečné daňové přiznání ze dne [datum] tvrdil nově zjištěnou daň ve výši 2 772 248 Kč, jako poslední známou daňovou povinnost uvedl částku 2 912 963 Kč. Správce daně, jak vyplývá z dodatečného platebního výměru č.j. 5488746/14/2005-24801-109438 ze dne 9.9.2014, vycházel při stanovení nové daně zcela z výše daně dodatečně tvrzené žalobcem v částce 2 772 248 Kč, kdy tuto výši v rámci doměřovacího řízení plně akceptoval. Při výpočtu nově vyměřené daně správce daně vycházel z poslední známé daně ve výši 2 545 010 Kč, a v souladu se zákonem (143 odst. 2 daňového řádu) doměřil daň ve výši rozdílu poslední známé daně a částky nově zjištěné, tedy daň ve výši daň ve výši 227 238 Kč (poslední známá daň, tj. 2 545 010 Kč mínus nově stanovená daň, t.j. 2 772 248 Kč).

16. Pokud žalobce jako poslední známou daňovou povinnost uvedl v obou případech částku jinou, než která vyplývá z poslední známé daňové povinnosti stanovené pravomocným platebním výměrem (pro rok 2009 částku 3 869 460 Kč, pro rok 2010 částku 2 912 963 Kč), aniž by tento výpočet v dodatečném daňovém přiznání (ani v Podání vysvětlení k dodatečnému daňovému přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2009 a 2010 ze dne [datum] provedeného soudem k důkazu) jakkoliv vysvětlil, je zcela legitimní postup správce daně a jeho výklad jako pouhého pochybení při uvedení správné výše poslední známé daňové povinnosti. Ustanovení §141 odst. 1 daňového řádu jednoznačně stanoví, co je míněno poslední známou daní, kdy touto je„ výsledná daň, jak byla správcem daně dosud pravomocně stanovena v dosavadním průběhu daňového řízení o této dani“. S ohledem na skutečnost, že správce daně zcela vycházel při stanovení nové daně z výše daně dodatečně tvrzené žalobcem, byla naplněna podmínka věty první ustanovení § 144 odst. 1 daňového řádu, neboť se doměřovaná daň neodchýlila od daně dodatečně tvrzené daňovým subjektem.

17. Pro posouzení existence protiprávního jednání jako jedné ze složek odpovědnosti státu musí z provedených důkazů vyplývat, že k takovému protiprávnímu jednání došlo. Pokud správce daně postupoval dle § 144 odst. 1 daňového řádu, postupoval v souladu se zákonem.

18. Soud dále uvádí, že i v případě, že by byl v daném případě shledán nesprávný úřední postup správce daně, tedy postup nikoliv v souladu podle § 144 daňového řádu, je třeba uvést, že vedle posouzení existence nesprávného úředního postupu by bylo třeba zvážit i vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou.

19. V případě nesprávného úředního postupu je s odkazem na stávající právní teorii i judikaturu vyšších soudů nutno uvést, že jde o případ vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Přestože by nesprávné poučení účastníka o způsobu, jak má pokračovat v řízení (nepřipuštění možnosti odvolání), mohlo samo o sobě představovat nesprávný úřední postup (srovnej např. rozsudek Nejvyššího osudu ze dne 11.3.2010, sp. zn. 25 Cdo 5521/2007), tvrzený nezákonný postup správce daně vyústil ve vydání rozhodnutí - dodatečného platebního výměru.

20. Podle § 102 odst. 1 písm. f) daňového řádu rozhodnutí obsahuje poučení, zda je možné proti rozhodnutí podat odvolání, v jaké lhůtě je tak možno učinit, u kterého správce daně se odvolání podává, spolu s upozorněním na případné vyloučení odkladného účinku.

21. Podle § 110 odst. 1 daňového řádu v případě chybějícího, neúplného nebo nesprávného poučení podle § 102 odst. 1 písm. f) lze odvolání podat do 30 dnů ode dne doručení opravného rozhodnutí podle § 104, bylo-li vydáno, nejpozději však do 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí, proti němuž odvolání směřuje.

22. V řízení bylo prokázáno, že stejnopisy dodatečného platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období za rok 2009 ze dne [datum] a dodatečného platebního výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období za rok 2010 ze dne [datum] byly žalobci doručeny dne [datum]. Daňový řád ve svém ust. § 110 pamatuje na situaci, kdy v případě nesprávného poučení je možné se odvolat, a to ve lhůtě 3 měsíců ode dne doručení rozhodnutí. Pokud žalobce tvrdí, že mu nesprávným poučením byla odňata možnost uplatnit opravný prostředek, zákon na takové situace pamatuje, a žalobce měl možnost se v 3 měsíční lhůtě odvolat s odkazem na sporný výklad a aplikaci ustanovení § 144 daňového řádu. Pokud žalobce této možnosti nevyužil, i v případě, že by byl prokázán nesprávný úřední postup správce daně, zůstává otázkou, zda by nezákonný postup mohl být shledán jako jediná příčina případného vzniku škody.

23. Ke vzniku škody jako třetímu předpokladu vzniku odpovědnosti státu za škodu soud uvádí, že ani tento nebyl v řízení dostatečně prokázán.

24. Podle § 2952 věta první zákona č. 89/2012 Sb. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).

25. Škodu chápeme jako majetkovou újmu vyjádřitelnou v penězích, a je proto tak penězi nahraditelná, újmu, jež vznikla ve sféře poškozeného. Takovou újmou se rozumí především majetková újma spočívající v konkrétním zmenšení již existujícího majetku poškozeného.

26. Žalobce vzniklou škodu ve výši 256 635 Kč vyčíslil jako rozdíl mezi doměřenou daní uvedenou v dodatečném platebním výměru vydaným správcem daně za rok 2009 (Dodatečný platební výměrem vydaným [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy] č.j. 5485600/14/2005-24801-109438 ze dne 9.9.2014) na řádku [číslo] snížením daně uvedené v dodatečném daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2009 na ř. 80, a dále škodu ve výši 367 953 Kč jako rozdíl mezi doměřenou daní uvedenou v dodatečném platebním výměru vydaným správcem daně za rok 2010 (Dodatečný platební výměrem vydaným [anonymizováno] úřadem pro [anonymizováno] [část Prahy] pracoviště pro [část Prahy] č.j. 5488746/14/2005-24801-109438 ze dne 9.9.2014) na řádku [číslo] snížením daně uvedené žalobcem v dodatečném daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za kalendářní rok 2010 na ř.

80. Žalobce však nebyl přes poučení soudem schopen při jednání alespoň tvrdit, (natož prokazovat) skutečný vznik škody, tj. škodu nejen početní, ale skutečnou, faktickou, přestože se žalovaná už v písemném vyjádření k žalobě bránila tím, že žalobce ze strany žalobce nedošlo k úhradě napadeným dodatečným platebním výměrem doměřené daně.

27. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že s ohledem na částečného zpětvzetí žaloby řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil (výrok I.) a s ohledem na absenci všech tří základních podmínek vzniku odpovědnosti státu za škodu žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl (výrok II.)

28. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za pět úkonů právní služby po 300 Kč (3x písemné podání, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem,) tj. 1 500 Kč dle § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., když žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem s plnou mocí, nýbrž svým pověřeným zaměstnancem.