12 C 15/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované k.s., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro zaplacení 99 310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% od , datum, do zaplacení.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se v tomto řízení svou žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vůči žalované zaplacení celkové částky , částka, s příslušenstvím, složené z nároku z titulu náhrady škody ve výši , částka, vzniklé porušením zákonné povinnosti stanovené § 2525 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a dále z titulu náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, za narušení dovolené. Svůj nárok z titulu náhrady škody žalobkyně odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela se žalovanou se žalovanou zastoupenou na základě plné moci cestovní agenturou , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , smlouvu o zájezdu rezervační č. , hodnota, (dále též „cestovní smlouva“). Předmětem této smlouvy bylo obstarání zájezdu pro žalobkyni a další dvě osoby, všechny běloruské státní příslušnosti, do destinace , jméno FO, v Egyptě v termínu od , datum, do , datum, v celkové ceně , částka, (dále jen „zájezd“). Přes přímý dotaz nebyla žalobkyně ze strany prodejce zájezdu nikterak informována o nutnosti mít u sebe platné vízum. V den odletu na zájezd, který se měl realizovat dne , datum, v 1:10 hod., nebyla žalobkyně společně se svými dvěma spolucestujícími dle smlouvy o zájezdu vpuštěna do letadla, protože neměly platné vízum pro vstup do Egypta. Právě neupozorněním na vízovou povinnost byla dle žalobkyně ze strany žalované porušena povinnost stanovená v § 2525 odst. 1 o.z. Nárok z titulu újmy za narušení dovolené žalobkyně odvodila z ustanovení § 2543 odst. 1 o.z., kdy s ohledem na skutečnost, že došlo ke zbytečnému zmaření zájezdu a s tím spojeným útrapám, došlo u žalobkyně a jejích spolucestujících k újmě, kterou žalobkyně vyčíslila u každé z cestujících na , částka, , tedy v souhrnné částce , částka, .

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Potvrdila, že mezi žalobkyní coby zákazníkem a žalovanou coby cestovní kanceláří byla prostřednictvím cestovní agentury , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , uzavřena smlouva o zájezdu č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek žalované poskytnout žalobkyni zájezd s ubytováním v destinaci Egypt, , jméno FO, , v termínu od , datum, do , datum, a závazek žalobkyně uhradit celkovou cenu zájezdu ve výši , částka, . Žalovaná zdůraznila, že součástí cestovní smlouvy jsou dále Všeobecné smluvní podmínky (dále též jen „VSP“) a v souladu s odst. 17.4 VSP také Všeobecné informace (dále jen „VI“). S těmito dokumenty byla žalobkyně před uzavřením smlouvy obeznámena, jak vyplývá ze zápatí smlouvy. Dle čl. 6 odst. 6.5 VSP bylo povinností žalobkyně uvést v objednávce stát, kterým byl vydán cestovní doklad, jež mají v úmyslu použít cestující uvedení v objednávce k cestě do destinace, jakož i sdělit jiné podstatné informace nezbytné ke splnění informační povinnosti žalované dle o.z..Tato povinnost pak vyplývá i z VI odstavce nazvaného údaje o pasových a vízových požadavcích a jejich lhůty, zdravotní doklady. Dle tohoto odstavce žalobkyně měla dále povinnost kontaktovat žalovanou via e-mail nebo na telefonním čísle v případě, že nenalezne na webových stránkách žalované informace o pasových a vízových požadavcích pro občany státu, kterým byl vydán cestovní doklad, jež mají v úmyslu použít cestující uvedení v objednávce k cestě do destinace. Nebyl zajištěn jediný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalobkyně řádně informovala žalovanou o skutečnosti, že ona a ostatní cestující chtějí k cestě využít cestovní doklad vydaný státem mimo prostor Evropské unie, případně, že by žalovanou kontaktovala. Žalovaná má tak za to, že jakkoli nepochybila a dále popírá, že by způsobila žalobkyni újmu za narušení dovolené.

3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že mezi žalobkyní coby zákazníkem a žalovanou coby cestovní kanceláří byla prostřednictvím cestovní agentury , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , nákupem před internet uzavřena smlouva o zájezdu č. , hodnota, , jejímž předmětem byl závazek žalované poskytnout žalobkyni zájezd pro tři osoby s ubytováním v destinaci Egypt, , jméno FO, , v termínu od , datum, do , datum, . Žalobkyně uhradila celkovou cenu zájezdu ve výši , částka, . V den odletu na zájezd, který se měl realizovat dne , datum, v 1:10 hod., nebyla žalobkyně společně se svými dvěma spolucestujícími dle smlouvy o zájezdu vpuštěna do letadla, protože v cestovním pase neměly platné vízum pro vstup do Egypta.

5. Z dokumentu Smlouva o zájezdu č. , hodnota, ze dne , datum, , předloženého žalobkyní k žalobě, je zřejmé, že nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, . Z ustanovení čl. 4., právnická osoba, podmínek se podává, že zákazník je povinen ověřit si důležité informace související se vstupem do vybrané destinace. Vízové formality si musí zajistit zákazník vždy sám ještě před vycestováním, na což je současně s pasovými požadavky před uzavřením smlouvy vhodným způsobem upozorněn. Z výpovědi žalobkyně a též svědkyně , Anonymizováno, spolucestující žalobkyně) soud zjistil, že žalobkyně si před uzavřením smlouvy (resp. před zasláním platby za zájezd) u prodejce zájezdu telefonicky ověřovala, jaké vízové požadavky jsou na ně s ohledem na jejich zahraniční pas kladeny. Žalovaná poskytla informaci, že k realizaci zájezdu potřebuje pouze „pas a test“. Ze smlouvy o zájezdu soud dále zjistil, že v položce „Doplnění smlouvy o zájezdu je stanoveno, že „každý cestující do Egypta musí mít pas platný minimálně měsíců po návratu.“. Ze smlouvy o zájezdu soud dále zjistil, že u státní příslušnost cestujících je uvedeno Bělorusko.

6. Z e – mailové korespondence ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyni byl zaslán dokument Smlouva o zájezdu č. , hodnota, (vizuálně v jiné podobě než předchozí Smlouva o zájezdu, pozn. soudu), kdy přílohou e-mailu byly zaslány mimo Všeobecné smluvní podmínky , Jméno žalované, k.s. a dále Všeobecné informace, o kterých žalobkyně podpisem smlouvy prohlásila, že je s nimi seznámena.Z ustanovení čl. 6 odst. 6.5 VSP vyplývá, s ohledem na informační povinnost , Anonymizováno, ., povinnost cestujícího uvést v objednávce stát, kterým byl vydán cestovní doklad, jež mají v úmyslu použít cestující uvedení v objednávce k cestě do destinace. Tato povinnost pak vyplývá i ze Všeobecných informací odstavce nazvaného „Údaje o pasových a vízových požadavcích a jejich lhůty, zdravotní doklady“. Dle tohoto odstavce je nezbytné sdělit prodejci všechny podstatné informace, zejména jaký cestovní doklad použije cestující k cestě do vybrané destinace. Toto ustanovení dále obsahuje doporučení pro cestující si před odjezdem ověřit podmínky vstupu do zamýšlené destinace, případně si informace ověřit na stránkách , Anonymizováno, nebo na zastupitelských úřadech, případně kontaktovat žalovanou na adrese , e-mail, nebo na telefonním čísle , tel. číslo, .Ze smlouvy o zájezdu č. , hodnota, , soud dále zjistil, že u země vydání cestovního dokladu je uvedeno u všech cestující Bělorusko. Skutečnost, že při podpisu smlouvy byla prodejci zájezdu známa informace o zemi vydání cestovního dokladu, byla soudem zjištěna též z dokumentu „Cestovní dokumenty“, zaslaného spolu s dalšími dokumenty žalobkyni.

7. Z výpisu webových stránek žalované https://www.blue-style.cz/dulezite-informace/vizova-povinnost/egypt/ soud zjistil, že v sekci „Informace pro cestující, jejichž cestovní doklad nebyl vydán Českou republikou“, je uvedeno že cestující s cestovním dokladem, který nebyl vydán Českou republikou má ohledně pasové a vízové povinnosti či podmínek vstupu do Egypta kontaktovat CK , Jméno žalované, .

8. Z výpovědi žalobkyně a též svědkyně , Anonymizováno, (spolucestující žalobkyně) byly prokázány zjevné útrapy ze strany cestujících způsobené především skutečností, že žalobkyně s ohledem na pracovní vytížení a nejistotu ohledně volného času na dovolenou kupovala zájezd na poslední chvíli, a kdy s vědomím skutečnosti, že cestující jsou držitelkami běloruského cestovního pasu, kontaktovala prodejce před zakoupením zájezdu přes webové stránky společnosti , právnická osoba, s dotazem, zda je nutné mít vyřízené nějaké speciální vízové požadavky. Let do cílové destinace byl operován v noci, žalobkyni včetně spolucestujících byl let pro absenci víz pro ně zcela nečekaně odepřen, žalobkyně neměla možnost řešit problém na místě, ráno s absencí spánku se k ní v kanceláři prodejce chovali neuctivě. Pokusila se intenzivně hledat náhradní řešení, do destinace doletět později a dovolenou nastoupit, to se pro technické problémy nepodařilo a dovolenou nakonec žalobkyně neabsolvovala.

9. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího lístku má soud za prokázáno, že žalobkyně žalované dne , datum, zaslala prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínku, kterou žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši , částka, do , datum, .

10. Soud zamítl další návrhy žalované na doplnění dokazování, a to zejména k obraně žalované, že žalobkyně byla dostatečně informována o skutečnosti, že se měla o pasových a vízových povinnostech detailněji informovat u zastupitelského úřadu, případně na telefonické lince žalované. Ani provedení předmětných důkazů by nemohlo z hlediska rozhodnutí o věci samé ničeho změnit, jak bude uvedeno dále.

11. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dle § 2521 a násl. o.z. písemně uzavřena smlouva o zájezduPodle ustanovení § 2521 odst. 1 o.z. se smlouvou o zájezdu pořadatel zavazuje obstarat pro zákazníka zájezd a zákazník se zavazuje zaplatit celkovou cenu.Podle ustanovení § 2523 odst. 1 o.z. se za pořadatele se považuje ten, kdo nabízí zájezd veřejnosti nebo skupině osob podnikatelským způsobem, a to i prostřednictvím třetí osoby.Podle ustanovení § 2525 odst. 1 o.z. pořadatel vydá zákazníkovi při uzavření smlouvy či bezprostředně po jejím uzavření doklad o smlouvě (potvrzení o zájezdu) v textové podobě.Dle ustanovení § 2528 odst. 1 písm. e) o.z. pořadatel v tomto potvrzení o zájezdu uvede obecné údaje o pasových a vízových požadavcích včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz a údaje o zdravotních požadavcích státu určení.Podle ustanovení § 2542 odst. 1 o.z. pořadatel odpovídá zákazníkovi za splnění povinností ze smlouvy o zájezdu bez zřetele na to, zda v rámci zájezdu poskytují jednotlivé služby cestovního ruchu jiné osoby.Podle ustanovení § 2543 odst. 1 o.z. při porušení povinnosti, za niž odpovídá, nahradí pořadatel zákazníkovi bez zbytečného odkladu vedle škody také újmu za narušení dovolené, zejména byl-li zájezd zmařen nebo podstatně zkrácen.Podle ust. § 9a odst. 2 písm. f) zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, v platném znění, prodejce zájezdu, je-li to pro daný zájezd relevantní, poskytne zákazníkovi mimo jiné také informace o pasových a vízových požadavcích včetně přibližných lhůt pro vyřízení víz.

12. Soud na projednávanou věc aplikoval shora citovaná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je v části nároku na náhradu škody způsobené žalovanou porušením zákonné povinnosti dle § 2528 odst. 1 písm. e) o.z., příp. povinnosti dle ust. § 9a odst. 2 písm. f) zákona č. 159/1999 Sb. zcela důvodná. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně při objednání zájezdu řádně uvedla informaci o státu, kterým byl vydán cestovní doklad, jež měla žalobkyně i ostatní cestující v úmyslu použít k cestě do destinace. Stejně tak bylo prokázáno, že žalobkyně se před podpisem smlouvy explicitně dotázala na její vízové povinnosti v kanceláři prodejce zájezdu , právnická osoba, , kdy ji bylo sděleno, že je nutný pouze cestovní pas a test na covid. Soud má za to, že žalobkyně jednoznačně splnila svoji povinnost danou ji smlouvou (včetně povinností daných Všeobecnými smluvními podmínkami žalované) sdělit prodejci všechny podstatné informace, zejména sdělit, jaký cestovní doklad použije cestující k cestě do vybrané destinace.

13. Naopak je zřejmé, že žalovaná nesplnila svoji zákonnou povinnost informovat žalobkyni o tom, že na cestu do Egypta potřebuje mít již při odletu v cestovním dokladu platné vízum. Obrana žalované spočívající v námitce, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost informovat žalovanou o zemi vydání cestovního dokladu, byla v průběhu řízení jednoznačně vyvrácena. Další obrana žalované, spočívající v tvrzení, že žalobkyně nesplnila podmínky vyplývající ze Všeobecných smluvních podmínek a Všeobecných informací, též neobstojí, neboť ve formu povinnosti má pouze povinnost žalobkyní splněná, veškeré další pokyny či informace jsou pouze ve formě doporučení. Již s ohledem na skutečnost, že se jednalo o zakoupení celého zájezdu (a nikoliv například pouze letenek) a dále o skutečnost, že mezi zakoupením zájezdu a odletem byla časová prodleva méně než 48 hodin (parametry vízové povinnosti se za takovou dobu mohly změnit velmi nepravděpodobně), má soud za to, že postup žalobkyně, tedy přímý dotaz na prodejce zájezdu ohledně vízových podmínek do Egypta, byl zcela adekvátní, žalovaná se nemůže povinnosti danou jí zákonem, tj. povinnosti informovat cestujícího o pasových a vízových požadavcích, zprostit pouze s odkazem na absenci úkonu spočívající v ověření vízových povinností u zastupitelského úřadu případně na telefonní lince přímo žalované, obzvlášť, pokud se žalobkyně na vízovou povinnost u prodejce informovala, a pokud je jako spotřebitel chráněna jako slabší strana smluvního vztahu. Pokud žalovaná uvedla, že pasové a vízové podmínky jsou upraveny různě, a často se měnící, bylo právě na žalované, aby žalobkyni jako spotřebitele těmito spletitými pravidly provedla. Obecnou informací dle ustanovení § 2528 odst. 1 písm. e) o.z. nemůže být pokyn zákazníkovi si vízové povinnosti sám zjistit, ale musí to být informace, zda je nutné splnit vízovou povinnost či nikoliv. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalovaná porušila povinnosti dané ustanovením § 2528 odst. 1 písm. e) o.z. a ust. § 9a odst. 2 písm. f) zákona č. 159/1999 Sb a dle § 2542 odst. 1 o.z. odpovídá žalobkyni za splnění povinností obstarat jí zájezd. Žalobkyni vznikla škoda v ceně zájezdu, tj. ve výši , částka, , kterou ji je žalovaná povinna uhradit.

14. Ohledně nároku žalobkyně z titulu náhrady nemajetkové újmy ve výši , částka, za narušení dovolené soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že došlo k porušení povinnosti ze strany žalované a dále, že žalobkyně utrpěla duševní útrapy spojené s negativními okolnostmi neuskutečněný zájezd provázejícími. Dle názoru soudu žalobkyni jednoznačně vznikl nárok na náhradu újmu za narušení dovolené, tedy na kompenzaci nepříjemností vzniklých se zrušenou/nenastoupenou dovolenou. Při určení výše nároku je nutné vycházet z předpokladu, že zákazník spotřebitel od zájezdu očekává zejména odpočinek a rekreaci, poznání nových míst a zážitky. Při zakoupení zájezdu investuje značné finanční prostředky a vyhrazuje mu svůj volný čas (dovolenou), který je mnohdy nejintenzivnějším obdobím na zážitky v roce. Proto může být zmaření celého zájezdu nebo jeho části, a v důsledku toho i ztráty požitku z celého zájezdu, tou největší ztrátou. Obvyklým účelem zájezdu, jako placené služby, je zajištění dostatečného odpočinku, zvláště jde-li o člověka, který se živí vlastní prací (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 3577/2006).

15. Při vyčíslení výše imateriální újmy žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že psychická újma nastala u všech ze tří účastnic, tedy vycházela ze souhrnu tří nároků po , částka, . Zde je nutné uvést, že k nároku v takovémto souhrnu není žalobkyně aktivně legitimována. Kompenzaci za újmu vzniklou dalším dvěma cestujícím žalobkyni přiznat nelze.

16. Co se týká náhrady újmy vzniklé žalobkyni, soud jako částku, která je schopna adekvátně kompenzovat vzniklou psychickou újmu, shledal částku ve výši , částka, . Soud při stanovení této částky dospěl na základě své úvahy podle § 136 o. s. ř., kdy vycházel z ceny zájezdu pro žalobkyni, tedy z částky , částka, , kdy přiznaná částka pak představuje 31 % ze zaplacené ceny zájezdu a kompenzaci v této výši má pak soud za zcela přiměřenou zjištěným skutečnostem a intenzitě psychických útrap.

17. Nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši , částka, (, částka, + , částka, ) je tak zcela odůvodněn, to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z., kdy splatnost nároku nastala dle výzvy k plnění dne , datum, a žalovaná je od , datum, v prodlení s úhradou dlužné částky. Žalobě tak bylo v tomto rozsahu vyhověno (výrok I.), naproti tomu co do zbytku žalované částky byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., § 142 odst. 3 o. s. ř., podle kterého náleží právo na náhradu nákladů účelně vynaložených nákladů řízení tomu účastníkovi, který sice nebyl ve sporu úspěšný zcela, jeho neúspěch se však týkal pouze nepatrné části předmětu řízení, resp. rozhodnutí o výši přiznaného plnění záviselo na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Soud tak přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, (základem pro určení náhrady je pouze skutečně přiznané plnění, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), sestávající z částky , částka, za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení. výzva k plnění ze dne , datum, , sepis žaloby, písemné podání ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, ) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .

19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.