12 C 150/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Veronikou Zapletalovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající příjmení příjmení jméno příjmení ( anonymizována tři slova ), organizační složka, identifikační číslo PSČ anonymizováno , sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 600 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 600 EUR, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 8. 2019 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal po žalované zaplacení částky 600 EUR s příslušenstvím, s tím že jde o kompenzaci za zpožděný let č. [anonymizována dvě slova] z letiště Istanbul Havalimani Airport, Istanbul (IST) na letiště Shanghai Pudong International Airport, Shanghai (PVG) dne 19. 7. 2019, jehož se žalobce účastnil na základě rezervace číslo [anonymizováno], s odletem z letiště Václav Havel Airport Prague (PRG). Vzhledem ke zpoždění předmětného letu v délce 3:38 hod překročil časový rozdíl mezi plánovaným a skutečným příletem do cílové destinace rozsah 3 hodin. Žalobci tak vznikl nárok na finanční kompenzaci na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále také jen jako„ Nařízení“). V návaznosti na výše uvedené zpoždění letu, Nařízení a rozsudek SD ze dne 19. listopadu 2009 C -402/07 a C -432/07 a skutečnost, že se v tomto případě nejedná o mimořádnou okolnost dle čl. 5 odst. 3 Nařízení, spadá nárok pod ustanovení článku 7 odst. c) Nařízení a žalobci vznikl nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR. Nárok žalobce nejprve postoupil [právnická osoba] [jméno] [příjmení] (dále jen„ [anonymizováno]“), která jej vůči žalované uplatnila dne 14. 8. 2019 zasláním výzvy k úhradě kompenzace. Když žalovaná na výzvu nereagovala, došlo ke zpětnému postoupení nároku na žalobce. Žalobce žalované prostřednictvím své právní zástupkyně dne 12. 7. 2022 zaslal předžalobní výzvu, k úhradě předmětné kompenzace však ani po této výzvě nedošlo.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že postoupení pohledávky žalobce na [právnická osoba] [anonymizováno] považuje za neplatné, že předložený formulář neobsahuje specifikaci konkrétní pohledávky, je podepsán žalobcem zřejmě přenosem jeho podpisu do počítače a zcela absentuje podpis postupníka. K uplatnění nároku žalovaná uvedla, že dopis, kterým měl být nárok uplatněn, není podepsán, nevyplývá z něj, komu byl adresován a rovněž chybí důkaz o jeho odeslání a doručení žalované. Žalovaná dále namítla promlčení nároku žalobce, když ten svůj nárok neuplatnil u žalované v zákonné lhůtě 6 měsíců ve smyslu ust. § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Předžalobní výzva ze dne 12. 7. 2022 pak nebyla coby uplatnění nároku doručena žalované včas ve smyslu výše uvedené lhůty. Žalovaná poukazovala na to, že žalobce v řízení nevystupuje jako spotřebitel ve vztahu k žalované, že jde v podstatě o obchodní spor mezi [právnická osoba], která skupuje pohledávky cestujících a uplatňuje je s vysokými maržemi u leteckých společností.

3. Žalobce a žalovaná učinili výslovně nesporným, že žalobce se účastnil letu [anonymizováno] [číslo] z destinace Vaclav Havel, Airport Prague – Instanbul, Havalimani Airport Instanbul a z Instanbulu do Shangai Pudong International Airport dne 19. 7. 2019 a že byl předžalobní výzvou právní zástupkyní žalobce uplatněn u žalované nárok dne 12. 7. 2022.

4. Po provedení dokazování vzal soud dále za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Žalobce měl platnou rezervaci na let [anonymizováno] [číslo] na trase letiště Václava Havla, Praha (PRG) – Istanbul Havalimani Airport, Istanbul a z tohoto letiště do destinace Shangai Pudong International Airport dne 19. 7. 2019 (zjištěno z kopie boarding pass ze dne 19. 7. 2019 na jméno žalobce). Žalobce pohledávku za žalovanou na úhradu kompenzace, která je předmětem žaloby postoupil [právnická osoba] (zjištěno z formuláře o postoupení 25. 7. 2019 s prostým překladem).

6. Dále soud k důkazu provedl listinu žádost o úhradu kompenzace z 14. 8. 2019 s prostý překladem. Z této listiny nelze zjistit, zda a kdy byla odeslána žalované. K dotazu soudu, jakým mechanismem byla tato žádost u žalované uplatněna, zda byla zasílána poštou či elektronicky a jaká byla reakce žalované, žalobce uvedl, že nárok byl uplatňován prostřednictvím elektronického formuláře, na základě kterého bylo zasláno automatické potvrzení o doručení, které ale soudu předložit nemůže, neboť jím nedisponuje.

7. K poučení udělenému soudem dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a k výzvě, nechť žalobce ve vztahu ke svému tvrzení o uplatnění nároku u žalované prostřednictvím [právnická osoba] dne 14. 8. 2019 označí důkazní návrhy, kterými by prokázal, že k uplatnění nároku za žalobce dne 14. 8. 2019 u žalované došlo, nebylo žalobcem v poskytnuté dodatečné lhůtě ve vztahu k tomuto tvrzení doplněno a doloženo ničeho. Žalobce pouze poukázal na to, že jeho tvrzení lze prokázat alternativními způsoby a že jde o negativní skutečnost.

8. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy, avšak vzhledem k nesporným tvrzením účastníků a vznesené námitce promlčení nemohly již ve světle výše uvedených důkazů přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je proto v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje. Soud dále pro nadbytečnost zamítl provedení důkazu listinou Flightstats pro let [anonymizováno], obchodní podmínky [právnická osoba] (výňatek z internetových stránek v anglickém jazyce), ceník a poplatky [právnická osoba] (sjetina z internetových stránek v anglickém jazyce) a podmínky užití Flightstats.

9. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobce dle Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen„ Nařízení“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“).

10. Podle článku 1 odstavce 1. písm. c) Nařízení toto stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže je jejich let zpožděn.

11. Podle článku 2 Nařízení se pro účely tohoto nařízení a)„ leteckým dopravcem“ rozumí podnik zabývající se leteckou dopravou s platnou provozní licencí; b)„ provozujícím leteckým dopravcem" rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím; f)„ letenkou“ rozumí platný doklad opravňující k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem; g) "rezervací" rozumí skutečnost, že cestující má letenku nebo jiný důkaz, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována; l)„ zrušením" rozumí neuskutečnění letu, který byl dříve plánován a na který bylo rezervováno alespoň jedno místo.

12. Podle článku 3 odstavce 1 Nařízení se toto nařízení vztahuje: a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva; b) na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství. Podle článku 3 odstavce 2 Nařízení se odstavec 1 použije pod podmínkou, že cestující: a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlás k přepravě, - jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo, jestliže není uveden čas, nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu; nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.

13. Podle článku 3 odstavce 5 Nařízení se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

14. Podle článku 5 odst. 1 Nařízení v případě zrušení letu: a) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8; b) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc stanovená v čl. 9 odst. 1 písm. b) a c); c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

15. Podle článku 7 odstavce 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

16. Podle ust. § 2553 občanského zákoníku jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

17. Podle ust. § 2578 občanského zákoníku podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

18. Podle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 3113/2011) se promlčecí doba u nároku na náhradu škody odvíjí„ od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné natolik objektivně vyjádřit v penězích, že lze právo na její náhradu uplatnit u soudu. Poškozený se dozví o škodě, jakmile zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích) a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně (např. na základě odborného posudku). Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný. Postačuje, aby poškozenému byly známy takové skutkové okolnosti, jež jsou způsobilé pro závěr o finančním vyjádření způsobené majetkové újmy. Okolnost, zda a kdy si poté vyžádá v tomto směru od odborníka informaci, není rozhodující. Pro podání žaloby o náhradu škody postačuje totiž i jen orientační (přibližná) znalost rozsahu (výše) škody, což vyplývá i z toho, že se výše škody zjišťuje v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku. Právní názor odvolacího soudu uvedený v obecné rovině v odůvodnění jeho rozhodnutí je správný a v souladu s konstantní judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. 2 Cz 19/74, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/1975, obdobně stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1983, č. j. Cpj 10/83, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/1984, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2656/2004, rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 2445)“.

19. S ohledem na to, že soud neměl za prokázaná tvrzení ohledně včasného uplatnění nároku žalobcem u žalované prostřednictvím [právnická osoba], když soudu byla doložena jen prostá listina, ze které uplatnění nároku u žalované nevyplývalo, poučil soud žalobce během ústního jednání o nutnosti doplnění důkazů ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., jak je uvedeno shora. Žalobce k tomuto již soudu nedoplnil ničeho. Pokud jde o tvrzení žalobce, že lze toto tvrzení prokázat alternativními způsoby, k tomu soud nepřihlížel, neboť žalobce žádné konkrétní alternativní způsoby soudu nenavrhl. Pokud jde o tvrzení žalobce, že jde v tomto případě o prokazování negativní skutečnosti, s tím se soud neztotožnil, neboť tvrzení žalobce o tom, že nárok u žalované uplatnil včas za negativní skutečnost považovat nelze.

20. Soud se s ohledem na výše uvedené nejprve zabýval námitkou promlčení vznesené žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že námitka je důvodná, když žalobce soudu nedoložil a soud tak nemá za prokázané, že by uplatnil svůj nárok ve smyslu ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku v promlčecí lhůtě. Důvodem je, že Nařízení, které upravuje nárok cestujících na paušalizovanou náhradu škody i v případě zpoždění letu, otázku promlčení neupravuje a ponechává její řešení na národním právu. Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 občanského zákoníku chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. Samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise https://ec.europa.eu/transport/sites/transport/files/themes/pasengers/air/doc/complain_form/eu_complaint_form_cs.pdf). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Občanský zákoník v ust. § 2553 výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva.

21. Posuzovaný let měl být uskutečněn dne 19. 7. 2019, v tento den tak byly známy skutkové okolnosti, z nichž mohl žalobce dovodit vznik uplatněného nároku na náhradu škody. Žalobce tvrdil, že nárok na náhradu škody uplatnil u žalované prostřednictvím [právnická osoba] dne 14. 8. 2019, přičemž však toto tvrzení přes výzvu soudu nedoložil. Soud má tak za prokázané, že nárok byl uplatněn až doručením předžalobní výzvy dne 12. 7. 2022, tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Jelikož žalovaná ve věci uplatnila námitku promlčení důvodně a žalobce přes výzvu soudu nedoplnil důkazy tak, aby bylo postaveno na jisto, že nárok na kompenzaci byl u žalované prostřednictvím [právnická osoba] uplatněn dříve (14. 8. 2019), dospěl soud k závěru, že žalobce nárok neuplatnil u žalované včasně, v tomto ohledu tak neunesl břemeno důkazní, a to ani po poučení, které mu ze strany soudu bylo dáno. Soudu tak nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Z důvodu hospodárnosti řízení soud žalobu zamítl, aniž by dále zkoumal hmotněprávní základ nároku.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 100 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty dle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 7 bod 5, z tarifní hodnoty ve výši 600 EUR (tj. ke dni 25. 7. 2022 14 721 Kč, ke dni 17. 8. 2022 14 445 Kč, ke dni 19. 9. 2022 14 697 Kč, ke dni 17. 7. 2023 14 256 Kč a ke dni 9. 10. 2023 14 685 Kč) sestávající z částky 1 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dne 25. 7. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (ze dne 17. 8. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (ze dne 19. 9. 2022) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu (17. 7. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu (9. 10. 2023) dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 000 Kč ve výši 2 100 Kč.

23. Důvody zvláštního zřetele hodné pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. (jak navrhoval žalobce), pro které by soud v této věci přistoupil k výjimečnému rozhodnutí o nákladech řízení tak, že by zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal, soud v tomto řízení neshledal. Za takovou okolnost hodnou zvláštního zřetele nelze považovat to, zda jde v projednávané věci o spotřebitelský spor.

24. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.