12 C 164/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 100 000 Kč od 2.4.2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 29 045,40 Kč, k rukám právní zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 5. 8. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Dne 16. 6. 2017 podal žalovaný vůči [anonymizováno] [příjmení] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. [jméno] [příjmení] je jednatelem a bývalým společníkem (25.9.1997 - 18. 9. 2018) [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO]. Exekuce byla následně k návrhu [anonymizováno] [příjmení] zastavena usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 4. 2018, pod č.j. 36 EXE 1892/2017-68, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, č.j. 17 Co 197/2018-90, a to pro nezákonnost jejího vedení, když rozhodnutí, na základě, kterého podal žalovaný exekuční návrh, tj. exekuční titul (rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] ze dne 8.12.2016 [číslo] v právní moci dne 17. 1. 2017), byl zrušen rozhodnutím [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] ze dne 10. 1. 2018. Zastavení exekuce tak zavinil žalovaný, když podal exekuční návrh na základě exekučního titulu, který byl později zrušen. Dalším důvodem pro zastavení exekuce přitom bylo, že podle § 37 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen „exekuční řád“) může být rozhodnutí vydané soudem [země] způsobilým exekučním titulem jen tehdy, bylo-li by zde uznáno rozhodnutím o uznání, takové rozhodnutí však žalovaný nepředložil. Žalobkyně dále tvrdila, že v roce 2019 požádala [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] o poskytnutí úvěru ve výši 1 000 000 Kč, který měl být ze strany [právnická osoba], [anonymizováno] použit na rozvoj podnikatelských aktivit této společnosti, zejména pak na pronájem a opravy prostor podnikání, nákup nábytku a nákup vozidel s cílem dalšího pronájmu. Žádost o úvěr však byla bankou zamítnuta s odůvodněním, že na podíl [anonymizováno] [příjmení] ve [právnická osoba] [anonymizováno], byla v roce 2017 /2018 prováděna exekuce. K uzavření úvěrové smlouvy ze strany banky v souvislosti s výše uvedeným nedošlo, [právnická osoba], [anonymizováno] nemohla realizovat (rozvíjet) své podnikatelské aktivity, pro které hodlala čerpat výše označený úvěr a byla tak připravena o možnost dosáhnout předpokládaného zisku, a to v celkové částce 100 000 Kč [právnická osoba] uzavřela se žalobkyní dne 13. 5. 2020 smlouvu o postoupení uvedené pohledávky z titulu nároku na náhradu škody za žalovaným. Žalovaný přes předžalobní výzvu ze dne 15. 7. 2020 žalobkyni ničeho neuhradil.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal zejména, že při výkonu rozhodnutí jednal zcela po právu, k exekučnímu návrhu přistoupil na základě pravomocného a vykonatelného soudního rozhodnutí. O způsobu provedení exekuce přitom rozhoduje soudní exekutor ve smyslu § 58 a násl. exekučního řádu. Žalobou uplatněný nárok žalovaný označil za účelový a uměle vykonstruovaný. Tvrzení o ušlém zisku na straně [právnická osoba], [anonymizováno] žalobkyně nijak neprokázala. [právnická osoba] neposkytnout shora uvedený úvěr bylo svobodným rozhodnutím banky a samotné poskytnutí úvěru ze strany banky není nikterak nárokové.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a vzal za prokázané tyto skutečnosti:

4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené 13. 5. 2020 spolu s připojenou výzvu k náhradě škody ze dne 19. 3. 2020 a plnou mocí udělenou [právnická osoba], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátu bylo prokázáno, že jí [právnická osoba], [anonymizováno] postoupila žalobkyni pohledávku, jejíhož uspokojení se domáhá žalobou.

5. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], [anonymizováno] ke dni 4. srpnu 2020 bylo prokázáno, že jednatelem společnosti je od [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

6. Exekučního návrhu ze dne 16.6.2017 bylo zjištěno, že návrh podán oprávněným (žalovaným), vůči povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení] (původní jméno [anonymizována dvě slova], pozn. soudu) dne 16. 6. 2017. Exekuční návrh odkazuje na rozhodnutí v nepřítomnosti [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek], [země] z 8. 12. 2016, které nabylo právní moci 17. 1. 2017 a je vykonatelné a podle které měl povinný zaplatit oprávněnému zde uvedené peněžité plnění s tím, že oprávněnému je známo, že má na území České republiky povinný povolen trvalý pobyt na zde uvedené adrese a nachází se zde jeho nemovitosti a finanční prostředky na peněžním účtu.

7. Návrh na zastavení exekuce ze dne 26. 7. 2017 podal povinný [jméno] [příjmení] Exekutorskému úřadu Trutnov, soudnímu exekutorovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že exekuce byla proti němu vedena neoprávněně.

8. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2018, č. j. 17 Co 197/2018-90 bylo rozhodnuto k návrhu povinného na zastavení exekuce o odvolání oprávněného proti usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 4. 2018, č. j. 36 EXE 1892/2017-68, a to ve věci oprávněného [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] proti povinnému [příjmení] [jméno], s tím, že odkazuje na usnesení Okresního soudu v Kolíně, kterým bylo rozhodnuto, že exekuce vedená u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 36 EXE 1892/2017 se zastavuje a oprávněný je povinen zaplatit povinnému náhradu nákladů exekučního řízení. Soud prvého stupně přitom odůvodnil své rozhodnutí tak, že exekuční titul byl zrušen rozhodnutím [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] ze dne 10. ledna 2018, proto soud prvého stupně zastavil exekuci s odkazem na § 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Z odůvodnění toho rozhodnutí se podávají bližší okolnosti exekuční věci s tím, že podle názoru odvolacího soudu, jak se uvádí v odst. 21, z ustanovení § 37 odst. 2 exekučního řádu je zřejmé, že rozhodnutí vydané soudem [země] mohlo být způsobilým titulem coby titul exekuční jen tehdy, bylo-li by zde rozhodnutí o uznání, to však v dané věci nebylo, respektive to nebylo ani tvrzeno.

9. Předžalobní výzvou ze dne 15. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalované částky, a to do 29.7.2020.

10. Z rozsudku [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] ze dne 8. 12. 2016, [číslo] – [číslo] soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo [anonymizováno] [příjmení] [jméno] uloženo zaplatit žalovanému částku ve výši 2 104 007 [anonymizováno] s úrokem 86 078 [anonymizováno] a náklady řízení ve výši 19 150,42 [anonymizováno]. Z usnesení [anonymizováno] městského soudu ze dne 30.7.2019 soud zjistil, že tímto usnesením bylo zamítnuto odvolání žalovaného proti rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] ze dne 29.2.2020 o zamítnutí žaloby. Z usnesení [anonymizováno] městského soudu ze dne 20.6.2020 soud zjistil, že tímto usnesením bylo zamítnuto odvolání žalovaného proti rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] ze dne 24.2.2019 o zamítnutí žaloby. Z usnesení [anonymizována dvě slova] soudu ze dne [datum] [číslo] [rok] soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo zrušeno rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] ze dne 29.4.2020 a odvolací usnesení odvolacího soudu ze dne 20.4.2020. Z rozsudku [anonymizováno] obvodního soudu [územní celek] ze dne 9. 12. 2021, [číslo] – [číslo] soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo [anonymizováno] [příjmení] [jméno] uloženo zaplatit žalovanému částku ve výši 2 104 007 [anonymizováno] s úrokem 751 158 [anonymizováno] a náklady řízení ve výši 22 655 [anonymizováno].

11. Ze smlouvy o nájmu motorového vozidla ze dne 10.11.2019 uzavřené mezi [právnická osoba] zastoupenou [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] soud zjistil výši sjednané úplaty za poskytnutí motorového vozidla mezi těmito subjekty (2 000 Kč/týden) Stejně tak i ze smlouvy o nájmu motorového vozidla ze dne 20.12.2019 uzavřené mezi [právnická osoba] zastoupenou [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] [příjmení] [jméno] soud zjistil výši sjednané úplaty za poskytnutí motorového vozidla mezi těmito subjekty.

12. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci.

13. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem.

14. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (též jen „o.z.“) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

15. Podle § 2900 o.z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

16. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

17. Podle § 2951 odst. 1 o.z. se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

18. Podle § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

19. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná.

20. V prvé řadě je třeba uvést, že žalobkyně přes poučení soudu při jednání konaném dne [datum] neprokázala, že byla splněna jedna ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, a to vznik tvrzené škody na straně žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně v příčinné souvislosti s tvrzeným porušením povinnosti žalovaného počínat si tak, aby nedošlo ke škodě v majetkové sféře žalobkyně (resp. právní předchůdkyně žalobkyně). Přes provedené dokazování v řízení absentují jak důkazy prokazující příčinnou souvislost mezi tvrzenou škodou a tvrzeným porušením povinnosti, tedy o příčinné souvislosti mezi návrhem na podání předmětné exekuce a neposkytnutím úvěru ve výši 1 000 000 Kč ze stany banky [právnická osoba] [právnická osoba], [anonymizováno], dále přes provedené dokazování zůstala sporná výše údajné škody spočívající v ušlému zisku ve výši 100 000 Kč v důsledku nerealizovaného záměru právní předchůdkyně žalobkyně. Veškerá tvrzení o vzniku škody se odehrávají pouze v rovině spekulativních úvah.

21. Žalobkyně přes poučení soudem nepředložila žádné důkazy prokazující tvrzenou skutečnost, že její právní předchůdkyně měla zajištěn zamýšlený nákup 6 osobních vozů [značka automobilu] a [anonymizováno], tím méně že by měla zajištěn pronájem těchto vozidel, z nichž by mohla v měsíci květen až červenec 2019 dosáhnout nájemného ve výši 36 000 Kč měsíčně (žalobní nárok se skládal z částky 3 x 36 000 Kč, tj. 108 000 Kč, požadováno bylo 100 000 Kč). Ze žalobkyní předložených, a k důkazu provedených, dvou nájemních smluv na pronájem vozidla [značka automobilu], které uzavřela společnost [právnická osoba] zastoupená [anonymizována dvě slova] a třetími osobami, soud zjistil výši sjednané úplaty (2 000 Kč/týden) za poskytnutí motorového vozidla mezi subjekty zcela odlišnými od účastníků tohoto řízení. Tento důkaz je zcela nezpůsobilý prokázat tvrzený záměr právní předchůdkyně o jejím zamýšleném nákupu vozidel a dalším pronájmu, již z toho důvodu, že je zjevné, že [právnická osoba], [anonymizováno] tvrzenou podnikatelskou aktivitu, tedy nákup vozidel s cílem dalšího pronájmu, do jara roku 2019 (a ani poté) neprovozovala. Již z tohoto závěru lze dovodit čistě hypotetickou rovinu ušlého výdělku. Navržený důkaz výslechem [anonymizována dvě slova], tedy osoby zcela zainteresované v předmětné věci, nemohl nahradit naprosto absentující listinné důkazy prokazující tvrzené skutečnosti.

22. Soud v této souvislosti dále poukazuje na skutečnost, že žalobkyně nepředložila v řízení jediný důkaz prokazující skutečnost, že požadovaný úvěr u [právnická osoba] měl být použit na tvrzený rozvoj podnikatelských aktivit této společnosti, zejména pak na pronájem a opravy prostor podnikání, nákup nábytku a nákup vozidel s cílem dalšího pronájmu. Navržený důkaz výslechem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k prokázání skutečnosti, že vedená exekuce měla vliv na postoj banky s poskytnutím úvěru, vyhodnotil soud jako zcela nadbytečný, neboť i kdyby sama skutečnost o vlivu exekuce na postoj banky byla výslechem svědkyně prokázána, její výslech by nebyl sám o sobě způsobilý prokázat účel požadovaného úvěru, o to méně tvrzený ušlý zisk [právnická osoba], [anonymizováno], konstruovaný právě od nerealizovaného podnikatelského záměru po neobdržení požadovaného úvěru.

23. Již z těchto důvodů soud shledal nárok žalobkyně neopodstatněný. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nijak neprokázala, že by bývala byla mohla dosáhnout reálného zisku, je zcela nadbytečné uvažovat, o jakémkoliv zavinění či porušení právní povinnosti ze strany žalovaného ve smyslu § 2900 a § 2910 o.z. jako dalšího z nezbytných předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítnul.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 045,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 100 000 Kč sestávající z částky 5 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 25.5.2021, účast na jednání před soudem dne 2.12.2021 a 15.3.2022), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 404,46 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 2. 12. 2021 náhrada 1 142,99 Kč za 98 ujetých km v částce 742,99 Kč (31,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 375/2021 Sb. při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 375/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 3. 2022 náhrada 1 261,47 Kč za 98 ujetých km v částce 861,47 Kč (40,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 10,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 004,46 Kč ve výši 5 040,94 Kč. Dále soud postupoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.