12 C 245/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa pro zaplacení 190 692 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 3.5.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč.

1. Žalobce se žalobou ze dne 1.9.2021 po žalované domáhal zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení podle zák. č. 82/1998 Sb., a to ve výši 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 3.5.2021 do zaplacení. Žalobce uvedl, že byl účastníkem řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu pod sp. zn. 15 C 49/2017, kdy se jednalo o kompenzační řízení, ve kterém žalobce uplatňoval nárok na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí spočívající v nákladech právního zastoupení. Předmětné kompenzační řízení bylo zahájeno dne 4.8.2016, a to uplatněním nároku u žalovaného, do podání žaloby řízení nebylo skončeno. Předmětné řízení bylo zatíženo průtahy, především v souvisejícím řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem vedené pod sp.zn. I. ÚS 3906/17. Žalobce předběžně uplatnil svůj nárok na přiměřené zadostiučinění u žalovaného dne 2.3.2021, kdy žalovaná po dobu předběžného projednání nároku žádné stanovisko nevydala.

2. Vzhledem k tomu, že po zahájení řízení mu byla ze strany státu (jeho organizační složky Ministerstva spravedlnosti) dne 3.11.2021 poskytnuta peněžitá kompenzace ve výši 9 308 Kč, vzal žalobce svou žalobu částečně zpět (tedy ohledně částky 9 308 Kč s příslušenstvím) a řízení bylo v rozsahu odpovídajícím tomuto zpětvzetí zastaveno usnesením ze dne 30.3.2022 č.j. 12 C 245/2021-24. Předmětem řízení nadále zůstal (po opravě vad žalobního petitu učiněné při jednání dne 8.11.2022) nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 190 692 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 190 692 Kč od 3. 5. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 308 Kč od 3. 5. 2021 do 3. 11. 2021.

3. Na tomto místě je nutno uvést, že při vyhlášení rozsudku, kdy byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta, došlo ve výrokové části pod bodem I. k chybě týkající se výše částky, pro kterou byla žaloba zamítnuta. Oprava této zjevné nesprávnosti (ze strany soudu bylo opomenuto vycházet z požadované částky po částečném zastavení) je předmětem opravného usnesení zdejšího soudu ze dne 7.12.2022, které je účastníkům doručováno současně s tímto rozsudkem.

4. Žalovaný stát v této věci jedná podle § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř. prostřednictvím své organizační složky – Ministerstva spravedlnosti, které je současně ve smyslu § 6 odst. 2 písm. b) zák. č. 82/1998 Sb. též příslušným úřadem, neboť tvrzená újma způsobená nepřiměřenou délkou soudního řízení vznikla v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti právě tohoto ministerstva (zák. č. 229/1991 Sb.).

5. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že svým stanoviskem ze dne 1. 11. 2021 konstatovala, že v řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 49/2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu zejména pro délku rozhodování Ústavním soudem o ústavní stížnosti a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 9 308 Kč. Nad rámec poskytnutého plnění však žalovaná nárok žalobce neuznává, a to s ohledem na bagatelní výši nároku projednávaný v kompenzačním řízení (v částce 3 872 Kč) a tedy nepatrnému významu předmětu řízení pro žalobce.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázané dále uvedené skutečnosti.

7. S ohledem na to, že předběžné projednání nároku je podmínkou meritorního projednání věci, soud především konstatuje, že z dopisu datovaného dne 2.3.2021 bylo zjištěno, že žalobce uplatnil takto svůj nárok na zaplacení celkové částky 200 000 Kč (shodně jako v podané žalobě) v souvislosti s předmětným řízením. Dopis byl dle shodného tvrzení účastníků doručen Ministerstvu spravedlnosti dne 2.3.2021. S ohledem na § 14 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. má soud nárok za řádně uplatněný.

8. Ze stanoviska žalované ze dne 1. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaná konstatovala, že v řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 49/2017 došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ OdškZ“), zejména pro délku rozhodování Ústavním soudem o ústavní stížnosti. V důsledku toho vyhodnotila žalovaná celkovou délku řízení jako již nepřiměřenou a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 9 308 Kč.

9. Soud ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 49/2017 zjistil, že žalobce žalobou ze dne 2.2.2017 uplatnil nárok vůči žalované nárok z titulu náhrady škody ve výši 3 872 Kč s příslušenstvím. Ze žaloby se podává, a mezi účastníky tato skutečnost nebyla sporná, že žalobce uplatnil dne 4. 8. 2016 u Ministerstva spravedlnosti žádost o náhradu škody ve výši 83 792,50 Kč spočívající v nákladech právního zastoupení z titulu jeho nezákonného trestního stíhání. Dne 26. 1. 2017, tedy v zákonné šestiměsíční lhůtě, bylo stanoviskem Ministerstva spravedlnosti žadateli v převážné většině nároku vyhověno a byla mu vyplacena částka 79 920,50 Kč. Žadatel následně podal dne 2. 2. 2017 žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 3 872 Kč s příslušenstvím, jako náhrady zbývající škody, která mu nebyla ze strany žalované přiznána. Dne 8.3.2017 podala žalovaná vyjádření k žalobě, kdy nárok odmítla. Dne 8. 11. 2017 byl Obvodním soudem pro Prahu 5, při druhém jednání ve věci, vyhlášen rozsudek č.j. 15 C 49/2017-56, kterým byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 12. 2017. Následně podal žalobce dne 13. 12. 2017 ústavní stížnost. Dne 1. 3. 2021 byl Ústavním soudem vyhlášen nález sp. zn. I.ÚS 3906/17, kterým bylo rozhodnuto tak, že bylo porušeno právo stěžovatele na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím při výkonu veřejné moci podle č. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8.11.2017 byl proto zrušen. Dne 3. 8. 2021 byl Obvodním soudem pro Prahu 5 vyhlášen rozsudek č.j. 15 C 49/2017-108, kterým bylo žalobě vyhověno. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 9. 2021. Následně podal žalobce ústavní stížnost, jejíž podstatou byla otázka výše náhrady nákladů řízení přiznaných soudem I. stupně rozsudkem ze dne 3.8.2021. Dne 12.10. 2021 byla Ústavním soudem ústavní stížnost odmítnuta.

10. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Řízení o nároku žalobce na náhradu škody ve výši 83 792,50 z nezákonného rozhodnutí spočívající v nákladech na právní zastoupení bylo zahájeno dne 4.8.2016 uplatněním nároku u žalované. Dne 26. 1. 2017, tedy v zákonné šestiměsíční lhůtě, bylo stanoviskem Ministerstva spravedlnosti žadateli v převážné většině nároku vyhověno a byla mu vyplacena částka 79 920,50 Kč. Žadatel následně podal dne 2. 2. 2017 žalobu, kterou se domáhal zaplacení částky 3 872 Kč s příslušenstvím, jako náhrady zbývající škody. Dne 8. 11. 2017 byl Obvodním soudem pro Prahu 5 vyhlášen rozsudek č.j. 15 C 49/2017-56, kterým byla žaloba zamítnuta. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 12. 2017. Následně podal žalobce dne 13. 12. 2017 ústavní stížnost. Dne 1. 3. 2021 byl Ústavním soudem vyhlášen nález sp. zn. I.ÚS 3906/17, kterým byl napadený rozsudek zrušen. Dne 3. 8. 2021 byl Obvodním soudem pro Prahu 5 vyhlášen rozsudek č.j. 15 C 49/2017-108, kterým bylo žalobě vyhověno. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 9. 2021. Dne 12.10.2021 byla Ústavním soudem odmítnuta ústavní stížnost do výroku o nákladech řízení. Tím bylo řízení skončeno. Soudní řízení tedy trvalo 4 roky a 8 měsíců, z čehož 3 roky a 3 měsíce trvalo řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti žalobce ze dne 13. 12. 2017.

11. Po právní stránce soud vychází ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném znění. Podle § 1 odst. 1 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanoveným tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 citovaného zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, přičemž nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 cit. zák. se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 3 cit. ust. platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánu veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. S ohledem na § 13 OdpŠk je tak třeba na posouzení přiměřenosti délky řízení a případnou satisfakci při porušení práva na jeho přiměřenou délku aplikovat stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

13. Co se celkové doby řízení týče, má soud za to, že právo žalobce bylo porušeno, neboť soudní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, to zejména v důsledku zjištěných průtahů v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti žalobce ze dne 13. 12. 2017, kdy až dne 1. 3. 2021 byl Ústavním soudem vydán nález sp. zn. I.ÚS 3906/17, kterým byl napadený rozsudek zrušen. Přestože v řízení před soudem I. stupně a dále v řízení o„ druhé“ ústavní stížnosti týkající se otázky výše náhrady nákladů řízení přiznaných soudem I. stupně rozsudkem ze dne 3.8.2021 nebyly shledány žádné průtahy, v řízení o„ první“ ústavní stížnosti došlo ke zjevným průtahům v řízení (3 roky a 3 měsíce) a proto celkovou délku řízení (4 roky a 8 měsíců) je třeba již považovat za nepřiměřenou (nezákonnou).

14. S ohledem na závěr soudu je v daném případě nutné uplatnit vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 862/10). Žalobce dále na poučení soudu při ústním jednání doplnil svá tvrzení tak, že žalobci byla nepřiměřenou délkou řízení způsobena újma spočívající v zásahu do základního práva žalobce, tedy o zjevnou nespravedlnost, kterou žalobce vnímal jako pokračování nezákonnosti v konání žalovaného, kterým byl nezákonně zadržen a obviněn z trestného činu vraždy. Žalobce při jednání tvrdil vyšší význam předmětu řízení, přes poučení soudem dle § 118a odst. 1,3 o s.ř. neuvedl žádná další skutková tvrzení nad rámec uvedených, která by vyšší význam předmětu řízení pro žalobce odůvodňovala, resp. prokazovala. Svůj účastnický výslech žalobce přes poučení soudem nenavrhl.

15. Soud se zabýval konkrétními okolnostmi případu s odkazem § 31a odst. 3 OdškZ. Ohledně složitosti případu dospěl k závěru, že se nejednalo o zvlášť složitý případ, byť z řízení před Ústavním soudem vyplynulo, že vedlejším účastníkem v byla Česká advokátní komora, jež konkrétní bagatelní spor zobecnila v záležitost velkého významu pro celý advokátní stav. Celkově se jednalo se o řízení projednávané ve dvou stupních (s ohledem na bagatelní spor jednostupňové soudní řízení a řízení o ústavní stížnosti), žalobce tedy využil všechny možné (mimořádné) opravné prostředky. Soud I. stupně rozhodoval opakovaně, neboť jeho, v pořadí prvý, rozsudek byl ústavním nálezem I. ÚS 3906/17 zrušen.

16. Jako zásadní faktor ovlivňující výši zadostiučinění, v daném případě míru morální újmy, však soud spatřuje ve významu předmětu řízení pro žalobce. Žalobce v řízení tvrdil vyšší význam předmětu řízení. Tento vyšší však nebyl ze strany žalobce dostatečně tvrzen a prokázán. Žalovaná naopak tvrdila nepatrný význam posuzovaného řízení pro poškozeného žalobce s ohledem na její bagatelní výši. Ústavní soud zcela mimo běžnou judikaturní praxi posuzoval bagatelní spor, který více než pro žalobce měl význam pro vedlejšího účastníka, tedy Českou advokátní komoru, jež konkrétní bagatelní spor zobecnila v záležitost významu pro celý advokátní stav, tedy s významem spíše pro právního zástupce žalobce než žalobce samotného.

17. Soud se s názorem žalované ohledně nepatrného významu předmětu řízení pro žalobce zcela ztotožňuje. Ve věci je jednoznačně nutné přihlédnout ke skutečnosti, že nárok žalobce byl v kompenzačním řízení téměř v plném rozsahu uspokojen, zbývající částka ve výši 3 872 Kč spočívající v jednom poskytnutém úkonu právní služby je částkou z pohledu cenové hladiny v České republice (i v roce 2016) částkou marginální. Přestože za zcela pochopitelné považuje soud žalobcovo vnímání nespravedlnosti a nezákonnosti (a z něj plynoucí imateriální újmu) v konání žalovaného, kterým byl žalobce nezákonně zadržen a obviněn z trestného činu vraždy, není však možné zcela automaticky z této skutečnosti odvodit závěr, že imateriální škoda měla žalobci dále též vzniknout nezákonnou délkou kompenzačního řízení o žalovanou neuspokojené části nároku v bagatelní výši. Dále je nutno s odkazem na konstantní judikaturu uvést, že není ani obecně důvodné, aby zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo výši původního předmětu řízení, což by se v tomto posuzovaném řízení v případě vyhovění nároku stalo násobně. Soud z uvedených důvodů shledal význam předmětu řízení pro žalobce jako nepatrný.

18. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk), tedy to, co je pro něj v sázce, je zásadně nejdůležitějším kritériem pro stanovení formy a případné výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 242/2016). Případně snížený (nikoli však nepatrný) význam předmětu řízení by měl zásadně vést k zadostiučinění peněžitému; konstatování porušení práva v případě porušení práva na soudní projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě postačuje právě toliko v případech, kdy je význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný, a doba řízení se tak v psychické sféře poškozeného nemohla negativně projevit.

19. Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva, které žalovaná učinila ve svém stanovisku ze dne 1.11.2021 by bylo dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za nemajetkovou újmu, která žalobci vedením řízení, které pro něj mělo nepatrný význam, vznikla. Pokud žalovaná kompenzovala žalobci jeho vzniklou imateriální újmu finanční satisfakcí ve výši 9 308 Kč, považuje soud tuto částku za velmi velkorysou a zcela postačující.

20. S ohledem na uvedené soud shledal žalobu jako zcela nedůvodnou a v plném rozsahu ji zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení za tři úkony právní služby po 300 Kč (1x písemné podání, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem,) tj. 900 Kč dle § 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., když žalovaná nebyla v řízení zastoupena advokátem s plnou mocí, nýbrž svým pověřeným zaměstnancem.