12 C 249/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na vydání věci a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 44 649 Kč

I. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni rikšu, která má zelený rám a střechu, místo pro sezení posádky je z vnější strany v červeném provedení, sedačka je po stranách zelená a uprostřed červená a je podél rámu opatřena svítícími diodami, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni rikšu, která má stříbrný rám, zelenou střechu a místo pro sezení posádky je v červenohnědém provedení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Vzájemný návrh žalovaného, kterým se po žalobkyni domáhal zaplacení částky 44 649 Kč oproti vydání rikši, která má zelený rám a střechu, místo pro sezení posádky je z vnější strany v červeném provedení, sedačka je po stranách zelená a uprostřed červená a je podél rámu opatřena svítícími diodami a dále rikši, která má stříbrný rám, zelenou střechu a místo pro sezení posádky je v červenohnědém provedení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 30 416, 71 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9.9.2021 domáhala po žalovaném vydání věci, a to rikši, která má zelený rám a střechu, místo pro sezení posádky je z vnější strany v červeném provedení, sedačka je po stranách zelená a uprostřed červená a je podél rámu opatřena svítícími diodami a dále rikši, která má stříbrný rám, zelenou střechu a místo pro sezení posádky je v červenohnědém provedení. Žalobkyně tvrdila, že je vlastnicí těchto dvou rikš, které byly dne 4.5.2021 dne ze strany žalovaného odvezeny na adresu skladového areálu žalovaného, a to bez jakéhokoli právního titulu k jejich odklizení/zadržení. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný odmítnul neoprávněně zadržené rikši žalobkyni vydat, posléze vydání rikš připustil, avšak po úhradě nákladů na odstranění a uskladnění rikš.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že k odstranění rikš měl jak veřejnoprávní, tak soukromoprávní titul. Připustil vydání rikš žalobkyni, avšak oproti úhradě nákladů na odstranění rikš a jejich uskladnění ve skladovém areálu. Žalovaný podal vzájemný návrh na zaplacení částky 44 649 Kč (po rozšíření vzájemného návrhu ze dne 9.3.2022) z titulu neuhrazených nákladů na odstranění a uskladnění rikš.

3. Na základě dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Z kupní smlouvy uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní ze dne 15. 5. 2017 a dále z předložených fotografií má soud za prokázáno, že žalobkyně je vlastnicí rikši (trojkolého bezmotorového vozidla), která má zelený rám a střechu, místo pro sezení posádky je z vnější strany v červeném provedení, sedačka je po stranách zelená a uprostřed červená. Dále je žalobkyně vlastnicí rikši, která má stříbrný rám, zelenou střechu a místo pro sezení posádky je v červenohnědém provedení. Ze shodného tvrzení účastníků bylo soudem zjištěno, že tyto rikši byly pravidelně parkovány před provozovnami žalobkyně na adresách [ulice a číslo], [obec] a [ulice a číslo], [obec], a to na pozemku ve vlastnictví žalovaného parc. [číslo] k.ú. [část obce], obec Praha, a parc. [číslo] k.ú. [obec], obec Praha. Z mapy památkové rezervace hlavního města Prahy má soud za prokázáno tvrzení žalovaného, že pozemky v bezprostřední blízkosti provozoven žalobkyně jsou veřejnou komunikací umístěnou v památkové rezervaci hlavního města Prahy. Z Usnesení Rady hlavního města Prahy č. 646 ze dne 29. 3. 2021 má soud za prokázáno, že tímto Rada hl. m. Prahy schválila záměr odstranit z veřejného prostoru Pražské památkové rezervace neoprávněně umístěné objekty a uložila Magistrátu hlavního města Prahy - Odboru hospodaření s majetkem v souladu s § 14 odst. 1 občanského zákoníku zajistit neoprávněně umístěné věci – rikši z veřejného prostranství hl. m. Prahy, a to mimo jiné před provozovnami žalobkyně. Ze shodného tvrzení účastníků bylo zjištěno, že dne 4. 5. 2021 byly rikši umístěné před provozovnami žalobkyně odvezeny zaměstnanci [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ [právnická osoba]“), a to na základě jimi předložených listin nazvaných„ Pokyn k odklizení nepovoleného záboru“ vydané Magistrátem hlavního města Prahy, Odborem hospodaření s majetkem ze dne 29. 3. 2021, pod č. j. MHMP 406602/2021, dále plné moci, kterou žalovaný zmocňuje [právnická osoba] s.r.o., podle které je tato společnost oprávněna jednat jménem žalovaného ve všech správních a majetkoprávních řízeních náležejících do působnosti Odboru hospodaření s majetkem MHMP a„ Oznámení o zabavení věci“ sepsané [právnická osoba] s.r.o. ze dne 30. 3. 2021. Rikši byly odvezeny do skladového areálu žalovaného na adrese [adresa], pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí].

5. Po právní stránce posoudil soud věc takto:

6. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že:„ Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.“ 7. K tomu soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný rikši, které jsou věcmi v právním smyslu podle § 489 obč. zák., a jsou vlastnictvím žalobkyně, zadržuje, v důsledku čehož žalobkyně nemůže vykonávat své vlastnické právo k nim.

8. Veškerá argumentace žalovaného k oprávněnosti zásahu, tedy zadržení rikš, je založena na tvrzení, že ze strany žalobkyně docházelo k užívání pozemků ve vlastnictví žalovaného v rozporu s veřejným právem. Žalovaný však v řízení netvrdil, a ani neprokazoval žádné pravomocné rozhodnutí orgánu veřejné moci, které by žalovaného opravňovalo k odstranění, resp. zadržení předmětných rikš.

9. Usnesení Rady hl. m. Prahy č. 646 ze dne 29. 3. 2021, kterým žalovaný rozhodl s odkazem na § 14 odst. 1 obč. zák. o odstranění rikš z veřejných prostranství mimo jiné před provozovnami žalobkyně, nemůže být samo o sobě právním titulem k odstranění rikš. Z textu usnesení je zřejmé, že se jedná o rozhodnutí, jež bylo učiněno v rámci pravomoci týkající se vnitřní úpravy chodu samosprávy, a tedy o takové rozhodnutí, jež nemá povahu obecné právní normy a v důsledku toho ani právní závaznost vůči třetím. Usnesení Rady je v daném případě prostředkem, kterým Rada hl. m. Prahy sjednocuje svou činnost a vyjadřuje svou politickou vůli v rámci přípravných prací, jež je sám o sobě teprve předpokladem pro pozdější přijetí právně závazného rozhodnutí příslušného orgánu, v tomto konkrétním případě pokynem pro další postup žalovaného v rámci řešení dané problematiky.

10. Právním titulem k odstranění rikš nemůže být ani žalovaným tvrzené právo obce jako vlastníka pozemní komunikace odstranit silniční vozidlo z pozemní komunikace. Soud na tomto místě zcela sdílí právní argumentaci žalobkyně, že o tom, že rikši nebyly překážkou na pozemní komunikaci ani překážkou provozu na pozemní komunikaci svědčí zejména skutečnost, že nebylo postupováno ani podle § 19d nebo § 29 zákona č. 56/2001 Sb. o pozemních komunikacích, ani podle § 45 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu. V prvém případě tomu brání samotná skutečnost, že rikši nemohly být odstaveny na chodnících v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích, jelikož tento rozpor nemohl vůbec nastat, protože rikši nepodléhají provádění pravidelných technických prohlídek (jedná se o nemotorové třístopé vozidlo, podobné jízdnímu kolu). Pokud by příslušný silniční správní úřad považoval rikši před jejich svémocným odnětím za pevné překážky ve smyslu § 29 zákona o pozemních komunikacích, musel by příslušný správní úřad zahájit s žalobkyní řízení o jejich odstranění, k tomu však nedošlo, resp. toto nebylo ani ze strany žalovaného tvrzeno. Zároveň nebylo v řízení prokázáno, a ani žalovanou tvrzeno, že žalobkyni bylo policistou nebo strážníkem obecní policie nařízeno odstranit rikši, které by byly považovány za překážku v provozu na pozemní komunikaci ve smyslu § 45 zákona o silničním provozu, když oprávnění nařídit odstranění vozidla, které je překážkou provozu na pozemní komunikaci, je přiznáno pouze policistovi a strážníkovi obecní policie.

11. V neposlední řadě nemůže neoprávněnost zadržování rikš žalovaným zpochybnit ani jeho zásadní námitka, že rikši zadržuje po právu svépomocně podle § 14 odst. 1 obč. zák.

12. Podle § 14 odst. 1 obč. zák. platí, že„ Každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.“ 13. Tomuto ustanovení předchází ust. § 12 obč. zák. věta první, že„ Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc.“ 14. Otázka svépomoci podle § 14 obč. zák. byla opakovaně řešena v judikatuře Nejvyššího soudu ČR. V rozsudku NS ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 365/2006 bylo konstatováno: "Podstata svépomoci spočívá v tom, že si oprávněný subjekt vynucuje uskutečnění svého práva vlastní mocí a silou. V moderním právu je svépomoc jako forma ochrany subjektivních práv omezena jen na zcela nezbytnou míru. Ustanovení § 6 obč. zák, který upravuje tzv. dovolenou svépomoc, konstruuje svépomoc jako subjektivní právo ohrožené osoby k odvrácení bezprostředního a neoprávněného zásahu do práva. Dovolená svépomoc odpovídá mezím zákonného povolení a je tak okolností, jež vylučuje protiprávnost, v opačném případě, kdy z těchto mezí vybočuje, jde o exces, který nepožívá právní ochrany (tzv. nedovolená svépomoc). Občanský zákoník vychází z obecné zásady, že svépomoc je možná tam, kde se nelze účinně dovolat pomoci moci veřejné“.

15. Komentářová literatura uvádí, že„ Nemůže-li však veřejná moc účinně zasáhnout, a zároveň v důsledku toho hrozí vznik nenahraditelné nebo jenom obtížně nahraditelné újmy, bylo by v rozporu s principem rovnosti, pokud by se chránil škůdce a poškozenému se odnímala možnost ochrany vlastní mocí, nahrazující moc veřejnou“ (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 123).„ Svépomoc musí být přiměřená okolnostem. Zohlednit je třeba především povahu a význam bráněného práva, intenzitu zásahu do něj, následky s porušením práva spojené, jakož i spojené s použitím svépomoci.“ (Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol: Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 51).

16. Svépomoc jako forma ochrany subjektivních práv je omezena jen na zcela nezbytnou míru. Je dovolena jen v případě bezprostředně hrozícího neoprávněného zásahu do subjektivního práva, nepřipadá však do úvahy při pokojném, byť protiprávním stavu, který již určitou dobu trvá“ (nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1957/16, viz i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 815/2008). Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené.

17. Jak vyplývá ze soudem zjištěného skutkového stavu daného případu, podmínky dovolené svépomoci podle ust. § 14 obč. zák. jednoznačně nebyly splněny Svépomoc nelze zaměňovat s pojmem svémoc. V řízení bylo prokázáno, že rikši byly před provozovnou parkovány pravidelně a opakovaně, jednalo se o stav, který trval po dlouhou dobu. V žádném případě tedy nebyla splněna podmínka, že by se jednalo o bezprostředně hrozící neoprávněný zásah do subjektivního práva, nejednalo se o případ vyžadující aktivní a rychlý zásah. Pokud by měl žalovaný za to, že dochází k užívání pozemní komunikace v rozporu s veřejným právem, měl učinit podnět příslušnému správnímu orgánu a dosáhnout pravomocného autoritativního rozhodnutí. V případě, že by správní orgán dospěl k závěru, že došlo k porušení předpisů veřejného práva, a vydal rozhodnutí, mohl poté žalovaný využít veřejnoprávních institutů, které mají za cíl sjednání nápravy závadného stavu.

18. Právo žalovaného k zadržování věcí ve vlastnictví žalobkyně nebylo prokázáno. S ohledem na tuto skutečnost soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost vydat předmětné rikši žalobkyni (výrok I. a II. rozsudku). Ze stejného důvodu nemohlo být vyhověno vzájemného návrhu žalovaného na zaplacení neuhrazených nákladů na odstranění a uskladnění rikš, když žalovaný odstranil a zadržel rikši protiprávně. Jeho jednání bylo zneužitím jeho domnělého práva zasáhnout vůči žalobkyni svépomocně, přičemž zneužití práva nepožívá dle § 8 obč. zák. právní ochrany. Soudu tedy nezbývalo, než vzájemný nárok žalovaného zamítnout (výrok III. rozsudku).

19. K námitce žalované ohledně neurčitého vymezení žalobního nároku soud uvádí, že žalobkyní učiněné vymezení věcí (konkretizace rikš), jejichž vydání žalobou požaduje, postačuje k jednoznačnému určení věci. Tento závěr soud učinil zejména ze skutečnosti, že z postoje žalovaného je zřejmé, že od počátku není jediného sporu o tom, o které konkrétní rikši se jedná, zadržené věci jsou od počátku individualizovány, a žalovaný sám v rámci svého vzájemného návrhu předmětné konkrétní rikši obdobným způsobem identifikuje. Materiální vykonatelnost rozsudku je tímto jednoznačně naplněna.

20. Pokud jde o náhradu nákladů řízení (výrok IV. rozsudku), je třeba předeslat, že předmětem řízení byl mimo původně uplatněného nároku žalobkyně též vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 44 649 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně byla v řízení o žalobě, i v řízení o vzájemném návrhu žalovaného zcela úspěšná, soud ji přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 30 416,71 Kč, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý právní úkon a z tarifní hodnoty 44 649 Kč sestávající z částky 2 900 Kč, tedy dohromady částky 4 400 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci ze dne 9.11.2022, porada s klientem přesahující hodinu, účast na jednání soudu dne 15.11.2022) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 15. 11. 2022 náhrada 3 931,99 Kč za 304 ujetých km v částce 3 131,99 Kč (51,40 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,9 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 26 416,71 Kč ve výši 4 584,73 Kč.

21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.