12 C 37/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Renatou Palátovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně , 8061 Radegund, Rakouská republika zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta / Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno - Anonymizováno pro zaplacení 1 027 066 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá uložení povinností žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ode dne , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím z titulu náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. a částku , částka, z titulu náhrady škody dle antidiskriminačního zákona. Žalobkyně tvrdila, že vláda České republiky v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru vyhlásila nouzový stav nejprve ode dne , datum, do , datum, a následně od , datum, do , datum, . I po tomto datu však platila série mimořádných opatřených, jimiž se např. zakazuje maloobchodní prodej a prodej a poskytování služeb v provozovnách, poskytování ubytovacích služeb apod., jež žalobkyně souhrnně označuje jako omezující opatření. Následně byla omezující opatření zrušena v rámci správního soudnictví. Žalobkyně je vlastníkem nemovitých věcí – bytových domů v , adresa, a Hoppova a je existenčně závislá na příjmu z pronájmu těchto nemovitých věcí, resp. jednotek, jež se v nich nacházejí. V důsledku omezujících opatření však byly příjmy žalobkyně z pronájmu v roce 2020 a 2021 minimální. Stát však žádnou podporu pronajímatelům ke zmírnění následků omezujících opatření neposkytoval, na rozdíl od podnikatelů, zaměstnavatelů, nájemců apod. Žalobkyně se tak domáhá náhrady ušlého nájemného za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , tedy škody, jež jí vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího ve vydání omezujících opatření, jež byla následně zrušena, a dále odškodnění za diskriminaci žalobkyně jako pronajímatelky ve výši , částka, , když stát v rozporu s principem rovnosti a zákazu diskriminace nezajistil žádnou formu kompenzace ke zmírnění negativních následků omezujících opatření žalobkyně jako osobě, která není podnikatelem a nemá příjmy ze zaměstnání, nýbrž je dlouhodobě existenčně závislá na příjmech z pronájmu. Žalobkyně dále uvedla, že má za to, že její nárok lze posoudit i dle krizového zákona.

2. Žalovaná s žalobou žalobkyně nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že žalobkyně směšuje dohromady několik skutků a titulů k náhradě škody. Žalobkyně je povinna ke každému nesprávnému úřednímu postupu uvést skutková tvrzení a škodě a podmínkách vzniku odpovědnosti státu za škodu. Z tohoto důvodu má žalovaná za to, že má být jednáno s jinými organizačními složkami státu. Navíc postup přijímání právních předpisů nelze vůbec považovat za nesprávný úřední postup. Dále žalovaná namítla, že žalobkyni nenáleží náhrada škody ani podle krizového zákona, pandemického zákona a ani antidiskriminačního zákona.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č., hodnota, pro k. ú. , adresa, soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – bytový dům, a dále pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – bytový dům.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, soud zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – bytový dům.

6. Ze sdělení ze dne , datum, soud zjistil, že odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Jihomoravského kraje odpověděl na žádost žalobkyně o získání možných příspěvků na obnovu nemovitostí v jejím vlastnictví.

7. Ze sdělení ze dne , datum, soud zjistil, že majetkový odbor , Anonymizováno, sdělil žalobkyni, že mu v současné době nejsou známy žádné možnosti poskytnutí finanční podpory či příspěvku vlastníkům nemovitých věcí ve městě , Anonymizováno, v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem v ČR a s tím souvisejícími omezujícími opatřeními.

8. Ze sdělení ze dne , datum, soud zjistil, že odbor památkové péče , Anonymizováno, sdělil žalobkyni, že se dotační program na domy žalobkyně nevztahuje.

9. Z žádosti o náhradu újmy s doručenkami pro , Anonymizováno, soud zjistil, že žalobkyně dne , datum, adresovala , Anonymizováno, žádost o náhradu újmy tak, jak je tato újma tvrzena v žalobním návrhu.

10. Z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 106/20 soud zjistil, že Ústavní soud zrušil usnesení vlády ze dne , datum, č. , hodnota, , kterým byl s účinností od , datum, od 00:00 hod. do , datum, do 23.:59 hod. zakázán maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách s výjimkami.

11. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že Nejvyšší správní soud zrušil obecné opatření , Anonymizováno, , kterým byl omezen obchod a služby, setkávání osob a právo pokojnš se shromažďovat.

12. Z rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 14 A 41/2020 soud zjistil, že Městský soud v Praze zrušil mimo řádná opatření Ministerstva zdravotnictví o omezení maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách, resp. o omezení volního pohybu osob.

13. Z informace o žádosti Antivirus soud zjistil, že dne 31. 3. 2020 vláda schválila návrh na úpravu programu Antivirus, který má pomoci firmám ochránit pracovní místa, kdy stát bude prostřednictvím Úřadu práce ČR kompenzovat firmám vyplacené prostředky.

14. Z informace o kompenzacích Covid 2021 soud zjistil, že je zde představena kompenzace pro podnikatele, jejichž činnost omezila pandemická opatření, aby nemuseli ukončovat svou činnost.

15. Z informace o programu Covid Nájemné soud zjistil, že Ministerstvo průmyslu a obchodu vytvořilo speciální dotační program, který je určen podnikatelům, kteří museli kvůli krizovým mimořádným opatřením dočasně uzavřít provozovny pro maloobchodní činnost a poskytování služeb v těchto provozovnách.

16. Z historie pohybu účtů za období od , datum, do , datum, pro nájemce , právnická osoba, , , právnická osoba, , Anonymizováno, . a , Anonymizováno, , právnická osoba, , informace o průběhu řízení, spisový značka , spisová značka, soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

17. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědka , adresa, , a to z důvodu jeho nadbytečnosti s ohledem na zjištěný skutkový stav.

18. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu.

19. Žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – bytový dům, a dále pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – bytový dům v k. ú. , adresa, a dále pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, – bytový dům v k. ú. , adresa, .

20. Stát vytvořil několik různých kompenzačních či dotačních programů pro podnikatele, jejichž činnost omezila pandemická opatření. Žalobkyně jako vlastník nemovitých věcí neměla nárok na poskytnutí finanční podpory či příspěvku v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem v ČR a s tím souvisejícími omezujícími opatřeními.

21. Žalobkyně dne , datum, adresovala Ministerstvu financí, Ministerstvu vnitra, Ministerstvu pro místní rozvoj a Ministerstvu zdravotnictví žádost o náhradu újmy tak, jak je tato újma tvrzena v žalobním návrhu.

22. Ústavní soud zrušil usnesení vlády ze dne , datum, č. , hodnota, , kterým byl s účinností od , datum, od 00:00 hod. do , datum, do 23.:59 hod. zakázán maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách s výjimkami. Nejvyšší správní soud rozsudkem sp. zn. 6 Ao 11/2021 zrušil obecné opatření , Anonymizováno, , kterým byl omezen obchod a služby, setkávání osob a právo pokojnš se shromažďovat. Městský soud v Praze rozsudkem sp. zn. 14 A 41/2020 zrušil mimo řádná opatření , Anonymizováno, o omezení maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách, resp. o omezení volního pohybu osob.

23. Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „zákon o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 13 zákona o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

25. Podle § 14 odst. 1 a 2 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

26. Podle § 15 odst. 1 a 2 zákona o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

27. Podle § 6 odst. 1 až 4 zákona o odpov. za škodu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad") (odst. 1). Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu (odst. 2). Došlo-li ke škodě nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a posuzují-li se pro účely náhrady této škody navazující správní a soudní řízení jako jeden celek, jedná za stát příslušný úřad, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž probíhalo správní řízení (odst. 3). Není-li možno příslušný úřad určit podle odstavce 2 nebo 3, jedná za stát Ministerstvo financí (odst. 4).

28. Podle § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen antidiskriminační zákon), dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění (odst. 1). Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (odst. 2). Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (odst. 3).

29. Podle § 36 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (dále jen krizový zákon), stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními (§ 39 odst. 5) prováděnými podle tohoto zákona. Této odpovědnosti se může stát zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám (odst. 1). Náhrada věcné škody vzniklé při činnosti orgánů provádějících krizová opatření nebo při uloženém poskytnutí věcných prostředků se poskytuje podle právních předpisů platných v době vzniku škody (odst. 2). Náhrada újmy na zdraví vzniklé při výkonu uložené pracovní povinnosti, pracovní výpomoci nebo dobrovolné pomoci vykonané v rámci organizované činnosti se poskytuje obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů,28) pokud nárok na náhradu této škody nevznikl již z pracovněprávního vztahu (odst. 3).

30. Podle § 9 odst. 1 a 2 zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen pandemický zákon), stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám (dále jen „poškozený“) během stavu pandemické pohotovosti v příčinné souvislosti s a) mimořádnými opatřeními podle § 2 odst. 2, nebo b) mimořádnými opatřeními podle zákona o ochraně veřejného zdraví, jejichž účelem je zvládání epidemie COVID-19 (odst. 1). Podle odstavce 1 se hradí skutečná škoda. Za škodu se nepovažují náklady vzniklé v souvislosti s pořízením nebo používáním ochranných, mycích, čisticích nebo dezinfekčních prostředků. Škodu stát nehradí, prokáže-li, že si ji poškozený způsobil sám (odst. 2).

31. Soud nejprve posuzoval, s jakou organizační složkou České republiky má být v řízení jednáno. Žalobkyně uvedla, že svůj nárok žádá jednak z titulu náhrady škody dle zákona č. 82/1998 Sb. a jednak z titulu diskriminačního postupu státu. Soud však dospěl k závěru, že zákon č. 82/1998 Sb. je zákonem speciálním vůči antidiskriminačnímu zákonu (k tomu srov. např. Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), Praktický komentář (Wolters Kluwer), podle kterého „obtíže tak při aplikaci § 10 antidiskriminačního zákona mohou nastat tam, kde k diskriminaci dojde při výkonu veřejné moci. Především rozhodnutí orgánů veřejné moci požívá presumpce správnosti a zákonnosti, dokud není zrušeno. Pokud k takovému zrušení dojde, lze se domáhat nápravy jen cestou zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, jehož § 31a poskytuje obdobnou ochranu jako § 10 antidiskriminačního zákona (a v daném případě je zjevně speciálním předpisem právě zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.“). Vzhledem k tomu, že žalobkyně se svého nároku domáhala v důsledku jednání více orgánů veřejné moci a jejich vzájemného spolupůsobení a překrývání, dospěl soud k závěru, že je zde namístě jednat s Ministerstvem financí podle § 6 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb.

32. Dále se soud zabýval posouzením oprávněnosti obou uplatněných nároků. K tomu, aby byla žalobkyně se svými nároky úspěšná, musela tvrdit a prokázat existenci nesprávného úředního postupu, vznik škody a dále příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Nesprávný úřední postup sice není zákonem přímo definován, právní teorie i rozhodovací praxe soudů za něj však považuje případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí.

33. Pokud jde o první nárok žalobkyně, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem. Žalobkyni v rozhodném období činnost pronajímatelky zakázána nebyla. Stát nemůže odpovídat za jednání jednotlivců v rámci soukromoprávních vztahů a už vůbec ne za jejich rozhodnutí využít či nevyužít dotačního programu a dále za jejich rozhodnutí, jak bude s takto získanými prostředky naloženo. Nad to soud uvádí, že na jednání konaném dne , datum, byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby dotvrdila, z čeho dovozuje výše uvedenou příčinnou souvislost, a to včetně poučení o následcích nevyhovění této výzvě. Žalobkyni byla poskytnuta lhůta 1 měsíce od skončení jednání k doplnění těchto tvrzení a označení důkazů, žalobkyně ji však nevyužila a lhůta tak marně uplynula. Teprve podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila, že nemá žádnou reálnou možnost získat od tehdejších nájemců příslušné informace a podklady. K tomu soud uvádí, že ani toto opožděné vyjádření (k němuž by soud nemohl přihlížet) neobsahuje nezbytné doplnění skutkových tvrzení, z nichž by bylo možné uzavřít, že je zde příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem. Ani toto vyjádření totiž neobsahuje žádné konkrétní tvrzení o tom, že nesprávný úřední postup vedl k neschopnosti nájemců jakožto primárních dlužníků hradit své závazky vůči žalobkyni a kdy a s jakým výsledkem se žalobkyně neúspěšně pokoušela o vydobytí svých pohledávek za nájemci. Nad to soud poukazuje, že žalobkyně byla v řízení zastoupena profesionálem a musel jí tak být znám institut tzv. vysvětlovací povinnosti, jenž nastupuje při odůvodněné absenci informací strany, již břemeno tvrzení či důkazní tíží. Ani tohoto institutu však žalobkyně nevyužila. Pro úplnost soud dodává, že s ohledem na neunesení břemene tvrzení (a břemene důkazního) ohledně existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem se soud z důvodu hospodárnosti nezabýval ostatními podmínkami vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou škodou.

34. Nárok žalobkyni z výše uvedených důvodů nemohl vzniknout ani podle krizového zákona a pandemického zákona, neboť i podle těchto zákonů je podmínkou pro náhradu škody prokázání příčinné souvislosti mezi mimořádnými opatřeními (resp. krizovými opatřeními) a tvrzenou škodou.

35. Pokud jde o druhý nárok žalobkyně, pak soud dospěl k závěru, že ani tento není důvodný. Soud totiž v postupu státu, který neposkytoval pronajímatelům žádnou kompenzaci, žádné diskriminační jednání neshledal. Jak již soud uvedl, žalobkyně netvrdila a soudu není z jeho činnosti nikterak známo, že by činnost žalobkyně jako pronajímatelky byla jakkoli omezována. Příjem pronajímatelů tak nebyl omezen ani limitován činností státu, nýbrž maximálně finanční kondicí samotných nájemců. Vzhledem k tomu, že sama žalobkyně poukazovala na skutečnost, že právě nájemci byli jednou z kompenzovaných skupin, profitovali z této kompenzace právě pronajímatelé, jakožto koncoví příjemci této kompenzace. Nad to je třeba si uvědomit, že pokud by byli pronajímatelé adresáty podobné kompenzace ze strany státu, pak by obdrželi finanční prostředky, aniž by současně zanikl závazek jejich nájemců k placení nájemného a aniž by jejich činnosti byla státem omezována. Naopak o tomto postupu by se pak dalo hovořit jako o diskriminačním ve vztahu k ostatním skupinám osob, jejichž činnost omezována byla. Z výše uvedených důvodů tak soud neshledal v neposkytnutí kompenzace pronajímatelům nesprávný úřední postup a odpovědnost státu za újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. je tak vyloučena.

36. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka , částka, představující , částka, za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.