12 C 42/2014

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Tluchořovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 431 767 Kč s přísl.

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 431 767 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 431 767 Kč s příslušenstvím spočívajících v zákonném úroku z prodlení z žalované částky od [datum] do zaplacení. K důvodům žaloby uvedl, že žalovaný v domě ve správě žalobce bez právního důvodu užívá technickou chodbu sloužící pro vedení inženýrských sítí, aniž by za její užívání cokoli platil. Žalovaná částka tak představuje výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného za užívání této chodby za období od [datum] do [datum].

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když namítal, že aktivně legitimovaným subjektem ve věci nemůže být žalobce, nýbrž jednotliví vlastníci bytových jednotek domu. Dále uvedl, že předmětná technická chodba není nebytovým prostorem společné části domu, když takto nebyla kolaudována ani označena ani v prohlášení vlastníka. Žalovaný měl dále zato, že technická chodba je samostatnou věcí v právním slova smyslu, přičemž není ve vlastnictví žalobce. Posléze svoji argumentaci rozšířil o tvrzení, že technická chodba v domě je součástí kolektorové sítě jako liniové stavby, tedy nemovité věci ve vlastnictví žalovaného. Dále byl žalovaný toho názoru, že z povahy věci nelze mít za to, že by se žalovaný užíváním této chodby mohl obohacovat, neboť její provoz je ve veřejném zájmu, když je v ní umístěno vedení inženýrských sítí. Konečně pak žalovaný poukázal na § 13 odst. 6 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (dále„ zákon o vlastnictví bytů“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a s ním související přechod povinnosti předchozího vlastníka budovy strpět užívání technické chodby žalovaným na vlastníky jednotek.

3. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 18. listopadu 2015, č. j. 12 C 42/2014-180, kdy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 322 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítnul. Na základě zjištěného skutkového stavu uzavřel, že technická chodba není stavebně oddělitelná, je součástí budovy, přičemž se jedná o prostor netvořící byt, a tedy o prostor společný, a to i když takto nebyl explicitně vyjmenován v prohlášení vlastníka. Žalobce je odpovědný za správu domu podle § 1194 o. z., kterou je podle § [číslo] vše, co nenáleží vlastníku jednotky a je v zájmu všech spoluvlastníků, a je tudíž aktivně legitimován k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání společných prostor. Žalovaný technickou chodbu užívá bez právního důvodu ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. a § 2991 odst. 2 o. z., a je tak povinen žalobci vydat to, oč se obohatil. Toto obohacení pak spočívá v tom, co by žalovaný za užívání technické chodby byl povinen žalobci hradit na tržním nájemném, jehož výše byla určena znaleckým posudkem.

4. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného svým usnesením ze dne 26. října 2016 č.j. 91Co 32/2016- 253 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že jistém smyslu napadený rozsudek vykazuje nedostatek důvodů, resp. skutkové i právní závěry jsou neúplné, učiněné na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, a tudíž nemusí být správné. Odvolací soud se v odůvodnění svého usnesení ztotožnil s dílčím závěrem soudu prvního stupně o tom, že žaloba na vydání bezdůvodného obohacení za bezesmluvní užívání společných částí domu je výkonem práva ve věci spojené se správou domu ve smyslu § 1189 o. z., a že žalující společenství vlastníků je ve sporu věcně aktivně legitimováno. Stejně tak se ztotožnil s dalším dílčím závěrem soudu prvního stupně o tom, že technická chodba je společnou částí domu [adresa] [číslo], neboť chodba nemůže být s odkazem na § 118 odst. 1 a § 119 odst. 1 obč. zák považována za samostatnou věc, v tomto případě za (podzemní) stavbu oddělitelnou od jiných věcí a proto na základě zákona č. 172/1991 Sb. na žalovaného nemohlo přejít vlastnické právo k této chodbě. S odkazem na prohlášení vlastníka ze dne [datum], které prostor chodby nevymezuje jako byt či nebytový prostor, ale určuje ho jako společnou část domu určenou pro společné užívání, odvolací soud za správný shledal i další dílčí závěr soudu prvního stupně o tom, že technická chodba je společnou částí domu [adresa] [číslo].

5. Odvolací soud však ve svém usnesení uvedl, že za stavu dokazování provedené soudem prvního stupně nebylo možné učinit závěr o tom, že žalovaný užívá technickou chodbu bez právního důvodu a uložil soudu prvního stupně vyjasnit okolnost, zda žalovanému (jeho právnímu předchůdci) mohlo vzniknout věcné břemeno užívání cizí nemovitosti, ať již ze zákona či vydržením, neboť vzniklo-li žalovanému věcné břemeno užívat cizí nemovitost, odpovídá mu povinnost žalobce výkon tohoto práva strpět.

6. Ve věci bylo poté rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 4. června 2020, č. j. 12 C 42/2014-483, ve spojení s usnesením ze dne 1. září 2020, č. j. 12 C 42/2014-493, kdy soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 51 202 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Na základě zjištěného skutkového stavu, vycházeje ze závazného právního názoru odvolacího soudu, dospěl k závěru, že na žalovaného nemohlo přejít vlastnické právo k technické chodbě na základě zákona č. 172/1991 Sb., neboť tato chodba nemůže být považována za samostatnou věc. Soud dále dovodil, že organizaci DP- [ulice] správa komunikací vzniklo na základě výše uvedených veřejnoprávních předpisů věcné břemeno užívání cizí nemovitosti, tj. technické chodby jako součásti kolektorové (inženýrské) sítě, a že oprávnění k cizím nemovitostem, která mají povahu věcných břemen vzniklých na základě veřejnoprávních předpisů, zůstala nedotčena i po změně právní úpravy. Žalovanému tak zůstalo zachováno věcné břemeno užívání cizí nemovitosti, v daném případě technické chodby. Soud dále konstatoval, že obsahem věcného břemene užívání technické chodby je v daném případě povinnosti žalobce jako vlastníka technické chodby strpět umístění příslušných zařízení, umožnit jejich provoz a zdržet se zásahů do nich. Rozsah tohoto věcného břemene určuje dle soudu I. stupně technická norma ČNS [číslo]„ Kolektory a ostatní sdružené trasy vedení inženýrských sítí“, v platném znění, a žalovanému tak svědčí právo užívání celého prostoru technické chodby. Soud poté uzavřel, že vzhledem k tomu, že dovodil existenci věcného břemene užívání cizí nemovitosti, odpovídá právu žalovaného povinnost žalobce výkon tohoto práva strpět. Uvedl, že i když se jedná o věcné břemeno vzniklé na základě veřejnoprávních předpisů, je v případě absence zvláštní úpravy obsažené v těchto předpisech třeba posoudit obsah práv a povinností vyplývajících z věcného břemene podle předpisů občanskoprávních. Poukázal na to, že z obecné občanskoprávní úpravy vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení na straně oprávněného z věcného břemene dochází tehdy, pokud oprávněná osoba nenese přiměřené náklady na zachování a údržbu věci zatížené věcným břemenem a ponechává je plně na bedrech vlastníka věci (§ 151n odst. 3 obč. zák.). S účinností od [datum] je pak povinnost osoby oprávněné ze služebnosti nést náklad na zachování a opravy věci upravena obdobným způsobem (§ 1263 o. z.). Soud proto žalobcem uplatněné právo na peněžitou náhradu za užívání společných částí domu, jehož správu žalobce zajišťuje, posoudil jako právo na vydání bezdůvodného obohacení – majetkového prospěchu, jenž vznikl žalovanému tím, že nenesl přiměřené náklady na zachování a údržbu věci zatížené věcným břemenem. Výši bezdůvodného obohacení na straně žalovaného pak stanovil výpočtem poměrných faktických nákladů na zachování a opravu technické chodby v žalovaném období, když vyšel z poměru celkové plochy domu [adresa] [číslo] k rozsahu plochy technické chodby.

7. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce i žalovaného svým usnesením ze dne 26. května 2021 č.j. 91 Co 25/2021- 544 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, kdy konstatoval, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci / § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., neboť soud I. stupně rozhodl o odlišném nároku, než který byl uplatněn žalobou, přičemž takto postupoval, aniž by předtím rozhodl o změně žaloby ve smyslu § 95 o. s. ř. a nejsou tedy prozatím dány podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu napadeného rozsudku,. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že poté, co si soud I. stupně ujasní, jaký nárok je nadále předmětem řízení, nechť se vypořádá s otázkou, zda žalovanému (resp. jeho právnímu předchůdci) vzniklo legální věcné břemeno (jako forma veřejnoprávního omezení vlastnického práva) na základě veřejnoprávních předpisů, které upravují vznik legálních věcných břemen za účelem provozu jednotlivých vedení (inženýrských sítí), nikoliv však technických chodeb, kdy z dosud provedených důkazů zatím nevyplynulo, že by investorem výstavby jednotlivých inženýrských sítí byl právní předchůdce žalovaného, který byl prokazatelně investorem pouze předmětného bytového domu (včetně technické chodby). Dále odvolací soud vedl soud I. stupně ke zhodnocení poukazu žalovaného na § 13 odst. 6 zákon o vlastnictví bytů.

8. Soud v intencích poučení odvolacího soudu vyzval žalobce, aby upřesnil, zda se svého nároku na zaplacení částky 431 767 Kč s příslušenstvím domáhá na základě tvrzení obsažených v jeho žalobě ze dne [datum], nebo zda se stejného plnění domáhá na základě jiných (a jakých konkrétních) skutečností. Žalobce svým písemným vyjádřením ze dne [datum], upřesněným vyjádřením při nařízeném ústním jednání dne [datum], setrval na svém nároku definovaném žalobou, tedy nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému za užívání technické chodby bez právního důvodu za období od [datum] - [datum]. Žalobce dále vysvětlil, že pokud uváděl v průběhu řízení další skutečnosti, bylo to pouze pro zdůvodnění požadované výše náhrady za užívání tohoto prostoru.

9. K takto žalobcem jednoznačně tvrzenému nároku soud dle pokynů odvolacího soudu doplnil dokazování, a kdy na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

10. Z výpisu z obchodního rejstříku a notářského zápisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce je společenstvím vlastníků jednotek pro bytový dům čísel popisných [anonymizováno 8 slov] v obci [obec], k.ú. [část obce] (dále také jen„ dům [adresa] [číslo]“).

11. Z přílohy prohlášení vlastníka ze dne [datum] zobrazující 1. podzemní podlaží budovy soud zjistil, že předmětná technická chodba je zakreslená v této příloze s legendou„ společné prostory“. Soud z prohlášení vlastníka ze dne [datum] dále zjistil, že celková plocha bytových jednotek v domě [adresa] [číslo] činí 11 685,55 m2. Z nákresů projektové dokumentace k 1. podzemnímu podlaží budovy soud zjistil, že technická chodba je prostorově ohraničena obvodovým zdivem budovy (k okolí budovy) a zděnými příčkami (ku vnitřku budovy).

12. Ze shodných tvrzení účastníků vzal soud za své, že domem [adresa] [číslo] prochází v prvém podzemním podlaží (-2NP) zařízení technická chodba jako část kolektorové sítě s uloženým technologickým zařízením a inženýrskými sítěmi pro budovu i navazující část sídliště [anonymizováno]. Z uzavřené technické chodby je vstup/výstup do venkovního prostředí stavebně-technicky řešen únikovými výstupy, a to kovovým žebříkem, do prostoru domu [adresa] [číslo], odtud samostatnými vchodovými dveřmi na podestu venkovního schodiště a do prostoru ulice [ulice].

13. Ze shodného prohlášení účastníků a dále z technické zprávy – elektroinstalace z června 1983, emailové zprávy M. [příjmení] z [datum], z rozhodnutí o vydání povolení k předčasnému užívání stavby technických chodeb z března 1985, technickou zprávou [ulice] projektového ústavu z března 1983 [číslo] fotodokumentace má soud za prokázáno, že v technické chodbě jsou v souladu s vydaným stavebním povolením umístěny inženýrské sítě: vedení elektrické energie, telekomunikační vedení, společná televizní anténa, vodovodní řád (studená voda), vzduchotechnika, teplá užitková voda, ústřední topení. Účastníci prohlásili za nesporné, že v technické chodbě jsou umístěna další technická zařízení zabezpečovacího charakteru související provozně s inženýrskými sítěmi, jako např. čidla evidující teplotu v technické chodbě, čidla prevence požáru, čidla úniku vody a plynu, technické vybavení připojení na centrální pult, jejichž vlastníkem je žalovaný. Skutečnost, že se jedná o technická zařízení nutná k zabezpečení provozu inženýrských sítí, byla soudem zjištěna též z [obec] technické normy ČNS [číslo]„ Kolektory a ostatní sdružené trasy vedení inženýrských sítí“, v platném znění, která ve svém čl. 7 definuje provozní vybavení a příslušenství kolektorů a dalších sdružených tras. Tato technická norma dále definuje ve svém čl. 3 technickou chodbu jako druh sdružené trasy tvořené průchozím prostorem v budově/stavebním objektu, konstrukčně související, ale prostorově, technicky a provozně trvale oddělitelným. V čl. 5 ČNS definuje stavební řešení technických chodeb, v čl. 6 jsou definovány stavebně technické parametry ukládání a montáže technických sítím.

14. Z rozhodnutí Útvaru [anonymizována tři slova] [obec] o umístění stavby ze dne [datum] bylo zjištěno, že při výstavbě sídliště [anonymizováno] I., stavba I., II., III. byly správním orgánem stanoveny podmínky výstavby, v bodu 7 rozhodnutí mimo jiné podmínka, že pro uložení inženýrských sítí budou v domech vybudovány technické chodby. Investorem stavby byla Výstavba [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť, Investorsko – inženýrská organizace. Z kolaudačního rozhodnutí Odboru výstavby ONV [obec a číslo] ze dne 29.3.1985 č. j. V. [anonymizováno] I.- 2015 soud zjistil, že správní orgán vydal kolaudační rozhodnutí pro stavby – bytového objektu [číslo] tj. domů s [adresa] [číslo] a bytový objekt [číslo] tj. domů s [adresa] [číslo] s tím, že v technickém podlaží objektů se nachází mj. i technická chodba.

15. Z hospodářské smlouvy o převodu vlastnictví družstevního majetku ze dne [datum] a shodného tvrzení účastníků bylo zjištěno, že touto smlouvou byly nemovitosti ve vlastnictví Stavebního bytového družstva [anonymizováno] (včetně domu [adresa] [číslo]) převedeny do vlastnictví Stavebního bytového družstva [anonymizováno].

16. Z hospodářské smlouvy [číslo] o převodu správy státního majetku ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou byla dle ust. § 347 zákona č. 109/1964 Sb. hospodářského zákoníku z Výstavby hl.m. [obec] - Výstavba sídlišť ke dni [datum] převedena správa národního majetku, a to správa Technické chodby v bytových objektech [číslo] – na DP -Technickou správu komunikací, jejíž nadřízeným orgánem, tj. zřizovatelem byl NVP (Národní výbor hlavního města Prahy, pozn. soudu). Správa byla na organizaci převedena bezplatně dle vyhlášky č. 90/1984 Sb. o správě národního majetku. Jako důvod převodu bylo uvedeno, že investice slouží příslušné organizaci k plnění jejich úkolů v souladu s vyhl. o správě národního majetku. Dále bylo soudem z hospodářské smlouvy zjištěno, že za přejímající organizaci, tedy DP -Technickou správu komunikací, smlouvu podepsal zástupce Dopravního podniku [anonymizováno] [obec] – [anonymizováno] komunikace. Z hospodářské smlouvy [číslo] o převodu správy státního majetku ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou byla dle ust. § 347 zákona č. 109/1964 Sb. hospodářský zákoník ke dni [datum] z Výstavby [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť převedena správa národního majetku, a to správa Dorozumívacího zařízení v technické chodbě, propojení s dispečinkem v bytových objektech [číslo] – na DP – [anonymizováno] komunikace, jejíž zřizovatelem byl Národní výbor [územní celek].

17. V této souvislosti bylo soudem k organizační struktuře Technické správy komunikací [anonymizována dvě slova]. [obec] z úřední činnosti zjištěno, že [ulice] správa komunikací byla vytvořena [datum] vyčleněním z organizace [anonymizováno] komunikace. Od [datum] do roku 1986 existovala jako organizační složka (podnik) Dopravních podniků [anonymizována dvě slova]. [obec] (zkratka DP-TSK). V roce 1987 byla zrušena a její činnost začleněna zpět do koncernového podniku [anonymizováno] komunikace. [ulice] správa komunikací hl. m. [obec] byla založena ke dni [datum] jako příspěvková organizace [územní celek], jejímž prostřednictvím město zajišťovalo rozvoj, výstavbu, správu, údržbu a opravy pozemních komunikací a některého dalšího městského majetku na území [obec]. Z usnesení Rady [anonymizováno] m. [obec] [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že [jméno] [anonymizováno] [územní celek] souhlasila se zrušením příspěvkové organizace [ulice] správa komunikací [anonymizována dvě slova]. [obec] ke dni [datum] s tím, že veškerý majetek, práva a závazky přešly na [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] jakožto zřizovatele.

18. Z rozhodnutí Ministerstva Financí ČR ze dne 11.8.1992 č.j. 124/43 345/92 bylo zjištěno, že Ministerstvo financí rozhodlo, že do vlastnictví hl. m [obec] přecházejí ke dni 1. července věci z vlastnictví ČR, k nimž ke dni účinnosti zákona ČNR č. 137/1991 Sb. příslušelo právo hospodaření rozpočtové organizaci Kolektory [obec], rozpočtové organizaci [ulice] správa komunikací hl. m. [obec] a příspěvkové organizaci Ústav dopravního inženýrství.

19. Z nájemní smlouvy č. NAO/55/01 [číslo] ze dne 2.6.2002 uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] soud zjistil, že předmětem nájmu jsou soubory kolektorů a technických chodeb dle ČNS [číslo] a technických zařízení souvisejících s provozováním kolektorů a technických chodeb, kdy v čl. II. smlouvy žalovaný prohlásil, že je vlastníkem předmětu nájmu na základě vlastní investorské činnosti a smluv uzavřených se třetími osobami.

20. Z dopisu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], z dokumentu Vyčíslení pořizovací hodnoty ze dne [číslo] a zápisu o převzetí trafostanice ze dne [datum] soud zjistil, že původní trafostanice TS [číslo] a s ní související část distribuční soustavy, zasahující do objektu žalobce, byla vystavěna organizací Výstavba [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť, Investorsko – inženýrská organizace, zápisem ze dne [datum] došlo k předání trafostanice do správy a údržby právní předchůdkyni společnosti [právnická osoba], a to [anonymizováno] energetickým závodům. V roce 2015 došlo k obnově inženýrských síti, původní trafostanice byla zrušena, nová, ve vlastnictví společnosti [právnická osoba], instalována do objektu [adresa]. Z dopisu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum], z hospodářské smlouvy o převodu správy státního majetku ze dne [datum] soud zjistil, že investorem výstavby inženýrských sítí (potrubí rozvodu teplovodu, rozvodu ÚT, TUV) v domě žalobce bylo hlavní město Praha prostřednictvím své tehdejší organizace„ VHMP – výstavba sídlišť“. Předmětné inženýrské sítě byly po jejich vybudování ke dni [datum] předány [příjmení] smlouvu [číslo] ze dne [datum] do správy přejímající organizaci„ [anonymizováno] – [anonymizováno] závody“, právní předchůdkyně společnosti [právnická osoba], kdy tato na základě předmětné smlouvy odvozuje své vlastnictví inženýrských sítí. Z dopisu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že investorem výstavby inženýrských sítí byla Výstavba [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť, své vlastnické právo k inženýrským sítím společnost [právnická osoba] nedovozuje.

21. Soud provedl ve věci i další listinné důkazy, přičemž však vzhledem ke zjištěným skutečnostem uvedeným výše a z nich vyplývajících právních závěrů z těchto důkazů nevyvodil žádné závěry rozhodující pro skutkový stav nutný pro posouzení nároku žalobce.

22. Soud zamítl návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost, neboť skutkový stav měl dostatečně zjištěn na základě provedeného dokazování, zamítnul tedy zejména návrh na provedení místního šetření na místě technické chodby, neboť z důkazů soudem provedených, zejména fotodokumentací a znaleckým posudkem si byl soud schopen učinit dostatečnou představu o reálné podobě technické chodby.

23. Ohledně právního hodnocení soudem zjištěného skutkového stavu, je třeba předně uvést, že soud věc za období do [datum] právně posuzoval v souladu s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), podle zák. [číslo] Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“), za období následující dle o.z.

24. Předmětem řízení je žalobcem uplatněné právo na peněžitou náhradu za užívání společných částí domu žalovaným bez právního důvodu, za období od [datum] do [datum].

25. Soud nejprve opětovně dovodil vlastnické práva k technické chodbě. Neuznal obranu žalovaného, která spočívala na tvrzení, že předmětná technická chodba nepatří mezi společné části domu, je samostatnou věcí a žalovaný se stal jejím vlastníkem na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, případně tvrzení žalovaného, že technická chodba v domě je součástí kolektorové sítě jako liniové stavby ve smyslu (ke dni [datum] novelizovaného) ustanovení § 509 o.z., a tedy součástí věci nemovité ve vlastnictví žalovaného.

26. K tomu soud s plným odkazem na závěry soudu odvolacího uvádí, že k přechodu věcí z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí vyžadoval zák. č. 172/1991 Sb. splnění tří podmínek – muselo se jednat o věci, které ve stanovené době náležely České republice, ke stanovenému dni k nim měl právo hospodaření právní předchůdce obce a s těmito věcmi tento předchůdce také hospodařil. Pojem„ hospodaření“ byl přitom použit v obdobném významu jako původní pojem„ správa“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1301/2001). Pojem„ věci“ je pak nutno vykládat v souladu s ustanoveními občanského zákoníku účinného v době, kdy mělo k přechodu vlastnického práva dojít. Podle § 118 odst. 1 obč. zák. předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty. Podle § 119 odst. 1 obč. zák. věci jsou movité nebo nemovité. Ve smyslu těchto ustanovení nemůže být chodba považována za samostatnou věc, v tomto případě za (podzemní) stavbu oddělitelnou od jiných věcí. 27. [adresa] [číslo] byl kolaudován rozhodnutím vydaným odborem výstavby ONV [obec a číslo] dne 29. 3. 1985, č. j. V. Bar. I.- 2015, v němž se mimo jiné uvádí, že technická chodba je jedním z prostorů nacházejících se v technickém podlaží tohoto domu. [ulice] chodba prochází prvním podzemním podlažím domu, po vnější straně je ohraničena obvodovou zdí, po vnitřní straně je ohraničena příčkami, a jedná se o část prostoru v rámci budovy [adresa] [číslo], kterou od ní nelze vůbec oddělit, takže nemůže jít ani o její součást ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. I když není sporu o tom, že technická chodba slouží k umístění inženýrských sítí, které zásobují energiemi nejen dům [adresa] [číslo], ale i další domy na sídlišti [anonymizováno], toto její účelové určení samo o sobě nepostačuje k tomu, aby bylo možno ji považovat za samostatnou věc. Lze tedy uzavřít, že technická chodba není samostatnou věcí, a proto na základě zákona č. 172/1991 Sb. na žalovaného nemohlo přejít vlastnické právo k této chodbě.

28. Prohlášení vlastníka ze dne [datum] tento prostor nevymezuje jako byt či nebytový prostor, ale určuje ho jako společnou část domu určenou pro společné užívání ve smyslu § 2 písm. e) zák. č. 72/1994 Sb., byť„ pouze“ v příloze zachycující schéma 1. podzemního podlaží, z něhož je však poloha společných částí jednoznačně patrná (§ 5 odst. 4 zák. č. 72/1994 Sb.) Prohlášení vlastníka není v tomto ohledu v rozporu s kolaudačním rozhodnutím, technická chodba není samostatnou věcí, nýbrž je součástí budovy, která je ve vlastnictví vlastníků v ní umístěných jednotek. Soud zde zdůrazňuje, že tato argumentace pak plně dopadá i na námitku žalovaného ohledně technické chodby jako součásti liniových staveb.

29. Ve věci bylo třeba si dále vyjasnit, zda žalovanému (jeho právnímu předchůdci) mohlo vzniknout věcné břemeno užívání cizí nemovitosti.

30. V řízení nebylo sporu o tom, že technická chodba byla vybudována za účelem společného vedení inženýrských sítí, bylo tedy nutné posoudit, zda v souvislosti s vedením inženýrských sítí mohlo žalovanému vzniknout věcné břemeno bezplatného užívání technické chodby.

31. Právní předpisy účinné v osmdesátých letech minulého století v době výstavby sídliště [anonymizováno] na [obec a číslo] v zásadě zakotvovaly oprávnění provozovatelů jednotlivých sítí tyto sítě stavět a provozovat na cizích nemovitostech a při provozování těchto sítí na cizí nemovitosti vstupovat.

32. Podle ustanovení § 22 odst. 1 zák. č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), ve znění platném v roce 1985, energetickým podnikům přísluší právo a) stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby elektrická vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 metrů čtverečních, s příslušenstvím (dále jen "vedení"), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodičů a umisťovat v nich vedení; b) vstupovat a vjíždět při stavbě, provozování, opravách, změnách nebo odstraňování vedení na příjezdné, průjezdné a vedením přímo dotčené cizí nemovitosti; c) odstraňovat a oklešťovat stromoví překážející vedení (§§ 23 a 24). Podle odstavce 2 předmětného ustanovení za výkon oprávnění uvedených v předchozím odstavci nejsou energetické podniky povinny poskytovat náhradu. Je-li však vlastník nebo uživatel nemovitosti, která není ve státním socialistickém vlastnictví, zřízením vedení podstatně omezen v užívání nemovitosti, může žádat u orgánu, který je podle předpisů o povolování staveb příslušný pro povolení stavby energetického díla (dále jen„ povolující orgán“), aby mu energetický podnik poskytl přiměřenou jednorázovou náhradu; žádost musí být pod ztrátou nároku podána do tří měsíců ode dne, kdy bylo dílo uvedeno do trvalého provozu (užívání). Podle odstavce 3 oprávnění podle odstavce 1 vznikají povolením ke stavbě vedení a zanikají zrušením vedení. Nezřídil-li vedení energetický podnik, nabývá oprávnění podle odstavce 1 i jiná organizace státního socialistického sektoru, které bylo dáno povolení ke stavbě vedení (§ 32 odst. 1). Oprávnění podle odstavce 1 nabývají organizace státního socialistického sektoru také nabytím správy vedení. Podle odstavce 4 je-li rozsah nebo obsah oprávnění podle odstavce 1 sporný, vymezí je povolující orgán. Podle odstavce 5 povinnost trpět výkon oprávnění uvedených v odstavci 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno.

33. Obdobné pravidlo rozvedené výše se dle ustanovení § 18 vládního nařízení č. 80/1957 Sb., kterým se prováděl výše uvedený elektrisační zákon, použilo i na rozvody tepla. Později (ode dne [datum]) pak dle ustanovení § 20 zákona č. 89/1987 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě tepla, investoři, popřípadě provozovatelé zařízení pro rozvod tepla, jsou oprávněni zřizovat na cizích nemovitostech zařízení pro rozvod tepla v rozsahu vyplývajícím ze stavebního povolení a tato zařízení provozovat. Oprávnění vznikají dnem, kdy stavební povolení nabylo právní moci, zanikají dnem zrušení zařízení pro rozvod tepla. Oprávnění jsou věcnými břemeny váznoucími na dotčených nemovitostech a nezapisující se do evidence nemovitostí. Pokud je výkonem oprávnění podstatně omezeno užívání nemovitosti, která je ve vlastnictví a užívání občana nebo v osobním užívání občana, poskytne se občanovi jednorázová náhrada obdobně podle předpisů o náhradách při vyvlastnění nemovitosti. Žádost musí být podána do šestí měsíců ode dne, kdy bylo povoleno užívání zařízení, jinak právo zanikne.

34. Dle ustanovení § 22 zákona č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů, plynárenským podnikům přísluší oprávnění zřizovat a provozovat na cizích pozemcích, v rozsahu vyplývajícím z rozhodnutí o přípustnosti stavby, plynovodní sítě. Na uvedená oprávnění, náhradu škody za výkon těchto oprávnění, na věcná břemena, na právo domáhat se změny nebo přeložení plynovodní sítě, popřípadě podzemního zásobníku a o řízení, platí obdobně předpisy o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny, tedy opět zákon č. 79/1957 Sb.

35. V řízení bylo prokázáno, že investorem výstavby bytového domu [adresa] [číslo] včetně technické chodby, a to jak stavební části technické chodby, tak technického vybavení technické chodby, tj. inženýrských sítí a zařízení se správou a údržbou těchto sítí související, byla Výstavba [anonymizováno] [obec] - Výstavba sídlišť, organizace, jejímž zřizovatelem byl právní předchůdce žalovaného (Národní výbor [územní celek]). [adresa] [číslo] byl v době po kolaudaci objektu ve vlastnictví nejprve Bytového družstva [anonymizováno], později pak Bytového družstva [anonymizováno] [ulice] chodba byla vybudována a zkolaudována za účelem umístění inženýrských sítí obsluhující sídliště [anonymizováno]. Správa technické chodby byla prostřednictvím hospodářské smlouvy s účinností ode dne [datum] převedena do správy organizace DP- [ulice] správa komunikací, jejichž zřizovatelem byl Národní výbor [anonymizováno] [obec].

36. Z dikce ustanovení § 22 odst. 3 elektrisačního zákona vyplývá, že vznik věcného břemene byl vázán na stavební povolení, přičemž věcné břemeno mohlo vzniknout i jiným organizacím státního socialistického sektoru, mezi které nepochybně patřily i rozpočtové organizace s vlastní samostatnou právní subjektivitou (§ 18 obč. zák.).

37. Je zřejmé, že na základě výše uvedených veřejnoprávních předpisů vzniklo investorovi, tedy právnímu předchůdci žalovaného, věcné břemeno užívání cizí nemovitosti, a to oprávnění zřizovat a provozovat v domě ve vlastnictví žalobce, v rozsahu vyplývajícím z rozhodnutí o přípustnosti stavby, resp. kolaudačního rozhodnutí - tedy v technické chodbě k tomu určené - kolektorové (inženýrské) sítě.

38. Oprávnění k cizím nemovitostem, která mají povahu věcných břemen vzniklých na základě veřejnoprávních předpisů, zůstala nedotčena i po změně právní úpravy (srov. např. § 45 zák. č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, § 107 zák. č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů). Závěr soudu o přechodu práva k věcnému břemeni na žalovaného soud dovodil nad rámec daného též z usnesení Rady [anonymizována dvě slova]. [obec] [číslo] ze dne [datum], kterým přešla veškerá práva a závazky z příspěvkové organizace [ulice] správa komunikací hl. m. [obec] ke dni [datum] na [anonymizována dvě slova]. Prahu jakožto zřizovatele.

39. V rámci doplněného dokazování nebylo z provedených listin předložených jednotlivými provozovateli inženýrských sítí prokázáno, že vlastnictví k jednotlivým sítím (a tedy i oprávnění k cizí nemovitosti) přešlo ze žalovaného (investorem byl právní předchůdce žalovaného) na nové provozovatele inženýrských sítí. V případě společnosti [právnická osoba] jako provozovatele elektrického vedení bylo zjištěno, že dne [datum] došlo k předání trafostanice do správy a údržby právní předchůdkyni společnosti [právnická osoba] K tomu soud uvádí, že byť bylo prokázáno, že v roce 2015 došlo ke zrušení původní trafostanice a instalaci nové, nebyl předložen žádný právní titul, na základě kterého by došlo k přechodu vlastnického práva k elektrickému vedení jako celku na provozovatele, tedy společnosti [právnická osoba] V případě společnosti [právnická osoba] jako provozovatele zařízení na rozvod tepla ze dne [datum] soud zjistil, že inženýrské sítě byly po jejich vybudování ke dni [datum] předány hospodářskou smlouvu [číslo] ze dne [datum] do správy právní předchůdkyni společnosti [právnická osoba], kdy tato na základě předmětné smlouvy odvozuje své vlastnictví inženýrských sítí. Soud má za to, že ani v tomto případě nebylo prokázáno vlastnictví společnosti [právnická osoba] k zařízením na rozvod tepla. V případě společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] nebyl ze strany provozovatele ani tvrzen přechod vlastnického práva k inženýrským sítím ze žalovaného na společnost [právnická osoba] Žalobce na přímý dotaz soudu nenavrhl žádné důkazy k prokázání přechodu vlastnického práva k inženýrským sítím ze žalovaného na současné provozovatele.

40. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalovanému zůstalo zachováno právo odpovídající legálnímu věcnému břemeni vzniklého na základě veřejnoprávních předpisů za účelem provozu jednotlivých vedení (inženýrských sítí), v daném případě v rozsahu technické chodby, která byla vybudována a zkolaudována jako součást kolektorové sítě za účelem společného vedení inženýrských sítí.

41. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný jako vlastník kolektorové sítě má do současnosti v této technické chodbě umístěna vlastní technická zařízení zabezpečovacího charakteru související provozně s inženýrskými sítěmi. Obsahem legálního věcného břemene je v daném případě oprávnění žalovaného zřizovat a provozovat v domě ve vlastnictví žalobce inženýrské sítě umístěných v technické chodbě a povinnost žalobce jako vlastníka technické chodby strpět v ní umístění příslušných zařízení, umožnit jejich provoz a zdržet se zásahů do nich. Rozsah tohoto věcného břemene určuje technická norma ČNS [číslo]„ Kolektory a ostatní sdružené trasy vedení inženýrských sítí“, v platném znění, a žalovanému tedy svědčí právo užívání celého prostoru technické chodby.

42. Soud na tomto místě k žalobcem vznesené otázce praktické využitelnosti tzv. hluchých míst v technické chodbě uvádí, že tato otázka je pouze otázkou hypotetickou, neboť prostor technické chodby je prostorem podléhajícím přísným stavebně-technickým a bezpečnostním požadavkům, a už s ohledem na skutečnost, že předmětem žaloby je období roku 2012 [číslo], ji v tomto řízení ani řešit nelze.

43. Nad rámec uvedeného je však dále nutné uvést, že právo užívání majetku ve vlastnictví žalobce, tedy v daném případě právo žalovaného na užívání technické chodby včetně jejího zařízení, a s tím související povinnost žalobce toto právo strpět, přešlo na vlastníky bytových jednotek v budově [adresa] [číslo] [anonymizováno] na základě ustanovení § 13 odst. 6 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění účinném do 31. 12. 2013.

44. Tento zákon ve své části druhé upravoval převod vlastnictví jednotek a výkon vlastnického práva k jednotkám, kdy ustanovení § 13 odst. 6 zákona stanoví, že jsou-li v domě prostory a zařízení, které slouží i jiným osobám než vlastníkům jednotek, např. kotelny, výměníkové stanice, kryty civilní ochrany, prádelny, sušárny a zařízení provozní povahy, přecházejí práva a povinnosti dosavadního vlastníka budovy, týkající se těchto prostorů a zařízení, na vlastníky jednotek, popřípadě jejich právní nástupce nabytím vlastnictví k jednotce.

45. Je zjevné, že technická chodba jako součást kolektorové sítě slouží ze své podstaty i jiným osobám, než jsou vlastníci jednotek, neboť slouží k umístění inženýrských sítí, které zásobují energiemi nejen dům [adresa] [číslo], ale i další domy na sídlišti [anonymizováno]. V ustanovení § 13 odst. 6 zákona o vlastnictví bytů explicitně vyjmenovaná„ kotelna“ či„ výměníková stanice“ je svou povahou a účelem obdobná předmětné technické chodbě. Soud má prokázánu skutečnost, že hospodářskou smlouvou [číslo] o převodu správy státního majetku ze dne [datum] byla dle ust. § 347 hospodářského zákoníku z Výstavby [anonymizováno] [obec] - [anonymizováno] sídlišť ke dni [datum] převedena správa národního majetku, a to mimo jiné technické chodby v bytovém domě žalobce na právního předchůdce žalovaného. Správa byla [anonymizováno] organizaci převedena bezplatně dle vyhlášky č. 90/1984 Sb. o správě národního majetku. Předchozí vlastník budovy, tj. stavebního bytové družstvo [anonymizováno], resp. stavební bytové družstvo Pokrok, měl povinnost tuto správu strpět.

46. Na základě uvedeného odvodil soud další právní titul žalovaného k užívání technické chodby včetně jejího zařízení. S ohledem na skutečnost, že předmětem řízení byl nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému za užívání technické chodby bez právního důvodu, a kdy v řízení byla prokázána existence právního titulu k užívání technické chodby svědčící žalovanému, byl soud nucen žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítnout.

47. Co se týče výroku o nákladech řízení, pak zde soud rozhodoval dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl ve věci plný úspěch, nicméně soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení přes dále podrobně zabýval otázkou, zda náklady žalovaného vynaložené na zastoupení advokátem v předmětné věci byly potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, a přes nesouhlas žalovaného dospěl opětovně k závěru, že nikoliv. Žalovaný je veřejnoprávní korporací disponující vlastním právním aparátem způsobilým k jednání za žalovaného ve sporu projednávaného typu, jenž nevyžaduje žádné zvláštní právní specializace, popř. jazykovou vybavenost. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu, vztahující se k rozhodování o nákladech řízení,„ kdy úkolem obecného soudu je vážit okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady nákladů, a to včetně jejich účelnosti“ (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2929/07).